náhled|Václav Vaško s Josefem Luxem v roce 1994 Václav Vaško (26. dubna 1921 Zvolen – 20. května 2009 Praha) byl český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu.
Život Václav Vaško (po otci Čech, po matce Slovák) se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní.
V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného Tomislavem Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. V jediném tamějším katolickém kostele sv. Ludvíka se potkával s katoličkou Irinou Jukovovou, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Doučovala ho ruštinu a po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ (nikdy ale nebyl přijat). V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat.
V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami (odmítl výslovně odsoudit papeže Pia XII. a jeho zahraniční politiku). Poté pracoval jako dělník na stavbě Letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikolaj u Jáchymova a pevnosti Leopoldov a Mírov. Během uvěznění se s ním v jeho nepřítomnosti rozvedla Irina.
9. května 1960 byl Vaško u příležitosti oslav osvobození Československa Rudou armádou amnestován. Po devět let pak zastával různá zaměstnání – zámečník, betonář, frézař. Poté pracoval rok jako propagační referent na generálním ředitelství cirkusů a varieté. Během pražského jara se spolupodílel na založení Díla koncilové obnovy.
V roce 1969 se stal vedoucím Vydavatelství ČKCH. Roku 1971 se po 22 letech v Moskvě setkal s dcerou a manželkou. V roce 1981 byl z příkazu ministerstva kultury propuštěn z Charity. Až do roku 1989 pracoval jako tiskárenský korektor. Začal též psát poválečnou kroniku církve s názvem Neumlčená.
Roku 1988 se stal členem výboru Desetiletí duchovní obnovy národa, o rok později byl spoluorganizátorem pouti do Říma u příležitosti kanonizace Anežky České. V listopadu téhož roku se znovu stal vedoucím vydavatelství ČKCH. Publikoval první dva díly své knihy Neumlčená. Roku 1991 obnovil své manželství s Irinou Jukovovou. O rok později spoluzaložil katolické nakladatelství a vydavatelství Zvon a stal se jeho ředitelem. Dva roky nato odešel do důchodu, nadále se věnoval publikační činnosti a působil jako lektor Křesťanské akademie v Praze.
28. října 1998 byl Václav Vaško dekorován prezidentem republiky Václavem Havlem medailí Za zásluhy.
Václav Vaško zemřel v Praze 20. května 2009, ještě před tím, než mohl vyjít poslední díl jeho životního díla, čtyřdílného cyklu Dům na skále, který se zabývá osudy katolické církve v Československu za komunistického režimu. Pohřeb se uskutečnil ve čtvrtek 28. května 2009 v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze.
Dílo Mimo níže zmíněná díla pomáhal redigovat a upravovat řadu knih, toutéž činností a vlastními příspěvky přispěl též do mnoha sborníků zabývajících se pronásledováním katolické církve v Československu. Neumlčená (kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce, psána v 80. letech, vyšla 1990, 2 díly) Kardinál Tomášek (1994, spoluautor s Janem Hartmannem, Bohumilem Svobodou a kol.) Ne vším jsem byl rád (životopis, 1999 a 2001) Dům na skále (totéž téma jako v Neumlčené, znovu a podrobněji zpracováno na základě nových pramenů, měla být čtyřdílná, ale čtvrtý díl už nestihl dokončit) Církev zkoušená (2004) Církev bojující (2007) Církev vězněná (2008) Likvidace řeckokatolické církve (2007)
Odkazy
Reference
Literatura Ne vším jsem byl rád, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001
Související články Tomislav Kolakovič
Externí odkazy
Krátký životopis a rozhovor na www.vira.cz Václav Vaško (Perspektivy 23/2009) Nádherně zpackaný život – LN, cyklus Příběhy bezpráví Vaškovy články v Teologických textech Ostrov svobody v moři strachu. Pořad Českého rozhlasu Plus věnovaný životu Václava Vaška, citace z jeho vzpomínek, rozhovory s pamětníky. Rozhovor v pořadu Radia Proglas Křesťan a svět z roku 2005
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Historikové 20. století Kategorie:Historikové 21. století Kategorie:Církevní historiografie Kategorie:Diplomaté Československa Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození 26. dubna Kategorie:Narození ve Zvolenu Kategorie:Úmrtí v roce 2009 Kategorie:Úmrtí 20. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Šáreckém hřbitově Kategorie:Muži