Hawker Siddeley Nimrod

Hawker Siddeley Nimrod byl vojenský letoun vyvinutý a postavený ve Spojeném království. Jednalo se o podstatně upravený letoun de Havilland Comet, což bylo první komerční dopravní proudové letadlo na světě. Letoun byl původně zkonstruován společností Hawker Siddeley, což byla následnická společnost firmy de Havilland. V současné době je společnost součástí BAE Systems.

Letoun byl navržen pro britské Královské letectvo (dále jen RAF) jako námořní hlídkový letoun pod označením Nimrod MR1/MR2. Jeho hlavní rolí byl boj proti ponorkám, ačkoliv plnil i úkoly při námořním průzkumu a boji proti povrchovým (hladinovým) cílům. Sloužil od počátku 70. let 20. století až do března 2010.Cook, James. „Final air miles for 'spy in the sky' crews.“ BBC, 26. března 2010. Citováno: 15. května 2012. Letouny Nimrod měly být v současné době nahrazeny nyní již zrušeným projektem Nimrod MRA4.„RAF Kinloss to close as ministers cancel Nimrod order.“ BBC News, 19. října 2010. Citováno: 15. května 2012.

Kromě námořních průzkumných verzí byly postaveny ještě další dvě varianty. RAF první z nich nazvalo Nimrod R1 a sloužila v roli letounu pro provádění elektronické špionáže (ELINT). Druhá varianta Nimrod AEW3 sloužila jako letoun včasného varování v první polovině 80. let 20. století. V této roli nebyl letoun příliš úspěšný a v roce 1986 byl nahrazen letouny Boeing E-3 Sentry.

Vývoj

MR1 náhled|Přistávající Nimrod MR1 XV262 na RAF St Mawgan v červenci 1981 Vývoj hlídkového letounu Nimrod byl zahájen v roce 1964 jako budoucí náhrada za letouny Avro Shackleton. Návrh letounu Nimrod byl založen na civilním letounu Comet 4, který se v komerční oblasti neprosadil (první dva letouny RAF byly postaveny z nedokončených letounů Comet). Proudové motory letounu Comet byly nahrazeny dvouproudovými motory Rolls-Royce Spey pro hospodárnější využití paliva, a to zvlášť při letech v malých výškách, které jsou běžné u námořních hlídkových strojů. Také na trupu letounu byly provedeny podstatné změny. Ty zahrnovaly instalaci vnitřní pumovnice, zvětšený nos letounu kvůli instalaci radaru, nová svislá ocasní plocha se senzory pro elektronický boj, které byly umístěny pod velkým vypouklým krytem v horní části svislé ocasní plochy, a detektor magnetických anomálií (MAD) v „žihadle“ na zádi letounu. Poté, co letoun poprvé vzlétnul v květnu 1967, RAF objednalo 46 strojů Nimrod MR1. První letoun (XV230) vstoupil do služby v říjnu 1969.Marsden, John. „Hawker Siddeley HS.801 Nimrod MR1.“ Flight Global Archive, 1970. Citováno: 15. května 2012. Nakonec bylo letouny MR1 vybaveno pět perutí RAF.

R1 náhled|vlevo|Nimrod R1 XW665 na základně RAF Waddington v roce 2009 Tři letouny Nimrod byly upraveny do role letounů k provádění špionáže pomocí radiového odposlechu (SIGINT) k nahrazení letounů Comet C2 a Canberra u 51. perutě v květnu 1974.Lake Air International Červenec 2001, str. 31. Letoun verze R1 se vizuálně odlišoval od verze MR2 především tím, že postrádal detektor magnetických anomálií (MAD). Letoun byl vybaven řadou otočných antén v pumovnici letounu, další elektronické vybavení bylo namontováno v kuželu na ocase letounu a konečně i na přední straně křídel na špici palivových nádrží. Letoun měl 5 členů vlastní posádky (2 piloti, palubní inženýr a 2 navigátoři) a až 23 operátorů špionážního vybavení letounu.Lake Air International Červenec 2001, str. 30–31.

Úkoly těchto letounů byly oficiálně potvrzeny až s koncem Studené války. Jeden letoun R1 byl ztracen při letecké nehodě v květnu 1995 během letových zkoušek po provedené velké údržbě na základně RAF Kinloss. Jako náhrada za tento letoun byl vybrán jeden stroj MR2, který byl podstatně upraven do standardu R1 v závodě Woodford společnosti BAE Systems. Tento letoun vstoupil do služby v prosinci 1996.Lake Air International Červenec 2001, str. 34.

Jeden letoun Nimrod R1 měl základnu na základně RAF Waddington v Lincolnshire (Anglie) v rámci 51. perutě RAF. Dva zbývající letouny R1 měly být podle plánu vyřazeny v březnu 2011, ale operační potřeba donutila RAF přemístit jeden z nich 16. března na základnu Akrotiri na Kypru, aby podporovaly operaci Ellamy (britská účast během zásahu NATO v Libyi v roce 2011). Poslední let tohoto typu letounu se uskutečnil 28. června 2011 na základně RAF Waddington.„Nimrod R1 makes final flight“ Defence Management Journal, 28. června 2011. Citováno: 16. května 2012.„Nimrod R1 aircraft in final flight for RAF.“ BBC, 28. června 2011. Citováno: 16. května 2012. Letoun XW664 byl 12. července 2011 přepraven do aeroparku na letišti East Midlands Airport jako exponát pro veřejnost, přičemž byly odstraněny utajované přístroje.„Nimrod R1 aircraft leaves RAF Waddington for museum.“ BBC, 12. července 2011. Citováno: 16. května 2012.

Letouny R1 mají být nahrazeny americkými stroji Boeing RC-135, které původně sloužily u USAF jako letouny KC-135. Letouny jsou u RAF známy pod označením „Air Seeker“.Peruzzi, Luca. „RAF prepares for final Afghan deployment with Nimrod R1.“ Flight International, 20. května 2010. Citováno: 16. května 2012.Hoyle, Craig. „First RAF personnel to start Rivet Joint conversion in January.“ Flight International, 20. prosince 2010. Citováno: 16. května 2012. Všechny tři letouny „Air Seeker“ budou dodány mezi roky 2014 a 2018.Dorr, Robert F. „British RC-135W Air Seeker Crews in Training.“ Defense Media Network, 22. dubna 2011. Citováno: 16. května 2012.

MR2 náhled|Nimrod MR2 (XV254) v roce 2006 na Royal International Air Tattoo náhled|Nos letounu Nimrod MR2, 2009 Od roku 1975 byla zahájena úprava 35 letounů na vylepšenou verzi MR2. Tyto letouny začaly přicházet do služby od srpna 1979.Donald 1996, str. 95. Vylepšení zahrnovalo rozsáhlou modernizaci elektronického vybavení. Změny zahrnovaly nahrazení zastaralého radaru ASV Mk 21, který byl používán letouny Shackleton a Nimrod MR1, novým vyhledávacím radarem, novým akustickým procesorem schopným zpracovávat data z většího počtu moderních sonarových bójí a další elektronické vybavení v kontejnerech na koncích křídel.Air International Červenec 1981, str. 9–10, 12–14. Během války o Falklandy některé letouny dostaly zařízení pro tankování paliva za letu (letouny byly označeny MR2P) a také závěsy pro střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder, které měly být použity proti argentinským letounům Boeing 707, které sloužily v roli námořních hlídkových a průzkumných letadel.Brown 1987, str. 110. Nakonec bylo zařízení pro tankování za letu přidáno na všechny letouny a písmeno „P“ bylo z označení letounu odebráno.

Další úprava byla provedena během války v Perském zálivu v roce 1991. Malý počet letounů MR2 byl vybaven vylepšeným datovým spojením „Link 11“, vylepšenou výbavou pro elektronický boj a dopředu zabírající infračervenou věžičkou pod pravým křídlem. Tyto modifikované letouny byly známé pod označením MR2P(GM) (Gulf Mod).

Letouny Nimrod MR2 sloužily ve třech hlavních rolích – boj proti ponorkám (ASW), boj proti povrchovým (hladinovým) cílům (ASUW) a pátrání a záchrana (SAR). Jejich prodloužený dolet umožňoval posádce monitorovat námořní prostor daleko na sever a až 4 000 km na západ do Atlantského oceánu. Při použití tankování ve vzduchu jejich dolet a vytrvalost ve vzduchu pochopitelně ještě dramaticky vzrostly. Letouny MR2 používal pro boj s ponorkami řadu senzorů a přístrojů pro zpracování dat, které byly propojeny se zbraňovými systémy. Mimo zbraní a sonarových bójí nesl letoun i vyhledávací světlomet, který byl namontován v pravém křídle a sloužil pro vyhledávací a záchranné operace (SAR).

Posádka se skládala ze dvou pilotů, jednoho palubního inženýra, dvou navigátorů (jeden taktický a jeden běžný navigátor), jeden letecký důstojník pro elektronické systémy (Air Electronics Officer (AEO)), 2 operátoři sonarových bójí (WSOp ACO) a 4 operátoři zbraňových systémů (WSOp EW), kteří obsluhovali pasivní i aktivní elektronické systémy. Dva WSOp byli používáni i jako pozorovatelé u bočních oken letounu. Letoun MR2 měl nejdelší pumovnici ze všech letounů NATO.

Letouny Nimrod MR2 měly svou základnu v Kinloss ve Skotsku a působily v rámci 201., 120. a 42. perutě RAF. Letouny Nimrod MR2 byly z finančních důvodů staženy ze služby 31. března 2010, což bylo o rok dříve, než bylo původně plánováno.„Policy.“ RAF Families Federation website. Citováno: 16. května 2012.„RAF Nimrod MR2 Aircraft Takes Final Flight.“ Airforce-Technology.Com, 1. dubna 2010. Citováno: 16. května 2012. Poslední oficiální let letounu Nimrod MR2 byl proveden 26. května 2010, kdy byl letoun XV229 přepraven ze základny RAF Kinloss na mezinárodní letiště Kent (Manston v Kentu), kde má sloužit k výcviku evakuace z letounů v nebezpečí.Wilson, Tom. „Historic plane ends its career at Manston.“ This is Kent, 8. června 2010. Citováno: 16. května 2012.

AEW3

náhled|Nimrod AEW3 V polovině 70. let 20. století bylo rozhodnuto o tom, že upravené letouny Nimrod budou sloužit v roli letounů včasného varování (Airborne Early Warning (AEW)). Opět měly nahradit pístové stroje Shackleton AEW.2 odvozené od strojů Avro Lancaster. Jedenáct existujících strojů bylo upraveno u společnosti British Aerospace v bývalém závodě zaniklé společnosti Avro ve Woodfordu. Stroj byl vybaven radary GEC Marconi v prodlouženém nose letounu a v ocasní části. Projekt Nimrod AEW3 byl sužován překročením plánovaných nákladů a problémy s použitým počítačem GEC 4080M.„BAe Nimrod AEW 3.“ Spyflight. Citováno: 16. května 2012. Nakonec britské ministerstvo obrany uznalo, že cena za vývoj nového radarového systému je příliš vysoká a výsledek je nejistý. Proto byl projekt v prosinci 1986 zrušen. RAF místo těchto letounů nakonec obdrželo 7 letounů Boeing E-3 Sentry.

MRA4

náhled|BAE Systems Nimrod MRA4 Letoun Nimrod MRA4 byl plánován jako náhrada za letouny MR2. Byl to úplně nový letoun s moderními dvouproudovými motory Rolls-Royce BR710, novým větším křídlem a plně přepracovaným trupem. Avšak projekt postihlo několik zdržení, nárůst ceny a opakované projednávání. Nakonec byl v roce 2010 zrušen v důsledku úsporných opatření britské vlády.„Report by the Comptroller and Auditor General, HC 489-II.“ nao.org, Session 2010–2011, 15. října 2010. Citováno: 16. května 2012. Prototyp letounu, do kterého byla investována miliarda liber, byl sešrotován.„Scrapping RAF Nimrods 'perverse' say military chiefs.“ BBC News, 27. ledna 2011. Citováno: 16. května 2012.

Letová charakteristika Nimrod byl prvním proudovým námořním hlídkovým letounem. Dřívější typy těchto letounů používaly pístové nebo turbovrtulové motory, které mají lepší využití paliva a umožňují delší hlídkové lety v nízkých letových hladinách, příkladem je letoun Lockheed P-3 Orion. Proudové motory jsou ekonomičtější ve velkých výškách, naopak v nízkých letových hladinách jejich spotřeba roste. Letouny Nimrod se proto přemísťovaly do operační oblasti ve velké výšce a velkou rychlostí v porovnání s dřívějšími typy, a až při dosažení cílové oblasti letouny sestupovaly do pracovní výšky nad hladinou moře.

Při hlídkování s plně naloženým letounem letoun létal na všechny čtyři motory, ale když se spotřebovala část paliva a hmotnost letounu klesla, býval vypnut nejprve jeden a poté i druhý motor. To vedlo k tomu, že zbývající motory mohly běžet na vyšších účinnějších otáčkách, než aby všechny motory běžely na méně účinných otáčkách, kde je využití paliva horší. Letoun byl vybaven systémem „rychlého startu“ vypnutých motorů pro případ potřeby znovu nastartovat vypnuté motory. Při návratu na základnu ve vysoké výšce byly opět používány všechny motory.

Služba náhled|Nimrod MR1 za letu, 1978