Klaus Kinski (18. října 1926, Sopoty, tehdejší německé město Zoppot – 23. listopadu 1991, Lagunitas, Kalifornie, USA) byl německý herec a režisér. Jeho častým spolupracovníkem byl režisér Werner Herzog.
Životopis Narodil se jako Nikolaus Gunter Nakszynski v rodině lékárníka. V pěti letech se rodina přestěhovala kvůli chudým poměrům do Berlína. Zde vyrůstal a v roce 1936 začal navštěvovat humanitní gymnázium prince Jindřicha v Berlíně-Schönebergu. Studia přerušil a narukoval do armády a poté odešel na frontu. Jako příkladný voják se neukázal, dezertoval na britskou stranu. Do konce 2. světové války byl v zajateckých táborech, kde okoušel herectví. Po válce vystupoval na divadelních prknech jevištích v Baden-Badenu a Tübingenu, od roku 1946 působil na různých divadelních a kabaretních scénách v Berlíně (mj. Schlosspark-Theater, Theater in der Kaiserallee, Deutsche Theater a Hebbel-Theater). V dalších letech byl úspěšný v mnoha různých divadelních rolích.
Ve filmu se začal objevovat v epizodních rolích, bral jednu roli po druhé a vzhledem k jeho výrazné tváři dostával zejména role záporných postav. V 60. letech se jeho doménou staly kriminální příběhy, většinou na základě adaptací Edgara Wallaceho, italské westerny a thrillery, španělské horory, dobrodružné filmy atd.
Skutečný úspěch přišel s filmem Aguirre, hněv Boží (1972) režiséra Wernera Herzoga. Následovala další úspěšná spolupráce, za zmínku stojí film Nosferatu - Fantom noci, kde si zahrál roli Draculy, postava Vojcka ve stejnojmenném filmu, postava Fitzcarralda opět ve stejnojmenném filmu nebo postava Francisca Manoela da Silvy ve snímku Zelená kobra.
Byl celkem čtyřikrát ženatý, měl 2 dcery (Polu a Nastassju, obě se staly herečkami) a jednoho syna Nikolaie. Napsal a vydal dvě knihy pamětí (Ich bin so wild nach deinem Erdbeermund, 1975 – Jsem tak divý po tvých jahodových ústech; Ich brauche Liebe, 1991 – Potřebuji lásku).
Zemřel náhle, příčinou úmrtí byl infarkt.
V roce 2013 byl svou dcerou Polou Kinski obviněn z opakovaného incestu a sexuálního zneužívání, které trvalo mnoho let. Druhá hercova dcera Nastassja Kinski následně potvrdila, že její otec byl nevypočitatelný násilník a tyran a kdyby ještě žil, usilovala by o jeho trestní stíhání.
Filmografie (výběr) Morituri, 1948 Chladné srdce, 1950 Hanussen, 1955 Mrtvé oči Londýna, 1961 Hostinec na Temži, 1962 Tajemství indického chrámu, 1963 Indický šátek, 1963 Vinnetou – Rudý gentleman, 1964 Pro pár dolarů navíc, 1965 Doktor Živago, 1965 Dobrodruh z Istanbulu, 1965 Kulka pro generála, 1966 Velký klid, 1968 Pomsta vlkodlaka, 1970 Hrabě Dracula, 1970 Aguirre, hněv Boží, 1972 Důležité je milovat, 1975 Smrt darebáka, 1977 Upír Nosferatu, 1979 Vojcek, 1979 Fitzcarraldo, 1982 Voják, 1982 Láska a peníze, 1982 Netvor, 1985 Upíři v Benátkách, 1986 (režie) Zelená kobra, 1987 Paganini ve víru erotických vášní, 1989 (režie)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Oficiální stránky Kinského portrét od Petra Mündera Pocta Kinskemu
Kategorie:Němečtí herci Kategorie:Němečtí režiséři Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Narození 18. října Kategorie:Narození v Sopotech Kategorie:Úmrtí v roce 1991 Kategorie:Úmrtí 23. listopadu Kategorie:Úmrtí v Kalifornii Kategorie:Muži Kategorie:Němci polského původu