Publius Cornelius Scipio († 211 př. n. l.) byl římský voják a politik, pocházející z významného patricijského rodu Corneliů. Na počátku druhé punské války ho Římané vyslali jako konzula do Hispánie, aby tam bojoval s Hannibalem. Kartaginský vojevůdce však překročil Alpy a zvítězil nad Scipionem v bitvě u Ticina. Scipio dosáhl později jistých vojenských úspěchů nad Kartáginci v Hispánii, kde válčil několik let společně se svým starším bratrem Gnaeem Corneliem Scipionem. V roce 211 př. n. l. padl v bitvě u horní Baetis. Nedlouho nato přišel o život také jeho bratr.
Konzulát náhled|upright=1.1|Povodí řeky Pádu s přítokem Ticino Publius Cornelius Scipio se narodil jako syn Lucia Cornelia Scipiona, zastávajícího v roce 259 př. n. l. úřad konzula. Jeho starší bratr Gnaeus Cornelius Scipio vykonával tentýž úřad v roce 222 př. n. l. V roce 218 př. n. l., v prvním roce druhé punské války, se Publius stal konzulem společně s Tiberiem Semproniem Longem.Polybios III.40.2; IV.66.9; Livius XXI.6.3. Krátce po vypuknutí konfliktu se Římané dozvěděli, že kartaginský vojevůdce Hannibal vytáhl s vojskem z hispánského města Nové Kartágo (dnešní Cartagena) a překročil řeku Hiberus (Ebro).Polybios III.40.2. V reakci na to se rozhodli vyslat Scipiona proti Hannibalovi do Hispánie, zatímco Sempronius se měl na Sicílii chystat k invazi do severní Afriky.Polybios III.40.2; Livius XXI.17.2.
Scipionův odjezd z Itálie se poněkud pozdržel, neboť jednu ze svých dvou legií musel přenechat praetoru Luciu Manliu Vulsonovi k potlačení nedávno vypuklého povstání Bojů v Předalpské Galii.Polybios III.40.14; Livius XXI.17.9. Poté, co dokončil dodatečné odvody, vyplul v srpnu nebo počátkem září s 60 pětiveslicemi do Hispánie.Polybios III.41.2; Hoyos (2003), s. 103. Po pěti dnech plavby podél pobřeží Ligurie se dostal do okolí Massalie (Marseille),Polybios III.41.5. řecké obce stojící na straně Římanů. Zakotvil u nejbližšího ústí řeky Rhodanus (Rhôna) a rozbil na tamto místě tábor, aby svým mužům, vyčerpaným plavbou, dopřál odpočinek.Livius XXI.26.3. Třebaže obdržel informaci, že Hannibal překročil Pyreneje, měl za to, že je dosud velmi daleko.Polybios III.41.6. Záhy ho ale překvapila zpráva, že Punové, postupující od západu, dosáhli Rhodanu zhruba ve stejnou dobu jako jeho vojsko.Polybios III.41.7, 8. Vybral proto 300 jezdců a pověřil je úkolem prozkoumat postavení a sílu nepřítele.Livius XXI.26.6. Hannibal si mezitím vynutil přechod přes Rhodanus proti nepřátelskému galskému kmeni Volků, bránícímu protilehlý břeh.Polybios III.42.4-43.12. Podle Polybia se místo, kde Kartáginci překonali řeku, nacházelo ve vzdálenosti čtyřdenního pochodu od moře.Polybios III.42.1. Přeprava vojáků probíhala v plném proudu, když 500 numidských jezdců, vyslaných Hannibalem na výzvědy, narazilo nedaleko vlastního tábora na římskou jízdu.Polybios III.45.2. V nastalém krvavém střetu dosáhli Římané vítězství a zahnali Numiďany na útěk.Livius XXI.29.2-4.
Jakmile vracející se jízda zpravila Scipiona o pohybu nepřátel, konzul neprodleně vyrazil s celým vojskem za Kartáginci.Polybios III.45.4. K přechodu přes Rhodanus ale nedokázal přitáhnout dříve, než tři dny po jejich odchodu.Polybios III.49.1. Vzhledem k protivníkově náskoku, zanechal pronásledování a vrátil se k lodím.Polybios III.49.3. Jelikož pochopil, že Hannibal zamýšlí přejít přes Alpy, neprodleně se vydal zpět do Itálie.Polybios III.49.3, 4. Většinu svého vojska předal svému bratru Gnaeovi, jemuž uložil, aby pokračoval v původně plánované výpravě proti Punům v Hispánii.Polybios III.49.4, 56.5. Toto strategické rozhodnutí zásadním způsobem předurčilo další průběh války, protože Scipio tím Hannibala odřízl od tamějších bohatých zdrojů a přísunu posil a zároveň přiměl Puny soustředit své síly na obranu této země před Římany.Scullard (1989), s. 43.
Scipio odplul s nepatrným počtem vojáků do Pisy.Polybios III.56.5. Poté, co protáhl Etrurií, spěchal k řece Pádu, kde od praetorů Atilia a Manlia, válčících s Boji, převzal jejich dvě legie.Polybios III.56.6; Livius XXI.39.3. Konzul hodlal svést co nejdříve bitvu s Hannibalovým vojskem, jemuž se sice podařilo přejít přes Alpy, avšak utrpělo při tom značné ztráty a dosud se plně nezotavilo.Polybios III.60.3, Livius XXI.38.7, 39.1, 2. Po překročení Pádu pokračoval směrem na západ k jeho přítoku jménem Ticinus.Polybios III.64.1. Přes tuto řeku dal vybudovat dřevěný most, po němž Římané přešli na její levý břeh. Kartáginci se v téže době zdržovali v nevelké vzdálenosti od svých protivníků.Livius XXI.39.8. Po třech dnech se obě vojska střetla v bitvě u Ticina, v níž římská jízda podporovaná lehkooděnci podlehla Hannibalově jezdectvu.Polybios III.65.11. Hlavní podíl na kartaginském vítězství náležel numidské jízdě, která provedla obchvat nepřítele a uvrhla Římany ve zmatek útokem do jejich týla.Livius XXI.46.11. Římany navíc otřáslo vážné zranění, jež utrpěl Scipio v boji.Livius XXI.46.12. Podle Liviova líčení měl konzula zachránit z bitevní vřavy jeho stejnojmenný sedmnáctiletý syn Publius. Jiná verze, uváděná historikem Luciem Coeliem Antipatrem, připisuje zásluhu na záchraně konzulova života jistému ligurskému otrokovi.Livius XXI.46.17.
Zraněný konzul si uvědomil, že zdejší rovinatá krajina je příznivá pro početnější punské jezdectvo.Polybios III.66.2. Své vojsko tudíž urychleně stáhl zpět za Ticinus, přičemž nařídil strhnout most přes řeku.Polybios III.66.1, 4. Potom ustoupil za Pád a utábořil se u nedávno založené římské kolonie jménem Placentia (Piacenza).Polybios III.66.9. Hannibal se vydal za Scipionem a přitáhl do těsné blízkosti jeho tábora.Polybios III.66.3, 10. Na punské výzvy ke svedení bitvy ale Římané nereagovali.Polybios III.66.10, 11. Po Hannibalově vítězství u Ticina se místní Galové, chovající se dosud zdrženlivě, začali přidávat na jeho stranu.Polybios III.66.6, 7. Scipionovy galské pomocné sbory během jedné noci přepadly Římany, mnoho jich pobily a přeběhly k Punům.Polybios III.67.1-3; Livius XXI.48.1-2. Konzul vnímal toto proradné jednání jako signál okolním galským kmenům k odpadnutí od Římanů.Polybios III.67.8; Livius XXI.48.4. Za noci proto se svými muži ustoupil na obtížně přístupné pahorky za řekou Trebií, spoléhaje v nedobytnost tohoto místa.Polybios III.67.8; Livius XXI.48.5, 8, 9. Tam se rozhodl vyčkat příchodu svého kolegy, konzula Tiberia Sempronia Longa, jehož senát po Hannibalově přechodu Alp odvolal ze Sicílie.Polybios III.68.5, 6; Livius XXI.48.9.
V prosinci 218 př. n. l. dorazil Sempronius se svým vojskem ke Scipionově táboru.Polybios III.68.14. Protože Scipio se stále léčil ze svého zranění a nemohl se účastnit boje, převzal velení Sempronius.Livius XXI.53.13, 15; Polybios III.72.10-12. Podle Polybia hořel touhou svést bitvu ještě předtím, než do svých úřadů nastoupí nově zvolení konzulové.Polybios III.70.1-2, 7, 8. Scipio mu jeho záměr rozmlouval a doporučoval střetnutí oddalovat.Polybiovo líčení chování obou mužů je třeba vnímat s ohledem na skutečnost, že byl blízkým přítelem Scipiona Aemiliana, potomka Publia Cornelia Scipiona. Polybios III.70.3-6. Přestože panovalo chladné počasí a sněžilo, Sempronius v odpověď na nájezd numidských jezdců vyvedl celé vojsko do bitvy.Polybios III.72.1-3. Římané přešli rozvodněnou Trebii a zaútočili na Puny na protějším břehu.Polybios III.73.1-8. Jakmile se rozpoutal boj, Hannibal vyslal do týlu nepřátel oddíl jezdců a pěšáků ukrytý v nedalekých křovinách.Polybios III.74.1. Římští vojáci na křídlech se následně dali na útěk a byli zahnáni zpět k řece.Polybios III.74.2; Livius XXI.56.1-3. Jen asi 10 000 římských pěšáků dokázalo prorazit střed nepřátelské linie a uniknout do Placentie.Polybios III.74.5-6. Zima a sněhová bouře zabránily Kartágincům pronásledovat poražené za řeku a zmocnit se jejich tábora.Polybios III.74.9; Livius XXI.56.9-10. V průběhu nastalé noci se Scipionovi podařilo dostat zbytky vojska do Placentie.Livius XXI.56.12-13. Odtud je přepravil do Cremony a tam přezimoval.Livius XXI.56.14.
Válčení v Hispánii náhled|upright=1.1|Tažení Římanů v Hispánii v letech 218 až 211 př. n. l. V létě 217 př. n. l. zvítězil Scipionův bratr Gnaeus v Hispánii v námořní bitvě u ústí řeky Hiberu nad Hannibalovým bratrem Hasdrubalem.Polybios III.96.1-6. Když se senát dozvěděl o tomto úspěchu, dospěl k závěru, že je nutné zintenzívnit válku proti Kartágincům na Iberském poloostrově.Polybios III.97.1. Prodloužil Publiovi imperium a v hodnosti prokonzula ho vyslal do Hispánie.Livius XXII.22.1. Podle Livia obdržel Scipio pro svoji výpravu 30 válečných lodí a 8000 vojáků. Polybios uvádí pouze 20 lodí.Polybios III.97.2. Prokonzul se s těmito silami vylodil ještě v roce 217 př. n. l. ve městě Tarraco (Tarragona) a sloučil své vojsko s bratrovým.Livius XXII.22.2, 3. Společně poté vedli válku proti Punům.Livius XXII.22.4.
V témže roce překročili poprvé řeku Hiberus a vytáhli k městu Saguntum.Polybios III.97.5, 6. Hannibal zde před svým odchodem do Itálie zanechal jako rukojmí syny předních mužů hispánských obcí, jimž nedůvěřoval.Polybios III.98.1. Významný hispánských šlechtic Abelux, stojící na straně Kartáginců, se tehdy rozhodl přejít k Římanům.Polybios III.98.2, 3. Předtím přesvědčil kartaginského velitele Bostara, aby mu vydal rukojmí, a ta vzápětí odevzdal Římanům.Polybios III.98.5-11, 99.1-5; Livius XXII.22.22-26 Propuštěním rukojmích zpět do jejich domovů si Scipionové zjednali náklonnost mnoha hispánských kmenů.Polybios III.98.6-9.
Polybiův popis dalších činů bratří Scipionů se nedochoval. Hlavním pramenem, zachycujícím vývoj války v Hispánii v období do roku 211 př. n. l., je proto ne zcela spolehlivé Liviovo dílo, které obsahuje často nepřesné chronologické a topografické údaje, některé události dubluje a zveličuje římská vítězství.Hoyos (2003), s. 139.
Poté, co Hannibal porazil Římany v bitvě u Kann, vláda v Kartágu počátkem roku 215 př. n. l. přikázala Hasdrubalovi, aby se svým vojskem vytáhl z Hispánie do Itálie podpořit svého bratra.Livius XXIII.27.12; Hoyos (2003), s. 131. Bratři Scipionové se mu rozhodli postavit do cesty a oblehli Punům nakloněné město Hibera (pozdější Dertosa), nacházející se jižně od řeky Hiberus.Livius XXIII.28.8-10. Podle Liviova tvrzení dosáhli v následné bitvě u Hiberu nad Hasdrubalem drtivého vítězství a přinutili ho upustit od tažení do Itálie.Livius XXIII.29.18-24. Koncem léta téhož roku poslali Scipionové do Říma zprávu, v níž žádali o obilí pro vojáky a peníze na výplatu žoldu.Livius XXIII.48.6-10. Když se podařilo požadované prostředky a potraviny dopravit po moři do Hispánie, vytáhli se 16 000 muži na pomoc městu Iliturgi (poblíž dnešního Jaén).Livius XXIII.49.6-10. Toto město přešlo na stranu Římanů, načež ho oblehli tři punští velitelé: Hasdrubal, jeho bratr Mago Barkas a Hannibal, syn Bomilkara. Livius popisuje, že Scipionové dosáhli velkého vítězství, ačkoli jejich nepřítel měl mít téměř čtyřnásobnou převahu.Livius XXIII.49.6-14. Nedlouho nato měli odrazit kartaginský útok na město Intibuli.Livius XXIII.49.15-18. Téměř všechny hispánské kmeny prý pak přešly na stranu Římanů.Livius XXIII.49.19.