náhled|Autobus Gillig Phantom odstavený na centrální základně. náhled|Autobus New Flyer na cestě do Rainier Beach. náhled|Trolejbus Gillig Phantom na lince č. 70. náhled|Pioneer Square před zhruba 50 lety. Na obrázku trolejbus tehdejší společnosti Seattle Transit. náhled|Informační tabulka na jedné ze zastávek společnosti. náhled|Expresní spoj do Bellevue, který pro Sound Transit provozuje King County Metro. náhled|Autobus společnosti na státem provozovaném trajektu na Vashonův ostrov. náhled|Diagram ukazující postup při placení, pokud jedete přes, do nebo z bezplatné zóny. náhled|Blok dvaceti jízdenek. náhled|Starý trolejbus Pullman-Standard. Jedno z těchto vozidel je nyní pod ochranou MEHVA. náhled|Jeden z těchto kloubových trolejbusů značky MAN byl prodán do Illinoiského železničního muzea. náhled|Tramvaj na lince Central Link v tunelu na zastávce International District. náhled|Autobusy společnosti v zastávce University Street. King County Metro, nebo zkráceně Metro, je veřejný dopravní podnik v okrese King v americkém státě Washington, kde je divizí okresního dopravního oddělení. Provoz zahájil až na začátku roku 1973, ale své kořeny má v podnicích Seattle Transit z roku 1939 a Overlake Transit Service z roku 1927. V roce 2008 provozoval 1 443 autobusů na 223 linkách. Za ten stejný rok jeho služeb využilo 118 milionů cestujících. V první čtvrtině roku 2009 se jednalo o osmý největší úřad v celé zemi. Na konci roku 2008 měl podnik 2 694 zaměstnanců.
Historie Metropolitní Seattle vznikl v roce 1958 po referendu, které projednávalo otázku regionální správy odpadních vod a kvality vody v okrese King. Po dvou pokusech o založení regionálního dopravního podniku konečně v roce 1972 prošel pokus o provozování regionálních autobusů. Systém byl znám jako Metro a začal svůj provoz roku 1973. Jeho vznik znamenal, že bude provozovat i linky dosavadních dopravních podniků Seattle Transit a soukromé Metropolitan Transit Corporation, jenž obsluhovala předměstské obce v okrese. Celý metropolitní Seattle byl pod neustálým dozorem vedení a pověřených osob z okresu King a poté, co jeho reprezentační struktura byla prohlášena v rozporu s ústavou v roce 1990 a po volbách v roce 1992, její role a práva převzal okres King. Po dokončení projektu Downtown Seattle Transit Tunnel se okres soustředil na výstavbu příměstského železničního systému, což vedlo k vytvoření společnosti Central Puget Sound Regional Transit Authority, známé také jako Sound Transit, která nyní drží zodpovědnost za plánování a výstavbu vysokokapacitní dopravní sítě v okresech King, Pierce a Snohomish. Společnost King County Metro tak pokračuje v provozu místních a regionálních spojení, především v hranicích okresu King. Kromě svých vlastních linek společnost provozuje také expresní autobusy a linku Central Link společnosti Sound Transit.
Provoz
Linky Společnost kombinuje městské a předměstské šablony pro systém městské dopravy. Městská síť, z velké části převzatá ze systému Seattle Transit, který využíval linky původních tramvají, je navržena tak, aby většina linek končila v, nebo méně častěji projížděla, centru města. Linky v městské síti mají čísla od 1 do 79, čísla v osmé desítce používají noční linky („sovy“) a dále také tramvajová linka Waterfront Streetcar, kterou od roku 2005 nahradila autobusová linka č. 99. Kvůli roztroušené evoluci systému zde neexistuje žádná šablona, podle které by se dalo podle čísla poznat, kam jaká linka jede, až na některé výjimky, mezi které patří čtvrť University District.
Nejvytíženějšími městskými linkami jsou číslo 7, která spojuje centrum města, International District a Rainier Valley, číslo 36, jenž spojuje centrum města, International District a Beacon Hill, čísla 43 a 49 spojující Capitol Hill a University District, číslo 44, spojující University District a Ballard, číslo 48, spojující sever města, University District a Central District, a linky 3 a 4, které spojují centrum se čtvrtěmi Queen Anne, First Hill, Central District a Madrona.
Předměstská síť je lépe numericky organizována. Oblasti jižně od Seattlu, od Burienu a Des Moines až po Renton a Maple Valley, obsluhují linky ve druhé stovce. Východní předměstí od Rentonu po Bothell obsluhují linky ve třetí stovce. Severní předměstí od Bothellu po Shoreline pak obsluhují linky ve čtvrté stovce. Čísla v páté stovce a většina čísel v deváté stovce jsou rezervována pro příměstské autobusy společnosti Community Transit. Čísla v šesté stovce využívají expresní autobusy společnosti Sound Transit, s výjimkou dvou linek, kterými společnost Pierce Transit spojuje města Federal Way a Tacoma. V sedmé stovce jsou pak expresní nebo speciální linky, např. speciální linka, která spojovala Kingsgate Park a Bellevue při konstrukci nového nájezdu na dálnici, nebo expresní linka společnosti Intercity Transit směřující do Olympie. Čísla v desáté stovce pak patří buď poptávkovým linkám nebo těm linkám, které směřují do odlehlých oblastí, jako jsou Duvall a Carnation.
Společnost také provozuje školní autobusy ve městě Bellevue a po celém regionu vypravuje kyvadlové dálkové autobusy v případě různých akcí, mezi které patří zápasy Seattle Mariners, Seattle Seahawks, Washington Huskies, nebo různé koncerty.
Mezi nejdůležitější předměstské linky patří číslo 120 spojující Seattle a Burien, číslo 124 spojující Seattle s Tukwilou, linku A značky RapidRide, která spojuje Tukwilu a Federal Way, dále linka číslo 150 spojující Seattle, Tukwilu a Kent, čísla 101 a 106 mezi Seattlem a Rentonem, číslo 255 spojující Seattle a Kirkland, číslo 240 spojující Renton a Bellevue, čísla 230 a 253 spojující Bellevue a Redmond, číslo 271 spojující University District, Bellevue a Issaquah, čísla 347 a 348 spojující Northgate a North City a číslo 358 spojující Seattle a Shoreline.
Dálniční expresy Podnik provozuje několik příměstských linek, které ve špičce spojují různá park and ride a používají téměř 400 kilometrů expresních pruhů na místních dálnicích. Tuto praktiku vyzkoušela už společnost Seattle Transit, když provozovala linku zvanou Blue Streak, která spojovala Northgate a centrum města. Speciální zastávky, zvané „freeway flyers“ nebo dálniční stanice, byly postaveny, aby byl umožněn efektivní přestup na ostatní místní nebo expresní linky. První z takových zastávek byla postavena roku 1975 na křižovatce ulice Montlake Boulevard a Washington State Route 520. Poslední dobou společnost také využívá přímých nájezdů do expresních pruhů a nových dálničních stanic, které vystavěla společnost Sound Transit.
Bezplatná zóna Pro zvýšení počtu cestujících, zlepšení přístupu a podporu obchodů v centru města, byla v roce 1973 část centra Seattlu vyznačena jako „zóna kouzelného koberce“, kde je městská doprava bezplatná. Dnes se oblast nazývá prostě „bezplatná oblast“ a jízdenky zde nejsou potřeba mezi šestou hodinou ranní a sedmou hodinou večerní. Hranicemi oblasti jsou Battery Street na severu, South Jackson Street na jihu, 6th Avenue na východě a pobřeží zálivu na západě.
Na linkách, které jedou z bezplatné zóny do ostatních oblastí, cestující platí při výstupu z vozidla. Pokud cestující nastupuje mimo zónu, ale směřuje do ní, platí při nástupu.
Linky číslo 2, 3, 4, 14, 64 a 303 jak začínají, tak končí mimo bezplatnou oblast, ale projíždějí přes ní. Pokud cestující nastupuje i vystupuje mimo bezplatnou zónu, jízdenku musí zaplatit při nástupu. Jízdenku pak ukážou řidiči i při výstupu, jelikož po výjezdu z bezplatné zóny je opět jízdné vyžadováno. Linky 116, 118 a 119 sice projíždí bezplatnou zónou, ale nejsou v bezplatném tarifu zahrnuté.
V září 2009 okres vydal prohlášení, že nemůže plně vyčíslit šetření na provozních nákladech, které nahrazuje ztrátu výdělku z bezplatné zóny a že metody, které by musel použít, by nebyly aktuální k momentálním cenám jízdného, apod.
Studie z roku 1975 sice ukázala, že čas cestování přes bezplatnou zónu se sice snížil, ale linky, které vedou přes bezplatnou zónu, nejsou výdělečné. Také bylo zjištěno, že autobusy směřující z bezplatné zóny měly vyšší čas cestování hned, jak vyjely z bezplatné zóny. V těchto případech však nebylo vyčísleno, kolik času přesně v bezplatné zóně ušetřily.
Občasné zastávky Společnost využívá systému Skip-stop, tedy občasných zastávek, jelikož autobusy na ulicích 2nd, 3rd a 4th Avenue v centru Seattlu zastavují pouze na každé druhé zastávce. Na 3rd Avenue je každá linka přiřazena buď k modrým, žlutým, červeným nebo zeleným zastávkám. Každý autobus má však dvě barvy, ty směřující na sever buď červenou a žlutou nebo zelenou a modrou, zatímco ty, co směřují na jih, mají buď zelenou a žlutou nebo modrou a červenou. Na 2nd a 4th Avenue mají autobusy buď oranžovou nebo bílou barvu. Barva zastávky se pozná podle barevné značky, která je nad cedulí zastávky. Na 3rd Avenue se vyskytují ještě přídavná označení, vždy jeden blok před zastávkou, které se nachází na trolejích nad ulicí a pomáhají řidičům poznat, kde mají zastavit.
Wifi V listopadu 2008 nabízela společnost bezplatné wifi připojení na linkách 197 mezi Twin Lakes a University Districtem, 255 mezi centrem Seattlu a Kirklandem, 644 mezi Overlake a Kenmorem a ve špičce také na lince 952 mezi Kennydalem a továrnou Boeingu v Everettu.
Společnost využívá systému od společnosti Sprint Nextel a routeru Junxion, které poskytují připojení ve 48 autobusech. SSID sítě je KingCountyMetro. Původně byly tyto autobusy zvenčí označeny, ale u většiny byla označení nahrazena reklamami. Všechny autobusy ale mají na stropě v přední části autobusu velkou nálepku, která oznamuje, že v autobuse je wifi připojení.
V únoru 2009 přestal podnik nabízet na svých linkách jakékoli wifi připojení, to se ale vrátilo v říjnu 2010, a to do autobusů RapidRide, konkrétně nové linky A.
Provozní náklady Cena za nástup do vozidla společnosti byla v roce 2005 4 dolary 10 centů, což je v porovnání s národním průměrem, jenž činí 2 dolary 97 centů o 38 procent více.
Tyto vysoké ceny mohou být přičítány velkému procentu příměstských linek, které jsou v provozu pouze ve špičce a často pouze v jednom směru v určitém čase. V roce 2011 to bylo hned sto linek z 223. Tyto linky, především ty, co jsou v jediném směru, pak vyžadují hodně kilometrů bez výdělku, když se autobus snaží vrátit na původní stanici. Stejně tak vyžadují i více pracovní síly na částečný úvazek.
Nejlevnější linkou společnosti byla v roce 2009 linka číslo 4 mezi čtvrtí Queens Anne a Judkins Parkem, když nástup stál ve špičce pouhých 46 centů. Pro porovnání, nejlevnější linka, která je v provozu pouze ve špičce, a to linka 206 mezi Newport Hills a mezinárodní školou, stála 2 dolary 4 centy za nástup. Nejdražší pak byla linka číslo 149, která spojuje Renton a Black Diamond a nástup stál 34 dolarů 47 centů.
V roce 2007 stál nástup v západní části systému (v Seattlu) 3 dolary 64 centů, nástup v jižní části 4 dolary 79 centů a nástup ve východní části hned 7 dolarů 27 centů. Na konci roku 2008 byla cena unifikována na 3 dolary 70 centů.
MEHVA Společnost udržuje speciální flotilu motorbusů a trolejbusů, které využívá příležitostně na speciálních historických jízdách. Tato vozidla zrekonstruovala a udržuje MEHVA – Asociace zaměstnanců Metra pro historická vozidla, nezisková organizace, která byla založena roku 1981. Jedná se o dobrovolnou skupinu nynějších nebo bývalých zaměstnanců společnosti, ale i dobrovolníků mimo společnost, kteří se snaží o zachování a provoz historických vozidel a pokrývají část nákladů. První historické jízdy se odehrály roku 1984, nyní už organizace pořádá šest až osm akcí ročně. Každá jízda jede po jiné lince a má jiný význam. Historická vozidla jsou uložena a spravována v několika garážích v oblasti Seattlu.