Milevsko () je město v okrese Písek v Jihočeském kraji. Leží 22 kilometrů severovýchodně od Písku a 22 kilometrů západně od Tábora na Milevském potoce. Žije zde obyvatel. Území města se skládá ze dvou nesousedících celků – místní část Velká tvoří exklávu.
Město je známé především díky závodům pro výrobu vzduchotechnických zařízení – ZVVZ. Každoročně se zde pořádá jarní maškarní průvod. Milevské maškary mají více než stoletou tradici.
Historie Podle dochovaných archeologických nálezů se předpokládá, že oblast dnešního města byla osídlena již ve starší době kamenné, v mladší době bronzové, době halštatské a laténské. Vlivem stěhování národů se do oblasti dostávali postupně Slované. O jejich první přítomnosti v místě vypovídají nálezy, které dokládají slovanské osídlení někdy okolo 8. století našeho letopočtu.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1184 a týká se bohatého velmože Jiřího z Milevska. Na jeho popud byl nedaleko budoucího města založen roku 1187 premonstrátský klášter. O výstavbu kláštera se zasloužili řeholníci vedení opatem Jarlochem. Během následujících let procházel majetek kláštera rozkvětem a díky dobré správě a výhodné pozici na křižovatce cest se stal brzy jedním z nejbohatších klášterů v zemích Koruny české. Úpadek milevského kláštera je spojen s husitstvím. alt=|vlevo|náhled|Klášter Milevsko vlevo|náhled|Kostel svatého Bartoloměje
Milevsko bylo katolické město, takže se stalo cílem nájezdu husitů. Město bylo dobyto, klášter byl roku 1420 vypálen a majetek vyrabován. Okolní pozemky si rozebrala šlechta, v první fázi připadl do vlastnictví rodu Rožmberků, kteří ho spravovali do roku 1543, kdy připadl rodu Švamberků. V roce 1513 povolil Jindřich ze Švamberka městu vlastní pivovar.Kytka (1940), s. 31. V roce 1581 dochází opětovně ke změně majitele a město se stává majetkem rodu Hodějovských z Hodějova. V roce 1640 při velikém požáru města byla zničena část domů, radnice i pivovar, nicméně budova pivovaru byla později znovu postavena. I přesto, že městský pivovar byl důvodem sporů s klášterní vrchností, pivo se v něm vařilo až do první světové války.
Události roku 1620 a celkový dopad na společnost společně s konfiskací majetku nekatolíkům po Bílé hoře se odrazily i v Milevsku. Majetek byl zabaven a navrácen do rukou katolického řádu premonstrátů, přesněji do rukou Strahovského kláštera. Převedení majetku pod správu strahovského kláštera (které mělo platit jen dočasně do smrti tehdejšího strahovského opata, ale jeho nástupcem to nebylo respektováno), mělo za následek, že se již milevský klášter nikdy nestal opět opatstvím. V 17. a 18. století bylo město zasaženo opakujícími se morovými epidemiemi, jež měly katastrofální dopad. Městečko i jeho okolí bylo téměř zcela zničeno. Na morovém hřbitově nedaleko od kláštera jsou oběti nákazy pohřbeny.
Milevsko mělo právo hrdelního trestu, smělo tedy vynášet rozsudky smrti. Popravy se konaly na Hůrkách nebo na Šibeném vrchu. Na Šibeném vrchu se popravovalo stětím nebo provazem. Hroby popravených se nachází v blízkém lese. Poblíž vrchu se dokonce pole jmenuje Stinadla a nacházel se tam kámen, který měl sloužit jako opěra pro odsouzencovu hlavu.Kytka (1940), s. 66. Bližší podrobnosti jsou zaznamenány v městské smolné knize. Stará radnice je vedena v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
V roce 1749 zachvátilo město požár, který zničil mnoho budov ve městě včetně budov stojících na místě dnešní nové radnice. Na tomto místě po požáru bývaly obchodní prostory, než je v roce 1899 město vykoupilo na stavbu nové radnice. Na této lokalitě byla taktéž v 18. století na pouhý rok v jednom z domů první jednotřídní milevská škola.Kytka (1940), s. 29.
náhled|Spořitelna
V roce 1838 byl ve městě zřízen poštovní úřad. Denně dojížděl poštovní dostavník do Tábora.Kytka (1940), s. 21. O sedm let později v roce 1845 došlo k pojmenování ulic.Kytka (1940), s. 24. Telegraf byl zaveden roku 1875, telefon v roce 1910.Kytka (1940), s. 22. K elektrifikaci města došlo v roce 1921.MAS Střední Povltaví: Rozvoj Středního Povltaví, strategie pro iniciativu LEADER, str. 13. Roku 1872 byl podán návrh na zřízení spořitelny v Milevsku, ale k jeho realizaci se přistoupilo až v roce 1885. První prostory měla spořitelna v budově staré radnice. Po dokončení stavby v roce 1909 měla své vlastní prostory.Kytka (1940), s. 30.
V roce 1875 byla část města (zvaná Zámecký okrsek) s některými domy v Masarykově ulici a s klášterem připojena k nedaleké obci Týnice. Toto uspořádání se neosvědčilo a tak se v roce 1929 opět městská část připojila k Milevsku. V roce 1890 mělo město 405 domů a 2 822 obyvatel; v roce 1930 zde bylo 654 domů a 3 298 obyvatel. Roku 1934 byly budovy pivovaru (do té doby ve vlastnictví města) prodány třeboňskému pivovaru.
Následkem poklesu produktivní populace se oblast začala ekonomicky propadat, až se stala jednou z nejchudších oblastí v zemi. Tato situace trvala až do počátku 20. století. Během druhé sv. války přišlo město o židovské obyvatele, téměř nikdo z nich se z koncentračních táborů nenavrátil.
Obyvatelstvo +Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021Obyvatelé4 3604 2484 2904 1024 2414 2844 3244 0005 9897 5539 2389 7829 4688 6617 889Domy5555866086156527168399329361 0181 1661 3861 4201 5211 532
Na základě dostupných dat z ČSÚ lze konstatovat, že počet obyvatel Milevska od roku 2010 klesá v průměru o 87 obyvatel ročně a stávající obyvatelstvo stárne.
+Vývoj počtu obyvatel a průměrného věku mezi lety 2010 a 20192010201120122013201420152016201720182019Obyvatelé9 0618 8518 7618 7248 7108 6498 5408 4748 3808 277Průměrný věk42,843,443,743,944,244,444,945,245,646,0
Městská správa Místní části Město Milevsko se skládá ze šesti částí na šesti katastrálních územích. Milevsko (i název k. ú.) Dmýštice (i název k. ú.), připojeny k 1. lednu 1985 Klisín (i název k. ú.), v roce 1961 připojen k Dmýšticím, k 1. lednu 1985 i s nimi k Milevsku Něžovice (i název k. ú.), nejméně od roku 1869 osada obce Dmýštice, k 1. lednu 1985 připojena i s nimi k Milevsku Rukáveč (i název k. ú.), v roce 1961 připojena k Milevsku Velká (k. ú. Velká u Milevska), 1. dubna 1976 připojena k obci Zbelítov, k 1. lednu 1985 i s ní připojena k městu Milevsku, s opětovným osamostatněním Zbelítova a Oseku se Velká stala exklávou Milevska.
Dřívější části města: Osek, 1. dubna 1976 připojen k obci Zbelítov, k 1. lednu 1985 i s ní připojen k Milevsku, k 24. listopadu 1990 se znovu osamostatnil Osletín, k Milevsku připojeny roku 1850, roku 1880 osada obce Týnice, roku 1963 část obce Zhoř Přeborov, 1. ledna 1980 připojen k obci Dmýštice, k 1. lednu 1985 i s ní připojen k Milevsku, k 1. lednu 1992 se znovu osamostatnil Týnice, k Milevsku připojeny roku 1850, roku 1880 se osamostatnily, roku 1963 část obce Přeštěnice Zbelítov, k Milevsku připojen 1. ledna 1985, k 24. listopadu 1990 se znovu osamostatnil
Seznam vedení města 1860: František Cukr 1885: Josef Rejšil 1888: Václav Beneš 1904–1912: Matěj Kotner 1919–1931: Vojtěch Krška (ČsND) 1931–1939: Karel Mach (ČsND) –1945: Václav Kulman (NS) 1945–: Jan Jeřábek 1946: Josef Hroch (KSČ) 1978: Václav Voříšek (KSČ) –1990: Vlasta Benešová 1990: Vítězslav Mladý 1990–1994: Josef Horký (NSS) 1994–1998: Ladislav Kalina (DEU) 1998–2006: Ivana Stráská (ČSSD) 2006–2014: Zdeněk Herout (ODS) od 2014: Ivan Radosta (Jihočeši 2012)
Městské symboly Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. února 1994.
Doprava Městem Milevskem vede železniční trať Tábor–Ražice. Doprava zboží a osob po této trati byla zahájena roku 1889. Železniční stanice Milevsko je situována nedaleko závodu ZVVZ, autobusové nádraží pak nedaleko náměstí Edvarda Beneše. Městem prochází silnice I/19, spojující Tábor a Plzeň, a dále dopravní spojení Příbrami a Tábora.
Sport V Milevsku sídlí florbalový klub FBC Došwich Milevsko, hrající Národní ligu (třetí nejvyšší soutěž), fotbalový klub FC ZVVZ Milevsko, hrající 4. ligu – sk. A (4. nejvyšší soutěž) a hokejový klub HC Milevsko 1934, hrající 2. českou hokejovou ligu (3. nejvyšší soutěž).
Pamětihodnosti
Klášter Nejvýznamnější památkou v Milevsku je premonstrátský klášter, nejstarší klášter jižních Čech, který založil mezi lety 1184–1187 Jiří z Milevska.Kytka (1940), s. 39. K němu náleží také přilehlý kostel svatého Jiljí nacházející se uprostřed současného hřbitova. Kostel byl v původní románské podobě vybudován jako jednolodní stavba s východním pravoúhlým závěrem o celkových rozměrech 19,7×9 metrů.
Chrám Navštívení Panny Marie. Třetí největší románský chrám v Čechách nesoucí jméno chrám Navštívení Panny Marie. Jedná se o trojlodní chrám se dvěma věžemi původně raně gotický, který byl později přestavěn v novorománském stylu v 19. století.
Latinská škola Nejstarší škola v Milevsku byla latinská škola, která byla umístěna v jedné z budov kláštera. Zdejší latinská škola je zmiňována již v roce 1543. V 18. století byla budova barokně přestavěna. Vyučovalo se zde do roku 1785. V druhé polovině 20. století byla v této budově Lidová škola umění. Po rekonstrukci budovy, která proběhla začátkem 21. století, zde byla mj. umístěna barokní klášterní knihovna a byl zde otevřen sál pro konání kulturních akcí.
Milevské muzeum Milevské muzeum je na II. nádvoří kláštera.
Hřbitovní kostel svatého Jiljí Kostel svatého Jiljí je v těsné blízkosti kláštera, pochází z konce 12. století. Je postavený v románském slohu. V roce 2020 během opravných prací byla dutině ve zdi kostela objevena rozpadlá dřevěná schránka obsahující kovový hřeb, přičemž by se podle následných zkoumání mohlo jednat o hřeb ze Svatého Kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.
Kostel svatého Bartoloměje Na náměstí Edvarda Beneše stojí kostel svatého Bartoloměje, který tvoří dominantu města.
náhled|V popředí Stará fara a Stará radnice (zelená budova v pozadí)
Stará fara Stará fara je barokní budova z roku 1715. Dům s krásným štítem se nachází naproti spořitelně přes ulici, na nároží náměstí E. Beneše. V roce 1729 byla k faře přidělená zahrada pod Hůrkami. Fara skutečně sloužila jako příbytek milevských děkanů, až do roku 1852. Poté byla budova starého děkanství pronajímána různým nájemcům. Budova byla klášterním majetkem až do roku 1937, kdy byla prodána do soukromého vlastnictví.
Barokní stará radnice Vedle staré fary se nachází původní barokní budova milevské radnice. V 17. století shořela při velkém požáru původní dřevěná budova radnice, velká část domů a pivovar, který byl vedle radnice. Jednopatrová budova radnice byla znovu postavena. Později prošla mnohými přestavbami. Ve sklepení bývala mučírna. Podle této budovy která vždy sloužila jako sídlo městské správy, jako radní dům, se ulici dříve říkalo Radnodomská. V roce 1903 byla přejmenována na ulici Riegrovu. V 19. století sídlil v prostorách Staré radnice okresní soud, berní úřad a okresní hejtmanství. Těsně s budovou staré radnice sousedí budova bývalého městského pivovaru, který byl ve městě zřízen za dob Švamberků.
Radnice Na západní straně náměstí Edvarda Beneše se nachází budova nové radnice, která byla dostavěna 20. července 1901. V roce 1937 bylo v dolních prostorách radnice otevřeno milevské muzeum. Kromě muzea zde byla i policejní strážnice. V prvním poschodí se nacházely kanceláře městského úřadu. Sgrafita na průčelí pocházejí od milevského malíře Oldřicha Pejši a jsou z roku 1936.
Spořitelna Na protější straně náměstí se nachází budova bývalé spořitelny z roku 1909 postavená táborským stavitelem F. J. Ješem v secesním stylu. Je zde Turistické informační centrum Milevsko a Muzeum milevských maškar.
Pomníky Rodný dům pátera Straky