Plzeň (v němčině a dalších jazycích Pilsen) je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Leží na soutoku řek Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava, z nichž vzniká řeka Berounka. Žije zde obyvatel a je tak čtvrtým největším městem v Česku. V plzeňské aglomeraci žije přes 300 tisíc obyvatel, více než 50 % obyvatel Plzeňského kraje.
Plzeň je známá jako průmyslové a pivovarnické město. Společnost Škoda Transportation a další firmy pokračují v tradici strojírenského podniku Škoda. Na druhé straně krajské metropole jsou pak v jednom závodě situovány pivovary Plzeňský Prazdroj, ve kterém byla 5. října 1842 uvařena první várka plzeňského světlého spodně kvašeného ležáku a který dal vzniknout všem pivům typu Pils, Pilsner a Pilsener, a Gambrinus. Plzeň má i podstatný kulturní význam. Nacházejí se tu početné kulturní domy a divadla. Ve městě sídlí také biskupství plzeňské diecéze. Vysoké školství zastupují Západočeská univerzita a Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. V roce 2015 byla Plzeň (společně s belgickým Monsem) Evropským hlavním městem kultury. Současné historické jádro města má pravidelnou síť ulic s obdélníkovým náměstím Republiky uprostřed (139 × 193 m), jemuž vévodí katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží v Česku (102,26 m).
Název Nově založené královské středověké město bylo původně nazváno Nová Plzeň. Název byl převzat od staršího hradiště s aglomerací v jeho podhradí, které se nyní nazývají Hůrka a Starý Plzenec. Název Plzeň je pro ně doloženo již v 10. století v latinském přepisu Pilisin a Plizen. Jeho původ není jistý. Podle jedné teorie pochází z osobního jména (ovšem jinak nedoloženého) a znamenalo „Plznův hrad“ (hradiště), další teorie předpokládá souvislost s ruským slovem opoľzeň a význam „půdní sesuv“, „sesunutá hora“ s odkazem na charakter terénu.Lutterer, I., Kropáček, L., Huňáček, V.: Původ zeměpisných jmen. Praha: Mladá fronta 1976, heslo Plzeň
Historie
Pravěk Na území dnešní Plzně je doloženo pravěké osídlení již od neolitu. V Křimicích bylo prozkoumáno rozsáhlé sídliště kultury s lineární keramikou, při jehož výzkumu bylo odkryto více než 1000 archeologických objektů.
Středověk První zmínky o Plzni (dnešním Starém Plzenci) pocházejí z roku 976, kdy u tohoto přemyslovského hradiště kníže Boleslav II. porazil vojsko německého krále Oty II. V podhradí postupně vyrostlo městské sídlo s řadou kostelů a živým obchodním ruchem. Do nynější polohy (v jižním sousedství tehdejší vsi Malice) přenesl město pod názvem Nová Plzeň král Václav II. roku 1295 jako důležitou obchodní křižovatku západních Čech na cestě z Prahy do Bavorska. Vyřešila se tím dodávka vody, neboť místo leželo na soutoku řek Mže a Radbuzy.
Díky své výhodné poloze na křižovatce obchodních cest a hlavně na trase z německých zemí do Prahy se brzy Plzeň stala třetím největším a nejdůležitějším městem po Praze a Kutné Hoře. V této době byly také vystavěny kostel sv. Bartoloměje ve středu náměstí, františkánský klášter na jihovýchodě při hradbách, nedochovaný dominikánský klášter na severozápadě, špitální kostel sv. Maří Magdalény z roku 1320
Na samém počátku husitských válek měli husité díky radikálnímu knězi Václavu Korandovi ve městě velký vliv. Roku 1420 ale musel Koranda s Janem Žižkou odejít do Tábora a Plzeň se stala baštou katolické strany. Třikrát byla neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté dvakrát Prokopem Holým, a podílela se na odporu proti Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1467 sídlila v Plzni pražská kapitula, která byla v letech 1431–1561 nejvyšším orgánem římsko-katolické církve v Čechách. Administrátor arcibiskupství v té době byl Hilarius Litoměřický, který kromě spisů polemizujících s kališníky sepsal i latinskou Historii města Plzně. Plzeň je také kolébkou českého knihtisku, nejstarším tiskem je zřejmě Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476, ač dříve za něj byla považována kniha Kronika trojánská už z roku 1468. Nejstarší tiskárna fungovala na rohu dnešních ulic Bedřicha Smetany a Bezručova do roku 1533.
Raný novověk náhled|vlevo|Dobytí Plzně roku 1618 náhled|vlevo|Plzeň na vedutě Václava Hollara z poloviny 17. století Počátkem 16. století bylo město výrazně poškozeno požáry, zejména roku 1507, kdy shořely dvě třetiny města. Loupeživý rytíř Jan Bavůrek ze Švamberka byl popraven na plzeňském náměstí 4. února 1507, což vzbudilo řadu protestů. Na devět měsíců na přelomu let 1599 a 1600 (od září až do června) se stala Plzeň hlavním městem Svaté říše římské, když sem císař Rudolf II. uprchl před morovou epidemií. Sídlil v tzv. Císařském domě vedle dnešní budovy plzeňské radnice.
Roku 1618 byla Plzeň poprvé dobyta, a to vojskem českých stavů pod velením Petra Arnošta II. Mansfelda. Během třicetileté války hospodářství i kultura upadaly. Švédská obléhání v letech 1637 i 1648 byla neúspěšná. Dne 8. ledna 1683 byl v Plzni dekretem Leopolda I. založen 35. pěší pluk. V roce 1695 byl v Plzni popraven Jan Sladký Kozina, vůdce chodského povstání proti vrchnosti.
Roku 1799, v dobách napoleonských válek, prošla městem ruská vojska. Ve dnech 16.–18. prosince zde pobýval maršál Alexandr Vasiljevič Suvorov.
Průmyslový rozvoj
náhled|Veduta Plzně, Johann Venuto, 1816 náhled|alt=Akcie společnosti Actien-Gesellschaft des Pilsner Badhauses (Akcijní společnost plzeňských lázních) na 10 zlatých, vydaná v Plzni, dne 6. prosince 1834. Lázeňský dvoukřídlý dům (dnes Lochotínský pavilón) vyobrazený na akcii, původně sloužil pro pitné kúry a bahenní a vodní koupele.|Akcie společnosti Actien-Gesellschaft des Pilsner Badhauses (Akcijní společnost plzeňských lázních) na 10 zlatých, vydaná v Plzni, dne 6. prosince 1834. Lázeňský dvoukřídlý dům (dnes Lochotínský pavilón) vyobrazený na akcii, původně sloužil pro pitné kúry a bahenní a vodní koupele. V 19. století nechal purkmistr Martin Kopecký (1828–1850) zbourat hradby a na jejich místě vybudovat kolem starého města sady, dnes známé jako Sady Pětatřicátníků, Smetanovy, Kopeckého, Šafaříkovy, Křižíkovy a 5. května. V roce 1832 pak vzniklo první kamenné divadlo. Roku 1839 bylo rozhodnuto o založení Měšťanského pivovaru (Bürgerliches Brauhaus, později Prazdroj) a 5. října 1842 v něm bavorský sládek Josef Groll uvařil první várku piva. V roce 1859 založil v Plzni hrabě Arnošt František z Waldstein- Wartenbergu pobočku svých sléváren a strojíren. Továrna, kterou v roce 1869 odkoupil její vrchní inženýr Emil Škoda, se stala základem budoucích Škodových závodů. V roce 1866 založil František Belani spolu s bratrem Josefem železářskou a strojní továrnu se slévárnou. První plzeňský akciový pivovar v Plzni (později Gambrinus) byl založen v roce 1869. V letech 1869 až 1871 vybudoval Eduard Bartelmus závod na výrobu smaltovaného nádobí. Karel Tuschner a Richard Hirsch zahájili v roce 1872, v nové továrně v dnešní Cvokařské ulici, výrobu drátu a drátěných hřebíků. Papírnu akciové společnosti v Praze, postavenou na břehu Radbuzy, koupil v roce 1878 Ludvík Piette a v následujících letech ji kompletně zmodernizoval. V roce 1905 je založena v Lobzích továrna na výrobu drátu, drátěnek a šroubového zboží. U její vzniku byli podnikatelé Adolf Eisner a Leopold Levit. Potřeby nově vznikajících průmyslových podniků i rychle rostoucí výstavby zajišťovaly také provozy v blízkém okolí města – na Košutce vznikaly malé pískovcové lomy i významné cihelny založené Františkem Klotzem a Františkem Čiperou. V okolí Bílé Hory a Bolevce se těžilo černé uhlí.
V roce 1882 zde získal František Křižík patent na svůj vynález obloukové lampy a v dalších letech v Plzni realizoval zakázky na modernizaci veřejného osvětlení a na vybudování pouliční elektrické dráhy (zprovozněna 1899). Na konci 19. století se Plzeň stala kolébkou české secese.
náhled|Městský pivovar, pohlednice z roku 1910 Už od poloviny 19. století byla Plzeň druhým největším městem v Čechách a třetím v rámci všech českých zemí (před vznikem Velké Prahy ji krátce též předstihly Královské Vinohrady), ke konci 20. století už ale byla čtvrtým v Česku, když byla předstižena Ostravou. Jako západočeská metropole nicméně prosperovala díky rozvoji strojírenských a dalších průmyslových závodů.
V době první světové války se plzeňské Škodovy závody staly největším producentem munice v celém Rakousku-Uhersku. Muniční továrna se nacházela mimo město, v lesích severně od Bolevce (dnes areál Škoda JS). Dne 25. května 1917 došlo v této továrně k mohutnému výbuchu, označovanému jako bolevecká katastrofa. Obětí na životech bylo přes 200 a zraněno bylo několik tisíc osob. Vzniklá tlaková vlna byla tak silná, že způsobila značné škody nejen v blízkém okolí (Třemošná, Bolevec, Zruč-Senec), ale až v centru Plzně, vzdáleném více než 6 km.
Během meziválečného období došlo k rozšiřování města, roku 1924 byly připojeny obce Doubravka, Doudlevce, Lobzy a Skvrňany a vznikla tak „Velká Plzeň“, jejíž počet obyvatel překročil stotisícovou hranici (do té doby se vlastní Plzeň členila na Vnitřní Město, východní Pražské Předměstí, jižní Říšské Předměstí a severní Saské Předměstí). Starostou města byl v letech 1919–1938 Luděk Pik, jenž velice přispěl k rozvoji a modernizaci Plzně. Na náměstí T. G. Masaryka byl vybudován památník Národního osvobození s dominující bronzovou sochou T. G. Masaryka, který byl slavnostně odhalen 28. října 1928, jako dík prezidentovi za založení a desetileté fungování republiky.
Druhá světová válka
náhled|180px|Pomník obětem britského leteckého útoku na Plzeň 17. dubna 1945 V roce 1938 Československá republika odstoupila svá pohraniční území Německu. Většinově česká Plzeň sice zůstala na území republiky, stala se však městem na samotné hranici a byla ze tří stran obklopena Německem. Obce severozápadním a jihozápadním směrem již patřily k Říši, stejně jako dnešní městské části Plzeň-Litice a Plzeň-Lhota. Vládním nařízením byla Plzeň k 1. květnu 1942 rozšířena o obce Bolevec, Božkov, Bukovec, Černice, Hradiště, Koterov, Radobyčice, Újezd a o územní zbytky obce Litic (obec začleněna do Říše) a stala se statutárním městem se 130 tisíci obyvateli. Škodovy závody byly v této době významnou zbrojovkou zásobující německou armádu. I přesto Plzeň delší dobu unikala bombardování, k prvnímu velkému náletu došlo až 20. prosince 1944, při něm byl ovšem nejvíce zdemolován pivovarský komplex, zejména Prazdroj (18 mrtvých). Škodovy závody byly bombardováním významně poškozeny teprve na samém sklonku války, náletem 25. dubna 1945, kdy Spojenci před náletem varovali prostřednictvím stanice BBC, aby minimalizovali civilní oběti. Celkem bylo za celou dobu války náletů jedenáct, vyžádaly si 926 obětí. Útoky způsobily citelné zásahy nacistům, došlo ale i na omyly, jejichž civilní oběti se staly vděčným soustem propagandy – té nacistické, i pozdější komunistické.
Poválečná éra náhled|vlevo|Pomník osvobození americkou armádou na začátku Americké ulice Plzeň byla osvobozena americkými jednotkami vedenými generálem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. Dnes na osvobození Plzně upomíná Patton Memorial Pilsen – Památník americké armády 1945 provedený jako stálé muzeum. Po únoru 1948 při oslavách výročí konce války nepadalo o Američanech v Plzni ani slovo.
Dne 1. června 1953 došlo v Plzni k prvním protikomunistickým masovým nepokojům v souvislosti s tehdy probíhající měnovou reformou se střelbou do demonstrujících. Odvetou komunistického režimu bylo kromě represí proti demonstrantům, převážně dělníkům Škodovky, také zbourání Masarykova pomníku, symbolu nežádoucí demokracie. Jednalo se o první lidový protest v celém sovětském bloku.
náhled|Sídliště na Doubravce