E-learning je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.
Definice
Vzhledem k nepřetržitému dynamickému vývoji e-learningu samotného se definice často výrazně liší. E-learning je definován například jako: výuka s využitím výpočetní techniky a internetu.Petr Korviny, Moodle (nejen) na OPF, OPF, 2005 využívání elektronických, materiálních a didaktických prostředků k efektivnímu dosažení vzdělávacího cíle s tím, že je realizován prostřednictvím počítačových sítí. V českém prostředí spojován zejména s řízeným studiem v rámci LMS,Kamil Kopecký, Základy e-learningu, Net University s.r. o., UP v Olomouci, 2005 vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kurzů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia,Jan Wagner, Nebojme se eLearningu, Česká škola, 2005 forma vzdělávání využívající multimediální prvky – prezentace a texty s odkazy, animované sekvence, video snímky, sdílené pracovní plochy, komunikaci s lektorem a spolužáky, testy, elektronické modely procesů,Virtuální Ostravská univerzita, 2005 učení, při němž získávání a používání znalostí je distribuováno a usnadňováno elektronickými zařízeními,Jan Průcha, Eliška Walterová, Jiří Mareš. Pedagogický slovník. Praha, Portál, 2009, s. 66 zahrnuje jak teorii a výzkum, tak i jakýkoliv vzdělávací proces (s různým stupněm intencionality), v němž jsou v souladu s etickými principy používány informační a komunikační technologie pracující s daty v elektronické podobě. Způsob využívání prostředků ICT a dostupnost učebních materiálů jsou závislé především na vzdělávacích cílech a obsahu, charakteru vzdělávacího prostředí, potřebách a možnostech všech aktérů vzdělávacího procesu.l,Jiří Zounek, E-learning - jedna z podob učení v moderní společnosti, Masarykova univerzita, Brno, 2009, s. 37-38
Z definicvyplývá, že e-learning v sobě zahrnuje řadu dílčích aktivit, které mohou být propojené do uceleného systému, ale také nemusejí. Může se jednat o rozsáhlé kurzy plně distančního charakteru a propracované nástroje kolaborativního učení, naopak ale může jít jen o doplnění prezenční výuky. Vhodných ICT nástrojů je řada: vystavení studijních materiálů na internetu nebo intranetu, nabídka k nim vztažených autotestů, komunikace prostřednictvím diskusních fór, e-mailů a dalších synchronních nebo asynchronních komunikačních nástrojů. Všechny uvedené nástroje je vhodné integrovat, pro tyto účely proto slouží specializované aplikace pro řízení procesu vzdělávání. Těchto systém existuje řada.
Poslední definice naznačuje, že e-learning nelze zúžit pouze na praktické otázky implementace moderních technologií do různých forem vzdělávání. Součástí e-learningu je rovněž teoretické studium problematiky i empirický výzkum, jehož cílem je poznat reálný stav e-learningu (např. vhodnost nebo nevhodnost určitého technologického řešení, případně pohled studentů nebo vyučujících na využití moderních technologií ve výuce či při učení), přičemž na výzkumu by se měli podílet rovněž samotní aktéři e-learningu.
V definicích e-learningu nejsou příliš často zmiňovány etické otázky, ačkoliv využívání moderních technologií přináší celou řadu zcela nových otázek. Nemusí jít vždy pouze o negativní jevy, např. elektronické podvádění, ale také o problematiku autorských práv, licencování výukových zdrojů či nástrojů ICT, případně o etická pravidla komunikace nebo zachování soukromí studentů.
E-learning nabízí možnosti, jak zpřístupnit učení v jeho různých podobách také různě znevýhodněným skupinám lidí. Mnozí studenti se specifickými nároky mohou studovat svoje obory právě díky tzv. asistivním technologiím, které je možné vymezit jako širokou škálu nástrojů, služeb, strategií a metod, které jsou vytvořeny a aplikovány, aby pomohly vyřešit problémy, s nimiž se potýkají lidé se specifickými nároky. Může jít o speciální počítačové komponenty, ale také o výukové programy nebo třeba o audioknihy.
Typy kurzů
Kurzy je možno rozdělit podle cílení obsahu do dvou základních kategorií: Kurzy otevřené jsou k dispozici všem zájemcům o studium, např. kurzy jazykové, kurzy Microsoft Office apod. (viz ). Kurzy uzavřené pro specifický okruh studentů, např. seznámení nových zaměstnanců s firemní politikou, vzdělávání nemocničního personálu apod.
Používaná technika
Zatím se e-learning spojuje především s osobními počítači. Díky rozvoji nových kategorií výkonných komunikačních prostředků, jako jsou kapesní či osobní počítače či organizéry, ale také nová generace mobilních telefonů, které umožňují připojení k internetu, se začíná hovořit i o m-learningu – mobilním vzdělávání. Mobilní mají dostatečný výkon i pro přehrávání videopořadů a mohou sloužit ke vzdělávání, stejně jako slouží k přístupu k informacím na internetu.
Online technologie
Online technologie jsou nástroje digitálních technologií, které lze používat v mnoha oblastech lidských činností. Online technologie ve vzdělávání jsou vybrané nástroje digitálních technologií, které lze použít ve vzdělávání nebo při učení.
Blog Blog nebo weblog je webová aplikace nebo služba sloužící pro snadnou publikaci libovolných informací. Výhodami weblogu jsou časová nenáročnost a snadné ovládání. Nevýhodou může být neochota veřejně publikovat vlastní úvahy a potřeba neustálého sledování diskuse. Text blogu nemá žádná specifická pravidla, jeho pomocí lze tvořit i webové stránky. K blogům je možné vkládat komentáře, buď volně, nebo po registraci. Existují poskytovatelé služby na internetu, jako například Webnode. Tento velice jednoduchý nástroj se rychle rozšiřuje právě v oblasti vzdělávání jako zdroj aktuálních doplňujících informací, ke zveřejňování učebních materiálů nebo k odevzdávání studentských prací.ZOUNEK, Jiří. JUHAŇÁK Libor a kol. E-Learning Učení (se) s digitálními technologiemi. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 279 s. . Kapitola 5.2.1 Blog, s. 120-122. (česky)
Diskusní fórum Diskusní fórum je asynchronní nástroj pro komunikaci na internetu umožňující publikovat vlastní názory a reagovat na příspěvky ostatních uživatelů. Online diskusní fóra umožňují ve vzdělávání dialog, jako doplněk online výuky. Uchovávání historie příspěvků umožňuje retrospektivní analýzu a může pomáhat porozumět danému problému. Samostatné diskusní fórum zahrnuje diskuse odborných nebo zájmových skupin či poradenství. Diskusní fórum na webové stránce nebo portále nejčastěji diskuze na zpravodajských serverech, sloužící jako zpětná vazba na zveřejněná témata. Diskusní fórum ve virtuálním prostředí slouží ke komunikaci uzavřené skupiny uživatelů v online platformách.ZOUNEK, Jiří. JUHAŇÁK Libor a kol. E-Learning Učení (se) s digitálními technologiemi. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 279 s. . Kapitola 5.2.2 Diskusní fóra, s. 122-124. (česky)
E-booky E-book je elektronická nebo digitální forma textu, nejčastěji kniha, ale i časopisy, skripta, dokumenty nebo manuály. Ke čtení E-booků slouží čtečky, které existují ve formě samostatných zařízení, sloužících ke čtení elektronických knih nebo jako aplikace na počítače, notebooky, tablety či mobilní telefony. Ve vzdělávání jsou E-booky užitečné nástroje pro šíření učebních materiálů. V případě čtecích zařízení je výhodou přenositelnost velkého množství obsahu, v případě aplikací zase dostupnost kdekoli. Další výhodou e-knih je také možné připojovat poznámky, zvýrazňovat text a vyhledávat. E-knihy často obsahují multimediální obsah nebo odkazy. Výjimečností je mimořádná dostupnost zdrojů, např. elektronické zdroje v knihovnách nebo v Google Books apod. Nevýhodou může být cenová dostupnost, nekompatibilita formátů nebo možnost porušení autorského zákona.ZOUNEK, Jiří. JUHAŇÁK Libor a kol. E-Learning Učení (se) s digitálními technologiemi. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 279 s. . Kapitola 5.2.3 E-booky, s. 124-127. (česky)
E-portfolio Elektronické portfolio jako soubor dokumentů, výsledků učení a jiných objektů je ve vzdělávání tradičně využívaný nástroj k prezentaci toho, čeho student dosáhl a co se naučil. Digitální technologie umožňují vytvářet e-portfolia v softwarových aplikacích. E-portfolio umožňuje kompletaci učebních materiálů a výsledků učení. Podporuje reflektivní učení. Lze vytvářet specifická portfolia dle oblasti práce nebo kompetencí. Umožňuje plánování a směřování dalšího studia studenta. Umožňuje prezentovat a sdílet vlastní portfolio s učitelem a spolužáky. V případě e-portfolií je aktivita primárně na straně studenta, učitel zde plní roli mentora a rádce.
E-portfolio jako obsah
Obsahem e-portfolia mohou být texty, prezentace, projekty a odkazy, ale také vzdělávací plány a cíle. E-portfolio si vytváří student sám a stává se tak důležitým dokumentem v celoživotním vzdělávání. Portfolio může mimo jiné sloužit k doložení schopností a dovedností uchazeče o zaměstnání.
E-portfolio jako systém
Systém e-portfolio lze využít ve výuce jako virtuální učební prostředí. Umožňuje vytváření skupin, komunikaci s uživateli, vytváření blogů a vkládání souborů, odkazů a videí. Vzdělávací prostředí si vytvářejí sami studenti.
Výhodou e-portfolia je snadná práce s obsahem, možnost propojení s dalšími nástroji pomocí odkazů a snadná přenositelnost. Rozlišujeme čtyři typy e-portfolií:
Rozvojová e-portfolia ukazují pokrok studenta v daném časovém období.
Hodnoticí e-portfolia dokládají kompetence a dovednosti studenta v dané oblasti.
Prezentační e-portfolia prezentují nejlepší práce a kompetence studenta po ukončení studia.
Hybridní e-portfolia v sobě spojují prvky výše uvedených portfolií.ZOUNEK, Jiří. JUHAŇÁK Libor a kol. E-Learning Učení (se) s digitálními technologiemi.Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 279 s. . Kapitola 5.2.4 E-portfolia, s. 127-132. (česky)
Google aplikace Google aplikace je soubor volně dostupných online aplikací využitelných ve výuce. Výhodou Google aplikací je jejich snadná dostupnost online, podpora vzájemné komunikace a sdílení, personalizace služeb, velkokapacitní úložiště a využívání služeb zdarma. To umožňuje komunikaci všech aktérů, online spolupráci, skupinovou výuku a společnou práci na projektech online.ZOUNEK, Jiří. JUHAŇÁK Libor a kol. E-Learning Učení (se) s digitálními technologiemi. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016. 279 s. . Kapitola 5.2.5 Google aplikace ve vzdělávání, s. 132-134. (česky)
Hry, simulace a gamifikace Učení hrou (resp. "Škola hrou" (latinsky "Schola Ludus")) je myšlenka, se kterou pravděpodobně poprvé přišel již pedagog Jan Amos Komenský.KOMENSKÝ Jan Amos. Didaktika veliká všeobecné umění, jak všecky všemu učiti. Z latiny přeložil Jose Šmaha. Rychnov nad Kněžnou: Karel Rahoutský,1892. 280 s. (česky) Digitální technologie nabízejí nové možnosti v oblasti herní grafiky, interaktivity a síťového prostředí.
Game based learning – výuka založená na hře rozlišuje dva způsoby využití her. Používá hry, které nebyly primárně určeny k výuce a hry, které byly vytvořeny právě za účelem vzdělávání. Hry pomáhají při řešení problémů, při hledání alternativ, při získávání praktických zkušeností, umožňují vyzkoušet různé identity, jsou motivační, rozvíjejí komunikaci. Existují argumenty pro i proti zavádění herního principu do výuky. Z článku zveřejněného na Metodickém portále RVP http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/6491/vyukove-digitalni-hry-ve-skolach-vyzkum.html/ o výzkumu EUN Schoolnet v projektu How are digital games used in schools? provedeném v 2008/2009 je zřejmé, že výuka založená na hře pozitivně ovlivňuje děti v přístupu k učení a ke škole jako takové, má pozitivní vliv na vztahy mezi spolužáky, podporuje vzájemnou vstřícnost. Na druhou stranu může vést k závislosti a patologickému hráčství.