Apoštolská církev (často zkracována jako AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí mezi letniční církve, které jsou sdruženy celosvětově v „Pentecostal World Conference“ a v rámci Evropy v „Pentecostal European Fellowship“. V Československu byla povolena a zaregistrována státem v roce 1989 po desetiletích práce v ilegalitě spojených s pronásledováním. Současný český církevní zákon ji zrovnoprávňuje s ostatními křesťanskými církvemi v Česku. Česká Apoštolská církev je členkou Ekumenické rady církví ČR. Od založení církve do roku 2008 stál v jejím čele biskup Rudolf Bubik. Apoštolská církev je organizačně přidružena ke světovým "Assemblies of God".

Historie Apoštolské církve

Od počátků k registraci náhled|Modlitebna rozhodných křesťanů v Neborech První letniční sbory na našem území vznikly na Těšínsku po roce 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova, k modlitbám a prosbám o zmocnění k duchovní práci. Mluvení v jazycích si vyložili jako Boží pověření k další práci. Jako následek další misie vznikly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly těšínské sbory registrovány jako Svaz pro rozhodné křesťanství (Spolek rozhodných křesťanů). Tento spolek působil po celou dobu Československé republiky a úředně rozpuštěn byl až za německé okupace. V roce 1951 byl spolek spolu s ostatními spolky, jež zastupovaly státem neuznané církve a náboženské skupiny, zrušen. Letniční křesťané byli přinuceni začlenit se do některých církevních společenství, především do Jednoty českobratrské, dnešní Církve bratrské. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve. V roce 1968 byl založen přípravný výbor rozhodných křesťanů, který měl vyjednat povolení církve, ale v roce 1973 byl zrušen a letniční křesťané byli opět vyzváni, aby se začlenili do jiných, již povolených církví. V roce 1981 bylo dosaženo takové dohody s Bratrskou jednotou baptistů, dohoda však byla z obav z chystané autonomie rozhodných křesťanů – letničních v rámci Bratrské jednoty baptistů státními orgány zmařena. V roce 1977 byla také Apoštolská církev povolena na Slovensku. I přes intenzivní jednání od roku 1983, byla legalizována v českých zemích teprve na počátku roku 1989.

Od registrace církve Po roce 1989 se Apoštolská církev stala jednou z výrazněji rostoucích rostoucí církví v rámci evangelikálních církví v ČR. Byla známa jako zásadní odpůrce eutanazie, potratů a mezináboženského dialogu. Při návštěvě Dalajlámy, při jeho první návštěvě ČR, vyhlásila společné modlitby s postem za ochranu ČR před vlivem cizího náboženství. V roce 2003 aktivně vystoupila proti aktivitě Ekumenické rady církví (ERC) a České biskupské konference (ČBK) při podpoře kampaně o kladný výsledek referenda pro vstup do EU.BUBIK, Rudolf. Názor Apoštoské církve na „Prohlášení křesťanských církví v ČR ke vstupu naší země do EU“. Dostupné online. Do roku 2007 byla AC i odpůrcem církevních restitucí,NAVRÁTIL, Aleš. Vztah církví a státu. Život v Kristu, 1/2001, s. 4 které však později přijala,FRANC, Aleš. K pozadí církevních restitucí. Britské listy 3. 9. 2012 Dostupné online a ratifikace Smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem, což se projevilo řadou veřejných prohlášení. Přes svůj často ekumenicky zdrženlivý postoj byla AC prakticky od svého počátku členem Ekumenické rady církví a později Evangelické aliance. V této souvislosti byla AC často kritizována pro svůj vysoký počet duchovních placených státem.

Vývoj věrouky V rámci religiozity se AC krátce po Sametové revoluci musela vypořádávat s tzv. hnutím Víry, kdy sbory v Praze a v Brně byly ovlivněny misionáři z hnutí Slovo života z Uppsaly a přišly o část svých členů, kteří později přispěli k založení církve Slovo života, která se v roce 2010 registrovala na ministerstvu kultury. Rovněž řada sborů byla později ovlivněna charismatickým hnutím skrze členství v Křesťanské misijní společnosti (KMS), která byla největším distributorem právě knih od autorů hnutí Víry. Vzájemné kontroverze vedly AC k pořádání konference v roce 1994 na toto téma a vydání apologetických knih, obhajujících klasické letniční hnutí vůči charismatickým proudům.NEŠPOR, Zdeněk R.; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2016

Od poloviny devadesátých let se církev začíná organizovat na principu učednického resp. skupinkového hnutí, vycházejícího z modelu používaného v Christliches Zentrum Buchegg ve Švýcarsku. Dominantou každého sboru je zde pastor, jehož vize se pak skrze hierarchicky uspořádané buňky, resp. jejich vedoucí a poradce, přenáší ke každému členu sboru, který je v některých sborech skrze smlouvu, při zahájení svého členství, veden k poslušnosti duchovní autority. Tato eklesiologie zpočátku vedla ke značnému pnutí a dokonce i k vyloučení celého brněnského sboru v roce 1997 ze svazku AC.BUBIK, Rudolf. Dopis Rady AC výročnímu členskému shromáždění sboru AC Brno zde dne 24. 2. 1997 Tato exkomunikace celého společenství byla záhy anulovánaZápis z mimořádného zasedání Rady AC ze dne 26. 3. 1997 pokáním části starších sboru.JANOUŠEK, Petr; KYZLINK, Jan; MAKOVIČKA, Miroslav; MALINA, Jiří. Dopis Radě AC ze dne 26. 3. 1997 Avšak průběhem času je v AC tento model vysoce oceňován pro stabilitu, umožňující důslednou aplikaci rozhodnutí vedoucích církve v životě sboru a jeho členů. Vedoucím je v tomto modelu automaticky přiznáváno vůdcovské charisma. Vedoucí jednotlivých společenství jsou zároveň shledáni duchovně způsobilými vést duchovní boj proti teritoriálním duchům zla. Uplatňuje se zde princip autority a odpovědnosti, kdy otec vede duchovní boj za svou rodinu, pastor za sbor a apoštol (vedoucí církve) za svůj národ.BUBIK, Rudolf.  Neposílejme děti do atomové války. Život víry, 10/1993, s. 291-294 Vedoucí skupinky pak bojuje za svoji skupinku. Z tohoto důvodu se například Rudolf Bubik mohl stavět proti "démonickému knížeti" České republiky, ale již ne Slovenska.BUBIK, Rudolf.  Duchovní boj. Křesťanský život, Albrechtice, 2011, s. 67

Zhruba s nástupem nového milénia se konzervativní ráz AC začal měnit. V té době se AC otevřela tzv. Torontskému požehnání, které ve svých kořenech vycházelo z charismatického hnutí se zřetelným akcentem hnutí Víry. Zlomem byla jedna z největších evangelizačních aktivit v historii ČR v roce 2000 pod názvem Impressionate, na které vystupovali jihoameričtí pastoři spojovaní právě s počátky Torontského požehnání. Na akci se podílela Apoštolská církev spolu s charismatickými církvemi: Křesťanským společenstvím, Jednotou bratrskou a zástupcem hnutí Víry Slovem života.DITTRICH, Tomáš. Nevzdávejte se. Život víry, 10/1999, s. 4-5 Výsledkem této akce mělo být prorocky oznámené obrácení 25 000 lidí v České republice ke Kristu. Nicméně podle časopisu Život víry, největšího propagátora těchto aktivit, skončila akce na mnoha místech "totálním fiaskem".DITTRICH, Tomáš. Mí Pražané mi rozumějí? Život víry, 7-8/2002, s. 9-11

náhled|Časopis Život v Kristu (1/1991) Právě od této doby lze v AC zřetelněji pozorovat posun od konzervativní letniční církve, kterou představují Assemblies of God, směrem k církvi v rámci širokého charismatického hnutí. Hlavní věroučný rozdíl je zde především v chápání role autority pastora a biskupa, kdy AC, na rozdíl od presbyterně-kongregačních AoG, preferuje biskupský, hierarchický systém na principu vzestupné vertikální odpovědností.BUBIK, Rudolf.  Smlouva. Seminář bratra biskupa na duchovním soustředění v Novém Hrozenkově. Apoštolská církev 10. 12. 2007 Dostupné online Další rozdíl je v démonologii, kdy AC věří, že křesťané mohou být démonizovaní, a proto je součástí pastorace i exorcismusí,BUBIK, Rudolf.  Duchovní boj. Křesťanský život, Albrechtice, 2011, s. 112 zatímco klasičtí letničtí to odmítají.Can born-again believers be demon possessed? Assemblies of God. 1972

Diferenciace církve V rámci AC, na principu "ecclesia in ecclesia" (církev v církvi), působí i hnutí "Církev bez hranic" (CBH), která začala jako hnutí církevního růstu resp. zakládání sborů, a která implementovala růstové postupy sekulárního managementu a učení Nové apoštolské reformace amerického teonomisty Petra Wagnera.WAGNER, Charles Peter. Aplikace prostředků pro udržení probuzení. Překročit hranice: příloha časopisu Život v Kristu. 7-8/2001, s. 26-27. Toto hnutí se pro svoji orientaci stalo důvodem pnutí mezi konzervativním pentekostalismem a moderními manažerskými přístupy ohledně vymezování pravomocí církevních úřadů, což eskalovalo na synodu v Nymburce, který byl chápán jako konfrontační.SEDLÁČEK, J. Rozhovor s Jiřím Sedláčkem, Život v Kristu, 9/2004, s. 9 Nicméně církev si stále více přisvojovala pragmatickou teologii tohoto hnutí a CBH se tak stala respektovanou součástí AC, která udává tón misijní strategie. Sbory CBH jsou dnes inspirací i pro sbory, které se dříve snažily vycházet z důsledné aplikace reformačního principu „Sola scriptura“ i v otázkách církevní praxeAC podporuje například každoroční „The Global Leadership Summit“, pořádaný CBH v Hradci Králové, který citelně implementuje manažerské metody do křesťanské ortopraxe Dostupné online Manažerské vedení pak našlo podporu i v pragmatickém přístupu nového biskupa Martina Moldana.

Ekumenické směřování K plnému zapojení do ekumenického hnutí v podstatě došlo teprve nedávno, zhruba od roku 2007, tím de facto ustoupila z pozic "biblického separatismu", který je charakteristický pro americké letniční hnutí.

Kontroverze V současné době se objevuje kritika Apoštolské církve od některých osobností české kultury, jako je spisovatelka Lenka Procházková, zpěvák Janek Ledecký nebo politiků, jako je Miroslav Macek. Spočívá v tom, že AC nárokuje miliardu korun z církevních restitucí přesto, že byla registrována až po roce 1989 a hlásí se k ní cca 5 000 lidí. Ministryně Alena Hanáková však tuto kritiku odmítá s tím, že jde o část z majetku římskokatolické církve, takže nejde o nějaký zvláštní příspěvek. Současný biskup Martin Moldan dodává, že historie AC sahá ještě před rok 1989. Podle něho Apoštolská církev ale nežádá vydání žádného majetku, který jí sebrali komunisté.

Apoštolská církev je jednou z mála církví v ČR, která podle výsledků sčítání obyvatel v roce 2011 vykazuje mírný nárůst a ukázalo se, že existuje 4 934 lidí, kteří se k ní hlásí.Podrobné údaje - Náboženská víra podle krajů Nicméně vnitrocírkevní statistiky v roce 2009 udávaly 6 992, později dokonce 7 318 členů. Podle proroctví emeritního biskupa Rudolfa Bubika však církev očekávala 100 000 členů ještě za jeho života (tj. do roku 2016).

V posledních letech se pastoři Apoštolské církve rozhodli oddávat snoubenecké páry, které pochází z jiné konfese nebo se nehlásí k žádnému křesťanskému vyznání. V roce 2018 proto došlo i ke změně Ústavy AC, která původně tuto praxi neumožňovala. Takové konání se dostává do konfliktu s Kanonickým právem římskokatolické církve v případě, kdy pastoři Apoštolské církve oddávají římské katolíky, kterým to není ze strany jejich církve formálně povoleno. V roce 2018 duchovní Apoštolské církve oddal rozvedeného rockového zpěváka Tomáše Ortela, který v minulosti hrál v neonacistické kapele Conflict 88, s rovněž rozvedenou Janou Purer. Média upozornila nejen na z biblického pohledu eticky sporný aspekt svatby rozvedených osob, kterou Ortel chápe jako církevní, ale i na skutečnost, že k tomu došlo v den narozenin Adolfa Hitlera na zámku Zbiroh, kde za 2. světové války sídlilo velitelství SS.

Biskupové Apoštolské církve Rudolf Bubik (1989–2008) Martin Moldan (od r. 2008)

Učení Apoštolské církve

Poslání