Management (též manažerství, to manage – řídit, původem z francouzského ménagement, které má zase svůj kořen v latinském slovu manus – ruka, a jeho prazákladem bylo ruční ovládání koní; též dispozitivní faktor) je umění řízení (například řízení podniku), působení na určitou soustavu (například společnost) a ovládání její činnosti. Tento název může také označovat skupinu vedoucích pracovníků, jeden vedoucí a řídící pracovník se označuje jako manažer.
Management je proces systematického plánování, organizování, rozhodování, vedení lidí a kontroly, je procesem koordinace zdrojů za účelem dosažení vytyčeného cíle. Management zahrnuje také činnosti jako stanovení strategie organizace a koordinování svých zaměstnanců (nebo dobrovolníků) za účelem splnit své cíle prostřednictvím využití dostupných zdrojů jako například finanční, přírodní, technologické a lidské zdroje. Termín „management“ může odkazovat také na lidi, kteří řídí nějakou organizaci, ať už na vrcholové řídící pracovníky, tak na každého pracovníka, který řídí sebemenší počet lidí. Jde o umění řídit a využívat poznatky dalších vědeckých disciplín.
Dále lze management chápat jako vědní obor, který využívá matematiku, statistiku, sociologii nebo psychologii. Není to ale pouze věda, je to i umění. Manažer musí zapojovat instinkty, intuici, vědět kdy zariskovat. Management má pět funkcí: obchodní, ekonomickou, technickou, personální a výrobní.
Vědci zabývající se sociálními vědami studují management jako akademickou disciplínu, zkoumají oblasti jako sociální organizace a organizační vedení. Někteří lidé studují management na středních či vysokých školách. V oboru management může člověk vystudovat bakaláře, magistra a jedinci, kteří se chtějí stát experty na management, mohou vystudovat dokonce i doktorát.
Různé pohledy na definici managementu Podle Henriho Fayola znamená „to manage“ neboli „řídit“ předpovídat a plánovat, organizovat, nařizovat, koordinovat a kontrolovat. Fredmund Malik definuje management jako „přeměna zdrojů na užitek“ Management je zahrnován jako jeden z faktorů produkce – spolu se stroji, materiály a penězi. Ghislain Deslandes definuje management jako „zranitelnou sílu dosahující pod tlakem svých cílů, která má trojitou sílu – nutit, napodobovat a představovat a působí na subjektivní, mezilidské a environmentální úrovni.“ Peter Drucker viděl jako základní úkol managementu marketing a inovaci. Nicméně inovace je propojena s marketingem (inovace produktů je hlavním marketingovým problémem. Peter Drucker také identifikuje marketing jako klíčovou cestu k úspěchu v byznysu, ale management a marketing jsou obecně chápány jako dva různé obory.
Teoretický pohled na management Management zahrnuje určení cíle, postupy, pravidla a manipulaci s lidským kapitálem nějakého podniku s cílem přispět k úspěchu tohoto podniku. To zahrnuje efektivní komunikaci: prostředí podniku/podnikání (na rozdíl od mechanického či psychického mechanismu) zahrnuje lidskou motivaci a zahrnuje nějaký druh úspěšného pokroku nebo systémového výsledku. Management není o manipulaci s mechanismem (stroj nebo automatický program), není to stádo zvířat a může se vyskytovat v legální či nelegální podniku či prostředí. Z individuální perspektivy nemusí být management viděn výhradně z pohledu podnikání, protože je také podstatnou funkcí ke zlepšení lidského života a mezilidských vztahů.
Management je téměř všude a má široký rozsah využití. Na základě toho můžeme říct, že management musí zahrnovat lidi.
Komunikace a pozitivní snaha jsou dva hlavní aspekty jak podnikání, tak nezávislé práce. Plány, měření, motivační psychologické nástroje, cíle a ekonomický odhad (zisk atd.) jsou nezbytnou součástí managementu.
Z jednoho pohledu se na management nahlíží funkčně. Jde o měření kvantit, úpravu plánů a plnění cílů. To platí i v případech, kdy plánování není součástí dané situace. Z této perspektivy nahlíží Henri Fayol (1841–1925) na management jako na celek z šesti částí:
předpovídání plánování organizace velení koordinace kontrola/ovládání
Z druhé strany Mary Parker Follett (1868–1933) údajně definovala management jako „Umění dělání věcí lidmi“. Popsala management jakožto filosofii.
Nicméně kritici sice shledávají tuto definici užitečnou, ale příliš přímou. Fráze „Management je to, co dělají manažeři“ je příliš obšírný, poukazující na obtížnost management definovat, aniž bychom neskončili v kruhu, na to, že se definice často mění a spojuje manažerské postupy s možnou existencí manažerských tříd.
Obvyklou myšlenkou je přiřazení managementu k ekvivalentu „obchodní administrace“, čímž ho (management) vyloučí ze situací mimo obchod, jako například charity a celého veřejného sektoru. Obšírněji, každá organizace musí „spravovat“ svou práci, zaměstnance, procesy, technologie atd., aby zmaximalizovala svou efektivitu. Nicméně mnoho lidí zařazuje univerzitní obory, které management vyučují do skupiny tzv. „Obchodních škol“. Některé školy (Jako například Harvard Business School) tento titul využívají, zatímco jiné (např. Yale School of Management) používají obšírnější termín „Management“.
Anglicky mluvící lidé mohou termín „Management“ používat jakožto kolektivní označení popisující manažery organizace, například korporace.
Historickým opakem slova „manažer“ je slovo pracovník – ten, jenž je spravován.
Ovšem v současnosti je koncept managementu definován velmi široce a jeho hranice byly posunuty ještě dále. Mimo ziskové organizace aplikují manažerský koncept také neziskové. Tento koncept ani jeho užití nejsou nijak vynucovány.
Povaha práce v managementu V ziskových organizacích je hlavní funkcí managementu uspokojit nároky investorů. To zahrnuje zajišťování profitu (pro akcionáře), vytváření vážených produktů za rozumnou cenu (pro zákazníky) a poskytování dobrých pracovních podmínek (pro zaměstnance). V neziskovém managementu se k tomu ještě přidává nutnost zachovat si důvěru sponzorů. Ve většině modelů managementu volí správa akcionářů představenstvo, které následně zvolí vyššího manažera. Některé organizace experimentovaly s jinými modely (například volení pomocí zaměstnanců) volení a ohodnocování manažerů, ale to se moc často nevyskytuje.
Historie managementu Někteří vidí řízení podniku jako pozdně moderní konceptualizaci a jiní hledají myšlenku podobnou managementu mezi starými sumerskými obchodníky a staviteli pyramid starověkého Egypta. Machiavelli napsal o tom, jak učinit organizaci efektivní. Principy, které Machiavelli uvedl v diskursu (1531), můžeme aplikovat v upravené podobě řízení organizací také dnes. Například jeho výrok, že organizace je stabilnější, pokud mají členové právo vyjadřovat své rozdílné názory a mají možnost vyřešit jejich konflikty.
S měnícími se pracovišti během průmyslových revolucí v 18. a 19. století přispěla vojenská teorie a praxe k novým řízením nově vznikajících továren.
Vzhledem k rozsahu většiny obchodních operací a nedostatku mechanizovaného záznamu před průmyslovou revolucí mělo smysl pro většinu vlastníků podniků v těchto dobách vykonávat řídící funkce sami. S rostoucí velikostí a složitostí organizací se však postupně staly běžnější rozdíly mezi vlastníky a každodenními manažery (nezávislí odborníci na plánování a kontrolu).
Řízení (podle některých zdrojů) existovalo již tisíciletí a několik spisovatelů vytvořilo záznamy, které přispěly k moderním manažerským teoriím. Sbírka vlivného čínského filozofa Shen Buhai může být považována za vzácný příklad abstraktní teorie administrativy.
Management má počátky již ve starověku a středověku, kdy bylo důležité zvládat řízení armád. Ve středověku se přes otroctví a nevolnictví pomalu svět ubíral k ekonomickým pobídkám. Pro pochopení managementu je důležité se podívat do historie, která se ve spirálách vrací. Starověké a středověké civilizace psaly knihy „Zrcadlo pro knížete“, cílem této knihy bylo poradit budoucím panovníkům, jakým způsobem mají panovat a řídit území.
období (taylorismus): konec 19. století – 30. léta 20. století období: 40. léta 20. století – 70. léta 20. století období: konec 20. století období: 21. století
První období V první etapě, která probíhala na konci 19. a začátku 20. století, vznikly první tendence vědecky řídit zaměstnance. Nezávisle na sobě vznikal management ve Spojených státech a v Evropě. Toto období je souhrnně označováno jako taylorismus či klasický management. První období je charakteristické tím, že bylo řízení lidí prováděno na úrovni operativního managementu.
Ke konci 19. století začali majitelé podniků usilovat o řízení jejich zaměstnanců nezávisle na sobě, tím začal vznikat management v Evropě i ve Spojených státech. Toto období se nazývá klasický management a je zároveň jeho prvním obdobím.
Kolem roku 1900 se mnoho manažerů snaží zaznamenat to, co považují za hlavní základnu. Příkladem je Henry R. Towne – Science of management (1890).
První komplexní teorie managementu se objevily kolem roku 1920. Mezi hlavní představitele, kteří sepsali oblasti řízení a jejich vzájemné vztahy, patří Henri Fayol a Alexander Church.
Peter Drucker napsal jednu z prvních knih o aplikovaném řízení: Koncept korporace (1946). Poté pokračoval v psaní knih, na velmi podobné téma, na které napsal celkem 39 knih.
Počátkem 30. let, kdy je v kurzu stále klasický management (někdy též nazýván jako vědecký management), jde především o odměňování pracovníků podle produktivity práce, nejčastěji pomocí úkolové mzdy. Začíná se klást důraz na systematické školení vedoucích pracovníků a je zde přesně definovaná organizační struktura podniku. Začíná vznikat pásová výroba. Představiteli tohoto směru je například Frederick Winslow Taylor a Henri Fayol.
Dalším postupem, je vnímání managementu z pohledu psychologicko-sociálních přístupů. Hlavním představitelem je Tomáš Baťa. Zde jde zejména o důraz na nehmotnou stimulaci a preference pořádku a kázně na pracovišti.
Od konce 70. let se začínají projevovat snahy o širokou spoluúčast zaměstnanců na řízení a neustále se zvyšující kvalifikace dělníků. Současně se zvyšuje spolupráce zaměstnanců, manažerů, vlastníků a dělníků. Od 80. let jde zejména o rozsáhlé využívání výpočetní techniky, je zde velký vliv robotizace a velké využívání telekomunikace.
Spojené státy americké Imigrace na konci 19. století způsobila příliv nekvalifikované pracovní síly do USA. Tento fakt způsobil nabídku těchto pracovníků na trhu. Pro zaměstnání těchto pracovníků bylo nutné je vyškolit. Volba padla na standardizaci, kdy byly pracovní činnosti rozděleny na menší celky, které bylo jednodušší předvést. V tomto období ještě nebyly známy sociální přístupy k zaměstnancům, které se začaly objevovat až v 2. období, a proto byl člověk považován za stroj. Vycházel z podobné představy, jako McGregorova teorie X. Tedy že člověk pracuje z donucení a je třeba ho motivovat finančně pomocí úkolové mzdy.
Frederik Winslow Taylor byl zakladatelem vědeckého managementu. Myšlenou bylo např. stanovení jednoho velkého denního úkolu, jeho splnění bylo motivováno odměnou/penálem za splnění/nesplnění. Výběr pracovníků již nebyl nahodilý a na pracovní pozici byl vybírán kandidát dle primitivního profilu kandidáta. Jako první přišel s myšlenkou, že je třeba kvalifikovaných řídících pracovníků. Henry Gantt byl Taylorův spolupracovník. Jedním z hlavních přínosů jsou Ganttovy diagramy, které pomáhají v organizaci. Jeho nejvýznamnější publikace, „Principy vědeckého řízení“ z roku 1911 (Principles of Scientific Management) ovlivnila řízení a organizaci práce v průmyslových podnicích na konci 19. a v 1. polovině 20. století. PRECLÍK, Vratislav: K stému výročí vzniku Masarykovy akademie práce, in Strojař: časopis Masarykovy akademie práce, leden – červen 2020, roč. XXIX. , dvojčíslo 1, 2. ISSN 1213-0591, registrace Ministerstva kultury ČR E13559, str. 2–20