Malé dějiny jedné rodiny je československý rodinný komediální televizní seriál z konce 80. let 20. století. Sledují se v něm všednodenní zážitky, starosti a radosti běžné „socialistické rodiny“ Kolářových (novinářky, jejího manžela – mistra ze strojírenských závodů a jejich dvou adolescentních dětí) na pozadí společenského dění.

Seriál byl komponován jako malá rodinná sága s průběžně tvořeným dějem (podobně jako o dvacet let později komerční seriály typu Ordinace v růžové zahradě), díky čemuž mohlo seriálové dění držet krok s děním skutečným a reagovat na skutečné události, občas uváděné na pozadí děje (politické a sportovní události, spadlé lešení na Vinohradech, zavedení údaje o minimální trvanlivosti potravin aj.). Děj několika dílů je nahlížen z pozice novinářky Marty Kolářové jako vypravěčky a komentátorky děje, což mohlo mnohem později připomínat i americký seriál Sex ve městě a monology novinářky Carrie Bradshawové. Koncepce dění z továrny pak působí dojmem, že měl divákům přinést pozitivní náhled na uvolňování ekonomiky a její přechod z centrálně řízených národních podniků se jmenovanými řediteli na formu částečně samostatných státních podniků s řediteli, které si volí sami zaměstnanci, a to ještě doprovázeno postupným startem soukromého podnikání.

Pro natáčení seriálu byl za cca 1 milion Kčs zakoupen rodinný dům v Modřanech včetně zařízené pekařské dílny i s pecí. Rodina Kolářova ovšem bydlí ve starším zděném činžovním domě v městečku Dubice, Přívozní ulice 7, jejich telefonní číslo je 4562, od jara 1989 po přečíslování 27481. Děda Kolář bydlí v hornickém městysu Černá Lhota, prarodiče z Martiny strany na Moravě.

První díl seriálu byl odvysílán ve čtvrtek 1. 9. 1988 od 20:00 na prvním programu Československé televize,ÚČL AV ČR: Rudé právo 1. 9. 1988, str.4 poslední díl pak ve čtvrtek 7. 9. 1989 od 20:00ÚČL AV ČR: Rudé právo 7. 9. 1989, str.5 s reprízou druhý den v 11:20.ÚČL AV ČR: Rudé právo 8. 9. 1989, str.5

Obsazení Některé postavy se objevují skoro ve všech dílech, resp. jejich obsazení je stálé a ne pouze epizodní. Jsou to zejména:

Rodina:

Příbuzenstvo:

Pracovníci podniku Dustroj:

Pracovníci redakce deníku Dubická záře:

Sousedé a známí:

Ostatní postavy:

Naopak jiné postavy se objeví jen v některých dílech.

Seznam dílů A zase ta škola (1. díl, scénář Jiří Bednář, dramaturgie Gustav Oplustil, premiéra 1. 9. 1988)TV Barrandov, 1. 6. 2012

Marta dostala v redakci za úkol začít psát seriál příhod „ze života“ a už cestou z práce vidí spoustu příležitostí a témat, o kterých by se mohlo psát. S manželem se potká na zchátralém nádraží Dubice sever, kam se čtyřicetiminutovým zpožděním dorazí vlak s dětmi vracejícími se z prázdnin – a hned mají nový problém: Lenka totiž koupila bratrovi dětskou jízdenku, což revizor neuznal a nutí je zaplatit u výpravčího pokutu. Je to však bývalý Jiřího podřízený a ten prohřešek velkoryse vyřeší domluvou.

Den horníků (2. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 8. 9. 1988)TV Barrandov, 8. 6. 2012ÚČL AV ČR: Rudé právo 8. 9. 1988, str.4

Marta dostala za úkol napsat reportáž o Dni horníků a tak jede na návštěvu k dědovi (děda: „Přímo u ředitele? A tak to tam jdi. On ti řekne, jak plněj závazky, jak stoupla mechanizace, jak se snížil počet pracovních úrazů, cheche. Hezky si to napiš. No a pak tam vraž trochu novýho myšlení, hornickýho potu a takovejch těch rozesmátejch tváří, no a budeš mít článek jako cumel.“) – ten právě odmítá pomoci organizátorům s následky větrné smrště, protože na tu slávu původně nechtěli pozvat hornické důchodce. A také se dozvědí, že na oslavě má být tajemníkem zfixlovaná tombola a ředitel podniku má vyhrát zajíce. Když však dostanou „osobní pozvánky od ředitele“, pomohou opravit elektrorozvody i okna a ještě pak tajemníkovi zatopí u ředitele.

Rekonstrukce (3. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 15. 9. 1988)ÚČL AV ČR: Rudé právo 15. 9. 1988, str.4

Kolářovi se chystají předělávat byt. Musejí si vyřídit na OPBH (kde se nejprve maluje, pak sekají instalace a pak znovu maluje) povolení k vnitřní přestavbě bytu, což neochotná úřednice nechce povolit s odkazem na to, že jde o byt II. kategorie a ten OPBH zatím nehodlá rekonstruovat, i když jde o „dům hrůzy“ se stálými haváriemi – a kdyby Kolářovi platili rekonstrukci sami, i to by jim škodolibě rozmluvila („Povolení ke stavbě a dokumentaci k tomu, dvojmo. Máte? Nemáte. Tak vypracovat. Povolení od kominíků máte? Nemáte. Povolení od plynáren máte? Nemáte. Také od nás budete chtít povolení ke skládce před domem, že? No, podívejte se, já si myslím, že byste s tím měli počkat, až budete v plánu.“ a „Také od nás určitě budete chtít nějaké finanční přispění. Tak my vám nedáme nic. Protože to by pak chtěl přestavovat každej!“). Když však úřednici nahradí jiná a mladší, jde vše jako po drátkách a povolení dostanou okamžitě.

Nečekané komplikace (4. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 22. 9. 1988)ÚČL AV ČR: Rudé právo 22. 9. 1988, str.4

Marta dostala za úkol napsat reportáž o pobočce Stavebnin v nedalekém Kostelci, kam shodou okolností Kolářovi míří kvůli rekonstrukci bytu. Jiří odmítá dávat úplatky, a proto si je nepříjemné zaměstnankyně přehazují a všemožně znechucují, jen zdánlivě vstřícný je skladník ocelových výrobků a ochotou sice překypuje šéf dopravy, ale až když Kolářovi konečně mají materiál doma, zjistí, že mu za dvacetikilometrovou cestu museli zaplatit „do kapsy“ dalších 600 Kčs. A až nakonec se Marta dozví, že šéfredaktor má k dispozici řadu stížností na uvedené zaměstnance Stavebnin, ale Martě to předem neřekl, protože jinak by „její“ reportáž nebyla „ze života“.

Zlepšovák (5. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 29. 9. 1988)TV Barrandov, 15. 6. 2012ÚČL AV ČR: Rudé právo 29. 9. 1988, str.4

Marta má za úkol článek o využívání výpočetní techniky ve strojírnách. Jde proto na reportáž do místních strojíren, kde se Jiří právě dostal do konfliktu: jako mistr totiž odmítá uvolnit některé podřízené na dvoudenní bramborovou brigádu do patronátního JZD, protože jednak před dvěma týdny výroba stála pro nedostatek materiálu a teď to musejí dohnat, jednak by na brigádu jeli jen vypočítavci pro metrák brambor zadarmo („Kdyby se vážně uvažovalo o tom Vránově zlepšováku, o tom jeho nápadu, kdyby tu byly počítače, tak se vsadím, že bude čas jít třeba na mrkev. Jenomže my děláme přestavbu přes brambory!“). A zpátečnický ředitel Dustroje, za vydatné podpory funkcionářských frází a i některých podřízených, stále odmítá modernizovat řízení podniku zavedením výpočetní techniky. Marta pak provokativně nazve článek „Bramborová brigáda“.

Vyznamenání (6. díl, premiéra 6. 10. 1988)ÚČL AV ČR: Rudé právo 13. 10. 1988, str.4

Anonym (7. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 13. 10. 1988)TV Barrandov, 22. 6. 2012ÚČL AV ČR: Rudé právo 13. 10. 1988, str.4

Rekonstrukce bytu se blíží. Přivolaný mistr kominický odmítá (s poukazem na chybějící povolení plynařů, kteří ovšem čekají na něj) dát dobrozdání na stavbu komína plynového etážového topení – jeho přístup se rázem změní, když Marta prohlásí, že by se s ním samozřejmě „nějak“ vyrovnala. Mistr si naúčtuje 28 Kčs za pětisekundové nahlédnutí do světlíku a zaokrouhlí to na 100 Kčs i s prohlídkou původního komínu – přitom ale vyrazí komínovou zátku a saze létají po celé koupelně i s pověšeným prádlem. Zoufalá Marta běží za Jiřím do podniku, ale ten má jiné starosti: vedení totiž dostalo anonymní dopis, hanobící mistra Koláře a inženýra Vránu jako kumpány, kteří zavedením počítačů chtějí obrat dělníky o peníze. Ředitel Havránek místo rozhodnutí odjede mimo podnik a předá dopis k řešení na schůzi. Proti Kolářovi s Vránou vystoupí jen šéfodborář Jouza s bezpečnostním technikem Zárubou, zatímco předseda CZV KSČ Hodek dopis odmítne jako cílenou provokaci a výrobní náměstek Mráček ho dokonce demonstrativně roztrhá. Věc tedy končí morálním vítězstvím Koláře a Vrány. Kolářovi jsou navíc potěšeni ještě jednou věcí: podezřívali dceru Lenku, že je v sedmnácti letech těhotná, ale ta jim sdělila, že miminko si bude přát až později, ne teď.

Brigáda (8. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 20. 10. 1988)ÚČL AV ČR: Rudé právo 20. 10. 1988, str.4

Pracovník Sběrných surovin upozornil Veřejnou bezpečnost na to, že se ve výkupu kovů objevila měď za několik tisíc korun. To zjistíme v okamžiku, kdy ke Kolářovým přijde mladý příslušník SNB požádat Lenku o doložení, odkud s ostatními studenty gymnázia při úklidové brigádě v Dustroji vzali šrotové kabely a odvezli je do sběrny. Otec Jiří jede pro jistotu také – a jeho přítomnost na zadním sedadle služebního vozu VB (a také nepřítomnost v práci následující den) vyvolá fámu, že byl zatčen. Předseda odborů Jouza je na koni a v kantýně vyhrožuje všem, kteří Kolářovi v podniku fandí, že i oni možná půjdou do vězení. Věc se ale vyvine jinak: kriminální služba totiž zjistila, že jde o dlouhodobou rozkrádačku, podpořenou nekontrolovanými investicemi (kriminalista: „Na stopu nás přivedli studenti gymnázia.“ – ředitel Havránek: „Studenti? Hm, to je zvláštní, když člověk po nich chce, aby hrábli trochu práce, tak to ne. Ale na volovinky, to je užije!“). Na OV KSČ téhož dne tajemník vynadá Havránkovi za zpátečnické, alibistické a nerozhodné vedení podniku – a šedesátiletý Havránek si příliš nepomůže tím, když prozradí, že on vždy jen dělal, co se po něm chtělo a plnil direktivy, že továrna z roku 1913 se po třiceti letech jeho ředitelování fyzicky rozpadá, že mu nevadí dluhy v exportu a že on sám ohledně inovací nepřijme žádné rozhodnutí, pokud nedostane písemný příkaz úřední nebo stranický. Díl končí optimisticky: pod neschopným Havránkem se kýve židle, zlodějský skladník Kokeš je zatčen a divák zjistí, že Kolář nebyl zatčen, ale měl jednodenní dovolenou.

Mistři (9. díl, scénář Gustav Oplustil, dramaturgie Halina Pawlowská, premiéra 27. 10. 1988)TV Barrandov, 29. 6. 2012ÚČL AV ČR: Rudé právo 27. 10. 1988, str.4

Paralelně vedle sebe běží příběhy různých „mistrů“: Jiří Kolář jako výrobní mistr se na dílně pohádá s komisí BOZP a poté, co mu okolojdoucí ředitel Havránek sdělí, že „nikdo nemá svoje vedoucí místo předplacené“, dojde rozčileně oznámit předsedovi CZV KSČ Hodkovi, že skládá funkci mistra a raději se vrací „na mašinu“, kde bude mít klid. V téže době potom emeritní mistři řemeslníci (Jiřího otec František Kolář s kamarády Kalouskem a Šedou) rozjíždějí rekonstrukci Kolářových bytu, ale záhy se Kalouskovi povede prorazit olověnou stoupačku a tím pádem se voda valí nejen o patro níž k Bártlovým, ale i do přízemí do obchodu s léčivými rostlinami, kde znehodnoti část uskladněného býlí. Ačkoliv Marta má strach z možná agresivního souseda Bártla, ten to vezme sportovně a když se potká před domem s Jiřím, ještě vesele ukáže na trojici studentek vstupující do obchodu a vesele pronese: „A vono to mokro není marný. Stahujou se sem žáby.“

Namlouvání (10. díl, scénář Halina Pawlowská, dramaturgie Gustav Oplustil, premiéra 3. 11. 1988)TV Barrandov, 6. 7. 2012ÚČL AV ČR: Rudé právo 3. 11. 1988, str.4