náhled|upright=1.3|První mezinárodní mírová konference v paláci Huis ten Bosch v Haagu (1899)
Haagské úmluvy, také haagské právo, z roku 1899 a 1907 jsou mezinárodní úmluvy a deklarace týkající se vedení válek. Byly sjednané během dvou mezinárodních mírových konferencí v Haagu v Nizozemsku. První mezinárodní mírová konference proběhla v roce 1899 a druhá mezinárodní mírová konference v roce 1907. Společně s ženevskými úmluvami byly formální kodifikací válečného práva včetně válečných zločinů. Třetí konference byla plánována na rok 1914 a později posunuta na rok 1915, ale vzhledem k první světové válce neproběhla.Schücking, Walther Max Adrian. (1918). The international union of the Hague conferences. Oxford: Clarendon Press.
Dějiny Haagské úmluvy z roku 1899 a 1907 byly prvními multilaterálními smlouvami, které upravovaly vedení války a byly odvozeny z Lieberova kodexu, který byl podepsán a vydán prezidentem Spojených států 24. dubna 1863 během americké občanské války.
Lieberův kodex byl první oficiální všeobecný právní předpis, který stanovil pravidla pro chování vojsk v období stanného práva; ochrany civilistů a soukromého majetku; braní rukojmí a trestání trestných činů; dezertérů, válečných zajatců; drancování; partyzánů; špionů, příměří a výměny zajatců, podmínečné propuštění bývalých vojáků Konfederace; podmínky příměří a respekt k lidskému životu; atentáty a vraždy vojáků nebo civilistů na nepřátelském území a status osob, které se zúčastnily občanské války proti vládě Spojených států amerických.Rádlová, Alena. (2010). Zakázané prostředky a způsoby vedení války a otázka kazetové munice. Bakalářská práce. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci.
Lieberův kodex byl považován za nejlepší shrnutí mezinárodních obyčejů válečného práva v 19. století a byl převzat ozbrojenými silami dalších států. Bruselská deklarace z roku 1874, která sama nebyla přijata všemi mocnostmi, byla inspirována Lieberovým kodexem.International Committee of the Red Cross. Project of an International Declaration concerning the Laws and Customs of War [online]. Brussels, 27 August 1874. [Dostupné online] Ustanovení Haagských úmluv vycházela z Lieberova kodexu.Bartop, Paul R. & Samuel Totten. (2007). Dictionary of Genocide [2 volumes]. Greenwood. .Carnahan, Burrus M. (2008). Lincoln on Trial: Southern Civilians and the Law of War. University Press of Kentucky. .
Předmět jednání Haagských konferencí Na obou konferencích se vedla jednání týkající se odzbrojení, válečného práva a válečných zločinů. Jelikož myšlenka úplného vyloučení války z mezinárodních vztahů byla považována za utopistickou, snahou obou konferencí byla alespoň humanizace a právní regulace ozbrojených konfliktů.Jukl, Marek. II. Mezinárodní mírová konference v Haagu v roce 1907 [online]. Červený kříž, [cit. 30.4.2017]. Dostupné online. Dalším z cílů bylo vytvoření mezinárodního soudu pro povinné arbitrážní řízení k řešení mezinárodních sporů, což bylo považováno za nezbytné k nahrazení instituce války. Tato snaha však selhala na obou konferencích; namísto toho bylo zřízeno dobrovolné fórum pro arbitráž, Stálý rozhodčí soud. Většina mocností včetně Spojených států amerických, Spojeného království, Ruska, Francie, Číny a Persie upřednostňovala závaznou mezinárodní arbitráž, ale ustanovení vetovalo několik zemí vedených Německem.
Haagská konference v roce 1899 Mírová konference byla navržena 24. srpna 1898 ruským carem Mikulášem II. Mikuláš se svým ministrem zahraničních věcí, Michailem Nikolajevičem Muravjovem a diplomatem, právníkem a humanistou Fjodorem Fjodorovičem Martensem byli klíčovými postavami v rámci příprav této konference. Zahájena byla 18. května 1899, což připadlo na den carových narozenin. Smlouvy, deklarace a závěrečný zákon byly podepsané 29. července téhož roku a vstoupily v platnost 4. září 1900.Ondřej, Jan. (2000). Význam Haagské mírové konference z roku 1899 pro vývoj práva ozbrojených konfliktů. Mezinárodní vztahy 35(1) [online]. [cit. 30.4.2017]. Dostupné online. To, co se nazývá Haagskou úmluvou z roku 1899, pozůstává ze tří hlavních smluv a tří dalších deklarací: (I): Úmluva o pokojném řešení mezinárodních sporůUNESCO. (1954). Convention for the Protection of Cultural Property in the Event of Armed Conflict with Regulations for the Execution of the Convention [online]. [cit. 30.4.2017] Dostupné online (oficiální text v angličtině). Tato úmluva zahrnovala vytvoření Stálého rozhodčího soudu, který existuje do dneška. Byla ratifikovaná všemi hlavními světovými mocnostmi a taktéž i menšími zeměmi. Celkově šlo o 26 signatářů včetně Německa, Rakousko-Uherska, Belgie, Číny, Dánska, Španělska, Spojených států amerických, Mexika, Francie, Velké Británie a Irska, Řecka, Itálie, Japonska, Lucemburska, Černé Hory, Nizozemí, tehdejší Persie, Portugalska, Rumunska, Ruska, Srbska, Švédska, Norska, Švýcarska, Turecka a Bulharska.Convention for the pacific settlement of international disputes (oficiální text ve francouzštině). (1899). [cit. 30.4.2017]. Dostupné online (II): Úmluva o zákonech a obyčejích války pozemníTreaties, States parties, and Commentaries - Hague Convention (II) on the Laws and Customs of War on Land. (1899). [online]. [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. Tato rozsáhlá úmluva obsahovala válečné zákony, které měly být aplikované v průběhu všech pozemních válek mezi signatáři. Specifikovala zacházení s válečnými vězni, zahrnovala ustanovení Ženevské úmluvy z roku 1864 pro léčbu zraněných, a zakazuje používání jedů, zabíjení nepřátelských bojovníků, kteří se vzdali, plenění města nebo místa, a útok nebo bombardování neobraňovaných měst nebo obydlí. Obyvatelé okupovaných území by neměli být nuceni vstoupit do nepřátelské armády a bojovat tak proti své vlastní zemi. Dále pak také bylo zakázáno kolektivní trestání. Tato úmluva byla ratifikovaná všemi hlavními mocnostmi uvedenými výše. (III): Úmluva o úpravě Ženevské úmluvy z roku 1864 pro válku námořní Třetí úmluva stanovila ochranu značených nemocničních lodí a vyžadovala od nich zacházet stejným způsobem se zraněnými námořníky a trosečníky všech válčících stran. Úmluva byla ratifikovaná všemi hlavními mocnostmi.
Byla doplněna v roce 1904 Haagskou úmluvou o nemocničních lodích. (IV,1): Deklarace o zákazu vrhání střel a výbušných látek z balónů či jinými novými obdobnými metodami Toto prohlášení stanovilo, že po dobu pěti let, v jakékoliv válce mezi signatářskými mocnostmi, nemohou být vypuštěny z balónů „nebo jinými novými metodami podobného charakteru“ žádné projektily či výbušniny. Také tato deklarace byla ratifikována všemi výše uvedenými hlavními mocnostmi, s výjimkou Spojeného království a Spojených států amerických. (IV,2): Deklarace o zákazu střel rozšiřujících dusivé a jinak zhoubně působící plynyInternational Committee of the Red Cross. Customary IHL - Practice Relating to Rule 74. Chemical Weapons. ihl-databases.icrc.org [online]. [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. V deklaraci se uvádí, že v jakékoliv válce mezi signatářskými mocnostmi se jednotlivé strany zdrží používání projektilů obsahujících chemické bojové náplně. Ratifikovaná byla stejně tak všemi mocnostmi, opět však vyjma Spojených států. (IV,3): Deklarace o zákazu střel rozšiřujících či zplošťujících se v lidském těleCoupland, Robin & Dominique Loye. (2002). The 1899 Hague Declaration concerning Expanding Bullets A treaty effective for more than 100 years faces complex contemporary issues [online]. [cit. 2017-05-01]. Dostupné online. Deklarace pojednává o zákazu používání projektilů se zvýšeným ranivým účinkem v průběhu jakékoliv války mezi signatářskými mocnostmi. Mezi tyto střely se řadí projektily s měkkou špičkou, s dutou špičkou nebo střely s expanzivní náplní (tzv. Dum Dum). Také tuto deklaraci ratifikovaly všechny zúčastněné země kromě USA.
Haagská konference v roce 1907 Druhá konference konaná v roce 1907 revidovala řadu úmluv přijatých v rámci I. Mírové konference v roce 1899. Setkání významných mocností také předznamenala pozdější pokusy o mezinárodní spolupráci.
Druhá konference byla svolaná na návrh prezidenta Spojených států Theodora Roosevelta v roce 1904, byla však odložená kvůli válce mezi Ruskem a Japonskem, a tak se konala až mezi 15. červnem a 18. říjnem 1907. K jejímu zorganizování kromě Theodora Roosevelta významně přispěla i holandská královna Vilemína a ruský car Mikuláš II. Záměrem konference bylo rozšířit Haagské úmluvy z roku 1899 úpravou některých částí a přidáním nových témat. Zejména se konference měla více zaměřit na námořní válčení. Britové se pokusili zajistit omezení zbrojení, ale tyto snahy byli odrazeny dalšími mocnostmi, v čele s Německem, které se obávalo britského pokusu o zastavení růstu jejich loďstva. Německo rovněž odmítlo návrhy na nucené arbitráže. Nicméně, konference rozšířila mechanismy pro dobrovolné arbitráže a zavedla konvence upravující vymáhání pohledávek, pravidla války, a práv a povinností neutrálních zemí.
Smlouvy, deklarace a zákon vzešlé z konference byly podepsané 18. října 1907 a vstoupily v platnost 26. ledna 1910. Výsledkem konference bylo 13 smluv, ze kterých 12 bylo ratifikováno a vstoupilo v platnost, a jedna deklarace. Mnohé z výstupů II. Mírové konference jsou aktuální do dneška. (I): Úmluva o pokojném řešení mezinárodních sporůConvention for the pacific settlement of international disputes (oficiální text ve francouzštině) [online]. (1907). [cit. 30.4.2017].. Dostupné online) Tato úmluva potvrzuje a rozšiřuje Úmluvu I. z roku 1899. K únoru 2017 platí tato úmluva pro 102 států a 116 států ratifikovalo jednu či obě z Úmluv I. (1899) a I. (1907), které tvoří zakládací dokumenty pro Stálý rozhodčí soud. Navzdory tomu, že explicitně nezavrhuje užití síly při řešení mezinárodních sporů, významně zužuje okruh situací, ve kterých je možné přistoupit k užití zbraní. Ukládá státům povinnost nejdříve řešit spory dobrými službami či zprostředkováním. Na Úmluvu I. navázala Charta OSN z roku 1945, která výslovně zakázala užití síly v rámci konfliktů mezi státy.Jukl, Marek. Výsledky II. haagské mírové konference. Mezinárodní humanitární právo [online]. Červený kříž [cit. 30.4.2017]. Dostupné online. (II): Úmluva omezující užívání síly při dobývání smluvních dluhůConvention respecting the limitation of the employment of force for recovery of contract debts. (oficiální text ve francouzštině) [online]. (1907). [cit. 30.4.2017]. Dostupné online.. Úmluva II. již v současnosti není platná. Důvodem byl konflikt s Chartou OSN zakazující použití síly v mezinárodních konfliktech. (III): Úmluva o počátku nepřátelstvíConvention relative to the opening of hostilities (oficiální text ve francouzštině) [online]. (1907). [cit. 30.4.2017]. Dostupné online. Tato úmluva stanovuje povinné postupy zahájení války pro státy. Týká se jak samotného vyhlášení války, tak třeba také ultimáta. Dnes již neplatí, neboť je derogována kogentními normami mezinárodního práva, které zakazují vést válku. (IV): Úmluva o zákonech a obyčejích války pozemníConvention respecting the laws and customs of war on land (oficiální text ve francouzštině) [online]. (1907). [cit. 30.4.2017]. Dostupné online .