Újezd či někdy též Újezdec nebo Oujezd je zaniklá vesnice v okrese Plzeň-sever, která ležela přibližně dva kilometry jihozápadně od Kaznějova.

Poloha Újezd se nacházel jihozápadně od Kaznějova v místech dnešní Staňkovy hájovny, v níž je zároveň zachovaný tento pomístní název pro opuštěnou lokalitu. Existuje i alternativní teorie (méně prominentní), která ztotožňuje tuto zaniklou osadu s lokalitou poblíž železničního přejezdu silnice I/27 a trati 160.

Archelogické nálezy z obou míst ukázaly zaniklé základy budov, existuje tedy možnost, že vrchnostenský dvůr Újezd a samotná osada se nacházely na dvou různých místech. V oblasti se též nacházela dosud nelokalizovaná osada Ježlový (alternativně Jezlový), která zanikla přibližně ve stejnou dobu jako Újezd, existuje tedy možnost, že jedna z těchto zaniklých osad odpovídá Újezdu a druhé Ježlovému.

O Ježlovém se nedochovalo moc informací, je ale pravděpodobné, že se nacházel v oblasti dnešních Vísek u obce Trnové, existují ale i teorie o umístění severně od této oblasti, které by tuto ves tedy umístily poblíž současné lokality Újezd.

Historie Ves je uváděna ve spojení s Ratmírem ze Skviřína, kterému byla udělena Přemyslem Otakarem I. za jeho služby jako komorník pro Plzeňsko pod podmínkou, že po jeho smrti tuto ves daruje nedalekému Plaskému klášteru (což se v roce 1232 stalo). Ves je připomínána v potvrzení majetku tohoto kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250. V držení kláštera zůstala necelých 200 let.

Od počátku husitských válek byla ves v zástavě přívrženců krále Zikmunda, který ji na přelomu let 1420 a 1421 nechal napsat Burianovi I. z Gutštejna. Po porážce ze strany Plzeňského landfrýdu byla ustupujícími Husity v roce 1424 vypálena a následně zanikla.

Po vypálení Po smrti Buriana byla pustá osada jeho bratrem Janem v roce 1462 prodána panoši Hroznatovi z Vrtby, po jehož smrti se pravděpodobně navrátila do vlastnictví plaského kláštera. Ten pak tuto ves v roce 1544 zastavil Floriánu Gryspekovi, který tuto začlenil do svého Kaceřovského panství. Pole a louky osady byly pronajaty do správy kaznějovského rychtáře, zatímco lesy byly předány do správy oborského rychtáře, což z osady udělalo de facto sdílené území těchto dvou rycht. V urbáři kaceřovského panství z roku 1558 se Újezd uvádí jako pustá ves a dvůr.

Po konfiskaci majetku odbojných stavů po bitvě na Bílé hoře byl Újezd od Gryspeků konfiskován a záhy ho koupil od královské komory spolu s Kaznějovem pan Vilém Vřesovec z Vřeskovic. Ten roku 1622 nebo 1623 na přání císaře Ferdinanda II. Kaznějov s Újezdem převedl nazpět do majetku plaského cisterciáckého kláštera, v níž zůstal až do jeho zrušení v roce 1785.

Po krátkém období, kdy ves náležela do Náboženského fondu, byla spolu s přilehlým Kaznějovem prodána Klementu Václavu Nepomuku Lotharu Metternichovi, v jehož panství zůstal až do doby zrušení patrimoniální správy v roce 1848. V této době došlo zřejmě k úplnému formálnímu začlenění Újezdu do Kaznějova. Valná většina pozemků Újezdu náležela buď panství, nebo přímo rodu Metternichů.

Při mapování Stabilního katastru již byly všechny pozemky náležející do pusté vsi Újezd zahrnuty do katastrálního území Kaznějov a nevzniklo samostatné katastrální území pro tuto pustou ves. Na indikačních skicách a později i v samotné mapě je vyznačený název Újezd ve spojení Hagnowna w Augezdě, popřípadě Hagnowna w augezdě (současným pravopisem "Hájnovna v Oujezdě").

Novodobé dějiny náhled|alt=U Staňkovy hájovny v Kaznějově stojí památký kámen vzniknuvší v roce 2023.|Památný kámen u současné Staňkovy hájovny V roce 1923 bylo 355 hektarů historicky náležících k Újezdu v území polesí Krašovice (současné Kamenické polesí) západně od lesních cest K lavičce a Štafius-Modrý kříž přesunuto z katastrálního území Kaznějov do katastrálního území Krašovice spolu s několika jinými hájovnami, které se nacházejí v daném polesí.

Po druhé světové válce tehdejší Knedlíkova hájovna zcela zanikla poté, co se z chátrající stavby odstěhoval hajný i s rodinou, aby se podílel na dosídlování vysídleného pohraničí, ale už v roce 1947 byla obnovena a získala po svém prvním hajném přízvisko "Staňkova hájovna".

V současnosti se v oblasti Újezda nachází jen jedna samota – Staňkova hájovna (Kaznějov čp. 29); Újezd tedy nepředstavuje oddělenou část obce. Místními je někdy přezdívaná Spálená hájovna. Jméno Újezd se pro oblast zachovalo a je součástí databáze Geonames i v současnosti.

Po zaniklé osadě Újezd v terénu zůstal hraniční kámen z roku 1548, kterým tehdejší majitel pusté vsi Florián Gryspek značil hranici mezi ní a Kaznějovem. Tato drobná památka představuje pravděpodobně nejstarší dochovanou památku na území Kaznějova.

V blízkosti samoty je plánovaná úrovňová styková křižovatka, která by vytvořila sjezd z plánovaného obchvatu Kaznějova (stavba I/27 Kaznějov, obchvat) a napojila přilehlé průmyslové areály v okolí. Součástí je i přeložka a vyasfaltování cesty k samotě. Kvůli výstavbě proběhl v oblasti areologický průzkum.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Zaniklá sídla v okrese Plzeň-sever Kategorie:Zaniklá sídla v Plaské pahorkatině Kategorie:Kaznějov