náhled|Kodžiki, nejstarší dochovaný rukopis z let 1371–1372 náhled|Ó no Jasumaro, portrét od Kikučiho Josaiho (1781-1878) Kodžiki (古事記, doslova Zápisky o starých věcech) je nejstarší japonská dochovaná kronika a jedna z nejvýznamnějších japonských literárních památek.Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 172-173 Byla dokončena roku 712 a, ačkoliv má charakter spíše díla literárního, je společně s kronikou Nihonšoki z roku 720 nejdůležitějším pramenem pro poznání nejstarších japonských dějin.
Vznik kroniky Myšlenka zapsat nejstarší japonské mýty, rodokmeny a události, dochované do té doby jen v ústním podání, vznikla již v druhé polovině 7. století za vlády císaře Temmu, ale realizována byla až za vlády císařovny Gemmei, která k tomu vydala příkaz roku 711. Císařský dvůr dal podnět k sepsání kroniky patrně ze dvou důvodů. Prvním z nich bylo, aby i Japonci měli po vzoru Číňanů svou národní kroniku a potvrdili tak svou národní identitu. Druhým důvodem byla oslava vládnoucího císařského rodu a snaha, aby v kronice uvedené mýty o božském původu tohoto rodu kodifikovaly jeho postavení a moc.
Na základě císařského příkazu vytvořil kroniku učený dvořan Ó no Jasumaro (太 安万侶, asi 660–723), a to především podle vyprávění profesionálního vypravěče či vypravěčky jménem Hieda no Are (稗田 阿礼). Jasumaro kroniku sepsal v japonštině (jde o fonetický přepis japonštiny do čínských znaků), protože to byl jazyk, ve kterém mu byly mytické a pseudohistorické události líčeny, předmluvu však napsal ve vybroušené čínštině, jazyku tehdejších učenců.
Obsah kroniky Obsahem kroniky je doba mytických bohů, legendární období vlády prvních japonských císařů a další události až do vlády již historicky doložené první císařovny Suiko (593–628). Díky tomu se kronika stala jedním z nejvýznamnějších textů původního japonského náboženství šintoismu. Je také obrovským zdrojem poznání mravů staré japonské společnosti, jejích lidových zvyků, pověstí a písní a má také velký význam pro poznání nejstarší podoby japonštiny. Na rozdíl od mladších kroniky Nihonšoki v ní však nejsou vůbec žádné zmínky o vztazích k sousedním zemím.Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 45
Kronika se dělí na tří části (svitky): Kamicumaki obsahuje předmluvu a dále mýty o vzniku nebes a země a o zrození a činech šintoistických bohů, zejména o bohyni slunce Amaterasu a o sestoupení jejího vnuka Ningiho z nebes na horu Takačiho na ostrově Kjúšú, odkud vládl japonským ostrovům. Nakacumaki vypráví o vládě prvních legendárních císařů, líčí vítězné tažení prvního japonského císaře syna nebes Džimmua (byl potomkem vnuka bohyně Amaterasu Ningiho) na ostrov Honšú a časově zabírá úsek od poloviny 7. století př. n. l. do roku 310, tj. do konce vlády císaře Ódžina. Šimocumaki zachycuje události od vlády císaře Nintokua až do vlády první císařovny Suiko (593–628). Tato část již postrádá narativní (vyprávěcí) charakter a obsahuje zejména záznamy o císařském rodě, především o nástupech jednotlivých císařů a císařoven na trůn. Tyto záznamy jsou však proloženy nejstaršími známými japonskými básněmi, zvanými kajó (písně), kterých je celkem 113.
Česká vydání Kodžiki: japonské mýty, CAD Press, Bratislava 2007, slovenský překlad Viktora Krupy z roku 1979 převedl do češtiny F. R. Hrabal Kodžiki: Kronika dávného Japonska, ExOriente, Praha 2012, překlad za staré japonštiny Karel Fiala, . Druhé, opravené vydání 2013. . Třetí, opravené vydání 2017. .
Reference
Externí odkazy
http://www.sacred-texts.com/shi/kj/index.htm http://www.ceres.dti.ne.jp/~alex-x/wakan/menu-w.html Japonský rukopis z roku 1644 na webu University Waseda http://www.cadpress.sk/kodziki.htm
Kategorie:Japonská literární díla Kategorie:Knihy z 8. století Kategorie:Šintoismus