Oldřich II. z Rožmberka (13. ledna 1403 – 28. dubna 1462) byl český šlechtic, který se po bitvě u Lipan stal uznávaným vůdcem katolických pánů v Čechách. Svými současníky byl zván „sloupem království tohoto a údem nejmocnějším“.

V době vladařství Oldřicha II. (1418–1451) stoupla moc rodu Rožmberků, protože dokázal využít oslabení královské moci v průběhu husitských válek. Během 20. let 15. století ovládl skoro celé jižní Čechy, s výjimkou silného královského města České Budějovice. Toto scelení rožmberského dominia vytvořilo vhodnou hospodářskou základnu pro podnikání šlechtického velkostatku, který Oldřichovi potomci vytvořili v 1. polovině 16. století.

Vedle majetkových zisků dokázal Oldřich II. upevnit postavení rodu i v rámci stavovské obce, a to vytvořením řady zfalšovaných listin s výsadami a dary, které měl rožmberský rod získat od českých králů. K roku 1360 se tak vázala výsada, vydaná údajně Karlem IV., která stvrzovala nedělitelnost rožmberského dominia a zřízení vladařství v rožmberském rodě patřící vždy nejstaršímu mužskému členu rodu. Tyto nároky byly dokonce roku 1493 plně zlegalizovány zanesením do zemských desk a dodržovány až do vymření rožmberského rodu 6. listopadu 1611.

Rovněž vymyslel pověst o původu Rožmberků ze starého římského rodu Ursini (z lat. medvěd) a jednáním s italským rodem Orsini skutečně dosáhl oboustranně potvrzené dohody o tom, že jejich smyšlený společný původ je pravda.

Postoj k husitství Přestože Oldřich byl zpočátku silně ovlivněn sympatiemi k husitskému hnutí, které v něm vzbudil jeho poručník Čeněk z Vartemberka, následný vývoj jej navrátil zpět ke katolictví. Poté, co husité v roce 1420 vypálili město Sezimovo Ústí a založili Tábor na samé severní hranici rožmberského dominia, Oldřich se stal předním spojencem císaře Zikmunda a prostředníkem mezi ním a kališníky. Již od věku 17 let se stal v této rozbouřené době zkušeným diplomatem. Listiny Archivní sbírky v Třeboni a Listář a listinář Oldřicha II. z Rožmberka dokazují, že vyjednával se všemi zúčastněnými stranami a zejména se snažil zachovat na svém území klid a pořádek, což se mu podařilo zejména řadou sepsaných příměří mezi lety 1420–1434. 3. září 1420 jej císař Zikmund jmenoval hejtmanem kraje bechyňského a prácheňského,Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze: Nákladem Ministerstva školství a národní osvěty, 1929–1954. 4 sv., s.20 zejména pro konsolidaci sil proti husitům. Oldřichova pozice posílila i díky tomu, že císař Zikmund měl vůči němu dluh ve výši 11.500 kop grošů, které se zavázal postupně splácet.

Přímo vojensky zasáhl Oldřich nejdříve v neúspěšném dobývání Tábora 30. června 1420. Pak bylo jeho vojsko poraženo v bitvě u Panského Boru 12. října 1420, účastnil se bitvy pod Vyšehradem 1. listopadu 1420 a také v úspěšné bitvě u Lipan na straně Panské jednoty 30. května 1434. Skutečně poslední bitvou husitské revoluce byla bitva u Křeče 19. srpna 1435, kde oddíly Oldřicha II. z Rožmberka zcela rozdrtily zbytky husitských vojsk a donutily Tábor ke kapitulaci a následné přijetí vlády Zikmunda. Ten ho pak ještě žádal, aby pomohl v obléhání hradu Sion, ale Oldřich listem z 3. července 1437 odmítá z důvodu, že jeho lidé musejí bořit hrad Příběnice, čemuž se zavázal smlouvou s Tábory ze dne 4. července 1437 odplatou za věčný mír.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 224. náhled|vpravo|Zikmund přikazuje Oldřichovi II. z Rožmberka, aby zbořil Tábor (31. května 1420)

Kvůli husitským rebeliím se vladař zadlužil, dokonce do zástavy svého přítele a švagra, rakouského šlechtice Reinprechta z Walsee dne 29. září 1420 uložil rodový hrad Rožmberk včetně města, za 4 tisíce kop grošů.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 22. V roce 1427 dal do zástavy klášter Vyšší Brod za 2333 zlatých uherských.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 91 Nadále prodal své rakouské panství Haslach.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 37 Také se zbavil všech držav, které ležely mimo Jižní Čechy, např. rokycanské panství Strašice, Zbiroh nebo Velhartice, které prodal v roce 1428 Menhartovi z Hradce.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 102.

Důkazem Rožmberkovy snahy o vyhovění oběma stranám s cílem uklidnění situace je dohoda s představiteli Tábora a obcí Písek ze dne 18. listopadu 1420, kde sjednává smír za podmínky držení čtyř artikul pražských.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 22., s. 29 Toto opětovně potvrdil na svých panstvích 25. dubna 1421.

Díky své samostatné zahraniční politice dokázal získat na svoji stranu rakouské spojence a využít jejich žoldnéře. V září 1431 sepsal smlouvu s Fridrichem III. Habsburským, že mu dopomůže ke korunovaci českým králem, pokud Zikmund zůstane bezdětný a pokud Fridrich zachová postavení české šlechty, v první řadě Rožmberků.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 128.

Nepřehlednou situaci a těžkou pozici Zikmunda využil k neoprávněnému zisku některých církevních i světských majetků. Zejména na základě zfalšované listinyZ ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 238. si nadále podržel klášter Zlatá koruna, získaný zástavou od císaře v roce 1420.GAŽI, Martin, ed. Klášter Zlatá Koruna: dějiny, památky, lidé. Vyd. 1. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2007. 734 s. Collectiones; sv. 1. ., s. 371Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 24 V dlouhodobém sporu se Smilem z Křemže a i díky svým falzům nakonec získal v roce 1444 Prachatice a městečko Volary.ŠIMŮNEK, Robert a LAVIČKA, Roman. Páni z Rožmberka 1250–1520: jižní Čechy ve středověku: kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2011. 340 s., xii s. barev. obr. příl. , s. 33.

Soupeření s Jiřím z Poděbrad Po porážce husitů a smrti Zikmunda přispěl k přijetí Albrechta II. Habsburského za českého krále a poté i k uznání nároku jeho syna Ladislava Pohrobka. Poté u nového římskoněmeckého krále Fridricha III. intervenoval pro vydání nezletilého LadislavaZ ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 333. a proti jmenování zemského správce, kterým měl být dle kališnické strany Jiří z Poděbrad. Byl protivníkem Jiřího z Poděbrad i kališnické frakce. Ta na svém sněmu 24. června 1448 zvolila Jiřího z Poděbrad skutečně zemským správcem a 3. září s vojskem 9000 mužů obsadili Prahu. Zajali přitom nejvyššího purkrabího Menharta z Hradce, který byl dlouholetým spojencem Rožmberka. náhled|vpravo|Jiří z Poděbrad

V podzimu roku 1448 došlo ke střetům oddílů rožmberských vojáků s poděbradskými. V lednu 1449 se Oldřich II. sešel s Jiřím z Poděbrad v Soběslavi, ale dohodli jen svolání sněmu do Pelhřimova. Menhart mezitím v zajetí zemřel. Již 6. září se vladař sešel s dalšími zástupci katolické šlechty na hradě ve Strakonicích a založili Strakonickou jednotu. Jejím hlavním cílem bylo zničení moci Jiřího z Poděbrad, kterého obvinili z vraždy Menharta z Hradce. Oldřich II. mezitím dohodl se saským vévodou Fridrichem II. spolek proti Jiřímu z Poděbrad.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 171 Dohoda a listy, ve kterém Rožmberk zve saská vojska do Čech k zabránění kališnické vzpoury, se dostala do rukou kališníků. Fridrich II., vévoda saský mnoha dopisy z jara 1450 potvrzuje vojenskou pomoc Oldřichovi a českým katolickým stavům.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 282. Zveřejnění korespondence poškodilo Oldřichovi reputaci, neboť německá šlechta v té době představovala pro velkou část českého obyvatelstva nepřítele. Navíc ho poděbradská strana vinila s prospěchářství, nacházela záminky i v tom, že za sebe již ve sněmech nechává zastupovat jiné (míněn jeho syn Jindřich IV.) a šířila různé pomluvy, které Oldřich v letech 1450–1552 vyvracel, např. v dopise dne 2. května 1450.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 190. 27. května 1450 již Jiří z Poděbrad napsal velmi ostrý dopis, který byl v podstatě vyhlášením nepřátelství. Vyjmenoval v něm všechny zlé skutky, včetně jednání s Němci, vlastizradu anebo vraždu Smila z Křemže.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 222.

Narůstající zdravotní problémy (dna, močové kameny) Oldřicha II. z Rožmberka postupně donutily předat vládnutí svému synovi Jindřichovi IV., který jej začal zastupovat v jednáních. Jiří z Poděbrad se v roce 1452 již chopil faktické moci, koncem srpna 1452 se mu bez boje vzdalo město Tábor a v září postupoval s vojskem na Krumlov. Oldřich, aby zabránil pustošení, což stvrzuje i v dopise svému synovi,Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 347 se vydal vstříc tažení a v Českých Budějovicích pak písemně uznal Jiříkovu volbu zemským správcem. V dubnu 1453 pak sám Ladislav Pohrobek uznal Jiříkovu funkci zemským správcem a byl poté sám 28. října korunován českým králem. Pohrobek i Jiří z Poděbrad spolu od té doby dobře vycházeli, k nelibosti Oldřicha II. z Rožmberka. Nezabránilo to však jeho žádosti, aby nový král Ladislav vystavil listinu, kterou by potvrdil veškerá dosavadní i budoucí rožmberská privilegia a majetky.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 389.

Oldřich se po neúspěšném politickém boji s kališníky stáhl z veřejného života, předal vládnutí v dominiu svým synům Jindřichovi IV., Janovi II., Joštovi a odstěhoval se na hrad Dívčí kámen. K předání moci v rožmberském domě došlo 13. listopadu 1451Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 325. a poté, co se syn Jindřich IV. při vojenské výpravě proti Turkům nakazil morem, jemuž 25. ledna 1457 ve věku třiceti let ve Vídni podlehl, předal vladařství nejmladšímu synovi Janovi II. dne 14. května 1457.Z ROŽMBERKA, Oldřich, RYNEŠOVÁ, Blažena, ed. a PELIKÁN, Josef, ed. Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka: 1418–1462. V Praze 1929–1954. 4 sv., s. 425.