Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) byl ustaven na celostátní konferenci ve dnech 3. – 4. 3. 1957 na základě zákona č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy. O Jednotné dobrovolné tělovýchovné organizaci (JDTO) rozhodlo politbyro již na celostátní konferenci KSČ ve dnech 11. – 15. 6. 1956. Sjednocování tělovýchovy probíhalo celé poválečné období až do února 1948, kdy přicházelo v úvahu nejprve sjednocení organické (Tělovýchovný svaz Sokol) a po nezdařeném zdlouhavém procesu jako druhá volba sjednocení federativní (Československý tělovýchovný svaz).
V důsledku únorových událostí byly všechny sportovní a tělovýchovné organizace nejprve 31. 3. 1948 sloučeny pod hlavičku Sokola, který byl na základě č. 187/1949 Sb., o státní péči o tělesnou výchovu a sport nejprve prohlášen za výkonnou složku „Státního úřadu pro tělesnou výchovu a sport” (SÚTVS) a od roku 1952 jako celostátní tělovýchovná organizace postupně likvidován.
Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport byl na základě usnesení komunistické strany a vlády ze dne 2. 12. 1952 a zákona č. 71/1952 Sb., o organizaci tělesné výchovy a sportu nahrazen nově založeným „Státním výborem pro tělesnou výchovu a sport” (SVTVS). Jeho Krajské výbory pro tělesnou výchovu a sport byly v srpnu 1956 přejmenovány na „Přípravné výbory JDTO” a v únoru 1957 až do zvolení nových krajských a okresních výborů používaly název „Přípravný krajský (okresní) výbor ČSTV”. Od roku 1990 užíval značku ČSTV „Český svaz tělesné výchovy”, který se 27. dubna 2013 transformoval na Českou unii sportu (ČUS).
Historie sjednocování tělesné výchovy a sportu
Po druhé světové válce začalo spontánní obnovování celé řady tělovýchovných organizací, které působily na území Československa už v předválečném období. Mezi nejvýznamnější patřily Československá obec sokolská, Svaz Dělnických tělovýchovných jednot, Orel a Federace proletářské tělovýchovy. Komunistická strana Československa se snažila o prosazení jednotné tělovýchovné organizace skrze nově založený Ústřední národní tělovýchovný výbor, který prosazoval tzv. organické sjednocení tělovýchovy. Jednalo se o vznik nové organizace, která by slučovala všechny stávající tělovýchovné a sportovní spolky s tím, že by se vzdaly svých výsadních práv, organizačního uspořádání, rozhodování, financí a majetku. Pro nelevicové organizace nepřicházel tento sjednocovací typ pro ztrátu vlastní suverenity a historické tradice v úvahu a v průběhu roku 1946 se rozhodly pro sjednocení federativní pod Československým tělovýchovným svazem.
Ústřední národní tělovýchovný výbor Proces budování jednotné mládeže a tělovýchovy byl nastartován už Košickým vládním programem a vytvořením (Národní fronty). Dne 5. května 1945 se sešli zástupci pěti tělovýchovných spolků a organizací: Československé obce sokolské (ČOS), Svazu Dělnických tělovýchovných jednot (DTJ), Federace proletářské tělovýchovy (FPT), Junáka a Československého všesportovního výboru, kdy se dohodli na nové tělovýchovné organizaci s názvem „Ústřední národní tělovýchovný výbor” (ÚNTV), k jejímuž oficiálnímu založení došlo 9. května 1945 v sále pražského Sokola.
ÚNTV si kladl za cíl sdružovat všechnu českou mládež i dospělé a to k výchově tělesné, ideové a mravní, šířit zásady lidové demokracie, spolupracovat se spojenými národy, zejména s národy slovanskými a národy Svazu sovětských socialistických republik, vést mládež k obraně svobody, lidové demokracie a sociálních práv československého lidu, vychovávat mládež k nejdokonalejší tělesné zdatnosti, kulturní vyspělosti a mravní čistotě.
Národní tělovýchovný výbor se měl stát jedinou celostátní organizací, které by byla svěřena péče o všestrannou tělovýchovu lidu a mimoškolní výchovu mládeže, přičemž mu měly být ihned dány pro společnou práci v jednotlivých místech republiky k dispozici všechny hospodářské objekty a zařízení (tělocvičny, hřiště, tábory) všech československých tělovýchovných, sportovních a junáckých organizací. ÚNTV také počítal s tím, že postupně dojde k jejich právní likvidaci a následnému převodu do nové jednotné tělovýchovné organizace – Tělovýchovného svazu Sokola (TSS).
Programové schůze o úkolech místních Národních tělovýchovných výborů (MNTV) se účastnili i zástupci Orla, Ústřední rady odborů a tělovýchovného odboru Ministerstva školství, přičemž Orel zůstával od počátku mimo těchto snah a do MNTV nevstupoval. Hlavním důvodem byla jeho odlišná ideologie. Orel hodlal nadále zůstat samostatným a s jednotnou tělovýchovnou organizací pouze úzce spolupracovat, zvláště pokud jde o brannou výchovu.Sokolský věstník: list Československé obce sokolské. Praha: Československá obec sokolská, 04.02.1946, s. .
Jednotná mládež a tělovýchova – Tělovýchovný svaz Sokol (TSS) V červnu 1945 vytvořily strany komunistická, sociálně demokratická a národně socialistická tzv. „Národní blok”. Vedle společných kroků v jiných oblastech se také zavázaly: Nevytvářet vlastní stranické mládežnické organizace, ale budovat jednotný Svaz české mládeže (městské, venkovské, dělnické, rolnické, studentské atd.) K budování tělovýchovného a sportovního hnutí, které mělo být národní, nestranické a jednotné. Jádrem nové a sjednocené národní tělovýchovné organizace se měl stát Sokol.
Z červnové schůze Všesportovního výboru (VSV) vzešlo memorandum, ve kterém se sportovci vyslovili pro plnou samostatnost sportu a sjednocení tělovýchovy pro ně přicházelo v úvahu jen v rámci obecné tělesné výchovy (tedy vyjma závodů a sportovního soutěžení, které by nadále prováděly příslušné župy a svazy).Národní obroda: ústřední orgán Československé strany lidové. V Brně: Československá strana lidová, 12.06.1945, s. . V problematické situaci se nacházel také Junák, který na schůzi ústředních oblastních a okresních činovníků Junáka ve dnech 28. a 29. července 1945 v Praze konstatoval, že výchova junácké mládeže je ucelenou soustavou a je tedy pro něj těžké se rozhodnout, zda podle vydaných směrnic ministerstva školství a osvěty se sjednotí do Svazu české mládeže nebo vstoupí do jednotného Tělovýchovného svazu Sokola.Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 07.08.1945, s. 3.
Už během návštěvy tělovýchovných pracovníků 17. července 1945 upozornil prezident Edvard Beneš na to, že i po překonání technických obtíží tu stále zůstanou podstatné rozdíly v ideovém zaměření jednotlivých organizací. To se také projevilo zejména zdrženlivým stanoviskem Orla, který nehodlal vstoupit do Tělovýchovného svazu Sokola, jelikož výchova jeho mládeže byla v příkrém rozporu s výchovou svazů, které ji stavěly na historickém materialismu a marxistické ideologii. Počátkem srpna 1945 se pro sjednocení tělovýchovy vyslovilo (až na Orel a kopanou) asi 30 svazů, které se měly sejít na zakládacím sjezdu ve dnech 15. a 16. září 1945. Na základě těchto stanovisek se konala další schůze dne 15. srpna 1945, na které zástupci Junáka prohlásili, že se sloučí se Svazem české mládeže.
Krátce před slučovacím sjezdem se konala 6. září 1945 porada zástupců Junáka, SČM a ministrů Zdeňka Nejedlého a Václava Kopeckého, na které padlo konečné rozhodnutí, že Junák do sjednocené tělovýchovy nezapojí a na valném sjezdu Junáka dne 10. září 1945 došlo k jeho sloučení se Svazem české mládeže a ponese nový název – Junák, ústředí skautské výchovy SČM.Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 11.09.1945, s. 4.
Po zářijovém rozhodnutí ministrů Nejedlého a Kopeckého o zapojení Junáka do SČM začal Svaz DTJ trvat na tom, aby se slučovací sjezd (připravený na 15. a 16. září 1945) konal teprve tehdy, až bude otázka výlučného postavení Junáka vyřešena, jelikož i on měl své junácké oddíly. Jednání DTJ s představiteli vlády nevedla k vytouženému cíli, takže se po téměř 3 měsících Svaz DTJ rozhodl od požadavku upustit. Mezitím ÚNTV opustili sportovci (VSV), takže v něm zůstaly jen tři tělocvičné svazy – ČOS, DTJ a FPT.Sokolský věstník: list Československé obce sokolské. Praha: Československá obec sokolská, 10.01.1946, s. 16.
Sokol z počátku zastával myšlenku organického sjednocení, které mělo vést k vytvoření nové organizace «Tělovýchovného svazu Sokol». V průběhu roku se ale ČOS začala obávat o svoji suverenitu. Vzhledem k tomu, že připravovaný Československý tělovýchovný svaz měl nadále sdružovat všechny tělovýchovné, sportovní a junácké svazy a zachovat i jejich právní samostatnost, vyhlásil na své schůzi ve dnech 15. – 16. prosince 1945, že dnem 1. ledna 1946 obnovuje v plné šíři svou samostatnost.Sokolský věstník: list Československé obce sokolské. Praha: Československá obec sokolská, 18.03.1946, 44(11). s. .
Na další jednání 18. prosince 1945 v Tyršově domě v Praze byli pozváni zástupci všech svazů. Po dlouhém vyjednávání se nakonec ukázalo, že zájem o sjednocení do TSS má pouze 8 svazů a některé ještě s výhradami. Na schůzi 10. ledna 1946 byli proto pozváni už jen zástupci těchto tělocvičných a sportovních svazů: Československé obce sokolské, Svazu Dělnických tělovýchovných jednot, Federace proletářské tělovýchovy, České atletické amatérské unie (ČAAU), Svazu lyžařů Republiky československé, Wolleyballového a basketballového svazu, Československého amatérského plaveckého svazu (ČAPS), Svazu horolezeckého, Svazu české mládeže, Junáka a odborové tělovýchovy ÚRO. Hlavním bodem programu byla reorganizace ÚNTV, kooptování zástupců jednotlivých sportovních svazů do předsednictva a vytyčení nových směrnic.Svobodné slovo: list Československé strany socialistické, Pražské vydání. Praha: Československá strana socialistická, 10.01.1946, s. 6.
Při lednové jednání se ukázalo, že představy jednotlivých svazů o způsobu sjednocení nejsou stejné. SČM, který při obou schůzích nejprve vystupoval s nadšením pro organické sjednocení zástupci Junáka (který měl již splynout s SČM, ale ve skutečnosti působil samostatně dál), najednou prohlásil, že Junák do sjednocené tělovýchovy vstoupit nemůže, jelikož je kolektivním členem SČM. Výhrady měl i zástupce Svazu lyžařů (nevyřešená otázka právní existence základních jednot a klubů). ČOS musela otevřeně konstatovat, že za dané situace není naděje na organické sloučení ani těch 28 svazů, které v září 1945 se sjednocením souhlasilo.
V dubnu 1946 zdůraznila Československá strana lidová svoje stálé stanovisko. Její hlavní problém s jednotnou tělovýchovou spočíval v likvidaci dosavadních tradic a struktur, ve splynutí s ostatními tělovýchovnými a sportovními organizacemi a v „likvidaci tisícileté národní tradice českého katolicismu”.Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 26.04.1946, s. .
Dne 12. května 1946 se výbor ČOS jednomyslně usnesl, že považuje utvoření Československého tělovýchovného svazu za „novou základnu a vhodné prostředí pro sjednocení tělesné výchovy v zájmu zdraví a brannosti národa”. Za tím účelem byl zvolen přípravný výbor, který projednal za součinnosti všech členských svazů v několika schůzích všechny potřebné otázky, připravil stanovy a přichystal ustavující sjezd. Členství přislíbily Československá obec sokolská, Junák, Orel, všechny sportovní svazy dosud sdružené ve Všesportovním výboru, všechny tři turistické organizace, taktéž i Slovenská športová ústredná rada, sdružující celý slovenský sport.Sokolský věstník: list Československé obce sokolské. Praha: Československá obec sokolská, 07.10.1946, s. . Vzhledem k tomu, že ČOS se rozhodla vstoupit s ostatními tělovýchovnými svazy do nového ČSTS, dohodla se se Svazem dělnických tělocvičných jednot za souhlasu Federace proletářské tělovýchovy na likvidaci Ústředního národního tělovýchovného svazu.Svobodné noviny: List Sdružení kulturních organisací. Praha: Orbis, 21.7.1946, s. 7.
Československý tělovýchovný svaz (ČSTS)