náhled|Prohlášení o uzavření registrovaného partnerství Registrované partnerství je v českém právním řádu úředně zaznamenané, trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví podle zákona o registrovaném partnerství. Tento zákon, schválený v roce 2006, byl všeobecně považován za krok vyhovující potřebám homosexuálně orientovaných osob a označován předkladateli též jako krok k jejich zrovnoprávnění, odpůrci zákona naopak za ohrožení konzervativních hodnot, zejména tradiční rodiny.Stenozáznam jednání Poslanecké sněmovny PČR

Od roku 2025 již není možné uzavírat nová registrovaná partnerství. Namísto toho český občanský zákoník stejnopohlavním párům umožňuje uzavřít partnerství, pro které se obdobně použijí ustanovení o manželství a manželech.

Historie zákona V Česku byl zákon o registrovaném partnerství v parlamentu navrhován v různých podobách už od 90. let 20. století. V roce 1998 Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení první ucelený poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví, který v roce 1997 společně podali Zuzka Rujbrová (KSČM), Jana Gavlasová (ČSSD) a Jaroslav Zvěřina (ODS). Návrh zákona obsahoval paušální odkaz na zákon o rodině a oproti manželství vyjímal jen společnou výchovu dětí a adopci. Jedním z hlavních oponentů zákona byl Marek Benda (ODS), kterému vadilo zejména přiznání daňových výhod, které dle něj souvisejí s výchovnou funkcí rodiny a byly by zneužitelné. Benda se rovněž obával, že do pěti let by byl ze zákona vypuštěn zákaz adopcí.

V roce 1999 Sněmovna zamítla další poslanecký návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Návrh podali Jan Zahradil (ODS), Monika Horáková (US), Jitka Kupčová (ČSSD) a Zuzka Rujbrová (KSČM). V parlamentní diskusi vynikly z oponentních argumentů zejména názory poslanců za KDU-ČSL Jiřího Karase, který takový institut považoval za demotivující pro ty, kdo by chtěli svou homosexualitu léčit, a Pavla Tollnera, který hovořil o „nepřijatelné apoteóze jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností“, které, jak uvedl, chtěl původně nazvat „prasečinkami“. Za tento výrok byl kritizován. Sněmovna pak schválila návrh předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody na zamítnutí návrhu.Historie homosexuality , web Zvláštní duše, text nedatován, autor webu a textu neuveden

V roce 2001 vláda Miloše Zemana předložila parlamentu vlastní návrh zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví,Sněmovní tisk 1075: Vl. zák. o partnerském soužití osob téhož pohlaví, archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vypracovaný z pověření vlády ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem, avšak Poslanecká sněmovna jej vrátila vládě k dopracování, k čemuž pak už kvůli parlamentním volbám nedošlo. Hlavními argumenty odpůrců zákona byla obava z oslabení postavení tradiční rodiny a možnost výchovy dětí v homosexuálních svazcích. Nový návrh zákona o registrovaném partnerství upravila až v roce 2004 vláda Vladimíra Špidly, ale k projednání do parlamentu jej nepředložila. Gay a lesbické organizace kritizovaly, že k přípravě této verze nebyly přizvány. Mírně upravenou verzi vládního návrhu, připravenou ve spolupráci se zástupci Gay a lesbické ligy, předložila 20. dubna 2004 skupina 9 poslanců – Jitka Kupčová (ČSSD), Taťana Fischerová (US‑DEU), Kateřina Konečná (KSČM), Jan Zahradil (ODS), Jaroslav Zvěřina (ODS), Zdeněk Jičínský (ČSSD), Vladimír Koníček (KSČM), Pavel Svoboda (US‑DEU) a Vlastimil Ostrý (US‑DEU), ten však byl v únoru 2005 sněmovnou zamítnut.

Až další poslanecký návrh z dubna 2005 byl schválen Poslaneckou sněmovnou 16. prosince 2005 a pak Senátem 26. ledna 2006. Prezident republiky Václav Klaus však zákon vetoval. Veto bylo nakonec přehlasováno Poslaneckou sněmovnou dne 15. března 2006.

Institut registrovaného partnerství tak v Česku platí od 1. července 2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.

Podle českého práva trvající registrované partnerství bránilo až do roku 2016 tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Rada vlády pro lidská práva shledala takové ustanovení za diskriminační a vyzvala ministra pro lidská práva, aby předložil vládě návrh na nápravu tohoto stavu, který je dle právní analýzy Jana Wintra v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod i s ústavním pořádkem České republiky.Vláda ČR přes webarchiv.cz: 187. Kolokvium k individuálním adopcím dětí registrovanými partneryJUDr. Mgr. Jan Wintr, Ph.D. pro Gender Studies, o.p.s.: Právní analýza osvojení dítěte Odstranění právní bariéry nakonec zajistilo rozhodnutí Ústavního soudu.

Registrované partnerství bylo do konce roku 2019 v České republice uzavřeno mezi 3 625 páry, z toho 2 207 mužských a 1 418 ženských. U přibližně 300 svazků byl vždy jeden z registrované dvojice zahraničního původu. Nejčastěji se jednalo o občany slovenské národnosti. Za dobu 14 let zaniklo 915 partnerství; z dostupných dat nebylo zřejmé, zda z příčiny úmrtí, nebo „rozvodu“. Do roku 2011 počet párů vstupujících do RP klesal, od té doby mírně roste s výraznějším skokovým nárůstem v roce 2016, kdy začalo vstupovat i výrazněji více ženských párů než do té doby. To může souviset mimo jiné se snahou o právní změny (např. prosazení tzv. přiosvojení předloženého Poslanecké sněmovně již 2013). Násobně více párů vstupuje v Praze, kde dlouhodobě vstupuje více mužských než ženských párů. Od roku 2018 vstupuje prakticky ve všech krajích, vyjma Prahy, více ženských párů do RP. Partnerky uzavírající partnerství byly v průměru mladší než mužští partneři (33 oproti 37 letům). Oproti manželstvím mají obzvláště mužské registrované páry častěji vyšší věkový rozdíl mezi partnery (tzv. věková homogamie).

Někteří politici a odborníci prosazovali místo speciálního institutu pro dvojice osob stejného pohlaví, výkladem asociovaného s homosexuální orientací, šířeji pojatý institut, který by nebyl vázaný na pohlaví partnerů. V roce 2011 se pro podobné řešení vyslovili například David Elischer z pražské právnické fakulty, ředitelka České demografické společnosti Jitka Rychtaříková, dlouhodobě ho podporuje Petr Nečas, vstřícně se k němu stavěl i ministr Jaromír Drábek, místopředsedkyně Věcí veřejných Dagmar Navrátilová a Vladimír Špidla. Proti se vyjádřili například ministr Jiří Pospíšil či tvůrce návrhu nového občanského zákoníku Karel Eliáš.Svatby by mohla nahradit registrace. Čechům se totiž do sňatků nechce, iDNES.cz, 30. 8. 2011.

V únoru 2024 schválila Poslanecká sněmovna novelu, která do občanského zákoníku zavedla partnerství, přidělující partnerům obodobná práva jako manželům, např. společné jmění partnerů či vdovské a vdovecké důchody, a zároveň znemožnila uzavírat nová registrovaná partnerství. V dubnu téhož roku odmítli senátoři o novele vůbec jednat, čímž ji prakticky schválili bez dalších úprav, tj. v podobě, v jaké prošla Poslaneckou sněmovnou.

Vstup do partnerství a jeho zánik Registrované partnerství v ČR mohly uzavřít dvě dospělé osoby stejného pohlaví (dvě ženy nebo dva muži), z nichž aspoň jedna má české státní občanství. Uzavíralo se před matričním úřadem. Matriční úřad vede knihu registrovaných partnerství a k ní sbírku listin, umožňuje do nich též nahlédnout a vydává výpisy z knihy.Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné online. Osoby, které měli zájem vstoupit do registrovaného partnerství, tak mohly do konce roku 2023 učinit jen u vybraných matričních úřadů, které zastupují celý konkrétní správní obvod. V České republice touto kompetencí disponovalo celkem čtrnáct úřadů.Ministerstvo vnitra České republiky (2014). Uzavření registrovaného partnerství [online; cit. 2016-11-01]. Dostupné z WWW: <http://www.mvcr.cz/clanek/uzavreni-registrovaneho-partnerstvi.aspx>. Na konci roku 2022 přislíbil ministr vnitra Vít Rakušan, že v rámci novely zákona o matrikách bude umožněno uzavírání partnerství stejně jako manželství. V dubnu 2023 návrh schválila vláda a po schválení Parlamentem změna vešla v účinnost k 1. lednu 2024.

Partneři před úřadem činí prohlášení, které může, ale nemusí proběhnout veřejným a slavnostním způsobem. Při prohlášení musejí oba partneři předložit příslušné doklady. Pokud má osoba trvalé bydliště na území České republiky, prokáže totožnost a připojí rodný list, osvědčení o státním občanství ČR (ne však starší než 3 měsíce) a občanský průkaz. V případě, že je tato osoba rozvedená, ovdovělá, či ukončila jiné registrované partnerství, předloží pravomocný rozsudek soudu, nebo úmrtní list zemřelého partnera. Tytéž podmínky platí pro osoby žijící s trvalým pobytem v cizině, pouze mohou být nahrazeny prohlášením příslušné země, že takové doklady vydává. Výjimku tvoří osoby, kterým byl udělen azyl – mohou nahradit doklady čestným prohlášením.

Po učinění prohlášení obou partnerů úřad provede zápis do knihy registrovaného partnerství a vydá doklad o registrovaném partnerství. Tento stav se partnerům zapisuje i do občanského průkazu. Uzavření partnerství brání trvající manželství nebo registrované partnerství některého z partnerů.

Registrované partnerství zaniká úmrtím, prohlášením za mrtvého, změnou pohlaví nebo rozhodnutím soudu o jeho zrušení, a to po vzájemné dohodě nebo i jen na žádost jednoho z partnerů, pokud ten prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá.§ 29 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 14–17 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.

Podle Českého statistického úřadu je rozvodovost u registrovaných partnerství výrazně nižší než u manželství. Od uzákonění registrovaného partnerství se rozvedlo 14,5 procenta z celkového počtu registrovaných párů. U manželství se pohybovala rozvodovost v posledních letech podle údajů Českého statistického úřadu každoročně kolem 50 procent a manželé se nejčastěji rozváděli zhruba po třech až pěti letech od svatby. „Jak funguje registrované partnerství v Čr?“, Spektrum zdraví, 14.3.1017, http://www.spektrumzdravi.cz/jak-funguje-registrovane-partnerstvi-v-cr 

Práva a povinnosti Osoby žijící v registrovaném partnerství nemají stejná práva a stejné povinnosti jako osoby žijící v manželství. Jsou si rovni, rozhodují společně o záležitostech partnerského soužit a mají právo zastupovat jeden druhého v běžných záležitostech. Další vlastností, kterou má i klasické manželství, je právo na informaci o zdravotním stavu druhého partnera. 

Společné jmění partnerů v případě registrovaného partnerství nevzniká. Všechno, co jeden z partnerů koupí či jinak získá, v jeho osobním vlastnictví.„Srovnání právní úpravy manželství a nesezdaného soužití – II. díl, majetkové vztahy za trvání svazku“, Právní portál Právní prostor, https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/srovnani-pravni-upravy-manzelstvi-a-nesezdaneho-souziti-ii-dil-majetkove-vztahy-za-trvani-svazku (staženo 28.11.2017) Podobný princip je uplatňován i v případě zadlužení – každý z partnerů si za své dluhy odpovídá sám a nemohou být od toho druhého vymáhány. (V manželství se naopak dluhy vzniklé po svatbě dělí rovným dílem mezi oba partnery.) Je ale nutné mít na paměti, že exekutor má právo přijít do společné domácnosti sepsat a popřípadě zabavit majetek. V takovém případě je nutné doložit doklady o vlastnickém právu a následně budou dané předměty ze soupisu vyškrtnuty.