Agorismus (též označovaný jako anarchoagorismus) je politická filozofie a strategie k dosažení svobodné společnosti ve formě tržní anarchie. Formuloval ji Samuel Edward Konkin III. ve svém díle Nový libertariánský manifest. Agorismus zdůrazňuje rozvoj paralelních, na státu nezávislých tržních institucí, které mají postupně oslabit a v konečném důsledku nahradit státní moc.
Etymologie
Název pochází z řeckého slova ἀγορά (agora), jež ve starověkých řeckých městských státech označovalo shromaždiště svobodných občanů, které sloužilo jako centrum veřejného a politického dění a zároveň jako tržiště.
Dějiny a vývoj
Formování agorismu probíhalo v průběhu 70. let 20. století uvnitř amerického libertariánského hnutí. Jeho intelektuální kořeny vycházejí ze strategického spojenectví, které v 60. letech navázal ekonom Murray Rothbard s představiteli Nové levice (historici Ronald Radosh, Gabriel Kolko či William Appleman Williams). Obě skupiny v té době spojoval radikální odpor vůči válce ve Vietnamu, americkému imperialismu a korporativismu, který vnímaly jako produkt státních zásahů, nikoliv volného trhu. Ačkoliv se Murray Rothbard později od levicových radikálů distancoval a zvolil konzervativnější směřování, Samuel Edward Konkin III. se rozhodl v této linii pokračovat. Na základě této zkušenosti začal formovat specifickou větev libertariánství, která kombinuje tržní anarchismus s revoluční rétorikou a třídní analýzou blízkou levici.
Zásadním impulzem pro definitivní vymezení agorismu jako samostatného proudu byl vznik Libertariánské strany v roce 1971. Zatímco většina hnutí vznik strany vítala, Konkin tento krok ostře kritizoval. Účast v politickém procesu považoval za zradu libertariánských principů a snahu o integraci do státních struktur. Své myšlenky Konkin formuloval v roce 1980 ve svém stěžejním díle Nový libertariánský manifest, které se stalo teoretickým základem hnutí. Ještě o rok dříve, v roce 1979, popularizoval agoristické myšlenky spisovatel J. Neil Schulman v dystopickém románu Alongside Night, který popisuje fiktivní revoluci tržních anarchistů proti policejnímu státu v USA.
V současnosti na Konkinův odkaz navazují autoři spojení s levicovým tržním anarchismem, jako jsou Roderick Long, Sheldon Richman, Brad Spangler či Wally Conger, kteří dále rozvíjejí teorii kontraekonomiky a libertariánské třídní analýzy. V českém prostředí myšlenky agorismu popularizuje především anarchokapitalista Urza.
Ideologie
Agorismus je směr radikálního libertarianismu, který usiluje o společnost založenou výhradně na dobrovolných směnách v agoře. Základním principem agorismu je důraz na soulad cílů a prostředků, tedy přesvědčení, že svobody nelze dosáhnout prostřednictvím státní moci ani politických procesů, ale pouze jednáním, které je samo o sobě svobodné a dobrovolné. Ačkoli Samuel Edward Konkin III. ve svém manifestu používá expresivní jazyk a hovoří o revoluci, důsledně zdůrazňuje, že má jít o nenásilný a dlouhodobý proces postupného oslabování státu prostřednictvím kontraekonomiky.
V agoristickém pojetí stát nepředstavuje neutrálního správce společnosti, ale instituci založenou na systémovém donucení, která prostřednictvím daní, inflace a regulací zasahuje do práv jednotlivce. Zatímco běžná kriminalita je chápána jako nahodilá a individuální, státní moc je vnímána jako organizovaný a trvalý mechanismus nátlaku. Agorismus proto neusiluje o reformu nebo převzetí státní moci, ale o její postupné nahrazení funkčními tržními alternativami a dobrovolnými formami spolupráce.
Třídní teorie
Na rozdíl od marxismu, který dělí třídy podle vlastnictví výrobních prostředků, Konkin dělí společnost na základě vztahu ke státu.
Třída Typ aktéra Způsob obživy Vztah ke státu Role v systému Produktivní třída Dělníci, zaměstnanci Mzda za práci Plátci daní, regulovaní Oběti systému. Vytvářejí reálné hodnoty. Nestátní kapitalisté (podnikatelé) Zisk z dobrovolné směny a inovací Plátci daní, omezovaní byrokracií Nesou tržní riziko. Jsou přirozenými spojenci agorismu, protože stát poškozuje jejich podnikání. Vládnoucí třída Státní aparát Daně, poplatky, konfiskace majetku Vymáhači a správci systému Politici, byrokraté, policie, armáda. Státní kapitalisté Dotace, státní zakázky, monopoly Beneficienti systému Získávají bohatství přímo ze státního rozpočtu nebo díky státní ochraně před konkurencí. Mocenská elita Korporátní privilegia, manipulace měny, legislativa Ovládají stát Vrchol pyramidy. Využívají lobbing a finanční systém k psaní zákonů ve svůj prospěch a k ničení menší konkurence.
Typy trhů
Agoristé rozlišují trhy podle jejich vztahu ke státu a morální povahy aktivit. Samuel Edward Konkin III. původně definoval čtyři základní kategorie bílého, šedého, černého a rudého trhu. Později byla doplněna kategorie růžového trhu, která označuje jednání považované za nemorální, avšak státem legalizované nebo aktivně podporované.
Schváleno státem Regulováno / Omezeno státem Zakázáno státem Morální Bílý trh Šedý trh Černý trh Nemorální Růžový trh Rudý trh
Bílý trh zahrnuje plně legální, zdaněné a regulované transakce. Agoristé jej chápou jako prostor, v němž stát uplatňuje své zásahy do dobrovolné směny. Jádro agoristické praxe tvoří šedý trh, který zahrnuje legální zboží a služby směňované mimo státní dohled, a černý trh, zaměřený na státem zakázané komodity. Tyto dvě sféry společně tvoří kontraekonomiku. Neetické aktivity jsou v agorismu vymezeny porušením principu neagrese. Rudý trh zahrnuje jednání založené na násilí nebo hrozbě násilí, které stát zároveň zakazuje. Růžový trh označuje obdobné jednání, jež je však státem legalizováno nebo přímo provozováno.
Kontraekonomika náhled|Černo-šedá vlajka agorismu Kontraekonomika představuje souhrn veškerého nenásilného lidského jednání, které je státem zakázáno, regulováno nebo zdaňováno. Autorem tohoto konceptu je Samuel Edward Konkin III., který jej definoval nejen jako specifický ekonomický sektor, ale především jako klíčovou metodu pro dosažení sociální změny.
Z hlediska agoristické filozofie není pro posouzení legitimity jednání rozhodující jeho legalita podle státního práva, nýbrž jeho soulad s principem neagrese. Podstatou této strategie je předpoklad, že růst šedé ekonomiky a černého trhu postupně podkopává morální autoritu i materiální zdroje státu. Tento proces má pokračovat až do bodu, kdy se státní struktury stanou neudržitelnými a budou nahrazeny decentralizovanými tržními institucemi poskytujícími ochranu a právo, které vzejdou z těchto neformálních struktur.
Vertikální strategie
Tato strategie je zaměřena na lokální úroveň a budování decentralizované infrastruktury. Jejím primárním cílem není zisk, ale dosažení soběstačnosti a nezávislosti na státních službách a centrálních systémech. Typickými příklady jsou:
Komunitní soběstačnost: Vytváření nezávislých sousedských sítí, které zajišťují základní životní potřeby mimo regulovaný trh. Patří sem komunitní zahrady pro pěstování potravin, sdílení nástrojů nebo budování energeticky nezávislých (off-grid) systémů, které snižují závislost na státní infrastruktuře.
Alternativní směna: Obcházení státní měny a bankovního systému pomocí barterového obchodu nebo využívání lokálních měn. Tím se eliminuje zdanění transakcí a možnost státního dohledu nad finančními toky.
Nezávislé vzdělávání: Výchova a vzdělávání dětí formou homeschoolingu nebo unschoolingu mimo státem schválené vzdělávací osnovy. Cílem je zamezit indoktrinaci státní ideologií a podpořit kritické myšlení svobodného jedince.
Technologická autonomie: Využití domácích dílen, 3D tisku a otevřeného softwaru pro výrobu a opravy zboží.
Horizontální strategie
Tato strategie se orientuje na expanzi a propojování obchodních sítí nad rámec lokální komunity. Staví na podnikatelské motivaci jednotlivců, kteří usilují o zisk a jsou ochotni podstoupit riziko spojené s obcházením státních omezení. Typickými příklady jsou:
Šedá ekonomika: Poskytování legálních služeb a prodej zboží bez splnění byrokratických požadavků, jako jsou licence, registrace či odvod daní. Zahrnuje široké spektrum činností od řemeslných prací „bez faktury“ až po neregistrovaný prodej domácích produktů.
Fyzický černý trh: Distribuce a prodej komodit, které stát označuje za nelegální. Typicky jde o přímý obchod s psychoaktivními látkami, léky, či zbraněmi.
Digitální černý trh: Využití anonymizačních sítí a darknetových tržišť k propojení nabídky a poptávky po celém světě. Tato tržiště fungují jako neregulované platformy pro obchod s jakýmkoliv zbožím, včetně toho, které je v dané jurisdikci zakázané, minimalizují riziko fyzického odhalení.
Kryptoměny: Používání decentralizovaných digitálních měn pro mezinárodní transakce. Tyto nástroje umožňují přenášet hodnotu globálně bez prostředníků a mimo dosah státní cenzury či konfiskace.
Strategie a fáze přechodu
Strategie agorismu, jak ji formuloval Samuel Konkin, představuje teoretický model přechodu od etatistického zřízení ke svobodné společnosti. Tento proces je založen na postupném růstu kontraekonomiky a souběžném oslabování státní moci.
Fáze 0: Společnost s nulovou hustotou
V této fázi agorismus jako ucelená myšlenka neexistuje. Ve společnosti se vyskytují pouze izolovaní libertariáni a lidé praktikující kontraekonomiku bez ideologického ukotvení.
Hlavním cílem jednotlivce v této fázi je šířit myšlenky, získávat nové agoristy a sám se účastnit kontraekonomiky. Vhodnou formou organizace je libertariánská aliance, která se soustředí výhradně na vzdělávání, propagaci a nábor, nikoli na politickou aktivitu náhled|Symbol A³ je zkratkou pro agoristické motto: Agora, anarchie, akce!
Fáze 1: Společnost s nízkou hustotou
Objevují se první aktivní agoristé, což vede k rozporům v širším libertariánském hnutí. Část hnutí se nechává svést k politickému oportunismu nebo hledání rychlých řešení. Agoristé si uvědomují, že masová konverze je nemožná a svobody lze pouze dosáhnout postupně, člověk po člověku.
Cílem agoristů je vzdělávat ostatní libertariány, zapojovat je do kontraekonomických aktivit a budovat postupně rostoucí komunitu směřující k ideálům agory. Aktivní agoristé působí i uvnitř existujících organizací, kde bojují proti státním principům a propojují teorii s praxí kontraekonomiky.
Fáze 2: Společnost se střední hustotou
Stát začíná vnímat agorismus jako hrozbu. Agoristé jsou stále začleněni do běžné společnosti, ale vznikají první agoristické komunity, které se těší tiché podpoře či toleranci okolí.
Tyto komunity umožňují fungování libertariánské aliance, která vystupuje jako mluvčí agory a propaguje její nadřazenost nad státním zřízením. Prioritou je udržet libertariánské povědomí ve společnosti, aby se zabránilo násilnému návratu státní moci.
Fáze 3: Společnost s vysokou hustotou
Stát se propadá do trvalé krize. Růst kontraekonomiky vyčerpává jeho zdroje a podkopává jeho autoritu, což vede k inflaci a hospodářským kolapsům. Zdroje státu a agory se vyrovnávají.
Agoristé se přesouvají k vytváření a řízení syndikátů soukromých bezpečnostních a arbitrážních agentur. Revoluce nastává v momentě, kdy se stát pokusí o finální potlačení agory, ale je úspěšně odražen. Státní vymaháči, neschopní dále žít z daní, přecházejí na stranu tržních bezpečnostních agentur.
Fáze 4: Agoristická společnost
Po kolapsu státu probíhají pouze dokončovací operace. Syndikát ochranných organizací, který vznikl pro obranu proti státu, se rozpadá zpět do konkurenčního tržního prostředí. Libertariánská aliance, která ztratila svůj účel, zaniká.
Bývalí etatisté splácejí své dluhy a postupně se reintegrují jako produktivní podnikatelé. Agorismus se stává běžnou součástí života a společnost se může soustředit na řešení jiných problémů lidstva.
Kritika