náhled|Peter Faber: Náměstí Gråbrødretorv, 1840, nejstarší dochovaná dánská fotografie Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Dánsku mimo jiné důsledkem změny technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění. Fotografie v Dánsku se vyvíjela za silné spoluúčasti a zájmu od samotných počátků tohoto umění v roce 1839 k úspěchům značného počtu Dánů ve světě fotografie do dnešních dní. Průkopníci, jako byli Mads Alstrup a Georg Emil Hansen připravili cestu pro tuto rychle rostoucí profesi během druhé poloviny 19. století, oba byli mezinárodně uznávanými zároveň uměleckými a novinářskými fotografy. Fotografie v Dánsku byla časem přijata jako umělecká forma a dnes se dánští fotografové aktivně účastní na klíčových výstavách po celém světě.
Mezi nejúspěšnější současné dánské fotografy se řadí Jacob Aue Sobol, který získal uznání za podmanivé portréty své grónské přítelkyně a Per Bak Jensen, který představil nový pohled na moderní krajinářskou fotografii. V novinářské fotografii patří mezi oceňované například Jan Grarup a Claus Bjørn Larsen, kteří se zabývali válečnými konflikty světového významu za posledních 20 let.
Historie
Daguerrotypie náhled|Frederik Ferdinand Petersen: daguerrotypie Hanse Christiana Andersena, 1847
Christian Tuxen Falbe, dánský námořní důstojník, byl v lednu 1839 jménem korunního prince Kristiána VIII. vyslán do Paříže, kde v té době Louis Daguerre, jeden z průkopníků fotografie, vyvíjel první praktickou metodu fotografování — daguerrotypii. Falbe korunního prince informoval o své návštěvě Daguerra, při které spatřil některé z prvních daguerrotypií. Princi Kristiánovi vysvětlil, jaký má dojem z nového procesu a jak si myslí, že je důležitý pro umění a vědy v Dánsku. Krátce na to se vrátil do Kodaně s fotografickou kamerou a několika vlastními daguerrotypiemi pro korunního prince, který věřil v jejich velký vědecký význam a svěřil je Hansi Christianu Ørstedovi, jednomu z nejvýznamnějších dánských vědců. Jako výsledek Ørstedova zájmu se nové umění – fotografie – rychle rozšiřovalo, v roce 1842 si daguerrotypista Mads Alstrup (1809–1876) otevřel první fotoateliér v Kodani. citováno dle V 50. letech byla v hlavním městě více než stovka studií a mnoho dalších bylo v ostatních částech země.
Nejstarší dochovanou fotografii v Dánsku pořídil Peter Faber (1810–1877), básník a pionýr telegrafie. Jeho daguerrotypie náměstí Gråbrødretorv v Kodani je ve sbírkách Kodaňského městského muzea. Obraz náměstí je od skutečnosti převrácen zleva doprava, jelikož se dříve daguerrotypie pořizovaly kamerami bez zrcadla. Pečlivá analýza naznačuje, že fotografie pochází z července 1840. Expoziční doba asi 15 minut na slunci vysvětluje, proč je z lidí vidět pouze muž, který spí na úpatí sloupu v levé části obrázku.
náhled|vlevo|A. C. T. Neubourg: Bertel Thorvaldsen, 1840
O své postavení v historii dánského fotografie soupeří s portrétem Bertela Thorvaldsena sedícího u svého ateliéru v zahradě Dánské královské akademie výtvarných umění v kodaňském paláci Charlottenborg. Tuto daguerrotypii pořídil francouzský fotograf Aymard Charles Théodore Neubourg, který navštívil Kodaň v létě roku 1840. Vyšetření okolností, za kterých byl snímek pořízen ukazuje, že to bylo v neděli 26. července 1840. Na snímku bylo zachyceno, jak Thorvaldsen dělá levou rukou „paroháče“, i když kvůli zrcadlovému efektu daguerrotypie je to ve skutečnosti jeho ruka pravá.
náhled|Georg E. Hansen: Kristián IX. s rodinou, albuminová carte de visite, fotomontáž, 1862
Zmiňme několik Dánů, kteří pořizovali první daguerrotypie.
Během roku 1848 se v Paříži od Daguerra učil fotografii námořník a umělec Anton Melbye (1818–1875). Rudolph Striegler, Johan Emilius Bogh a Johan Ludvig Ussing byli mezi těmi, kteří se začali specializovat na portrétní fotografii a otevírali vlastní ateliérová studia v Kodani a okolí.
Georg Emil Hansen (1833–1891) z Næstvedu pocházel z fotografické rodiny. Když si založil v Kodani vlastní studio jeho otec Carl Christian Hansen, rozhodl se otevřít si také vlastní podnik. Stal se respektovaným fotografem své doby a na počátku 60. let 19. století se jeho zákazníky stala dánská královská rodina včetně krále Kristiána IX. Hansen vynikal především v přebírání nových technologií. Byl prvním, kdo používal papírové tisky a dělal portréty celé figury. Získal ocenění za své výstavy v Londýně (1862) a v Berlíně (1865). V roce 1867, spolu se svým bratrem Nielsem Christianem Hansenem, a dalšími dvěma fotografy založili fotografickou firmu, ze které se později stala společnost Hansen, Schou & Weller – dánští dvorní fotografové.
Jednou z prvních dánských fotografek byla Thora Hallager (1821–1884), bytná spisovatele Hanse Christiana Andersena. V roce 1857 otevřela v Kodani vlastní studio, ve kterém portrétovala různé osobnosti nejen z oblasti umění, mimo jiné také to byli malíři Wilhelm Marstrand, P. C. Skovgaard nebo spisovatelka Mathilde Fibigerová.
Další průkopnicí byla Louise Thomsenová, která od počátku 60. let 19. století provozovala fotografickou firmu v Hellebæku na severu Sjællandu. Mnoho fotografií, které pořídila v oblasti poblíž svého domova, se zachovalo a jsou publikovány v knížce Fotografen Louise Thomsen 1823–1907 Jespera Godvina Hansena.
Carte de visite náhled|vlevo|Heinrich Tønnies: Dům Jens Bangs Stenhus v Aalborgu, 1890
Techniku fotografií carte de visite do Dánska přinesl Rudolph Striegler v roce 1860. Tato technika se v 70. letech velmi rychle rozšířila jako levná a atraktivní alternativa portrétní malby. Provozovali ji například fotografové jako Ludvig Grundtvig (1836–1901) a Adolph Lønborg (1835–1916) v Kodani nebo Heinrich Tønnies (1856–1903), který si otevřel ateliérové studio v Aalborgu. V roce 1879 byla založena Dánská fotografická společnost, která má podporovat a rozvíjet fotografii, podporovat spolupráci mezi svými členy a bránit nekalé soutěži. V roce 1880 mělo sdružení 87 členů, na přelomu století jich bylo přes tisíc.
Heinrich Tønnies (1825–1903) zůstává doposud jedním z předních fotografů fotografických vizitek v Dánsku. V červnu 1856 začal svou fotografickou kariéru jako partner C. Fritsche v Aalborgu a v prosinci téhož roku zakoupil partnerský podíl na podnikání a začal provozovat ateliér pod svým vlastním jménem. Od roku 1861 jeho obchod kvetl, potřeboval větší studio a více asistentů, v roce 1870 se stal dánským občanem. Jeho rodinný podnik nakonec přežil po tři generace – celkem 75 let. Šíře jeho fotografických produktů zahrnovala: daguerrotypie, kalotypie, pannotypie, fotolitografie, stereoskopie, ambrotypie, fotografické vizitky a medailony. Předpokládá se, že je autorem minimálně 75 000 fotografických vizitek, mnoho jich vzniklo v důsledku velké vlny emigrace z Nordjyllandu do Severní Ameriky. Vzhledem k chudobě v Aalborgu v oblasti Vendsysselu tamní poptávka po levných portrétech carte de visite pokračovala až do první světové války, což učinilo Tönniovo studio jedním z posledních vyrábějících tento typ portrétů v Dánsku.
náhled|Pietro Boyesen: Harald Jerichau, 1869
Pietro Boyesen (1819–1882) byl dánský fotograf, který strávil většinu svého profesního života v Římě. Měl talent pro kompozici a charakterizaci. Na rozdíl od nudných studiových portrétů, které byly v té době velmi časté, fotografoval portréty v exteriérech v intimních pózách v prostředí římských staveb. Měl talent pro kompozici a vystižení charakteristiky. Snímky komponoval s různými předměty představující římské prostředí. Jeho díla obsahují poněkud nesmělé, ale intimní kouzlo.
Frederikke Federspiel (1839–1913) byla jednou z prvních dánských fotografek. Ve svých 35 letech absolvovala školení v oblasti fotografie v německém Hamburku, přičemž její strýc, Poul Friedrich Lewitz, její teta i bratranec Alfred Lewitz byli všichni fotografové. V roce 1876, při registraci svého podnikání v Aalborgu, se stala jednou z prvních oficiálně uznávaných fotografek v Dánsku. Svou profesi registrovala pod značkou Photographin – německým slovem, které mělo jasně odkazovat na to, že byla žena. Specializovala se na portréty, v roce 1883 se stala také jednou z prvních žen členkou Dánské fotografické společnosti. Jako jedna z prvních experimentovala s hořčíkovým práškovým bleskem. Jakmile byla v Aalborgu v roce 1901 zavedena elektřina, ve svém ateliéru instalovala elektrické lampy.
Kristen Feilberg (1839–1919) představuje dalšího dánského fotografa známého hlavně svými snímky pořízenými daleko za hranicemi Dánska. Od roku 1860 až do roku 1890 se Feilberg účastnil expedice na Sumatru, do Singapuru a Penangu. V roce 1867 vystavoval fotografie na výstavě v Paříži a v roce 1870 se připojil k expedici do zemí Bataků na východní Sumatru, kde úspěšně pořídil desítky národopisných obrázků.
náhled|vlevo|Kristen Feilberg: Ženy kmene Dajáků z Bornea, 1860–1870
Christian Hedemann (1852–1932) se řadí mezi první dánské umělce, kteří emigrovali do vzdálených zemí. Ačkoli absolvoval vzdělání v Dánsku, Kodaň opustil v roce 1878 a usadil se na Havaji. Zprvu pracoval jako strojní inženýr na cukrové plantáži Hana (Hana Sugar Plantation) na ostrově Maui, později jako technický manažer v železárnách v Honolulu. Jako vášnivý amatérský fotograf pomohl založit havajský Camera Club (1889–1893). V roce 1903 se stal americkým občanem a v roce 1909 přijal jmenování dánským konzulem. Jeho pozoruhodné fotografie havajské královské rodiny a společenských elit zůstávají v archivu jako jedny z prvních obrazových dokumentů před připojením Havaje k USA.
náhled|Frederikke Federspiel: portrét dvouletého děvčátka, asi 1890
Mary Steen (1856–1939) byla úspěšná kodaňská fotografka, průkopnice interiérové fotografie rodin v jejich domovech. Později jako dvorní fotografka fotografovala dánskou královskou rodinu, ale nějaký čas strávila také v Londýně, kde fotografovala Královnu Viktorii. Jako feministka se zasloužila o zlepšení pracovních podmínek pro ženy a její vlastní příběh byl příkladem pro mnoho žen, které se chtěly stát profesionálními fotografkami.
Benedicte Wrenstedová (1859–1949) byla další významná dánská fotografka, která emigrovala v roce 1894 do USA. Řemeslu se naučila od své tety z matčiny strany, Charlotte Borgenové, a nějakou dobu v 80. letech 19. století provozovala studio na Torvet čp. 8 v dánském Horsens. Velkou část své fotografické kariéry strávila ve svém ateliéru v Pocatello, malém městě v jihovýchodním Idaho, kde portrétovala místní obyvatele a zaznamenávala růst města. Jejím nejznámějším dílem jsou však její dokumentární fotografie indiánů kmene Šošonů v oblasti Velké pánve, které jsou považovány za velmi důležité antropologické materiály. Wrenstedová se stala americkou občankou v roce 1912, ve svých 53 letech. Téhož roku ukončila svou kariéru fotografky. Mnoho jejích snímků indiánů je uchováno v Smithsonovu institutu a Národním archivu NARA.
Mezi další fotografky aktivní v zemi patří také Franziska Gadová (1873–1921), portrétní a dvorní fotografka v Kodani, fotografka dětí, která spolupracovala s Julií Laurbergovou (1856–1925). Caroline Hammerová byla jedna z prvních profesionálních fotografek v Dánsku. Založila si živnost jako portrétní fotografka na fríském ostrově Föhr, kde měla vlastní ateliér. Hammerová byla první ženou, která se stala členkou Dansk Fotografisk Forening v roce 1881. Bodil Hauschildtová od roku 1880 provozovala vlastní studio v Ribe. Kromě svých portrétů se do paměti zapsala mnoha fotografiemi města a jeho okolí.