náhled|vpravo|Ilustrace k pohádce; Gustave Doré Kocour v botách, celým názvem Pan Kocour aneb Kocour v botách, je původem italská pohádka populární v celé Evropě. Poprvé ji vydal v polovině 16. století Giovanni Francesco Straparola, nejvíce se proslavila francouzská verze z konce 17. století ze sbírky pohádek od Charlese Perraulta.

Vznik a starší verze Nejznámější podobu dal pohádce Charles Perrault. Pod názvem Le Maistre Chat, ou le Chat Botté ji zařadil do sbírky Histoires ou Contes du temps passé, avec des moralitez, vydané roku 1697 v Paříži u Clauda Barbina.

Starší italská zpracování látky jsou dvě. Giovanni Francesco Straparola ji zařadil jako první pohádku jedenácté noci do sbírky Le piacevoli notti, vydávané v letech 1550 až 1553; hrdina se tu jmenuje Costantino Fortunato a pomocnicí mu je kočka. Giambattista Basile ji pod názvem Cagliuso zařadil jako čtvrté vyprávění druhého dne do sbírky Lo cunto de li cunti, poprvé vytištěné v letech 1634 až 1636.

Děj Chudý mlynář má tři syny. Jednoho dne cítí, že už leží na smrtelné posteli, a tak se rozhodne rozdat svůj chudý majetek synům. První si vybírá nejstarší, který zvolí samozřejmě mlýn. Druhý osla a na nejmladšího zbude kocour. Prvnímu a druhému synovi se daří, nejstaršímu mlýn prosperuje tak, že se stává bohatým a váženým občanem a prostřední si také rozhodně nežije v bídě. Jen nejmladšímu se neustále nedaří, inu co taky s kocourem? Potkává ho stále větší bída, a tak se rozhodne kocoura prodat. Tu kocour promluvil lidským hlasem: „Neprodávej mě, můžu ti být k užitku a pomoct ti ke slávě a bohatství. Stačí, když mi koupíš boty a oblek.“ Mlynářův syn tedy svolí a čeká, co se bude dít.

Kocour na poli uloví dva zajíce, strčí je do pytle a pospíchá ke královskému dvoru. Tam je ukáže králi. Král se podiví nad tak vzácným darem a zeptá se od koho je. No přece od mého pána. Další den uloví dvě koroptve, jindy zas zajíce, a pokaždé s tím pospíchá ke královskému dvoru. Asi za týden se rozhodl král vyjet si na malou projížďku. Najednou je zastaví kocour v botách a naléhavě je prosí, aby zastavili, protože se jeho pán topí. Vojáci zatím nic netušícího mlynářova syna vytáhli z vody. Kocour začal okamžitě naříkat: Ach ne, mému pánovi ukradli šaty, nemáte nějaké náhradní? Vojáci okamžitě přispěchali s novými šaty, přitom mu stačil ještě kocour pošeptat, aby se hlavně ničemu nedivil. Cestou potkávali rolníky, kteří hráli mlynářovy poddané, protože jim tak kocour přikázal.

Mezitím kocour dorazil k hradu, ve kterém bydlel zlý lidožrout (podle jiných verzí čaroděj či černokněžník), který zrovna obědval. Kocour ho pozdravil a přitom se ho zeptal, jestli je pravda, že se umí proměnit v jakékoli zvíře na světě. Lidožrout se jen zachechtal a proměnil se ve lva. A kocour se ho zeptal, jestli se dokáže proměnit i v myš, lidožrout se v ní proměnil a kocour ho spolkl. Mlynářův syn tak získá lidožroutovo bohatství a vezme si královu dceru.

Reference

Externí odkazy

Perraultův Kocour v botách v překladu Františka Hrubína Pohádka Kocour v botách od Readmio