Prof. MUDr. František Bláha (9. června 1896 PísekMatriční záznam o narození a křtu farnosti v Písku – 26. března 1979 Praha) byl český lékař, odbojář, levicový politik poválečného Československa a signatář Charty 77.

Předválečná biografie Působil jako lékař. V letech 1925–1938 byl primářem gynekologického oddělení nemocnice Jihlava.

Jeho manželka Františka, rozená Chmelová (1901-1974) byla absolventkou obchodní školy, cvičitelkou Sokola v Jihlavě a později rozhodčí a zapisovatelkou v oddílech sportovní gymnastiky. Sám František byl činitelem Československé obce sokolské a členem Československé sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD)

Z manželství se narodily dvě děti: dcera Milena Honzíková (1925–2001) se stala literární historičkou a jejím manželem byl literární vědec a překladatel Jiří Honzík, syn Vladimír Bláha se stal lékařem.

Druhá světová válka Na jaře 1939 byl organizátorem sokolského odboje, brzy byl zatčen a téměř celou válku strávil v koncentračním táboře Dachau. Byl svědkem lékařských pokusů týmu kolem dr. Josefa Mengeleho, např. zjišťováním šance přežít v prostředí s vysokým/nízkým tlakem vzduchu, v ledové vodě (ověřovala se tak šance na přežití a záchranu vojenských pilotů) nebo infekce exotickými nemocemi. Lékařsky vzdělané oběti byly totiž pro některé pokusy upřednostňovány, protože experimentátoři od nich očekávali věcné a objektivní hodnocení duševního i tělesného stavu. Před pseudovědeckým pokusem, kdy měl být zdravým pacientům vyoperován žaludek a žlučník, se Bláhovi podařilo utéct a několik dní se skrývat mezi vězni, pracujícími na polích. Jeho osobní karta byla mezitím zařazena mezi osoby zemřelé při pokusech (pokusům totiž byly podrobeny vždy řádově stovky vězňů a většina jich zemřela buď při pokusech, anebo byla zavražděna po jejich ukončení kvůli tomu, že už nebyli použitelní pro trvalé následky předchozích zákroků).

V roce 1942 se mu nezjištěným způsobem podařilo vrátit do vězeňské nemocnice coby chirurgovi, aniž by někdo zjistil, že je ve skutečnosti uprchlým vězněm. Měl se přitom coby lékař spolupodílet na dalších pokusech se zdravými lidmi – když to s ohledem na lékařskou etiku odmítl, byl přeřazen do márnice. Zde využíval své relativní volnosti při pohybu areálem a nízké úrovně kontrol zemřelých, kterých byly řádově stovky denně. V plechové schráně na mrtvoly dokázal mezi spoluvězně rozvážet jídlo a oblečení, zprostředkovával i výměnu zpráv mezi vězni a vnějším světem.

Po konci války byl jedním z důležitých svědků při soudních procesech s nacistickými zločinci v rámci Norimberského procesu (1945–1946). Svoje zážitky z koncentračního tábora později sepsal v knize Medicína na scestí (1947).

Poválečný život Po osvobození zastával v letech 1945–1948 post šéfa ústředí Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců. V letech 1948–1952 působil jako ředitel Všeobecné nemocnice v Praze. V roce 1949 se habilitoval v oboru sociálního lékařství a o tři roky později byl na Univerzitě Karlově jmenován profesorem organizace zdravotnictví. Od roku 1952 působil jako vyučující na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy, kde vedl Katedru organizace zdravotnictví (později přejmenovanou na Katedru sociálního lékařství). Zaměřoval se na hygienu, válečné lékařství a gerontologii. V období 1953–1955 také zastával funkci děkana LFH.

Byl členem předsednictva Československé sociální demokracie. V parlamentních volbách v květnu 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Během únorového převratu v roce 1948 patřil ke skupině politiků sociální demokracie, kteří s vývojem souhlasili a setrvali ve straně i poté, co se stala loajálním spojencem KSČ. Ve volbách do Národního shromáždění v květnu 1948 se stal poslancem Národního shromáždění ČSR za ČSSD, zvoleným za volební kraj Jihlava. Při sloučení sociální demokracie s KSČ byl v červnu 1948 kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa, v květnu 1949 ho IX. sjezd KSČ zvolil náhradníkem ÚV KSČ. V Národním shromáždění byl členem poslaneckého klubu KSČ a poslancem byl až do konce funkčního období v roce 1954. Poté se vrátil do civilního života.

Od 23. ledna 1969 se stal poslancem České národní rady, kde byl členem komise sociální a zdravotní. Od 29. ledna 1969 byl i delegovaným poslancem ČNR do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde byl nejstarším poslancem a kde se stal členem komise pro dozor nad vykonáváním soudních rehabilitací. Na obě politické funkce ale rezignoval 15. října 1969.

Za normalizace podepsal Chartu 77 – v prosinci 1976 byl spolu s Františkem Kriegelem a Jiřinou Zelenkovou mezi prvními třemi lékaři, kteří se stali signatáři Charty.

Vyznamenání 60px|Řád 25. února Řád 25. února, 1949 60px Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, 1954 60px| Řád práce Řád práce, 1960 Za zásluhy o tělesnou výchovu I. třídy, 1962 Medaile Jana Evangelisty Purkyně, 1964 60px|Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945, 1965 60px| Řád republiky Řád republiky, 1968

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

František Bláha v parlamentu

Kategorie:Absolventi 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Členové Sokola Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Děkani 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Osobnosti sokolského odboje během druhé světové války Kategorie:Vězni koncentračního tábora Dachau Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Poslanci České národní rady Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Členové ústředního výboru Komunistické strany Československa Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Nositelé Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce Kategorie:Nositelé Řádu republiky Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Nositelé Řádu 25. února Kategorie:Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu Kategorie:Narození 9. června Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození v Písku Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži