Československá měnová reforma roku 1919 také zvaná Rašínova měnová reforma měla za úkol oddělit československý peněžní oběh od ostatních částí bývalého Rakousko-Uherska, kde byla používána rakousko-uherská koruna. Jejím výsledkem bylo mimo jiné zavedení československé koruny. Hlavním architektem reformy byl první československý ministr financí Alois Rašín.

Cíle reformy osamostatnit peněžní oběh zlikvidovat inflační peníze, které vznikly během první světové války vytvořit novou československou měnu založit měnovou politiku na maximálním zhodnocení měny – tedy na zvyšování její kupní síly spojit korunu se zlatem – zlatý standard

Provedení V noci z 25. na 26. února byly uzavřeny hranice a byl zastaven veškerý pohyb osob a zboží přes hranice, včetně poštovního styku. V době od 3. do 9. března bylo provedeno okolkování většiny rakousko-uherských bankovek nalézajících se na území ČSR a namísto rakousko-uherské koruny byla zavedena koruna československá v poměru 1 : 1.

V první fázi reformy byla provedena měnová odluka od Rakousko-Uherska a vytvořena nová samostatná československá měna.Při kolkování bankovek byla označena polovina předložených hotovostí. V rámci druhé fáze reformy, spočívající v realizaci deflační politiky, byla třetina hotovosti předložené ke kolkování zadržena jako nucená státní půjčka úročená jedním procentem. Byly vydány vkladní listy, tedy vládní dluhopisy, které zněly na jméno a byly nepřevoditelné; tímto způsobem bylo staženo z oběhu asi 34,3 % oběživa. Současně s tím byl pořízen soupis veškerého movitého a nemovitého majetku, cenných papírů a vkladů. Tento soupis byl podkladem pro dávku z majetku a z přírůstku majetku. Úkolem tohoto opatření bylo eliminovat aktiva a majetek, který byl inflačního původu. Dávky byly výrazně progresivní a měly za úkol odčerpat finanční bezhotovostní kupní sílu a zdanit válečné zbohatlíky. Je nutno upozornit, že samotnou měnovou odlukou, tj. okolkováním, ještě nevznikla samostatná československá měna. Právně se stále jednalo o rakousko-uherské koruny, pouze okolkované. Bylo to až přijetí zákona č. 187/1919 Sb. z. přibližně o měsíc později po kolkovací akci, kterým bylo uzákoněno nové platidlo.

Od 10. dubna 1919 byla zavedena koruna československá – peněžní jednotka nového československého státu. Proti tomuto označení protestovala řada historiků, kteří namítali, že toto jméno nemá oporu v české historii. Navrhovali jiné označení – např. frank, sokol, řepa apod. Současně s tím se připravovaly podmínky pro zavedení zlatého standardu. Hlavním úkolem bylo vytvoření potřebné zlaté rezervy – zlatého pokladu. Jedním zdrojem byly dobrovolné dary (94 tisíc zlatých mincí a medailí, 64 kg ryzího zlata) a výnos státní půjčky ve zlatě, stříbře a cizích valutách. Tak bylo získáno 3 300 kg ryzího zlata, 272 000 kg ryzího stříbra). Půjčka byla splacena do roku 1926.

Zároveň byla zavedena povinnost pro československé občany a pro cizince zdržující se v ČSR déle než jeden rok nabídnout cizí měny Československé devizové ústředně.

V druhé fázi reformy bylo tlačeno na apreciaci měnového kurzu, protože jedním z cílů měnové reformy z pera A. Rašína bylo omezit inflační vývoj a zvýšit kupní sílu československé koruny, a to jak vnitřní, tak vnější. V druhé fázi se tak zaměřil na posilnění vnější kupní síly koruny právě skrze zamýšlenou apreciaci koruny. Kvůli tomu si stát půjčil zahraniční devizy při dosti nevýhodném úroku 8 % ve Velké Británii a USA. Za tyto prostředky následně nakupoval československou korunu na devizových trzích a tak uměle zvyšoval poptávku po ní. Výsledkem byla poměrně silná apreciace koruny z 15,38 Kč za švýcarský frank na pouhých 6,25 Kč či z 76,92 Kč za americký dolar na 32,26 Kč. Z hlediska inflačního vývoje je to právě tato druhá fáze reformy, která opravdu přináší zlom a dochází tak ke značnému snížení cenové hladiny, a to jak skrze levnější importované zboží, tak skrze oslabenou domácí poptávku díky zhoršené situaci československého exportu na zahraničních trzích z důvodu apreciované měny.

Provedení i výsledek reformy je dodnes považován za obdivuhodný. Československá koruna se stala jednou z nejstabilnějších měn v Evropě. Problematickou okolností byl fakt, že v době provedení reformy nebyla ještě uzavřena versailleská mírová jednání a stanovena definitivní hranice ČSR – proto byla v některých oblastech osídlených národnostními menšinami reforma bojkotována. Nutno podotknout, že druhá fáze reformy sice byla účinná z hlediska snižování cenové hladiny, ale za cenu poklesu exportu až o více než 50 % mezi lety 1921-1923 (29,5 mld. Kč v roce 1921; 13,9 mld. Kč v roce 1923), nárůstu nezaměstnanosti ze 71,5 tis. v roce 1921 na 207,3 tis. v roce 1923, bankovní krize (počet bank se v době deflační krize 1921-1923 snížil ze 38 na 31 díky fúzím či defaultům) a všeobecnému ekonomickému poklesu. Výsledkem ale byla silná měna, která byla stabilizovaná na úrovni přibližně 6,5 Kč za švýcarský frank, přičemž tento kurz byl již udržován po celá 20. léta a stal se podkladem pro stanovení parity zlatého standardu v roce 1929.

Odkazy Reference

Literatura Jan Vokrouhlecký: Komparace československých měnových reforem 1919, 1945 a 1953, Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut ekonomických studií, 2004

Související články Československý frank

Externí odkazy Přehled okolkovány českých a slovenských bankovkách (katalog, galerie a další informace)

1919 Měnová reforma Kategorie:Události roku 1919 Kategorie:Československo v roce 1919