náhled|Skořicový baribal v Yellowstonském národním parku. Medvěd baribal, zvaný také medvěd černý či baribal (Ursus americanus) je středně velký druh medvěda, který má svůj přirozený domov v Severní Americe. Jedná se o nejmenší a nejčastější severoamerický druh medvěda a jeho potrava závisí na místě a ročním období. Je to tedy všežravec nejčastěji obývající hustě zalesněná území, která opouští při hledání potravy. Někdy ho toto hledání zavede až k lidským obydlím, kde se k potravě může dostat snadno. IUCN nepovažuje baribala za ohrožený druh, jelikož jeho rozšíření je velké a počet jedinců se rovná dvojnásobku počtu jedinců všech ostatních druhů medvěda dohromady. Je jedním ze dvou druhů (společně s medvědem hnědým) z osmi v současné době existujících druhů medvědů, které nejsou považovány za ohrožené vyhynutím. Baribal často označuje stromy svými zuby a drápy, čímž komunikuje s ostatními baribaly.
Název Kromě češtiny se jméno baribal používá také ve francouzštině, španělštině nebo italštině. Často je jeho původ přičítán indiánským jazykům, avšak neexistují žádné důkazy, které by tento původ potvrdily.
Taxonomie a vývoj Přestože všichni baribalové žijí v Severní Americe, druh není blízkým příbuzným ani hnědého medvěda, ani ledního medvěda. Nejbližším příbuzným baribala je medvěd ušatý.
Nejstarší severoamerickou fosilií rodu Ursus je malý primitivní Ursus abstrusus, který žil před zhruba 5 miliony lety. Může se jednat o přímého předchůdce baribala, jehož vývoj probíhal v Severní Americe.
Nejstarší fosilie baribala, která byla nalezena u vesnice Port Kennedy v Pensylvánii, pak značně připomíná medvěda ušatého. Pozdější vzorky dosahovaly dokonce velikosti grizzlyho. Od holocénu pravděpodobně baribal ztratil notnou dávku velikosti, ačkoli nedá se to potvrdit kvůli obtížnému datování nalezených fosilií.
Baribalové žili už ve stejném období jako medvěd krátkočelý a floridský medvěd brýlatý, kteří se vyvinuli z medvědů, jenž do Ameriky přišli z Asie před asi 7 miliony lety. Zatímco krátkočelí byli téměř pouze masožravci a floridští brýlatí byli více býložraví, baribal zůstal po svých asijských předchůdcích stromovým všežravcem. Pravděpodobně to byla právě tato vlastnost, díky níž jako jediný z těchto tří druhů přežil klimatické i vegetativní změny, které přinesla poslední doba ledová. Poté, co před 10 tisíci lety krátkočelý a floridský brýlatý medvěd vymřeli, zůstali baribalové jedinými medvědy v Americe do příchodu medvěda hnědého.
Křížení druhů Baribalové jsou reproduktivně kompatibilní s ostatními druhy medvědů, což znamená, že se s nimi mohou rozmnožovat, a občas se tedy narodí kříženec. Jeden medvěd odchycený ve floridském městě Sanford byl dokonce křížencem baribala a medvěda ušatého. V roce 1859 se Londýnská zoologická zahrada pokusila zkřížit baribala s medvědem brtníkem, tři narozená medvíďata se však nedožila dospělosti. Na podzim 1986 byl v Michiganu zastřelen kříženec baribala s grizzlym, který se vyznačoval nadměrnou velikostí a poměrně velkou lebkou. DNA testy nedokázaly určit, zdali se jednalo o baribala nebo grizzlyho.
Poddruhy Latinský název Lidový název Rozšíření Popis Ursus americanus altifrontalisbaribal olympijský Severozápadní pobřeží Pacifiku od centrální Britské Kolumbie po severní Kalifornii, na východě až v severním výběžku Idaha Ursus americanus amblycepsbaribal novomexický žije ve státech Colorado, Nové Mexiko, na západě Texasu, na východě Arizony, na severu Mexika a v jihovýchodním Utahu Ursus americanus americanusbaribal východní žije mezi východem státu Montana a pobřežím Atlantiku, na severu až na Aljašce, na jihu v Texasu, počet jedinců pravděpodobně stoupá Ursus americanus californiensisbaribal kalifornský v horách jižní Kalifornie až po jižní Oregon Ursus americanus carlottaebaribal Šarlotin ostrovy Haida Gwaii a Aljaška Obecně větší než pevninský baribal, má obrovskou lebku a stoličky, existuje pouze v černosrsté variantě Ursus americanus cinnamomum medvěd skořicový Idaho, západní Montana, Wyoming, východní Washington, Oregon, severovýchodní Utah Má hnědočervenou srst připomínající skořici Ursus americanus emmonsiimedvěd ledovcový jihovýchodní Aljaška, stabilní populace Výběžky srsti stříbřitě šedé s modravým nádechem Ursus americanus eremicusbaribal ledovcový severovýchodní Mexiko, ohrožený poddruh Ursus americanus floridanus baribal floridský Florida, jižní Georgie, Alabama Má světle hnědý nos a zářivě černou srst, často bílou skvrnu na hrudi Ursus americanus hamiltonibaribal newfoundlandský Newfoundland Obecně větší než pevninské poddruhy, nezvyklé dlouhá doba hibernace Ursus americanus kermodeiBaribal bílý centrální pobřeží Britské Kolumbie Bílou srst má pouze 10 procent populace, zbytek má srst černou, za bílé zbarvení mohou recesivní geny Ursus americanus luteolusbaribal louisianský východní Texas, Louisiana, jižní Mississippi, na federálním seznamu ohrožených živočichů Má poměrně dlouhou, úzkou a plochou lebku a poměrně velké stoličky Ursus americanus machetesbaribal západomexický sever a střed Mexika Ursus americanus pernigerbaribal kenajský Kenajský poloostrov, Aljaška Ursus americanus pugnaxbaribal Dallův Alexandrovy ostrovy, Aljaška Ursus americanus vancouveribaribal Vancouverův Vancouverův ostrov
Popis náhled|Baribal v horách Severní Karolíny. Medvěd baribal má širokou lebku s tenkým čenichem a velkými čelistmi. Samice mají obvykle špičatější a užší hlavu než samci. Drápy baribala jsou černé nebo šedohnědé a krátké. Jsou stejně dlouhé na horních a dolních končetinách, avšak na horních jsou ostřejší. Baribal má delší dolní končetiny než medvěd ušatý. Ocas baribala měří jen 12 centimetrů a jeho černé uši jsou malé a kulaté. Chodidla baribala jsou černé až hnědé, bezsrsté, kožené a silně vrásčité. Baribalové jsou zruční a dokážou například odšroubovat víko konzervy nebo otevírat dveře klikou. Také jsou velice silní, i jejich mláďata dokážou jednou horní končetinou převrhnout až 150 kg těžké kameny. Baribalové se pohybují rytmickým, sebejistým pohybem a dokážou vyvinout rychlost až 50 km v hodině. Mají skvělý zrak a dokážou se učit vizuální diskriminaci pomocí barev rychleji než šimpanzi a stejně rychle jako psi. Také se dokážou rychle naučit různé tvary, především jednoduché trojúhelníky, kruhy a obdélníky.
Velikost Váha baribala se liší podle věku, pohlaví, zdraví a ročního období. Sezónní váha je lehce předvídatelná, na podzim, před zimním spánkem, váží asi o 30 procent více než na jaře. Baribalové z východního pobřeží Ameriky jsou obvykle těžší než ti ze západu. Zatímco samci obvykle váží mezi 60 a 250 kilogramy, samice zhruba o 33 % méně, takže mezi 40 a 170 kilogramy. Délka těla baribala je obvykle mezi 120 a 200 centimetry, v kohoutku pak měří 70 až 105 centimetrů. Přestože se obecně jedná o nejmenšího severoamerického medvěda, někteří samci mohou být větší než všechny ostatní druhy medvědů, s výjimkou medvěda hnědého a ledního. Největší zaznamenaný divoký baribal žil v Novém Brunšviku, kde byl zastřelen v listopadu 1972 a vážil 500 kilogramů, zatímco jeho délka dosahovala 240 centimetrů. Severoamerické centrum medvědů, které se nachází ve městě Ely v Minnesotě, je domovem pro největšího baribala světa chovaného v zajetí. Samec Ted vážil na podzim 2006 zhruba 450 kilogramů. Jeho družka Honey vážila o rok později „jen“ 220 kilogramů.
Srst náhled|Medvěd bílý, poddruh baribala v Britské Kolumbii. Srst baribala je hebká a hustá s dlouhými tlustými chlupy. Baribalové nemají tak hrubou srst jako hnědí medvědi, od srsti medvěda ušatého pak lze odlišit podle světlé brady a chlupatých tlap, které se vyskytují pouze u baribalů. Přestože v angličtině se jim říká „černí medvědi“, barva jejich srsti se často liší. Srst může mít barvu od bílé přes skořicovou, světle černou, čokoládovou až po uhlově černou, vyskytují se také přechodné varianty. Na pobřeží Aljašky a Britské Kolumbie se občas vyskytují i baribalové s namodralou srstí. Bílí až béžoví baribalové obývají většinou pobřežní ostrovy Britské Kolumbie, na jihozápadě také přilehlou pevninu. Černosrstí baribalové se vyskytují spíše ve vlhkých oblastech, jako je Nová Anglie, New York, Tennessee, Michigan nebo západní Washington. Celkem má černou srst 70 procent světové populace baribalů, ve Skalnatých horách pouze 50 procent.
Barvy srsti baribalů podle oblasti Oblast Nejčastější barvy Michigan 100 % černí Minnesota 94 % černí, 6 % hnědí Nová Anglie 100 % černí New York 100 % černí Tennessee 100 % černí Washington (pobřežní oblasti) 99 % černí, 1 % hnědí a béžoví Washington (pevninské oblasti) 21 % černí, 79 % hnědí a béžoví Yosemitský národní park 9 % černí, 91 % hnědí a béžoví
Chování Ve své knize Great Bear Almanac uvádí Gary Brown 20 různých zvukových projevů baribala v osmi různých situacích. Zvuky vyjadřující agresivitu jsou vrčení, štěkání, frkání, řev a bučení. Zvuky vyjadřující spokojení jsou naopak mumlání, pištění a supění. Baribalové jsou od přírody teritoriální samotářská zvířata, která označují svá teritoria otíráním svých těl o stromy a škrábání kůry stromů. Baribalové jsou výteční plavci a plavou jak při lovu, tak pro zábavu. Také často lezou na stromy, ať už kvůli potravě, strachu z nepřítele nebo hibernaci. Se zvyšujícím se věkem však schopnosti baribala vyšplhat na strom slábnou. Dospělí baribalové jsou většinou aktivní v noci, zatímco mladší generace operuje za denního světla.
Rozmnožování a vývoj Medvědice obvykle porodí svá první mláďata ve věku 3 až 5 let. Ty, které žijí v hustě obydlených oblastech, však často zabřeznou v útlejším věku. Doba plození potomstva probíhá dva až tři týdny nejčastěji v červnu a červenci, v severní části rozšíření i v srpnu. Po páření bývají medvědice vůči svým druhům agresivní. Doba březosti trvá 235 dní a mláďata se tedy narodí na přelomu ledna a února. V jednom vrhu se nejčastěji narodí 2 medvíďata, avšak byly zaznamenány vrhy s 6 mláďaty. Po narození medvíďata váží 280 až 450 gramů a jejich délka dosahuje 20 centimetrů. Čerstvě narozená mláďata mají šedou srst a jsou slepá až do 28 až 40 dní po narození. Po pěti týdnech začínají chodit a po 30 týdnech přestávají být závislá na mateřském mléku. Absolutní nezávislosti dosahují ve věku 16 až 18 měsíců. Ve třech letech jsou baribalové dospělí a v pěti letech dosahují plného vzrůstu. Průměrná délka života v divočině je 18 let, rekordman se dožil 31 let, v zajetí pak 44.
Hibernace náhled|Hibernující medvědice s medvíďaty.