Anaklét (též Klétus, Anenkletos, Anacletus či Anencletus, z řeckého Ἀνάκλητος – „povolán zpět“, Κλητος – „povolán“ nebo Ἀνάγκλητος – „bezúhonný“LANSING, Richard. The Dante Encyclopedia. [s.l.]: Routledge, 2010. ISBN 978-0-8153-1659-6. S. 178. (anglicky) ; cca 15 – cca 92 Řím) byl třetím římským biskupem a papežem rané křesťanské církve po svatém Petrovi a Linovi. Jeho pontifikát bývá kladem přibližně do let 76/80 až 88/92. V římském kánonu mše svaté je vzpomínán pod jménem Klétus. Katolická i pravoslavná církev jej uctívají jako svatého.
Identifikace a historická osobnost Po dlouhotrvajících historických disputacích stanovila ročenka Annuario Pontificio v roce 1947, že papež Anaklét je totožný s osobou zvanou Cletus, uváděnou v knihách Liber Pontificalis jako nástupce papeže Lina. Již Eusebios z Kaisareie, Irenej z Lyonu, sv. Augustin a Optatus z Mileve považovali Kléta a Anakléta za tutéž osobu.CAMPBELL, Thomas. Pope St. Anacletus (Catholic Encyclopedia). Svazek 1. New York: Robert Appleton Company, 1907. Dostupné online. (anglicky)
Jméno Anacletus je latinizovanou formou řeckého jména Anenkletos, zatímco Cletus představuje zkrácenou, křesťansky běžnější formu téhož jména. Použití číslovky Anaklét I. slouží k odlišení od kardinála Pietra Pierleoniho, který v roce 1130 přijal jméno Anaklét II.
Jméno Anenkletos bylo v antickém Římě velmi rozšířené mezi otroky a propuštěnci, což vedlo k hypotézám o jeho sociálním původu.SCHREIBER, Herrmann. Geschichte der Päpste. Düsseldorf/Wien: Econ, 1985. S. 10. (německy) V tehdejších římských křesťanských obcích se hovořilo převážně řecky a vůdčí osobnosti pocházely z řeckojazyčného prostředí; teprve ve 3. století začala v římské církvi převládat latina.SCHIMMELPFENNIG, Bernhard. Das Papsttum. Von der Antike bis zur Renaissance. 6. vyd. Darmstadt: WBG, 2009. ISBN 978-3-534-23022-8. S. 5, 8–9. (německy)
V Anaklétově době ještě v Římě neexistoval monarchický episkopát. Křesťanská komunita byla řízena kolegiem starších (presbyterů) z jednotlivých domácích církví. Anaklétova významná pozice v rámci římského presbyterátu je však v historické vědě považována za doloženou.
Pořadí v historických seznamech Historické prameny ze starověku se v řazení prvních římských biskupů rozcházejí: Lino, Klétus, Klement: Pořadí udávané Hegesippem (kolem r. 160), Epifaniem ze Salaminy a zachované v textu římského kánonu. Lino, Anaklét, Klement: Řazení u Ireneje z Lyonu (Adversus Haereses), Sexta Julia Africana, Eusebia a sv. Jeronýma.Jeroným, Chronicon, k roku 80 (2. rok vlády Tita) a k roku 92 (12. rok vlády Domitiana).Eusebios z Kaisareie, Historia Ecclesiastica, III, 13 a III, 15. Toto pořadí se dnes přijímá jako nejstálejší. Lino, Klétus, Anaklét, Klement: Rozdvojení postav na dvě samostatné osoby obsahují spis Carmen adversus Marcionitas ze 3. století či historické katalogy Catalogus Liberianus (354) a Liber Pontificalis.Liber Pontificalis - textový přehled raných papežů [online]. Fontistoriche.org [cit. 2025-05-01]. (latinsky) Lino, Klement, Anaklét: Pořadí uváděné Optatem z Mileve a sv. Augustinem.
Rozdvojení osoby na Kléta a Anakléta vzniklo pravděpodobně chybou chronografů, kdy byla zkrácená forma Klētos v opisech připsána k plnému jménu Anaklētos jako další osoba.
Biografie a pontifikát Podle zpráv v Liber Pontificalis se narodili dva různí papežové: Klétus měl být Říman a Anaklét Řek pocházející z Athén, syn jistého Antiocha.Liber Pontificalis v pozdějších redakcích uvádí Kléta jako rodáka z Říma a 5. papeže, zatímco 3. papežem měl být Anaklét pocházející z obvodu Vicus Patricii. Žil v období vlády císařů Vespasiana, Tita a Domitiana.
Tradičně se mu připisuje: Rozdělení Říma do 25 farních obvodů (titulů/okresů) a vysvěcení 25 kněží. Zavedení předpisu o krátkých vlasech u kleriků (tonzura), jež v latinské církvi platila v různých formách až do roku 1972.PAVEL VI. Ministeria quaedam [online]. Vatikán: Svatý stolec, 1972-08-15 [cit. 2021-02-23]. (italsky) První použití papežské formule Salutem et benedictionem apostolicam („Pozdrav a apoštolské požehnání“) v listech. Listy připisované Anaklétovi v souboru Pseudoisidorských dekretálií jsou však středověkým falsem.
Za jeho pontifikátu došlo v Římské říši k významným událostem, jako byl výbuch Vesuvu a zničení Pompejí (79), otevření Flaiovského amfiteátru (80) nebo vybudování Domitianova stadionu (85, dnešní Piazza Navona). Tyto události vyvolávaly v rané křesťanské komunitě silné eschatologické očekávání brzkého konce světa i reakce na vzrůstající pohanský triumfalismus.RENDINA, Claudio. I Papi. Storia e segreti. Roma: Newton & Compton, 1983. ISBN 978-88-7983-694-4. S. 25 a násl. (italsky)
Tradice v Ruvo di Puglia Podle místní tradice, označené moderní historiografií za „předání bez historického základu“,SCORZA BARCELLONA, Francesco. Anacleto/Cleto, santo (Enciclopedia dei Papi) [online]. Roma: Istituto della Enciclopedia Italiana, 2000 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. (italsky) byl Klétus jmenován prvním biskupem v jihoitalském městě Ruvo di Puglia přímo svatým Petrem během jeho cesty do Říma.JATTA, Filippo. Sintesi storica della città di Ruvo di Puglia. [s.l.]: Speranza & de Rosellis, 1930. (italsky) BIAVASCHI, Stefano. Il primo sbarco dell’apostolo Pietro in Italia [online]. Culturacattolica.it, 2008-07-20 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (italsky) Ruvo bylo antickým městem ležícím na důležité cestě Via Traiana. Pod dnešním kostelem Chiesa del Purgatorio v Ruvu se nachází římská cisterna známa jako Grotta di San Cleto (Jeskyně sv. Kléta), jež podle legendy sloužila jako první podzemní shromáždění tamní křesťanské obce.LA CHIESA E LA CONFRATERNITA DI SANTA MARIA DEL SUFFRAGIO del “PURGATORIO” [online]. Cattedrale di Ruvo [cit. 2024-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. (italsky) Historik Francesco Lanzoni však existenci diecéze v Ruvu před 7. stoletím zpochybňuje a tradici považuje za pozdní legendu.LANZONI, Francesco. Le diocesi d'Italia dalle origini al principio del secolo VII (an. 604). Svazek I. Faenza: [s.n.], 1927. S. 303–304. (italsky)
Úmrtí a pohřeb Anaklét zemřel kolem roku 92 (udává se též rozmezí 88–96). Ačkoliv jej pozdější tradice (poprvé v Martyrologium Hieronymianum) označuje za mučedníka, historické doklady o systematickém pronásledování křesťanů za císaře Domitiana před rokem 95 jsou moderní historiografií zpochybňovány a předpokládá se, že zemřel přirozenou smrtí.ULRICH, Jörg. Euseb, HistEccl III,14–20 und die Frage nach der Christenverfolgung unter Domitian. Zeitschrift für die Neutestamentliche Wissenschaft (ZNW). 1996, roč. 87, s. 269–289. (německy)
Podle tradice byl pohřben ve Vatikánské nekropoli v těsné blízkosti hrobu svatého Petra pod dnešní bazilikou sv. Petra (v takzvaném poli P), vedle dalších raných papežů (Lina, Evarista, Telesfora, Hygina, Pia I., Aniceta a Viktora I.).REARDON, Wendy J. The Deaths of the Popes: Comprehensive Accounts, Including Funerals, Burial Places and Epitaphs. Jefferson, N.C.: McFarland & Co., 2004. ISBN 978-0-7864-1527-4. S. 23–26. (anglicky) Dle neověřené zprávy v z knihy Liber Pontificalis nechal nad Petrovým hrobem vybudovat pamětní nadhrobní stavbu (memoria); zde však mohlo dojít k záměně s papežem Anicetem, za jehož pontifikátu (kolem r. 160) byla tato stavba skutečně postavena.
Uctívání a liturgická památka V Římském martyrologiu je připomínán pod jménem Klétus na den 26. dubna.
V Tridentském kalendáři byl svátek svatého Kléta slaven 26. dubna (společně se svatým Marcellinem) a svátek svatého Anakléta samostatně 13. července. Papež Jan XXIII. v roce 1960 odstranil duplicitní svátek 13. července a instrukcí Kongregace pro rity z roku 1961 byl svátek sloučen výhradně na 26. dubna pod jménem sv. Kléta.Calendarium Romanum. Città del Vaticano: Libreria Editrice Vaticana, 1969. S. 121. (latinsky)
Je patronem italských obcí Ruvo di Puglia a Belmonte del Sannio.
Ikonografie a vnímání v literatuře Nejstarší vyobrazení Kléta a Anakléta pocházejí z 5. a 6. století z kruhových portrétních fresek a mozaik (imagines clipeatae) v bazilice San Paolo fuori le mura v Římě. V pozdějším středověku a renesanci býval zobrazován v papežském oděvu s tiárou či biskupskou berlou.
V Danteho Božské komedii se objevuje v Rajské sféře stálic (Canto XXVII, verš 41) jako jeden z raných mučednických papežů spolu s Linem a Sixtem I.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Seznam papežů Seznam světců a mučedníků katolické církve Římský kánon
Externí odkazy
Životopis v Catholic Encyclopedia (anglicky) Heslo Anacleto/Cleto v Enciclopedia dei Papi (italsky) Údajná písemná díla sv. Anakléta v Documenta Catholica Omnia (latinsky)
Kategorie:Italští papežové Kategorie:Řečtí papežové Kategorie:Italští svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Duchovní 1. století Kategorie:Narození v 1. století Kategorie:Narození v Římě Kategorie:Narození v Athénách Kategorie:Úmrtí v 1. století Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Muži