SEPECAT Jaguar je britsko-francouzský proudový bojový letoun určený k útokům na pozemní cíle, provádění blízké letecké podpory a jaderným úderům, původně používaný britským Královským letectvem (RAF) a francouzským letectvem (Armée de l'Air). Exportován byl do Ekvádoru, Indie, Nigérie a Ománu.
Letoun byl původně koncipován v 60. letech 20. století jako proudový cvičný a lehký bitevní letoun. Požadavky na letoun se brzy změnily na nadzvukový letoun schopný provádět průzkum a údery taktickou jadernou zbraní. Pro Francii byla plánována i varianta pro službu na letadlových lodích. Ta ale byla nakonec zrušena ve prospěch levnějšího letounu Dassault Super Étendard. Draky letounů byly vyráběny společností SEPECAT, což byl společný podnik firem Breguet Aviation a British Aircraft Corporation. Toto spojení bylo jedním z prvních velkých společných anglo-francouzských programů výroby vojenských letadel.
V rámci různých leteckých sil byly Jaguary použity v několika konfliktech a vojenských operacích v Mauretánii, Čadu, Iráku, Bosně a Pákistánu. Stejně tak představoval nosič jaderné zbraně pro Velkou Británii, Francii a Indii v druhé polovině Studené války a po jejím skončení. Během války v Perském zálivu byl letoun ceněný pro svou spolehlivost a byl cenným příspěvkem pro koaliční letectvo.
Letoun sloužil v rámci francouzské Armée de l'Air jako hlavní útočný letoun do 1. července 2005 a u Royal Air Force do konce dubna 2007. U RAF byl nahrazen letouny Panavia Tornado a Eurofighter Typhoon a u francouzského letectva letouny Dassault Rafale. V roce 2025 byla posledním provozovatelem Jaguarů Indie.
Vývoj Pozadí náhled|Jaguar T2 RAF při letu nad Skotskem 15. června 1981
Program Jaguar byl zahájen na počátku 60. let 20. století jako reakce na britský požadavek (Air Staff Target 362) na nadzvukový cvičný letoun pro pokročilý výcvik, který by nahradil letouny Folland Gnat T1 a Hawker Hunter T7, a na francouzský požadavek ECAT (École de Combat et d'Appui Tactique) na levný, podzvukový letoun pro cvičné a lehké bitevní účely, který by nahradil stroje Fouga Magister, Lockheed T-33 a Dassault Mystère IV.Military Dassault aircraft: Jaguar. Dassault Aviation. Citováno: 2. října 2011.Bowman 2007, str. 12–13. V obou zemích nabídlo své návrhy několik společností: BAC, Hunting, Hawker Siddeley a Folland v Británii; Breguet, Potez, Sud Aviation, Nord Aviation a Dassault Aviation ve Francii. V květnu 1965 bylo podepsáno Memorandum o porozumění s tím, že země budou společně vyvíjet dvě letadla. Cvičné založené na ECAT a větší s názvem AFVG (Anglo-French Variable Geometry).Jackson 1992, str. 56.
Jednání vedená mezi Velkou Británií a Francií vedla v roce 1966 k vytvoření společnosti SEPECAT (Société Européenne de Production de l'Avion d'École de Combat et d'Appui Tactique – Evropská společnost pro výrobu bojového cvičného a taktického letounuWagner 2009, str. 122.) jako společný podnik mezi společností Breguet Aviation (Breguet se později spojila ve společnost Dassault-Breguet a následně byla přejmenována na Dassault Aviation) a společnosti British Aircraft Corporation, která měla vyrábět draky letounů. Ačkoliv byl letoun založen na částech návrhu francouzského letounu Breguet Br.121, používal například stejné základní uspořádání a vylepšený podvozek navržený ve Francii, většina částí Jaguaru byla navržena britskou společností BAC.Jackson 1992, str. 58, 71.
Výroba součástí letounu byla rozdělena mezi společnosti Breguet a BAC. Tyto součásti byly montovány na dvou výrobních linkách – jedna ve Spojeném království a jedna ve Francii,Bowman 2007, str. 14–17. avšak žádné součásti nebyly vyráběny duplicitně, každý díl letounů měl jen jednoho výrobce. Britské požadavky na cvičný letoun byly náročnější, vyžadovaly nadzvukové výkony a vynikající avioniku. Výsledkem bylo, že Br.121 potřeboval tenčí křídlo, zvětšený náklad zbraní a větší výkon, aby se připlížil požadavkům RAF na letoun s přeletovým doletem 2 600 mil (4 200 km).Bowman 2007, str. 21.
Jinou spoluprací mezi společnostmi Rolls-Royce a Turbomeca byly vyvinuty dvouproudové motory s přídavným spalováním Adour.Taylor 1980, str. 708. Br.121 byl navržen s motorem Tourmalet společnosti Turbomeca, ale Breguet preferoval motor RR RB.172. Pro společný letoun se počítalo s motorem, který obsahoval prvky obou motorů. Nový motor, který měl být používán i pro AFVG byl vyráběn v Derby (Anglie) a Tarnosu (Francie).Bowman 2007. str. 18–19
Uvedené společné úsilí mezi Británií a Francií bylo komplikované – AFVG program skončil zrušením a spory obklopovaly i vývoj nadzvukového dopravního letounu Concorde.Wallace 1984, str. 27. Přestože technická spolupráce mezi BAC a Breguetem se nakonec vyvíjela dobře, když Dassault převzal společnost Breguet v roce 1971, začal prosazovat prodej svých vlastních letounů, jako byl například námořní útočný letoun Super Étendard a Mirage F1, z kterých by získal mnohem větší zisk, než z anglo-francouzského projektu Jaguaru.Jackson 1992, str. 77.
Británie měla původně v plánu koupit 150 cvičných Jaguarů „B“ a Francie měla koupit 75 cvičných letounů „E“ (école) a 75 jednomístných bitevních letounů „A“ (appui). Dassault však prosazoval své vlastní letadlo Mirage G místo společného AFVG. V červnu 1967 Francie zrušila svou účast na AFVG z rozpočtových důvodů.Segell 1998, str. 169. To vedlo k vytvoření mezery v plánech RAF na bitevní letoun pro 70. léta 20. století. Avšak v době, kdy Francie zrušila svou účast v AFVG, Německo projevilo opravdový zájem o letoun Jaguar,Segell 1998, str. 172. a proto se projekt začal více orientovat na bitevní letoun pro nízké letové hladiny.Jackson 1992, str. 56, 58. Přestože se Německo nakonec k programu nepřipojilo, Británie se rozhodla pro tuto novou bitevní verzi.
V říjnu 1970 se požadavek RAF změnil na 165 jednomístných bitevních letounů a 35 cvičných strojů.Jackson 1992, str. 58. Jaguar měl nahradit letouny McDonnell Douglas Phantom FGR2 v roli letounu pro přímou leteckou podporu, taktický průzkum a pro taktické údery. Uvolněné Phantomy měly být použity pro protileteckou obranu.Hobbs 2008, str.37. Francouzské i britské požadavky na cvičné stroje se značně vyvíjely, a nakonec byly místo Jaguary uspokojeny letouny Alpha Jet a Hawker Siddeley Hawk.Wallace 1984, str. 28. Francie mezitím vybrala Jaguar jako náhradu za letouny námořního letectva Dassault Étendard IV a zvýšila svou objednávku o 40 letounů Jaguar M schopných operovat z letadlové lodi. Z těchto zdánlivě nesourodých požadavků mělo vzniknout jedno úplně odlišné letadlo: na poměrně vysoké technické úrovni, nadzvukové a optimalizované pro útoky proti pozemním cílům v oblastech s vysokým ohrožením.Wagner 2009, str. 122–123.
Prototypy První z osmi prototypů poprvé vzlétnul 8. září 1968. Byla to dvousedadlová verze osazená první výrobní verzí motoru Adour.Flight 12. září 1968, str. 391.Taylor 1971, str. 107. Tento letoun později při třetím letu překonal rychlost zvuku, ale byl ztracen při přistání 26. března 1970 kvůli požáru motoru. Druhý prototyp vzlétnul v únoru 1969. V tom roce se tři prototypy objevily na Pařížském aerosalonu. První francouzský prototyp „A“ vzlétnul v březnu 1969. V říjnu vykonal svůj první let i britský prototyp „S“.Flight 16 October 1969, str. 600.
Prototyp verze „M“ vzlétnul v listopadu 1969. Verze M měla zesílený trup, přistávací hák a odlišný podvozek – dvojité přední kolo a hlavní podvozek osazený jedním kolem. Po zkouškách ve Francii byl letoun odeslán do Thurleigh ke zkouškám na katapultu umístěném na zemi. V červenci 1970 vykonal skutečné starty a přistání z francouzské letadlové lodi Clemenceau (R98). Při těchto zkouškách vznikly pochybnosti ohledně reakce letounu na prudké zvýšení tahu při zrušení přistání během přiblížení. Zkoušky na lodi také odhalily problémy s ovládáním letounu při letu na jeden motor, ačkoliv projektované motory s něčím takovým počítaly. Verze M byla zamýšlena jako vhodná náhrada za letouny Étendard IV, ale francouzské námořnictvo bylo schopno zakoupit pouze 60 místo plánovaných 100 letounů.Bowman 2007, str. 23–27.
Tím že byl Jaguar tak drahý, by byla omezena síla francouzského námořnictva, které by si nemohlo dovolit více letounů. Společnost Dassault proto navrhla letoun Super Étendard, jehož vývoj byl jednodušší a levnější, protože vycházel z existujícího stroje Étendard IV. V roce 1973 francouzské námořnictvo objednalo tyto stroje místo Jaguarů, ačkoliv si jich nakonec mohlo dovolit jen 71 místo plánovaných 100 díky rovněž vzrůstajícím nákladům na vývoj stroje Super Étendard. Verze M byla zrušena francouzskou vládou v roce 1973.Bowman 2007, str. 26.
Popis Celkové uspořádání náhled|Britský Jaguar GR3 se střelou AIM-9L Sidewinder
Jaguar je klasický, jednomístný, dvoumotorový jednoplošník se zkosenými křídly a vysokým zatahovacím tříbodovým podvozkem. Ve svém původním uspořádání má maximální vzletovou hmotnost větší než 15 tunTaylor 1980, str. 106–107. a bojový rádius při letu jen na vnitřní palivové nádrže kolem 850 km, což mu dávalo lepší operační dolet než moderním letounům protivníka jako byl MiG-27.Tellis 2001, str. 535. Letoun je vybaven pěti externími závěsníky o celkové nosnosti 10 000 liber (4 500 kg), typické zbraně nesené letounem zahrnovaly raketnice neřízených raket MATRA LR.F2, bomby BAP 100-mm, protiradarové střely MATRA AS37, protiletecké střely AIM-9 Sidewinder a kazetové bomby Rockeye.Glenn 2005, str. 9.Glenn 2005, str. 40. Jaguary RAF obdržely některé nové zbraně během války v Perském zálivu. Tyto zbraně zahrnovaly vysokorychlostní střely CRV7 a americké kazetové pumy CBU-87.Jackson 1992, str. 63–66. Každý Jaguar byl vyzbrojen buď dvojicí francouzských kanónů DEFA,Owen 2000, str. 217. nebo britských kanónů ADEN.Wagner 2009, str. 123.
Některé Jaguary měly namontovány neobvyklé závěsníky nad křídly (nad vnitřním závěsníkem pod křídlem) používané pro střely vzduch-vzduch krátkého dosahu, jako byly například střely Matra R550 Magic nebo AIM-9 Sidewinder. Takto byly uvolněny závěsníky pod křídly pro další zbraně a náklad. Jaguary RAF obdržely tyto pylony během války v Perském zálivu (Operace Granby) v roce 1990,Jackson 1992, str. 64. francouzské Jaguary ale nebyly takto upraveny.Jackson 1992, str. 69. Jaguary 97 RAF měly být vybaveny i možností vypouštět střely ASRAAM z pylonů nad křídly, ale z rozpočtových důvodů tyto zbraně nebyly pořízeny.Lake Air International December 2000, str. 360.Ripley, Tim. Mixed news for contractors in UK defence spending plans. Flightglobal.com, 25. července 2000. Citováno: 2. října 2011.
Motory SEPECAT Jaguar je poháněn dvouproudovými motory Rolls-Royce Turbomeca Adour, které byly vyvíjeny současně s letounem a hlavně pro tento letoun. Partnerství oddělené od SEPECAT bylo vytvořeno mezi společnostmi Rolls-Royce a Turbomeca za účelem vyvinutí motoru Adour – dvouproudového motoru s přídavným spalováním. Pro větší odolnost v boji byla zvolena dvojice motorů. Velký důraz byl kladen na jednoduchost údržby, výměna motoru byla možná během 30 minut. Jaguary potřebovaly velký obtokový poměr kvůli potřebě velkého tahu při startu, nadzvukovým letům a letům v nízkých výškách.Bowman 2007, str. 19–20.
náhled|vlevo|Jaguar GR3 RAF během doplňování paliva za letu