náhled|Staroměstský orloj (celkový pohled) Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé historicky doložen v listině z 9. října 1410 dochované v opisu.
Orloji uprostřed dominuje astronomický ciferník a pod ním kalendářní deska. Na astronomickém ciferníku odvozenému od astrolábu lze odečíst čtyři různé časy. Středoevropský čas (dříve to byl pražský střední sluneční čas), hvězdný čas, tzv. babylónský neboli přirozený čas a na čtyřiadvacetníku nejvýrazněji staročeský čas. Z astronomických cyklů orloj ukazuje polohu některých nebeských těles a znamení na obloze. Jde o východ, kulminaci, západ, spodní kulminaci a výšku nad či pod horizontem pro Slunce, Měsíc a všechna zvířetníková souhvězdí. Dále ukazuje aktuální sluneční i měsíční znamení zvěrokruhu, měsíční fáze a postavení Měsíce vzhledem ke Slunci, soumrak, svítání a naznačuje datum.
Z kalendářní desky pod astronomickým ciferníkem lze odečíst aktuální měsíc, den a nepohyblivé svátky křesťanského kalendáře. Nad astronomickým ciferníkem jsou dvě okna, v nichž se pohybují apoštolové. Orloj je dále doplněn sochami po okrajích, bustou anděla mezi okny apoštolů a ozvučeným kohoutem v horní části nad okny. Orloj dnes odbíjí podle středoevropského času, dříve odbíjení řídil staročeský čas.
Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných pohybů soch je zajištěn mechanickým hodinovým strojem, který v průběhu času prošel několika úpravami a zlepšeními.
Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj. Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další dvě zásadní opravy byly provedeny na konci 18. st. a v letech 1865–66, kdy byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa MánesaRosický, s. 99–104 s vymalovanými symboly zvěrokruhu, s motivy dvanácti měsíců a se znakem Starého Města pražského. V květnu 1945, během Pražského povstání, byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci.
Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR. Je to třetí nejstarší orloj na světě a současně nejstarší stále fungující.
Historie náhled|Noční snímek orloje (vlevo malý boční ciferník) náhled|Pohled od orloje na Staroměstské náměstí, v pozadí Týnský chrám Budova V roce 1338 udělil Jan Lucemburský povolení staroměstským měšťanům, aby si zřídili radnici, a to v patricijském domě Wolflina od Kamene. Z východní strany domu byla pak na starších základech zahájena stavba věže, na které byly v roce 1402 umístěny hodiny Průvodce po radnici staroměstské, 1893, s. 30 (zmiňován hodinář Albert Památky archaeologické, 1860 : „Albertus orlogista praetorii“ jako „Albertus corrector orologii“, tedy seřizoval hodiny podle slunečních) a později, v roce 1409, i zvon. Ve věži je také kaple, vysvěcená roku 1381, a v letech 1805 až 1807 byl dostavěn i ochoz věže. Původní hodinový stroj patrně pochází již z dob Karla IV., který jej pro Prahu nechal sestavit u hodináře-horologa Martina. Na orloji později pracovali Jan, Albert a Mikuláš z Kadaně, jehož dílo může být označeno jako vznik orloje dnešních dnů.
Orloj Podle orlojníka a restaurátora orloje Petra Skály je nejstarší součástí orloje rám bicího stroje z 60. let 14. století pocházející zřejmě z původních věžních hodin. Po požáru roku 1399 byly vytvořeny nové hodiny v místě orloje, které byly nedlouho poté přestavěny na orloj. Mechanický hodinový stroj a astronomický číselník vytvořil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně podle návrhu Mistra Jana Šindela, profesora filosofie, matematiky, astronomie a rektora pražské univerzity. Informací o tomto roku je odkaz na „Horní knihu pražskou“ z roku 1410, která shořela roku 1945. časopis Květy, 1963, 48, s. 12 Inspirací pro pražský orloj mohl být starší orloj postavený v Padově roku 1344, případně i další evropské orloje. Sochařská výzdoba bezprostředně kolem ciferníku orloje pochází z dílen kamenické huti Petra Parléře, která stavěla i sousední kapli a v Čechách působila až do husitských válek. Okolní bohatá sochařská výzdoba pochází až z doby Vladislava Jagellonského koncem 15. století.
Dlouho se mylně mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Podle pověsti byl Hanuš nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny. Tento omyl je důsledkem nesprávné interpretace záznamů z doby, kdy jej spravoval Jan Táborský z Klokotské Hory. Omyl později vyvrátil až Zdeněk Horský. Roku 1962 totiž objevil JUDr. Stanislav Macháček orlojnickou knihu s opisem německé listiny z roku 1410, v níž radnice děkuje Mikulášovi z Kadaně za dobrou práci (na rozdíl od jeho předchůdce), orloj stručně ale přesně popisuje a za odměnu dává hodináři dům a velký roční plat.Horský, s. 26–28 Předpoklad o autorství mistra Hanuše patrně souvisí s přestavbou Staroměstské radnice v letech 1470 až 1473 a s úpravami, které mistr Hanuš na orloji provedl.
V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl několikrát opravován. Pravděpodobně v roce 1629 nebo 1659 byl k orloji přenesen i středověký bicí stroj z věže a přidány dřevěné sošky. Postupem doby zájem o orloj upadal, přestal lidi zajímat. V 18. století byl v kritickém stavu a pražský magistrát uvažoval o prodeji orloje do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog, profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad, který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát k uvolnění finanční částky potřebné pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu byla provedena oprava za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinářem Šimonem Landspergerem. O něco později patrně přibyly i figurky apoštolů. V průběhu další velké opravy v letech 1865 až 1866 byly uvedeny do chodu i astronomické funkce a přidána ozvučená soška kohouta. Původní pohon a krok stroje byl nahrazen daleko dokonalejším, takže orloj začal ukazovat přesný čas. Další oprava a rekonstrukce orloje byla dokončena v roce 1912, kdy byla do zdi vedle orloje zasazena pamětní deska (s mylně uvedeným autorstvím).
Během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války byl orloj 8. května 1945 těžce poškozen při požáru staroměstské radnice zasažené dělostřeleckým granátem. Cihelná obezdívka ochránila stroj před větším poškozením, shořela však dřevěná konstrukce, na níž stál i mechanismus s apoštoly. Škoda se tak zdála být nenapravitelná a uvažovalo se o náhradě orloje moderním strojem. Po velkém úsilí zejména bratří Veseckých byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948. Při této opravě však byly nesprávně namalovány barevné horizonty na základní desce astronomického ciferníku. Kvůli této chybě orloj nesprávně ukazoval přechod noci a svítání (resp. soumraku), a to s odchylkou až 6 hodin. Chyba byla odstraněna teprve při opravě v roce 1979. Nová kopie Mánesovy kalendářní desky byla zhotovená Suchardovým přítelem z dětství, akademickým malířem Bohumírem Čílou roku 1946. Bohumír Číla (1895 až 1973) vynikal především jako restaurátor a po léta byl Staroměstský orloj restaurován právě jím, později pak jeho dcerou, akademickou malířkou a restaurátorkou Bohumírou Míšovou-Čílovou (1932 až 1997).
náhled|Stav ciferníků v roce 2013 náhled|Rekonstrukce orloje, květen 2017, foto: Martin Frouz. náhled|Rekonstrukce orloje, květen 2017, foto: Martin Frouz. Znovu byl orloj rekonstruován na podzim roku 2005, kdy došlo ke zrestaurování soch a kalendářní desky. Dřevěné sochy byly zakryty sítí proti holubům. Při rekonstrukci vnějšího pláště staroměstské radnice začínající v dubnu 2017 bylo kolem orloje umístěno lešení, od 8. ledna následujícího roku byl mimo provoz a proběhla rozsáhlá restaurace orloje, při níž elektrický pohon stroje z roku 1948 nahradila replika původního mechanismu s konopnými tažnými lany a kamennými závažími, která jsou natahována krokovými elektromotory ukrytými v dřevěných navíjecích bubnech. Termín dokončení oprav byl stanoven na květen 2018, ale posléze odsunut. Orloj byl do provozu znovu uveden 28. září téhož roku, jeho spuštěním začaly oslavy 100. výročí vzniku Československa. Při prvním spuštění se nicméně zasekl řetěz posouvající figury apoštolů, které tak strojník musel posouvat ručně. Celková oprava orloje vyšla na téměř 10 milionů korun. Na jaře 2019 část odborné veřejnosti kritizovala přemalování astrolábu, který měl po rekonstrukci přijít o některé funkce. Podle magistrátu byl astroláb vyveden dle požadavků odborníků i památkářů, úřad jej však přesto nakonec nechal znovu upravit. Rekonstrukci fotograficky zdokumentoval Martin Frouz, fotografie pak byly vystaveny v Galerii Praesidium ve druhém patře věže Staroměstské radnice a pod svobodnou licencí byly také poskytnuty Wikimedia Commons. Při opravě byla také sejmuta sešlá Čílova poválečná kopie Mánesova kalendáře a nahradila ji nově provedená sporná kopie Stanislava Jirčíka.
Orlojníci Prvním orlojníkem byl hodinář Mikuláš z Kadaně, jemuž je přisuzována stavba orloje. V roce 1475 převzal orloj mistr Jan Růže (Hanuš) a spravoval orloj až do své smrti roce 1497. Po něm převzal tuto funkci mistr Jakub příjmením Čech, který byl pravděpodobně synem Jana Růže a byl dobře seznámen s funkcí mechanismu. Mistr Jakub spravoval orloj až do doby krále Ferdinanda I., taktéž do své smrti. Po jeho smrti převzal funkci orlojníka Václav Zvůnek, který však nedokázal složitý stroj udržet v uspokojivém chodu. Po jeho smrti v roce 1552 byly klíče od orloje dány mistru Janu Šteinmeisseovi, hodináři z Platnéřské ulice. Ten se však nechtěl o orloj starat, a tak městská rada předala správcovství orloje Janu Táborskému z Klokotské Hory. Pomocníkem Táborského v údržbě orloje byl Daniel Skřivan. Jan Táborský vykonával správce orloje do roku 1556, kdy mu byla správa odňata a orloj byl svěřen Václavu Tobiášovi, který jej spravoval do své smrti roku 1560, kdy se správcem stal opět Táborský. Jan Táborský za svého života vyučil svého zástupce Jakuba Špačka a zasvětil jej do tajů stroje. Když Jan Táborský roku 1572 zemřel, spravoval orloj podle jeho vůle Jakub Špaček přibližně do roku 1590. Dalším orlojníkem byl mistr Vavřinec od roku 1593, po něm Šimon Podolský z Olomouce a od roku 1624 Jiřík Švorcpach (Šworcpach). Zde souvislá řada známých starých orlojníků končí a dalším orlojníkem byl až P. Jan Klein, přibližně počátkem 18. století. Dnes se o orloj stará Petr Skála. Orloj kontroluje pravidelně každý týden v pátek a doma má na monitoru přenos z kamery z protějšího domu.Petr Třešňák: Mám orloj pod kontrolou. Rozhovor s Petrem Skálou. Respekt 42/2010. 18. října 2010: s. 80.
Jan Táborský v době svého působení orlojníka popsal orloj takto:
Soustrojí orloje náhled|250px|Vyobrazení stroje, 1866 Vpředu: hlavní stroj bez stroje ukazovacího, stroj bicí a stroj pro pohyb apoštolů Vzadu: Božkův chronometr
Původně byl celý orloj poháněn jediným strojem, který obstarával všechny čtyři pohyby astronomického ciferníku, od 16. století i pohyb kalendářní desky. Patrně v 17. století byl připojen i bicí stroj, snesený z věže a orloj doplněn o samostatný otáčivý pohon měsíční koule. Roku 1866 byl nepřesný krok nahrazen samostatným chronometrem, který hlavní stroj řídí, a ve 20. století dostaly měsíční ručka a čtyřiadvacetník samostatné pohony.
Stroj orloje se skládá z několika částí (strojů),Rosický s. 59–85 kde každá část (dílčí stroj) má svoji funkci a ovládá jednotlivé části orloje, tvořící jeden celek: