Zámek Vinoř je barokní stavba v pražské čtvrti Vinoř. Je chráněn jako kulturní památka. Jeho adresa je Mladoboleslavská 1. Zámek je v současnosti veřejnosti nepřístupný.
Historie Zámek byl vystavěn na místě bývalé tvrzeFrantišek Holec aj. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 93-95. či jako barokní novostavba stranou od bývalé tvrze.Zámek ve Vinoři , městská část Praha-Vinoř, nedatovaný text bez uvedení autora
Pravděpodobně byl postaven ve dvou fázích. Nejprve zde byl na úplném počátku 18. století, kdy panství Vinoř patřilo Heřmanu Jakubu Černínovi z Chudenic, postaven nižší objekt. Navrhovatelem předešlé stavby mohl být Giovanni Battista Alliprandi, jehož architektonickému stylu dispozice odpovídá více než F. M. Kaňkovi.
V letech 1719 až 1723 byl objekt při zachování půdorysu přestavěn podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky, tehdejšího dvorního architekta Černínů. Kaňka objekt radikálně proměnil, zřejmě jej zvýšil, nově zaklenul a vytvořil čestný dvůr výstavbou hospodářských objektů v předdvoří. Nově řešil i podobu vnějších fasád a malou francouzskou zahradu za zámkem. náhled|vlevo|Fotografie zámku (Soupis památek 1901) náhled|vlevo|Hudební salon (Karel Nord 1841) V době posledního majitele panství Otakara Černína byli mezi prominentními hosty na zámku František Ferdinand d’Este, německý císař Vilém II. a arcikníže Karel.
V roce 1917 se rodina Černínů odstěhovala do Bad Aussee ve Štýrsku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy, například letiště Kbely. Otakar Černín jako rakouský diplomat známý nepřátelským postojem k československému státu byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. náhled|Půdorys (Alois Masák, Soupis památek 1901) Zámek byl předán do užívání řádu anglických panen náhradou za budovy v Praze, které převzal stát. V letech 1919–1920 provedl architekt V. Vondráček na zámku rozsáhlou rekonstrukci. Anglické panny zde sídlily až do roku 1924. Přilehlý černínský statek v letech 1919–1922 užívala společnost pro zpeněžení dobytka, v letech 1923–1924 čakovický cukrovar. V roce 1925 koupil statek i zámek ředitel pražské Živnobanky Jindřich Bělohříbek (1878-1942) s manželkou Melanií, rozenou Larischovou a umístil zde svou cennou sbírku starého umění, kterou jejich dceři v roce 1946 zkonfiskoval čs. stát a převedl ji do Uměleckoprůmyslového musea v PrazeDana Stehlíková: Kabinety umění a kuriozit. Pět století sběratelství uměleckého řemesla. Katalog výstavy konané v Císařské konírně Pražského hradu. Vydala Správa Pražského hradu a Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Praha 1995, s. 32-33, 99..
Po druhé světové válce se majetek opět vrátil do vlastnictví státu. V letech 1945–1947 spravoval objekt zámku místní národní výbor a byla zde ubytována jugoslávská učňovská mládež. Později byl zámek adaptován pro funkci nemocnice, ale ta nebyla realizována a místo toho zde byla umístěna internátní škola pro postižené děti. Od roku 1952 zámek spravuje a využívá Ministerstvo vnitra. Koncem 90. let byl zámek zařazen mezi majetek, který stát nepotřebuje, a měl být odprodán. Povodní v roce 2002 však bylo vyplaveno sídlo policejní zásahové jednotky Středočeského kraje a dalších policejních útvarů ve Veltrusích a nevyužívaný zámek Vinoř byl zvolen jako jejich dočasné sídlo. Kromě zásahové jednotky Středočeského kraje se jedná ještě o odbor cizinecké policie – oddělení dokladů a specializovaných činností a odbor služby dopravní policie -oddělení silničního dohledu.
Michal Biskup ze Sdružení pro Vinoř již v roce 2007, kdy se do Vinoře přistěhoval, narazil na to, že zámek i zámecká zahrada jsou nepřístupné a přes vysokou zeď byla ze zámku stěží vidět věžička. V roce 2014 se stal místostarostou Vinoře a začal jednat se zástupci Policie ČR, s památkáři, projektanty a mnoha dalšími o možnostech zpřístupnění. Odchod policie se vedení městské části do té doby vyjednat nepodařilo. Michal Biskup zvolil jiný postup a navrhl krajskému řediteli policie, že by se areál mohl po malých krůčcích začleňovat do života Vinoře. Prvním úspěchem bylo posunutí zadního plotu zámku o tři metry a vytvoření procházkové trasy podél potoka. Dále městská část jednala o odstranění betonové zdi z prefabrikovaných dílců, pocházející ze 60. let. Vzhledem k dislokaci útvarů, které jsou pod zvýšeným stupněm zabezpečení, však bylo nutno zachovat možnost střežení areálu. Jednání došla ve spolupráci s památkáři a architektem ke konsenzu, že by mohla být obnovena původní ohradní zeď a boční brána do stavu ze 17. století a pak by mohla být zbourána betonová zeď, která kazí výhled na zámek. Městská část směnila část pozemku před zámkem a nechala jej vyčistit a zkultivovat, chce jej upravit na zámecký park a po zbourání betonové zdi propojit s předzámčím. Plánovaná cyklostezka ze Kbel do Vinoře má vést předzámčím podél staré zámecké zdi až na vinořské náměstí.
I sama policie považuje památkově chráněný barokní objekt pro své sídlo za nevhodný a raději by užívala objekt kasárenského typu, ale nemá na něj peníze.Andrea Cerqueirová: Policie ČR na zámku ve Vinoři zůstane, část se ale zpřístupní veřejnosti , Náš region, 19. 10. 2017
Reference
Literatura SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 176. Dostupné online.
Související články Vinoř Panský dvůr ve Vinoři
Externí odkazy
Zámek Vinoř na hrady.cz Informace o zámku na oficiálních stránkách městské čtvrti
Kategorie:Barokní zámky v Praze Kategorie:Tvrze v Praze Kategorie:Stavby ve Vinoři Kategorie:Kulturní památky ve Vinoři Kategorie:Vinořské panství Kategorie:Stavby Františka Maxmiliána Kaňky