Slayer je americká thrashmetalová hudební skupina původem z Huntington Parku v Kalifornii. Založili ji roku 1981 kytaristé Kerry King a Jeff Hanneman, baskytarista a zpěvák Tom Araya a bubeník Dave Lombardo. Rychlý a agresivní styl hudby zařadil Slayer spolu se skupinami Metallica, Anthrax a Megadeth do tzv. „velké čtyřky“ amerického thrash metalu, což je neoficiální označení čtyř skupin, které tento žánr výrazně rozvinuly a zpopularizovaly. Ve finální sestavě zbyli z původních členů Araya a King; Lombarda nahradil roku 2013 Paul Bostaph, sólovým kytaristou byl od roku 2011 místo Hannemana Gary Holt.
V původním složení psali texty King, Hanneman a Araya, veškerou hudbu skládali King a Hanneman. Texty skladeb a přebaly alb, které pojednávají o vraždách, sériových vrazích, mučení, genocidě, politice, pokusech na lidech, organizovaném zločinu, tajných spolcích, mytologii, okultismu, satanismu, zločinu z nenávisti, terorismu, náboženství, nacismu, rasismu, xenofobii, válkách a vězení, způsobily skupině mnoho problémů v podobě zákazů desek, odložených vydání, soudních procesů a kritiky ze strany náboženských skupin i široké veřejnosti. Navzdory kontroverzi byla hudba Slayer velmi vlivná, uváděna mnohými skupinami za vzor po vizuální, hudební i textové stránce; třetí studiové album, Reign in Blood z roku 1986 je považováno za jedno z nejtvrdších a nejvlivnějších thrashmetalových alb v historii.
Slayer vydali za svou kariéru dvanáct studiových alb, dvě koncertní alba, jeden box set, šest klipů, dvě EP a jedno album coververzí. Čtyři studiová alba se stala v USA zlatými; společné koncertní album s kapelami „velké čtyřky“ se stalo platinovou deskou. Samotní Slayer obdrželi čtyři nominace na cenu Grammy a dvě z nich vyhráli – se skladbou „Eyes of the Insane“ v roce 2007 a „Final Six“ v roce 2008. Mezi lety 1991 a 2013 prodali ve Spojených státech téměř pět milionů nosičů. V lednu 2018, po více než třech desetiletích působení, oznámili Slayer rozlučkové turné. Poslední koncert proběhl 30. listopadu 2019, následně skupina ukončila činnost. V únoru 2024 oznámili členové návrat.
Historie
Začátky (1981–1983) náhled|vlevo|Logo skupiny, které se objevilo již na debutovém albu Show No Mercy.|alt=Text „Slayer“, vyvedený v červeném písmu Skupinu Slayer založili roku 1981 Kerry King, Jeff Hanneman, Tom Araya a Dave Lombardo v Huntington Parku v Kalifornii. Zpočátku hráli na večírcích a v kalifornských klubech coververze skladeb hudebních skupin jako Iron Maiden, Black Sabbath, Judas Priest či Venom.. Slayer se údajně původně jmenovali Dragonslayer podle stejnojmenného filmu z roku 1981, a svůj název později zkrátili. King však roku 2006 v rozhovoru tuto domněnku vyvrátil: „Nikdy jsme se tak nejmenovali, je to jenom mýtus, který se udržel do dneška.“
V roce 1983 dostali Slayer pozvánku, aby hráli jako předskokan kapely Bitch ve Woodstock Clubu v kalifornském Anaheimu. Zahráli osm písní, z toho šest coververzí. V klubu byl tou dobou Brian Slagel, bývalý hudební novinář a zakladatel vydavatelství Metal Blade. Výkon Slayer ho zaujal; setkal se se členy v zákulisí a požádal je, aby nahráli skladbu pro jeho připravované kompilační album Metal Massacre III. Skupina souhlasila; píseň „Aggressive Perfector“ vyšla v polovině roku 1983 a způsobila rozruch zejména na undergroundové scéně. Díky tomuto úspěchu nabídl Slagel kapele smlouvu u Metal Blade.
Show No Mercy, Haunting the Chapel a Hell Awaits (1983–1986) náhled|Jeff Hanneman byl členem Slayer 30 let (1981–2011). Zastával pozici sólového kytaristy a spolu s Kerrym Kingem také textaře.|alt=Dlouhovlasý muž s elektrickou kytarou na pódiu Bez rozpočtu na nahrávání si Slayer museli své debutové album financovat sami. S úsporami frontmana Arayi, který pracoval jako respirační terapeut, a půjčkou od Kingova otce se kapela vydala v listopadu 1983 do studia. Album s názvem Show No Mercy vyšlo pouhé tři týdny po konci nahrávání. Skupině přinesla popularitu zejména na undergroundové scéně; Slayer pak album ještě podpořili pomocí turné po kalifornských klubech. Nakonec se ho prodalo přes 20 000 nosičů jen ve Spojených státech amerických a dalších 20 000 ve zbytku světa.
V únoru 1984 se King nakrátko stal členem Megadeth, nové kapely Davea Mustaina. Hanneman změnu kvitoval s obavami; v interview prohlásil: „Nejspíš budeme potřebovat nového kytaristu.“ Mustaine chtěl mít Kinga jako stálého člena, ten však po pěti vystoupeních kapelu opustil kvůli nedostatku času. V červnu vyšlo skupině EP Haunting the Chapel se třemi písněmi. Zvuk byl ponuřejší a typičtěji thrashmetalový než na Show No Mercy a stal se základem pro další tvorbu kapely. Úvodní skladba „Chemical Warfare“ se stala nedílnou součástí většiny koncertů. náhled|247x247pixelů|Slayer v roce 1983. Zleva: Kerry King, Dave Lombardo, Jeff Hanneman a Tom Araya. Později téhož roku se Slayer vydali na první turné po Spojených státech; cestovali v Arayově autě, za které přidali obytný přívěs, a hráli opět v klubech. Z listopadového vystoupení v New Yorku nahráli své první živé album, Live Undead. Z březnového turné s Venom a Exodus vzešlo video Combat Tour: The Ultimate Revenge. Zachycuje živé vystoupení z klubu Studio 54. Krátce nato hrála kapela poprvé v Evropě, jako předskokan UFO na belgickém festivalu Heavy Sound.
Díky úspěchu Show No Mercy se Slayer vrátili do studia, aby nahráli další desku. Metal Blade jim tentokrát na nahrávání poskytlo rozpočet, takže si mohli najmout producenta, Rona Faira. Druhé studiové album, Hell Awaits, vyšlo v březnu 1985. Tematicky navazuje na ponurost Haunting the Chapel, neb většina písní pojednává o pekle a Satanovi; v úvodu titulní skladby pronáší démonický hlas pozpátku „přidej s k nám“ (v originále „join us“) a na konci „vítej zpátky“ („welcome back“). Jedná se patrně o nejprogresivnější album v repertoáru kapely, s delšími a komplexnějšími skladbami. Mezi fanoušky slavilo velký úspěch; čtenáři britského magazínu Metal Forces v hlasování roku 1985 zvolili Slayer jako nejlepší kapelu a nejlepší živou kapelu, Hell Awaits jako album roku a Davea Lombarda jako nejlepšího bubeníka.
Do konce roku hráli Slayer na koncertech či krátkých turné s mnoha dalšími skupinami, např. Megadeth, Destruction, D.R.I., Possessed, Agent Steel, S.O.D., Nasty Savage a Metal Church.
Reign in Blood, Lombardova přestávka a South of Heaven (1986–1989) náhled|Doprovodný kytarista Kerry King byl jedním ze dvou stálých členů kapely.|alt=Plešatý muž s bradkou hrající na elektrickou kytaru Díky úspěchu Hell Awaits obdrželi Slayer nabídku z nově založeného, převážně hiphopového vydavatelství Def Jam Records producentů Russella Simmonse a Ricka Rubina. Kapela podepsala smlouvu a její zvuk se s větším vydavatelstvím a zkušeným producentem posunul na novou úroveň. Oproti předchůdcům se třetí studiová nahrávka Reign in Blood skládá z kratších, rychlejších písní s čistší produkcí. Skupina opustila dlouhé, komplexní struktury skladeb z předchozího alba a použila jednodušší, hardcorem ovlivněné kompozice.
Společnost Columbia Records, distributor Def Jam, odmítla album vydat kvůli titulní skladbě „Angel of Death“, jenž popisuje nacistické koncentrační tábory a pokusy na lidech, které prováděl osvětimský lékař Josef Mengele. Deska tak nakonec vyšla se zpožděním 7. října 1986 pod Geffen Records. Stalo se tak poměrně nečekaně, protože kvůli kontroverzi se neobjevila v seznamu nadcházejících alb tohoto vydavatelství. Přestože album v podstatě vůbec nehrála rádia, poprvé v historii skupiny se umístilo v žebříčku Billboard 200, a to na 94. pozici, a ve Spojených státech bylo oceněno zlatem.
Slayer se v říjnu 1986 vydali na světové turné Reign in Pain, do prosince hráli ve Spojených státech s Overkill, v dubnu a květnu následujícího roku v Evropě s Malice. Doprovázely je i další skupiny – Agnostic Front, Testament, Metal Church, D.R.I., Dark Angel a Flotsam and Jetsam. Vystupovali také jako předkapela W.A.S.P. na jejich americkém turné. Po měsíci vystupování však skupinu opustil bubeník Lombardo se slovy: „Nevydělával jsem žádné peníze. Řekl jsem si, že když už hrajeme profesionálně pod velkým vydavatelstvím, tak bych alespoň měl být schopný platit nájem a služby.“ Slayer přijali Tonyho Scaglioneho z kapely Whiplash, aby v turné mohli pokračovat. Lombarda nicméně v roce 1987 přemluvila žena, aby se ke kapele vrátil. Na žádost Rubina nahráli Slayer coververzi „In-A-Gadda-Da-Vida“ skupiny Iron Butterfly pro film Less Than Zero. Byla to jedna z prvních skladeb kapely, která zazněla v rádiu, ačkoliv členové s ní vůbec nebyli spokojení. Podle Hannemana se jednalo o „chabou ukázku Slayer“; King ji označil za „hromadu sraček“. Zároveň však uznal, že hraní písně v rádiu otevřelo dveře pozdější tvorbě.
Na konci roku 1987 se Slayer vrátili do studia, aby mohli nahrát čtvrté album. Rozhodli se zpomalit tempo a zakomponovat melodičtější zpěv. Hanneman to roku 2006 popsal následovně: „Věděli jsme, že Reign in Blood nepřekonáme, takže jsme museli ubrat. Bylo nám jasné, že cokoliv, co vydáme, bude srovnáváno s předchozím albem; pamatuju si, že jsme se bavili o zvolnění tempa. Bylo to divné – nikdy předtím ani potom jsme to u žádné nahrávky neudělali.“
South of Heaven vyšlo v červenci 1988. Fanoušci i kritici reagovali smíšeně, přitom se jednalo o do té doby nejúspěšnější nahrávku Slayer – umístila se na 57. příčce Billboard 200 – a druhou zlatou desku skupiny. Reakce tisku byly rovněž různorodé; podle internetové hudební encyklopedie AllMusic je album „silné a znepokojující“, Kim Nelly z magazínu Rolling Stone ho popsala jako „skutečně ofenzivní satanistický nářez“. Naopak King hodnotil svůj výkon na této desce jako nejslabší v dosavadní historii kapely; Araya prohlásil, že je to album, kterému trvá, než přiroste lidem k srdci. Od srpna do ledna 1989 propagovala skupina nové album na turné, ve Spojených státech doprovázela Judas Priest na jejich turné k Ram It Down a dále vystupovala s Nuclear Assault, Motörhead a Overkill.
Seasons in the Abyss a Lombardův druhý odchod (1990–1993) náhled|Baskytarista a zpěvák Tom Araya byl jedním ze dvou stálých členů kapely.|alt=Dlouhovlasý muž zpívající a hrající na baskytaru Slayer zahájili práci na dalším albu ve studiu na začátku roku 1990, tentokrát s koproducentem Andym Wallacem. V reakci na negativní odezvu South of Heaven se kapela vrátila k „úderné rychlosti Reign in Blood a přitom si zachovala svoji novou melodičnost“. Seasons in the Abyss, vydané 9. října 1990, bylo prvním albem Slayer, které vyšlo pod novým Rubinsovým vydavatelstvím Def American. Nahrávka dobyla 44. příčku Billboard 200 a roku 1992 se stala zlatou. K titulní skladbě vznikl první videoklip skupiny, jehož natáčení probíhalo u pyramid v Gíze.
V září 1990 se Slayer vydali jako jedni z hlavních účinkujících na evropské turné Clash of the Titans, spolu s Megadeth, Suicidal Tendencies a Testament. Americký thrash metal byl v té době na vrcholu popularity – vystoupení v Evropě byla vyprodaná, například v Německu se cena lístků na černém trhu vyšplhala na tisíc marek (necelých 700 dolarů). Slayer se na začátku roku 1991 vydali na další turné s Testament, v létě hráli na severoamerické odnoži Clash of the Titans s Megadeth a Anthrax, kde jako předskokan vystupovali Alice in Chains. Na oslavu desátého výročí založení vydala kapela tentýž rok koncertní dvojalbum Decade of Aggression. Umístilo se na 55. pozici Billboard 200.