náhled|Jiří Karásek ze Lvovic ve věku 20 let Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef KarásekLexikon české literatury 2/II K–L. Praha: Academia, 1993. S. 664. (24. ledna 1871 SmíchovMatriční záznam o narození a křtu – 5. března 1951 Praha), byl český básník, spisovatel, kritik, překladatel a editor – jeden z hlavních autorů české literární moderny přelomu století, která navazovala na evropský novoromantismus 2. poloviny 19. století, na francouzský literární symbolismus a dekadenci. Jako kritik zastával krédo, že kritika má být uměleckou disciplínou, a jeho kritické dílo je oficiálně řazeno do žánru tzv. impresionistické kritiky.
Ve 20. letech uspořádal ze své ředitelské funkce pražské Poštovní muzeum a jeho novou expozici v budově Karolina. Působil jako redaktor v uměleckých časopisech Moderní revue, Týn, Literární listy, Okultní a spiritualistická revue, Český bibliofil. Studijní zájem o okultismus uplatnil i jako zakládající člen martinistické lóže Simeon (1924).
Přídomek ze Lvovic ke svému jménu připojil na základě rodinné tradice, že je potomkem erbovní rodiny Lvovických ze Lvovic z Hradce Králové (pocházel z ní hvězdář ze 16. století Cyprián Lvovický ze Lvovic). Od roku 1901 se psal jako Jiří Karásek ze Lvovic (přijaté a literární jméno).
Životopis Narodil se v rodině drážního průvodčího Andrease Karáska (1830–1890) a jeho manželky Anny, rozené Feitové (1839–1900). Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku.Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Karáska Pokřtěn byl jako Josef Karásek. Některé druhotné zdroje uvádějí „vlastním jménem“ Jiří Antonín KarásekČeská literatura od počátků k dnešku. Praha: NLN, 1998. S. 409 a 1006 (dále jen Česká literatura). nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín KarásekNovák, J. V., NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české. S. 921. Na policejní přihlášce z roku 1900 je uveden jako Josef Georg.Policejní přihlášky, Praha, Josef Georg Karásek
Po ukončení studia na Městské střední škole na Malé Straně v Praze roku 1890 pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.Med, Jaroslav, Básník marné touhy, in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13 Poté žil rok v Bavorsku. V roce 1892 nastoupil jako úředník k poště, kde mj. jezdil ve vlakové poště do Vídně. V roce 1921 byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.
V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém uveřejňovali zejména moderní české a francouzské literární a výtvarné umění. V následujícím roce, když byl soudně stíhán Oscar Wilde, se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění. Ve 30. letech byl postupně členem redakcí dvou „listů pro sexuální reformu“ – Hlas a Nový hlas.LISHAUGEN, Roar: Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)
Byl především spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i próz (románů, novel a biblických apokryfů). Jeho poezie nese společné rysy novoklasicismu, symbolismu a dekadence. Sbírka Sodoma byla v roce 1895 pro svou údajnou „nemravnost“ konfiskována. Některé z jeho románů jsou historiky po r. 1989 sekundárně řazeny do širšího okruhu literatury science fiction. Své literární juvenilie, které publikoval převážně časopisecky do r. 1894, ze svých spisů vyřadil a zakazoval jejich další otisk (mj. romány Bezcestí, Mimo život a drama Hořící duše).
Duchovní souznění ho spojovalo mj. s malíři Karlem Hlaváčkem, Františkem Koblihou, Wlastimilem Hofmanem a Janem Zrzavým, který se ve své tvorbě z počátku 20. století inspiroval mj. i Karáskovou prózou Legenda o melancholickém princi a v roce 1910 daroval básníkovi svou kresbu Hlava Jana Křtitele (Karásek také r. 1948 napsal doprovodný text do katalogu jeho výstavy v Brně, která byla na dlouhou dobu poslední).Srp, Karel – Orlíková, Jana, Jan Zrzavý, Academia, Praha 2003, s. 102, 336
Zemřel po delší nemoci v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem na následky zápalu plic.
Aféra anonymních listů Roku 1909 vypukl jeden z nejpodivnějších českých literárních skandálů. Řada umělců a politiků zpočátku roku obdržela anonymní dopisy plné společenských klepů, osobních obvinění a vulgarit (i kreslených). Hlavním mluvčím postižené skupiny se stal F. X. Šalda, ten se zapříčinil o zveřejnění celé záležitosti. Jako pisatel dopisů byl označen, a tedy skandalizován, Karásek – jeho osobní život tak byl přetřásán v tisku, obvinění se šířilo, aniž by však byl předložen jakýkoliv důkaz k němu. Karásek na svoji obranu vydal vlastním nákladem brožuru Anonymní listy čili Aféra "pěti spisovatelů" (1910). Dozvuky aféry byly slyšitelné a viditelné ještě v letech 1912–1913.
Karáskova galerie Po celý život vášnivě sbíral slovanské umění a grafiku. Jeho sbírka patří k největším uceleným souborům tohoto druhu v Čechách. Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků)Katalog online: http://nris.nkp.cz/Katalog.aspx?sigla=ABE336&katkey=PNPKKG a sbírku slovanského umění a grafiky (40 000 položek). Roku 1924 tuto tzv. Karáskovu galerii věnoval Československé obci sokolské (ČOS). Galerie byla od roku 1925 umístěna v sídle ČOS v Tyršově domě v Praze, s podmínkou, že ji bude do konce života spravovat.Jas, 24.5.1940, s. 332 (dostupné online v NK ČR) Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví sídlícího na pražském Strahově.
Dílo
Literární dílo Zazděná okna (1894) Sodoma (1895) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu Stojaté vody (1895), próza Kniha aristokratická (1896) – nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou Sexus necans (1897) Gotická duše (1900, přepracované vydání 1905 a 1921) Impresionisté a ironikové (1903) Hovory se smrtí (1904), Romány tří mágů: Román Manfreda Macmillena (1907), Scarabaeus (1908), Ganymedes (1925) Endymion (1909) Ostrov vyhnanců (1912) Písně tulákovy o životě a smrti (1930) Ztracený ráj (1938) Zplozenci pekla (1940) přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára Poslední vinobraní (1946) Vzpomínky (posmrtně, 1994)
Odborné publikace a články Výstava děl sochaře Rodina v Praze, Moderní revue 8, 1901–1902, s. 474 Renesanční touhy v umění, Praha 1902 Impresionisté a ironikové, Praha 1903 Chimérické výpravy, Praha 1905 Umění jako kritika života, Praha 1906 František Kobliha, Moderní revue 30, 1923–1924, s. 123 Grafika Františka Bílka, Hollar 3, 1925–1926, s. 49–58 Grafický kabinet v Karáskově galerii, Hollar 3, 1926–1927, s. 12–25 Tvůrcové a epigoni. Kritické studie, Praha 1927 Cesta mystická, Praha 1932
Odkazy
Reference
Literatura Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 600–601, Academia Praha 2016,
Martina Bittnerová, Utajené životy slavných Čechů, Brána, 2012. 176 s. ISBN978-80-7243-590-6.
Externí odkazy
ČT Kultura: Pitva Karáskovy knihovny, 2012 Karáskova galerie Video o Karáskově galerii
Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští historikové umění Kategorie:Čeští spisovatelé science fiction Kategorie:Čeští básníci Kategorie:LGBT spisovatelé Kategorie:Čeští výtvarní kritici Kategorie:Čeští literární kritici Kategorie:Čeští sběratelé umění Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Úmrtí v roce 1951 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na hřbitově Malvazinky Kategorie:LGBT Češi Kategorie:Narození na Smíchově Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 5. března Kategorie:Čeští svobodní zednáři Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století