Augustin Fibiger (20. listopadu 1868 Bakov nad JizerouMatriční záznam o narození a křtuNarodil se Bakově nad Jizerou v domě s č.p. 11 – 8. května 1936 Litoměřice) byl český římskokatolický kněz litoměřické diecéze, sekretář litoměřického biskupa, konzistorní rada a tajný papežský komoří, představitel národní samosprávy Československa po roce 1918 a náboženský publicista.

Vlastenecký kněz náhled|Rodný dům v Bakově nad Jizerou čp. 11 Byl synem Augustina Fibigera, starosty a měšťana Bakova nad Jizerou a Marie Magdalény Fibigerové. Jednalo se o českého vlasteneckého kněze. Po svém vysvěcení působil v duchovní správě nejprve jako kaplan ve Varnsdorfu a Liberci. Po té byl sekretářem litoměřického biskupa Emanuela Schöbela, a i nový biskup Josef Gross jej povolal za svého sekretáře. V Litoměřicích proslul tím, že vždy ve výroční den úmrtí Karla Hynka Máchy sloužil mši svatou za tohoto básníka s mohutnými národními konsekvencemi u českého obyvatelstva. Jeho litoměřický dům na Große Wenzelsgasse 10 () se stal centrem litoměřických katolických spolků, zvláště těch, které usilovaly o českou národnostní myšlenku. Stal se také prvním starostou katolického sdružení Orel v Litoměřicích.

Dětství prožil v Bakově nad Jizerou. Tam jeho rodina vlastnila dům na náměstí č.p. 11 (). Byl prvorozeným synem starosty a kováře Augustina Fibigera, který měl se svou ženou Marii ještě mladší dceru Annu a syna Václava. Školní docházku absolvoval v letech 1875–1880 v obecné chlapecké škole v Bakově nad Jizerou (), kde patřil k nejnadanějším žákům. Po té pokračoval v jednoroční školní docházce v měšťanské škole v České Lípě, aby se zdokonalil v německém jazyce. Jeho výborné školní výsledky, byly otcem odměněny tím, že umožnil jeho další studium na osmiletém gymnáziu v Mladé Boleslavi (), kde v letech 1881–1889 dosáhl skvělých výsledků. Jako student, rád sledoval otce při jednání rady města a vedl s ním dlouhé diskuse o státní správě. Otec ho i jako budoucího úředníka pověřil drobnými úkoly ve správě města. Po absolvování gymnázia, které ukončil v roce 1889 s vyznamenáním, se rozhodl pokračovat ve studiu, i když rozpočet jeho rodičů další studia neumožňoval. Přesto dostal nabídku studia na bohoslovecké fakultě v Římě, se kterou jeho rodiče souhlasili. V Římě se ubytoval v klášteře Trinitářu na Via Sitina 73 (), kam alumni přesídlili, teprve před rokem z lombardského papežského semináře svatých Ambrože a Karla (San Carlo al Corso), kde bydleli bohoslovci (v letech 1887–1888). Tím se stal chovancem Collegio Boemo – Bohemicum, kde studoval filozofii a teologii. Musel se naučit italštinu, která zde byla komunikačním jazykem pro všechny úkoly, spojené se studiem. Do Bakova pravidelně posílal dopisy, v nichž popsal krásy duchovních i světských památek Říma a dalších italských měst. Zároveň z dopisů vyzařoval stesk po domově. Dne 24. září 1892 musel studia přerušit, z důvodu nástupu do vojenské služby. Po omilostnění císařem Františkem Josefem I. byl propuštěn z armády a 31. prosince 1892 se vrátil do koleje k dokončení studia. 31. prosince 1893 byl vysvěcen na jáhna a svá studia v Římě završil 14. května 1894 vysvěcením na kněze. Z koleje odešel 25. června 1894.

Od 1. srpna 1894 nastoupil v duchovní zprávě, jako kaplan do chrámu sv. Petra a Pavla (), který byl postaven na místě původního kostelíka ze 13. století a je nejstarším varnsdorfským kostelem. Základní kámen nového, tedy dnešního kostela, byl položen v roce 1766. Zde Fibiger působil, až do října 1896. Další jeho farností se stal Liberec, kde sloužil, jako kaplan v arciděkanském kostele svatého Antonína Velikého (). V dubnu 1902 byl povolán do Litoměřic jako tajemník biskupa Emanuela Jana Křtitele Schöbela, který byl římskokatolickým knězem německé národnosti, 14. biskupem litoměřickým a 41. velmistrem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Zároveň byl až do roku 1915 dómským kazatelem. V roce 1905 byl jmenován přísedícím a radou biskupské konzistoře, v 1908t ajným papežským komořím II. stupně a sekretářem biskupské konsistoře.

Po smrti biskupa Emanuela Schöbela na biskupský stolec Pius X. dosadil dne 18. března 1910 Josefa Jindřicha Grosse, který byl římskokatolickým knězem německé národnosti a 15. biskupem litoměřickým. Tento německý biskup velmi pozvedl, prostřednictvím spolku Schulverein, místní školství. Pověstné bylo jeho lpění na ceremonii. Byl věrným stoupenecem habsburské dynastie. Biskup Gross v září 1910 znovu zvolil Fibigera za svého tajemníka.

Aktivity během I. světové války náhled|Okenní vitráž z kostela Sv. Bartoloměje Přestože, jeho nadřízený, biskup Gross byl německé národnosti, toleroval Fibigerovi české vlastenecké aktivity a to dokonce i v době první světové války. Zvláště nebezpečné bylo, když se stal zpravodajem tzv. Maffie – českého odbojového protirakouského hnutí, podporovaného z exilu Tomášem Garrigue Masarykem. S tím se znal již z období před první světovou válkou. Tomáš Garrigue Masaryk dokonce na jeho doporučení trávil se svojí rodinou, dovolenou v jeho rodném městě Bakově nad Jizerou () a to po dva roky 1895 a 1896.

V roce 1916 zemřela jeho sestra Anna (41), což ho ovlivnilo na celý život. Po sestře zůstalo šest dětí, Augustin (15), Hana (14), Jaroslav (12), Štěpánka (10), Marie (6) a Anička (2). Švagr Josef byl na bojišti a tak vše potřebné vyřídil za něho a postaral se o jeho domácnost i děti. Přes velkou vytíženost vše zvladl, jen nejmladší Aničku si do péče převzala jeho sestřenice Anna Kučerová, která byla bezdětná, a se svým manželem Josefem se o Aničku postarali. Později ji i adoptovali a z vděčnosti na památku této události dali v bakovském kostele sv. Bartoloměje zhotovit okenní vitráž, která tuto událost připomíná. Všichni sourozenci Kameníkovi po zbytek života s láskou a úctou vzpomínali na svého strýce: „Vždyť z nás vychoval slušné lidi“.

Slib věrnosti Československé republice 8. září 1918 zorganizoval velkou pouť z Litoměřic do Doksan, která se stala národní manifestací za svobodu. Po vzniku Československé republiky v říjnu 1918 se postavil do čela místního Národního výboru československého v Litoměřicích. Národní výbor nového státu měl až do konce roku 1918 sídlo v jeho soukromém domě. Zároveň se v Litoměřicích 29. října vytvořila Německá Národní rada pro město a okres. Měla 36 členů a 8 z nich bylo v exekutivním výboru. Týž den také vydala prohlášení, ve kterém se přihlásili k právě vzniklé provincii Deutschböhmen. Také v něm žádali obyvatelstvo o zachování klidu a pořádku, aby přechod ze starých poměrů do nových proběhl co nejrychleji a bez problémů. Biskup Gross k novému československému státu zastával velmi opatrné a vyčkávací stanovisko. Situace v Litoměřicích, nové situaci nepřála, armáda byla na straně protivníka a demografická čísla udávaly 87 % Němců k 13 % Čechů. Fibigerova vize o českém státě byla jasná, proměnit vizi v realitu. Jednal se zástupci armády, hovořil k prostým vojákům, neúnavně oslovoval vlivné i prosté občany. Zároveň se staral o tři jemu svěřené děti. Nakonec se mu podařilo splnit jeho vizi, když kráčel v čele terezínské posádky, která osvobodila Litoměřice. Přijal slib věrnosti nové republice od místních českých úředníků. Jeho zásluhou v prosinci 1918 Litoměřice přešly bez ozbrojeného boje do moci českých úřadů. Obsazením města československou armádou skončilo působení německé Národní rady. náhled|Fibigerův dům v Litoměřicích V roce 1929 byl v Litoměřicích jmenován konzistorním radou.

30. léta 20. století byla těžkým obdobím, v sousedním Německu se k moci dostal Adolf Hitler, jehož „nacismus“ získal své přívržence i v Litoměřicích. Národnostní nesnášenlivost mezi občany vzrůstala. Do správy státní i duchovní byly v Litoměřicích pověřováni zástupci německé „menšiny“ prý, aby nedráždily nacistické přívržence a uklidnila se situace v regionu. Po smrti biskupa Grosse nastalo mezi Československou republikou a Svatým stolcem poměrně dlouhé dohadování o nástupci. Až 22. října 1931 potvrdil Pius XI. novým biskupem ThDr. Antonína Aloise Webera, který byl římskokatolický knězem německé národnosti, 16. biskupem litoměřickým a od 10. března 1947 titulárním arcibiskupem. Tento německý biskup, politicky nikdy nevystupoval a národnostně se nevyhraňoval, naopak národnostní protiklady v diecézi mírnil a důraz kladl na náboženskou výchovu, sociální a charitativní činnost. K stupňujícím se německým požadavkům mínil: „Snad neznají české přísloví: s jídlem roste chuť“. Fibigera těšila snad už jen rodina, tam bylo všechno, jak má být. Jeho svěřenci si našli životní partnery a tak do Bakova nad Jizerou jezdil, aby se stal oddávajícím knězem. Radost mu přineslo narození Vladimíra (1930), Marie (1933), Hany (1934) a Františka (1934), kteří byli potomky jeho svěřenců po sestře Anně. Jeho poslední setkání s celou rodinou, bylo 17. října 1935 v Bakově nad Jizerou, kdy oddával nejstaršího ze svých svěřenců Augustina Kameníka.

Rodina ho ještě v Litoměřicích navštívila v dubnu 1936. Krátce po rodinné návštěvě 8. května 1936 ve věku 67 let v Litoměřicích zemřel.

Národní manifestace při pohřbu náhled|Hrob Msgr. Augustina Fibigera na městském hřbitově v Litoměřicích Jeho smrt v roce 1936 se stala národní manifestací proti sílícímu tlaku ze strany německy mluvícího obyvatelstva v Sudetech.

Nad jeho hrobem , na litoměřickém hřbitově poblíž hrobky litoměřických biskupů, promluvil při pohřbu Dr. Lešer jménem Národního výboru a přečetl poslední odkaz Fibigera:

Po přečtení tohoto odkazu zazněla nad jeho hrobem, po obvyklých církevních zpěvech československá národní hymna: "Kde domov můj" v českém jazyce. Existovala totiž také v Sudetech používaná německá jazyková verze československé hymny. Tato národní manifestace však byla v německy mluvícím prostředí záměrně přehlížena a ignorována.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Foto Augustina Fibigera na společném listu litoměřických farářů Regionální faktografie Kalendárium regionálních výročí Adressbuch Leitmeritz

Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Osobnosti litoměřické diecéze Kategorie:Narození 20. listopadu Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Narození v Bakově nad Jizerou Kategorie:Úmrtí 8. května Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Úmrtí v Litoměřicích Kategorie:Pohřbení na hřbitově v Litoměřicích Kategorie:Muži