Antonín Riga (1660? Kaliningrad – 1728? Brno) byl brněnský sochař pruského původu.
Život Antonín Riga pocházel z pruského Královce (Königsberg), kde se narodil pravděpodobně roku 1660.František Jeřábek, Dějiny chrámu sv. Michala Archanděla v Brně, Redemptoristé, Brno 1929.Lenka Grošová, Brněnský sochař Anton Riga (dipl. práce), Katedra dějin výtvarného umění FFUP, Olomouc 1998, s. 6. Pocházel z rodiny truhláře Izáka Rigy, který jej učil svému řemeslu. Jeho matka se jmenovala Anna Rolandová.Jitka Vězdová, Sochař Antonín Riga (dipl. práce), Seminář dějin umění FFMU, Brno 2007, s. 10. V letech 1675–1679 se učil sochařství u svého staršího bratra Izáka. Pravděpodobně navštívil z důvodů studia i Itálii.Miloš Stehlík, Poznámka o tvorbě sochaře Antonína Rigy, in: Bohdana Fabiánová (ed.), Zprávy Památkového ústavu v Brně 1997, s. 32-39. Také je možné, že pobýval i ve Vídni, ale tato informace je jen spekulací. R. 1689 mu byly vydány dva výuční listy v Královci, nejspíš dodatečně, jelikož v tuto dobu už pobýval v Brně.Viz Grošová (pozn. 2), s. 8-9.
Usadil se v Brně před r. 1689 a získal brněnské měšťanské právo. Bydlel na Uhelném trhu č. 14 (dnes Kapucínské nám.) vedle domu Baltazara Frobela, který zde vlastnil sochařskou dílnu a pocházel ze stejného kraje jako Riga. Po Frobelově smrti ji Riga převzal a oženil se 17. ledna 1689 s jeho vdovou Annou Kateřinou. Adoptoval i jeho dvě děti a později měl s Annou Kateřinou další tři děti. Roku 1689 se narodil syn František, r. 1691 dcera Marie Alžběta a druhý syn Jan Bernard r. 1694. Po smrti Anny Kateřiny si vzal Helenu, se kterou již pravděpodobně další potomky neměl. Jeho druhá žena zemřela r. 1733.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 10-11. Mezi Rigovy přátele patřil David Sieber. Riga byl kmotrem jeho dětí z prvního manželství s Kateřinou Rosálií. Dalším přítelem byl Antonín Richter.Jiří Sehnal, Práce brněnského varhanáře Antonína Richtra na Velehradě v letech 1745-1747, in: Vlastivědný věstník moravský 20/2, 1968, s. 249-259. Oba byli významnými varhanáři, což Rigovi zajistilo i spolupráci na varhanech, které stavěli.
Účastnil se formulace stanov bratrstva sv. Lukáše, které podepsal 18. října 1700. Mezi další umělce, kteří se na tom podíleli, patřil např. Jan Kristián Pröbstl, Josef Mangold a Matouš Thomasberger a dalších 21 malířů. To poukazuje na Rigovo významné postavení v cechovním životě.Viz Stehlík (pozn. 4), s. 32-39. Pro přijetí do bratrstva, které proběhlo již r. 1689, musel předložit mistrovské dílo, které však není v tomto případě známo.Viz Grošová (pozn. 2), s. 10. V Rigově dílně se učil sochařem Karel Josef Fruhwirt z Vídně a Antonín Schweigl, který pocházel z Tyrol.Ibidem, s. 10-11.
Antonín Riga zemřel v Brně, některé publikace uvádějí rok 1728,Ibidem, s. 14. ale toto datum není podloženo žádným archivním dokladem, a proto lze spekulovat, že žil i po tomto roce. To by mohlo znamenat, že některá díla vytvořená po r. 1728, která nesou rysy Rigova stylu, jsou opravdu jeho prací.
Někde býval Riga zaměňován se štukatérem a sochařem Antonínem Riccou a tak mu bylo nesprávně přisuzováno autorství výzdoby kostela P. Marie Sněžné nebo Klášterního Hradiska v Olomouci.Ibidem, s. 14-16.
Dílo náhled|Morový sloup od Antonína Rigy v Uherském Hradišti A. Riga pracoval se dřevem i kamenem. Před r. 1700 se zaměřoval zejména na řezbářskou činnost. Mezi řezbářská díla patří především výzdoba varhanních skříní, ale i dalšího vybavení kostelů v Brně. V kamenné podobě vytvořil několik morových sloupů a výzdoby průčelí kostelů nejen v Brně.
Významně se podílel na výzdobě chrámu sv. Jakuba. V letech 1691–1693 pracoval Jakub RyšákJiří Sehnal, Dějiny varhan kostela sv. Jakuba v Brně, in: Časopis Moravského muzea 67, 1982, s. 99–122. na varhanách pro chrám sv. Jakuba v Brně. Existuje smlouva na výrobu varhan s přesným datem 30. ledna 1691. Dílo mělo být dokončeno již r. 1692. Ryšák zemřel r. 1693 a varhany dokončil jeho tovaryš Ondřej Beck r. 1694. Varhany jsou umístěny na hudební kruchtě. Skříň vyzdobil Antonín Riga. Ve středu pod varhanami je vznášející se anděl se strunným nástrojem. Ve střední části podpírají tři mužská poprsí římsu varhan. Dále jsou zde rozmístěny čtyři okřídlené hlavy andělů. Ve středu stojí anděl s hudebním nástrojem, další dva vystupují po stranách z rostlinného ornamentu. V nejvyšší části se nachází postava krále Davida s harfou a po jeho bocích stojí dva andělé s houslemi. Skříň je zdobena akantovými rozvalinami. Riga se také podílel na výzdobě čtyř skupin lavic v tomto kostele. Je na nich využit především rostlinný ornament. Na poslední lavici je největší výzdoba a tou je nástavec s alegoriemi Víry a Lásky s andílky a uprostřed nahoře s kartuší s papežskou tiárou, pod níž je konzola s mužskou hlavou.Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1. díl, Academia, Praha 1994, s. 168.
1. května 1698 podepsal Riga smlouvu na výzdobu varhan v kostele sv. Tomáše v Brně, které přestavěl varhanář Jan David Sieber r. 1696.Ibidem, s. 198. Riga zde zhotovil postavy andělů, které jsou rozmístěny především na varhanních římsách a pozlacený akantový dekor.
Další varhany, které zdobil, zhotovil opět J. D. SieberIbidem, s. 174. r. 1716 v kostele sv. Michala v Brně. Následující dva roky tvořil Riga sochy andělů s hudebními nástroji a pozlacený dekor tvořený akantovými rozvilinami. Obdržel za to 132 zl.Jiří Sehnal, Barokní varhanářství na Moravě 1. díl Varhanáři, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně – Univerzita Palackého v Olomouci, Brno 2003, s. 34. V tomto kostele pracoval ještě na několika oltářích. S jistotou víme o jeho autorství sochy sv. Petra Mučedníka z r. 1719 a sv. Dominika (1727). Oltáře byly ještě v 18. stol. vyměněny. Riga je také autorem návrhu dvou intarzovaných skříní v sakristii zhotovených r. 1723.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 18.
Varhany v chrámu Nanebevzetí P. Marie, které Riga zdobil ve 20. letech 18. století, byly bohužel zničeny r. 1944 při náletu na Brno. Riga na nich vytvořil osmnáct postav andělů. Nejspíš zhotovil i chórové lavice. Vše bylo darem hraběnky Františky Leslie rozené Dietrichštejnové.Ibidem, s. 15.
V kostele sv. Janů v Brně se nacházejí varhany vytvořené Antonínem RichteremViz Samek (pozn. 14), s. 178. v r. 1732. Výzdoba varhan je utvořena rovnoměrně symetricky rozmístěnými postavami andílků s hudebními nástroji. V horní části a na bocích jsou situovány větší postavy. Kromě toho zde najdeme zlacené akantové ornamenty, zvonečky a mřížky. Práce je připisována Rigovi.Ibidem
Mezi další řezbářské práce Rigy patří kazatelna v kostele sv. Máří Magdaleny v Brně. Na parapetu se nachází poloplastika pelikána a kartuše s reliéfy Zvěstování, Narození, Ukřižování a Zmrtvýchvstání Krista. Dále na stříšce jsou alegorie čtyř světadílů a na vrcholu Kristus jako Dobrý pastýř. V r. 1767 na ní přibyly ještě rokokové doplňky.Ibidem, s. 206. Riga je rovněž autorem dvojice nástavců oltářů sv. Františka z Assisi a Neposkvrněného početí P. Marie. Najdeme zde alegorii Naděje, Víry a andělské postavy. Na oltáři sv. Františka vidíme typizované postavy – nejspíš sv. Kláry a Anežky České.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 19.
Riga se také podílel na vytvoření kazatelny v kostele sv. Filipa a Jakuba v Pavlově.Ibidem, s. 17. Řečniště je rozděleno do čtyř polí, objevuje se zde rostlinný motiv s postavičkami putti. V nikách jsou postavy evangelistů v dynamických postojích. Pod nimi najdeme kartuše s jejich pozlacenými jmény.
Riga také získal zakázku na vytvoření hlavního a několika vedlejších oltářů pro chrám na Velehradě. Práci mu zadal opat NezorinRudolf Hurt, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650–1784, Akademie velehradská, Olomouc 1938, s. 133. v r. 1702. Hlavní oltář stavěl od 13. května do 11. června 1707. Sochy zde umístil do stojící polohy. Za oltář obdržel 1050 zl. R. 1700 vytvořil oltář sv. Benedikta za 400 zl a deputát. Další vedlejší oltáře udělal r. 1702, a to sv. Václava a Floriána za 260 zl, sv. Cyrila a Metoděje po boku presbytáře, pod ním sv. Anny a za chórem sv. Josefa. Oltáře se nedochovaly, jelikož je zničil požár r. 1719.
K dřevěným plastikám patří ještě skulptura Salvátora, která byla původně na nároží brněnského domu č. 2 v Radnické ulici. Postava oděná do splývajícího roucha je komponována pro podhled. Původně měla polychromii. Dnes je umístěna v NPÚ v Brně.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 20.
Vedle dřevěných plastik vytvořil Antonín Riga i významná sochařská díla v kameni. První zakázka, na které se podílel jen málo, je kašna Parnas na brněnském Zelném trhu. Autorem návrhu byl Jan Bernard Fischer z Erlachu.Miloš Stehlík, Kašna Parnas od Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, Památkový ústav v Brně, Brno 1996, s. 12. Práce byly zahájeny r. 1691. Existuje i smlouva s A. Rigou a kameníky Bernhardem Högerem a Wolfgangem Steinböckem na pomocné práce. Nevíme, co přesně Riga vytvořil.
Další společnou prací bylo zhotovení výzdoby na fasádě kostela sv. Anny v Mikulově.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 30–31. Zde však Riga získal konkrétní zadání a sochy tvořil samostatně. Práce proběhly zhruba v letech 1701–1706. Rigovým dílem je socha sv. Jáchyma a sv. Zachariáše. Umístěny jsou v nikách nad bočními vstupy do kostela. Kromě toho vytvořil i pět andělů na atice kostela, kteří byli později odstraněni. Za vše obdržel 385 zl. Obě figury jsou kompozičně podobné, stojí v mírném prohnutí, výrazná je rozevlátá draperie i detailně propracované vlasy a vousy. Sv. Jáchym drží v pravé ruce pozlacený meč a v levé knihu. Před ním sedí andílek s dvojicí obětních holubů v rukách. Sv. Zachariáš drží pisátko a andílek před ním svitek.
náhled|Morový sloup v Hodoníně Mezi nejmonumentálnější díla A. Rigy patří bezesporu morové sloupy. Jako první zhotovil sloup v Hodoníně, dnes na Masarykově náměstí u kostela sv. Vavřince. Pracoval na něm v letech 1716–1718. Základnu tvoří čtyřboký sokl s hranolovitými předsunutými podstavci na nárožích, na kterých stojí sochy morových patronů – sv. František Xaverský, sv. Roch, sv. Rozálie a sv. Karel Boromejský. Ve středu mezi sochami je hranolový sloup, ze kterého vyrůstá obláčkový, z jehož nitra vystupují andílci a na vrcholu stojí P. Maria Immaculata. Na čelní straně soklu najdeme erb připomínající donátorku. Pod ním se nachází deska s nápisem, který poukazuje na první restaurování r. 1856. Další restaurování proběhlo r. 1939 díky faráři Antonínu Pekárkovi. R. 1972–1973 bylo uskutečněno také restaurování.Viz Samek (pozn, 14), s. 497. Oba tyto zásahy připomínají desky vsazené na zadní a boční straně soklu. Poslední opravy sloupu byly provedeny r. 1997 Josefem Krososkou.Viz Vězdová (pozn. 3), s. 22.
Po r. 1715 dodělal Riga čtyři sochy patronů na morovém sloupu na Velehradě poblíž cisterciáckého kláštera. Objednavatelem byl opat kláštera Florian Nezorin. Původně byl zhotoven jako mariánský sloup, který vytvořil Michael Zürne v r. 1676. Skládal se z čtyřbokého soklu, na kterém vyrůstá sloup a na jeho vrcholu stojí P. Maria Immaculata. Po stranách sloupu jí adorují dva andělé. Při úpravě po r. 1715 se přidala předsunutá jeskyně pro sv. Rozálii, balustráda kolem podstavce a na jejích nárožích čtyři sochy – moroví patroni sv. Roch, sv. K. Boromejský, sv. Šebestián a zástupce cisterciáckého řádu sv. Bernard z Clairvaux. Autorství určujeme podle analogií s morovým sloupem v Hodoníně a Uherském Hradišti, na kterých Riga pracoval, protože nemáme o velehradském sloupu žádné archivní záznamy. Podobnost můžeme vidět hlavně v provedení draperie a v podobě postav světců, kteří se opakují.Vladislava Říhová, Velehradský morový sloup, in: Ivo Frolec (ed), Slovácko 2002, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti 2003, s. 319–325.