Hermann Wilhelm Göring (12. ledna 1893 sanatorium Marienbad v Rosenheimu, Bavorsko – 15. října 1946 Norimberk, sebevražda) byl německý nacistický politik a válečný zločinec. Původně letec, pak poslanec a předseda říšského sněmu. Zakladatel gestapa, ministr letectví, vrchní velitel Luftwaffe, říšský maršál, zástupce Hitlera po většinu druhé světové války. Patřil mezi nejmocnější osobnosti Nacistické strany, která ovládala Německo v letech 1933–1945. Funkci vrchní velitel letectva vykonával až do posledních dnů režimu.
Narodil se v Rosenheimu v Bavorsku. Jako veterán první světové války byl Göring stíhacím esem a nositelem Řádu Pour le Mérite. Sloužil jako poslední velitel stíhací eskadry Jagdgeschwader 1 (JG I), kterou dříve vedl Manfred von Richthofen. Jako raný člen nacistické strany patřil Göring mezi ty, kteří byli zraněni při neúspěšném Hitlerově Pivním puči v roce 1923. Během léčení svých zranění si vypěstoval závislost na morfinu, která ho provázela až do posledního roku jeho života. Po Hitlerově jmenování říšským kancléřem v roce 1933 byl Göring jmenován ministrem bez portfeje v nové vládě. Jedním z jeho prvních činů jako člena kabinetu bylo zřídit Gestapo, které v roce 1934 předal Heinrichu Himmlerovi.
Po ustavení nacistického státu Göring shromáždil obrovskou moc i politický vliv a stal se druhým nejmocnějším mužem v Německu. Po svém jmenování zmocněncem pro čtyřletý plán (Beauftragter für den Vierjahresplan) v roce 1936 byl pověřen mobilizací všech sektorů ekonomiky pro válku, což mu umožnilo soustředit pod svou kontrolu řadu vládních úřadů. V září 1939 pronesl Hitler v Říšském sněmu projev, v němž označil Göringa za svého nástupce. Po pádu Francie v roce 1940 mu byl udělen nově vytvořený hodnostní titul Reichsmarschall, který mu dával přednostní postavení před všemi důstojníky německých ozbrojených sil.
Do roku 1941 dosáhl Göring vrcholu své moci a vlivu. Jak však druhá světová válka pokračovala, jeho postavení u Hitlera i v očích veřejnosti upadalo, zejména poté, co se Luftwaffe ukázala neschopná zabránit spojeneckému bombardování německých měst a zásobovat obklíčené síly Osy ve Stalingradu. V této době se Göring začal stále více stahovat z vojenských a politických záležitostí a věnoval se shromažďování majetku a uměleckých děl, z nichž mnohá byla uloupena židovským obětem holokaustu.
Když byl 22. dubna 1945 informován, že se Hitler chystá spáchat sebevraždu, poslal mu Göring telegram s žádostí o povolení převzít vedení Říše. Hitler jeho žádost považoval za akt zrady, zbavil ho všech funkcí, vyloučil ho ze strany a nařídil jeho zatčení.
Po skončení války byl Göring v roce 1946 před norimberským tribunálem uznán vinným ze spiknutí, zločinů proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. U soudu požádal o popravu zastřelením, ale bylo mu to odmítnuto; místo toho byl odsouzen k trestu smrti oběšením. V noci před plánovanou popravou spáchal sebevraždu požitím kyanidu.
Životopis Mládí náhled|vlevo|upright|Hermann Göring v roce 1907 Hermann Wilhelm Göring se narodil 12. ledna 1893 v sanatoriu Marienbad v Rosenheimu v Bavorsku. Jeho otec, Heinrich Ernst Göring (31. října 1839 – 7. prosince 1913), bývalý důstojník jízdy, byl prvním generálním guvernérem Německé jihozápadní Afriky (dnešní Namibie). Heinrich měl tři děti z předchozího manželství. Hermann Göring byl čtvrtým z pěti dětí z druhého manželství Heinricha s Franziskou Tiefenbrunn (1859 – 15. července 1943), bavorskou venkovankou. Göringovými staršími sourozenci byli Karl, Olga a Paula; mladším bratrem byl Albert. V době Göringova narození působil jeho otec jako generální konzul na Haiti, a jeho matka se krátce vrátila do vlasti, aby porodila. Šestitýdenní dítě pak zanechala u přítelkyně ve Fürthu v Bavorsku a neviděla ho po tři roky, dokud se s Heinrichem nevrátila zpět do Německa. Údajně ho nechtěla vystavit obtížné cestě do Německa a špatným klimatickým podmínkám v Karibiku.
Göringovým kmotrem byl Hermann Epenstein, bohatý židovský lékař a podnikatel, kterého Heinrich poznal v Africe. Epenstein podporoval rodinu Göringových, která žila pouze z Heinrichovy penze – nejprve jim poskytl dům v Berlíně-Friedenau a poté malý zámek Veldenstein poblíž Norimberku. V této době se Göringova matka stala Epensteinovou milenkou a zůstala jí přibližně patnáct let.Ženy nacistů, Anna Maria Sigmundová, nakladatelství Brána spol. s.r.o., str. 22 Epenstein mezitím získal menší šlechtický titul Ritter (rytíř) von Epenstein díky svým službám a finančním darům koruně.
Od útlého věku měl Göring zájem o vojenskou kariéru – rád si hrál s cínovými vojáčky a oblékal se do búrské uniformy, kterou mu daroval otec. V jedenácti letech byl poslán na internátní školu, kde bylo špatné jídlo a tvrdá kázeň. Göring prodal housle, aby si zajistil jízdenku domů, a poté předstíral nemoc, dokud mu nebylo dovoleno se do školy nevrátit. Nadále měl rád válečné hry, předstíral obléhání zámku Veldenstein a studoval germánské legendy a ságy. Stal se také horolezcem, zdolával vrcholy v Německu, masivu Mont Blanc i v rakouských Alpách. V šestnácti letech byl poslán na vojenskou akademii v Berlíně-Lichterfelde, kterou absolvoval s vyznamenáním.
V roce 1912 vstoupil Göring do Regimentu Prince Viléma (112. pěší pluk, posádka: Mülhausen) pruské armády. O rok později se jeho matka pohádala s Epensteinem, a rodina musela opustit Veldenstein a přestěhovala se do Mnichova; krátce poté Göringův otec zemřel. Právě v Bavorsku u Göringa vznikl jeho „romantický smysl pro němectví“, který se později dále rozvinul v rámci nacismu. Když v srpnu 1914 vypukla první světová válka, Göring byl se svým plukem dislokován v Mülhausenu.
První světová válka náhled|vlevo|Göring v kokpitu stroje Fokker D.VII během první světové války V září 1914, krátce po vypuknutí první světové války byl hospitalizován s kloubovým revmatismem ve Freiburgu. Zde se seznámil s Bruno Loerzerem, který ho nadchl pro letectví. Nejprve létal jako pozorovatel. Rychlokurs letectví absolvoval 1. července 1915 a už na počátku října stejného roku byl poprvé nasazen v boji. V květnu 1917 byl jmenován velitelem 27. stíhací letky. V té době měl na kontě osm sestřelených letadel. Dne 2. června 1918 dostal za 18 sestřelů německý řád za mimořádnou statečnost, Pour le Mérite. V témže měsíci byl jmenován velitelem proslulé Richthofenovy eskadry, známé jako Richthofenův cirkus. Po ukončení první světové války získal místo pilota u švédské letecké společnosti Svenska Lufttrafik, kde pracoval jako šéfpilot a občas létal s aerotaxi. Právě jako pilot aerotaxi se seznámil se švédským hrabětem Ericem von Rozenem, kterého v roce 1920 za velmi špatných povětrnostních podmínek svým letadlem bezpečně dopravil na hraběcí zámek Rockelstad. Hrabě byl zkušenému pilotovi tak vděčný, že ho pozval k sobě domů. Zde, na švédském zámku Rockelstad, se Hermann Göring seznámil se svou budoucí manželkou Carin von Kantzow, která byla švagrovou hraběte von Rozena. Hermann Göring strávil na zámku několik dní a s rodinou hostitele navázal intenzivní vztah. Host i hostitel byli konzervativní nacionalisté, oba obdivovali rytířské ideály a uznávali nordicko-germánské právo na nadřazenost nad jinými národy. Rovněž Carin von Kantzow vzhlížela ke statečnému Göringovi s obdivem, a přestože byla již deset let provdaná, a se svým manželem měla osmiletého syna, podlehla šarmu mladého charismatického muže a stala se jeho milenkou. Dne 13. prosince 1922 se Carin se svým prvním manželem rozvedla a syn Thomas byl svěřen do péče otce. Dne 25. ledna 1923 uzavřel Hermann Göring s Carin von Kantzow, rozenou von Fock, sňatek ve Stockholmu a dne 3. února 1923 na úřadě v Obermenzingu. Jelikož Carin byla tehdy již vážně nemocná, zakoupil Göring vilku se vzdušnou zahradou na klidném předměstí Mnichova. Finančně celou věc zajistil exmanžel Carin, svobodný pán von Kantzow, který svou bývalou ženu a jejího nového manžela finančně podporoval – hradil vedení jejich luxusní domácnosti, platil služebnictvo, mercedes i s řidičem a posílal jim balíky s potravinami.
Göringovi se však stále stýskalo po hrdinských činech a kamarádství ale hlavně po „silném muži”, který by pomohl získat Německu bývalou moc. Takového muže poprvé potkal na jedné politické akci na Königsplatzu v Mnichově, kde jak Göring slyšel, „nějaký” pan Hitler odmítl vystoupit a promluvit o vojenských omezeních Německa. Brzy poté navštívil kavárnu Neumann, kde měl Adolf Hitler každé pondělí řečnické hodiny. Fascinovaně naslouchal Hitlerovi pokaždé, když opakoval svůj názor, že Versailleská smlouva je hanbou. Krátce poté vstoupil do NSDAP.
Rok 1923: Odpor vůči vstupu francouzských a belgických vojsk do Porýní náhled|upright|Uniforma Hermanna Göringa Rok 1923 byl pro něj a celou NSDAP zlomový. V lednu 1923 vstoupila francouzská a belgická vojska do Porýní kvůli opoždění s placením reparací. Občané této oblasti byli vyzváni k pasivnímu odporu, k zastavení výroby. Zaměstnanci tak ale přišli o mzdy. Dělníky a podnikatele pak vláda musela podpořit a tak se začalo s nadměrným tiskem bankovek. To vyvolalo hyperinflaci astronomických rozměrů. Koncem roku 1923 stál jeden americký dolar 4,2 biliony marek. Země se řítila do politické krize. Situace pak donutila vládu k jednání s vítěznými mocnostmi a ukončením pasivního odporu.
V Bavorsku se pak Stresemannova vláda stala terčem pravicového odporu. Ráno 7. listopadu se vedení SA a NSDAP sešli k Hitlerovi, aby se dojednaly poslední detaily puče. Ten měl být proveden již následujícího dne, 8. listopadu. Na svoji stranu chtěli nacisté získat také generálního komisaře Gustava von Kahra, velitele vojenského okruhu VII generála Otty von Lossowa a šéfa zemské policie plukovníka von Seissera, kteří společně měli v Bavorsku takřka neomezenou moc. Proto vzbouřenci poslali večer 7. listopadu von Kahrovi dopis, ve kterém ho pozvali na sjezd vlasteneckých svazů 8. listopadu večer. O skutečných motivech svých hostitelů neměl ani tušení. Dne 8. listopadu ve 20:34 hodin společně a Hitlerlem vtrhl do zcela zaplněného měšťanského pivovaru Burgerbraukeller, kde mezitím von Kahr zahájil svou řeč. Ve 2.50 hodin ráno bylo všem rozhlasovým stanicím vydáno prohlášení, že von Kahr, von Lossow a von Seisser odmítají Hitlerův puč. Reichswehr a zemská policie pak obsadili nejdůležitější budovy ve městě, aby je chránila před pučisty. Jakmile pučistům došlo, že jsou v tom sami, vyrazili na pochod městem. Postupně se k nim přidávali další stoupenci a počet lidí narostl na 3000. Když se čelo průvodu blížilo k památníku Feldherrnhalle, padly výstřely. Pozice zde totiž obsadil kordon zemské policie s obrněnými vozy. Na místě zahynulo 14 demonstrantů a 4 policisté. Během nepovedeného puče byl Göring zasažen několika vystřelenými kulkami do boku a stehna. Příslušníci SA ho odtáhli do domu židovské rodiny Ballinů, kteří jej, zraněného, ukryli, starali se o něj a přivolali k němu lékaře, čímž mu zřejmě zachránili život.Ženy nacistů, Anna Maria Sigmundová, nakladatelství Brána spol. s.r.o., str. 27 Poté za značně dramatických okolností uprchl i se svou manželkou do Rakouska, kde byl v Innsbrucku bouřlivě přivítán stoupenci SA. Jeho zdravotní stav se ale značně zhoršil, rána v boku a noze se zanítila a on dlouhodobě trpěl bolestmi a horečkou. K utišení nesnesitelných bolestí mu lékaři podávali dlouhodobě morfium, což u něj zapříčinilo následnou doživotní závislost na této droze.