Kieftova válka (možná další pojmenování válka guvernéra Kiefta, válka s Wappingery, první nizozemsko-indiánská válka, válka s kmeny Munsee) byl konflikt, k němuž došlo v letech 1643–1645 v Novém Nizozemí. Střetli se v něm holandští kolonisté a indiánské kmeny a komunity ze skupiny Munsee (Lenni Lenape). Pomoc Nizozemcům poskytli i Angličané ze sousední Nové Anglie. Válka neskončila rozhodným vítězstvím ani jedné ze stran, byla však neobyčejně krvavá a vyžádala si obrovský počet mrtvých především na straně domorodců.
Nové Nizozemí náhled|upright|vlevo|Některé významné osady Nového Nizozemí v 17. století Název Nové Nizozemí (nizozemsky Nieuw-Nederland) použil poprvé na své mapě Adriaen Block v roce 1614. Tou dobou již 5 let holandské lodě prozkoumávaly zdejší oblast Severní Ameriky (Henry Hudson), plavily se proti proudu řek Hudson, Connecticut a Delaware, mapovaly zdejší pobřeží. Hned od začátku docházelo k obchodu s Indiány, zakládaly se malé stanice (první roku 1613). Toto živelné a neorganizované období skončilo v roce 1624, kdy se Nové Nizozemí stalo oficiální provincií Spojených provincií neboli Nizozemské republiky. V květnu 1624 dorazilo do kolonie prvních 30 rodin, které se usadily na dvou místech – na dolním toku Hudsonu a ve Fort Orange na horním toku téže řeky. V dalších letech imigrantů pomalu přibývalo. Nejednalo se jen o Nizozemce, ale podstatnou část tvořili také Valoni, hugenoti, Afričané a později i Angličané z Nové Anglie. V roce 1625 začala kolonizace Manhattanu – došlo k založení města Nový Amsterdam. Osídlování však nepokračovalo podle představ, o přesídlení z Evropy byl jen minimální zájem. Nizozemská Západoindická společnost, která vlastnila na obchod s kožešinami a na osídlování Nového Nizozemí patent, se pokusila v roce 1629 urychlit kolonizaci vydáním charty o patronství. Tzv. patroni mohli získat obrovské území a rozsáhlá práva, pokud na něm usadili a minimálně 4 roky udrželi alespoň 50 rodin nájemců. Nejúspěšnější takto vzniklou osadou byl Rensselaerswyck na horním Hudsonu. Přes tuto pobídku bylo Nové Nizozemí v porovnání s anglickými koloniemi svou populací zanedbatelné. V roce 1628 zde žilo asi 270 lidí o deset let později necelá tisícovka.TRELEASE. Indian Affairs in Colonial New York, s. 58.
Guvernér Kieft V roce 1638 se guvernérem Nového Nizozemí stal 41letý Willem Kieft. Pocházel z Amsterdamu a původem byl obchodník. Jeho podnik však zkrachoval a on byl poslán do Osmanské říše vykupovat křesťanské zajatce. Při tomto úkolu si sám finančně značně polepšil. Následovalo jmenování guvernérem v Novém Nizozemí, kam připlul v březnu 1638. V úřadu se nejprve zaměřil na rozvoj Nového Amsterdamu, který se rychle rozrůstal. V roce 1641 nechal zřídit Radu dvanácti mužů, později zúženou na Radu osmi, první zdejší „parlament“, ale jejich radami a pokyny se řídil jen málo. Jeho dalším úkolem bylo vypořádat se s nízkým příjmem kolonie. Pokusil se to vyřešit vybíráním tributu za „ochranu“ od některých indiánských skupin, tato taktika se však minula účinkem.
Nizozemci a Indiáni
V roce 1639 došlo ke zrušení monopolu Západoindické společnosti na kožešinový obchod. Jediné, co museli zájemci o obchod učinit, bylo platit daně. Toto nařízení zafungovalo a migrace do kolonie začala přece jen vzrůstat. Základem nizozemského osídlení ale bylo zemědělství, především na jihu kolonie. Osadníci k tomu potřebovali půdu a tu si museli kupovat od Indiánů. Indiáni, kteří se s Nizozemci setkávali, tvořili několik uskupení. Na severu šlo o tři kmeny patřící do Irokézské ligy. Jednalo se o Mohawky, Oneidy a Onondagy. Jejich sousedé, nějakou dobu nepřátelé a pak podřízení spojenci byli Mohykáni. Dále směrem na jih po proudu Hudsonu žili Catskillové a Esopové, řazení někdy k Munsee-Delawarům či správněji Lenni Lenapům. Na dolním Hudsonu, přilehlém okolí a na Long Islandu sídlilo několik skupin a komunit řazených rovněž k Munsee-Delawarům. Jednalo se o Wappingery, Haverstrawy, Nochpeemy, Wecquaesgeeky, Tappany, Hackensacky, Rockawaye, Canarsee, Raritany ad. (viz mapa). náhled|Mapa indiánských kmenů a skupin z oblasti Nového Nizozemí a Nového Švédska
Sever kolonie – Irokézové a Mohykáni V roce 1614 ustavili Nizozemci na horním Hudsonu obchodní pevnůstku Fort Nassau a později větší opevněnou osadu Fort Oranje (Orange). Tím začaly trvalé obchodní a politické vztahy s místními Indiány. Hlavními obchodními partnery byli Mohykáni a Mohawkové. Za obchodem sem docházeli a doplouvali i členové jiných domorodých etnik – Oneidové, Onondagové, nějakou dobu i Algonkinové, Montagnaisové, Huroni, Abenakové a zřejmě i Sokokiové. Pravděpodobně v roce 1624 se situace v oblasti začala měnit. Mohykáni a Mohawkové se dostali do konfliktu. Proč se tak stalo, se již zřejmě nepodaří zjistit. Dříve se historikové domnívali, že šlo o první ze série tzv. bobřích válek, neboli o snahu ovládnout přístup k evropskému zboží a stát se prostředníkem v kožešinovém obchodě.TRIGGER. Mohawk-Mahican War (1624–1628). Dnes je tato teorie rázně zpochybňována a za válkou se vidí spíše tradiční důvody.BRANDÃO; STARNA. From the Mohawk-Mahican War to the Beaver Wars. Několik Nizozemců se v roce 1626 připojilo k výpravě Mohykánů na území Mohawků, ale akce skončila katastrofou a 4 Nizozemci při ní zemřeli.Dobová zpráva hovoří o tom, že jednoho Nizozemce Mohawkové dokonce opekli a snědli. WESSANAER. Historisch Verhael, in: JAMESON ed Narratives of New Netherland, s. 84–85. Ačkoli si Mohykáni zajistili pomoc nevelkého množství francouzských Indiánů, byli nakonec v roce 1628 ve válce poraženi a museli Mohawkům přenechat část území. Pro Holanďany se však prakticky nic nezměnilo, neboť Mohawkové jejich účast v boji na straně svých nepřátel považovali jen za nedůležitou epizodu, která nesmí narušit důležité obchodní partnerství. A měli pravdu, neboť Nizozemci se od té doby do válečných konfliktů Irokézů přímou účastí již nikdy nezamíchali. Obchodní vztahy mezi Irokézi a Nizozemci se brzy pro obě strany staly zcela zásadní. Nizozemci dodávali Irokézům wampumy a evropské zboží a za to získávali bobří a jiné kožešiny. Důležitým přelomem v obchodě se stalo to, že kolonisté zřejmě od konce 30. let začali zásobovat Irokéze střelnými zbraněmi a to v takovém množství, že Indiáni během několika let prakticky přezbrojili a přestali používat v boji na dálku luky a šípy.JAMESON. Narratives of New Netherland, s. 274. Tímto Nizozemci nepřímo ale výrazně zasáhli do irokézských útočných válek a podíleli se na jejich drtivých vítězstvích nad Hurony, Petuny, Neutrály, Erii a Algonkiny ve 40. a 50. letech 17. století. Ačkoli ne vždy probíhal vzájemný obchod a vztahy v přátelské atmosféře, nenarušil tuto „idylu“ na horním Hudsonu – na níž doplácela „jen“ kožešinová zvířata a nepřátelé Irokézů – až do zániku Nového Nizozemí v roce 1664 žádný zásadní problém.Zajímavé detaily vzájemného soužití uvádí RAKOVÁ. Víra, rasa a etnicita v koloniální Americe, s. 61–65
Jih kolonie – cesta k válce náhled|upright|vlevo|Výřez mapy Nova Belgica et Anglia Nova z roku 1634 V roce 1639 došlo k velkým nákupům půdy na Long Islandu a v okolí Manhattanu. Kolonie se začala „legálně“ rozrůstat. Podle smluv si Indiáni obvykle ponechali právo zde žít, čili i farmařit, lovit a rybařit. Stalo se poměrně běžnou praxí, že Indiáni prodali stejné území několikrát, než definitivně odešli. Za půdu platili kolonisté mnoha různými druhy zboží. Za poměrně velké území (300 čtverečních mil) Westchester County severně od Nového Amsterdamu, získali indiánští prodejci toto: 300 nožů, 185 seker, 141 motyk, 67 pušek, 227 liber střelného prachu, 130 olověných prutů, 3 tavicí sběračky, 5 kadlubů na výrobu kulí, 182 plášťů, 300 metrů látek, 113 košil, 92 párů punčoch, 82 dek, 10 šňůr korálků, 117 železných a mosazných kotlů, 76 džbánů, 12 křesadel, 20 lžic, 1000 rybářských háčků, 220 jehel, 120 šídel na vrtání děr do wampumů, 130 dýmek, 10 zvonečků, 10 židovských harf (hudební nástroj), pár rolí tabáku a 32 krabiček na tabák, 25 soudků piva, 162 galonů rumu a asi 1640 metrů wampumů. Toto zboží nedostali domorodci naráz, ale bylo jim dodáváno v delším časovém období.TRELEASE. Indian Affairs in Colonial New York, s. 63-64. Nicméně je evidentní, že ačkoli z dnešního pohledu šlo o levný nákup, rozhodně nelze hovořit o šizení za „tretky“, jak se někdy nákupy půdy od Indiánů paušalizují.
Jak rostl počet osadníků, začaly se množit incidenty, které narušovaly mírovou koexistenci. Indiánští psi ohrožovali dobytek kolonistů a ten zase ničil indiánská pole. Guvernér Kieft se rozhodl tyto problémy ošetřit právně. Indiáni sice měli zaručeno soudně se domoci nápravy, ale zato měli podléhat zdanění, což však vesměs odmítali. Pokus vymoci „daň“ od indiánské skupiny Tappanů odmítli tito slovy: „náčelník (Kieft) ... musí být velmi zlý člověk, když přišel nepozván do této země a nyní je chce donutit platit jim (Nizozemcům) kukuřicí za nic.“TRELEASE. Indian Affairs in Colonial New York, s. 66. V roce 1640 došlo k prvnímu vážnějšímu incidentu. Indiáni-Raritané napadli posádku obchodní lodě, načež Nizozemci uspořádali odvetnou trestnou výpravu, které padlo za oběť několik domorodců, včetně náčelníkova bratra.
V roce 1641 se situace dále vyhrotila – rozmíšky na obou stranách vzrůstaly a opět to stálo několik životů. Nizozemci několikrát žádali Wecquaesgeeky, aby vydali Indiána, který zabil a okradl jednoho Nizozemce. Ti to odmítli a tak kolonisté po dlouhém rozvažování rozhodli vyslat trestnou expedici. Tvořilo jí 80 mužů a vydala se na pochod v březnu 1642. Nicméně zabloudila a musela se s ostudou vrátit do Nového Amsterdamu. Ačkoli i druhá výprava nedosáhla požadovaného cíle, Indiáni se zalekli a požádali o jednání. Došlo k dohodě, kterou ale Indiáni nesplnili.TRELEASE. Indian Affairs in Colonial New York, s. 69-70; JAMESON. Narratives of New Netherland, s. 213-214. 275. Napětí stále vzrůstalo. Na Long Islandu a zřejmě i jinde narragansettský náčelník Miantonomo nabádal domorodce k hromadnému povstání proti bělochům. Komunita Hackensacků se dostala do konfliktu s Nizozemci v Newark Bay poté, co dobytek plundroval indiánská pole a kolonisté pravděpodobně podváděli při prodeji alkoholu. Opět došlo k několika vraždám a znovu Indiáni odmítli vydat viníky. TRELEASE. Indian Affairs in Colonial New York, s. 70; JAMESON. Narratives of New Netherland, s. 215-216. Bylo evidentní, že soužití v okolí Nového Amsterdamu nefunguje.
Válka
Bezprostřední příčiny V únoru 1643 napadli Wecquaesgeeky nespecifikovaní Indiáni, podle všeho zřejmě Mohawkové Některé zdroje uvádějí, že šlo o Mohykány., zabili nejméně 17 z nich a mnoho dalších odvedli do zajetí. Zbývajících několik stovek Wecquaesgeeků uprchlo k Nizozemcům. Rozdělili se na dvě skupiny – jedna se usadila na Manhattanu a druha v Pavonii. Nizozemci Indiánům zprvu pomohli, ale pak vycítili možnost pomstít se za incidenty z minulosti a tajně připravili útočnou akci. Hlavním propagátorem útoku byl evidentně guvernér Kieft.
Boje v roce 1643 náhled|upright|Opevněná indiánská osada. Podobné byly v 17. století běžné mezi severoamerickými kmeny z východních lesů.