Slasher (angl. název, výsl. Slæšr) je podžánr hororu, jehož ústředním motivem je psychopatický sériový vrah, který systematicky pronásleduje a vraždí skupinu lidí. Oběťmi jsou nejčastěji dospívající mládež nebo mladí dospělí, kteří se nacházejí v izolovaném prostředí, mimo dosah pomoci. Slashery se vyznačují specifickými narativními a vizuálními pravidly, která pomohla formovat popkulturu od 70. let 20. století.

Ačkoliv slasher operuje s motivem opakovaných vražd, je nutné jej striktně oddělovat od filmů zaměřených na skutečné kriminální případy. Biografické snímky či kriminální thrillery, které se snaží realisticky mapovat životy, psychologii a zločiny reálných sériových vrahů, mezi slashery nepatří. Slasher se primárně nezaměřuje na věrné vyobrazení policejního vyšetřování nebo klinickou psychologii, ale jeho hlavním cílem je budování čisté hrůzy, napětí a katarze ze samotného aktu přežití tváří v tvář ztělesněnému zlu.

Od začátku až po konec Slasher obvykle začíná vraždou jedné nebo více osob. Vrahem je často maskovaný psychopat (série Vřískot, Halloween, Pátek třináctého). Nebo má znetvořenou tvář, často nemluví nebo pouze zřídka, působí nezastavitelně či nezničitelně, téměř nikdy neběhá ale přesto prchající hrdiny vždy dožene. Běžným fenoménem žánru je také popírání logiky a fyzikálních zákonů ohledně pohybu v prostoru – vrah se často „teleportuje“ a zčistajasna se objevuje na místech, kam by se reálně nemohl v daném čase dostat (např. stojí znenadání před obětí, ačkoliv byl před okamžikem daleko za ní, nebo nepozorovaně pronikne do bezpečně zamčené místnosti). Hlavní antagonista má také obvykle minulost spojenou s místem, kde se děj odehrává. Děj je zasazen do míst odříznutých od civilizace – letní tábory, chaty v lesích, střední školy po vyučování, nebo klidná americká předměstí během svátků a maloměsta. Velké množství slasherů se však odehrává i v běžných městech kde by na místě měl fungovat kompetentní policejní sbor, tváří v tvář vrahovi však zcela ztrácí svou efektivitu. Policie je v žánru často vyobrazena jako neschopná, bagatelizuje nebezpečí, nevěří varováním hlavních hrdinů, přijíždí příliš pozdě, nebo jsou její příslušníci vrahem rovnou vražděni. Vrah téměř výhradně používá chladné zbraně nebo běžné pracovní nástroje vyžadující fyzický kontakt. Typické jsou nože, mačety, sekery, háky nebo motorové pily. Střelné zbraně se v tomto žánru používají jen zřídka. Do této kategorie velice dobře zapadá i série Noční můra v Elm Street, avšak jestli tato série je slasherová, je sporné. Ke konci filmu přežije obvykle vždy jen málopočetná skupina lidí či pouze jedna osoba – Final girl (Poslední dívka): koncept, který poprvé pojmenovala teoretička Carol J. Clover. Jde o poslední přeživší postavu, v 99% se jedná o dívku a hlavni protagonistku snímku, ta se v závěru filmu musí vrahovi postavit. Bývá inteligentnější, morálně čistší (často se zdržuje sexu, alkoholu a drog) a ostražitější než její vrstevníci. Na konci je vrah zničen nebo se zničen být zdá a později uprchne či film skončí otevřeně pro pokračování.

Historie a vývoj

Předchůdci (60. a raná 70. léta) Základy žánru položily v roce 1960 filmy Psycho (režie Alfred Hitchcock) a Šmírák (režie Michael Powell). Oba snímky představily motiv psychologicky narušeného vraha. Výrazný vliv měl také italský subžánr giallo (zejména filmy režisérů Maria Bavy a Daria Argenta), který zpopularizoval maskované vrahy v černých kožených rukavicích, propracované scény vražd a důraz na vizuální stránku krve.

Rané prototypy amerického a kanadského slasheru představují filmy Texaský masakr motorovou pilou (1974) a Černé Vánoce (1974).

Zlatý věk (1978–1984) Klíčovým zlomem, který definoval slasher jako masový fenomén, byl nezávislý film Johna Carpentera Halloween (1978). Tento obrovský komerční úspěch stanovil základní vzorec, který začala kopírovat řada dalších tvůrců. V roce 1980 navázal Pátek třináctého, který přidal na brutalitě a zpopularizoval prostředí letního tábora. Dalším milníkem se stala Noční můra v Elm Street (1984) Wese Cravena, která do žánru vnesla nadpřirozené prvky.

Úpadek a saturace trhu (Konec 80. let) Během 80. let zaplavily trh desítky slasherů a jejich pokračování. Diváci začali ztrácet zájem kvůli předvídatelnosti, stereotypům a tlaku cenzury, která si vynucovala stříhání krvavých scén. Na přelomu 80. a 90. let žánr přežíval převážně díky videotrhu (direct-to-video) a komediálním prvkům, které do něj vstoupily, když se původně děsiví vrahové (např. Freddy Krueger) stali popkulturními karikaturami.

Renesance a sebereflexe (1996–počátek 21. století) V roce 1996 žánr oživil Wes Craven filmem Vřískot (Scream). Film byl revoluční tím, že obsahoval postavy, které znaly pravidla hororových filmů a aktivně o nich diskutovaly. Tento "meta-slasher" inspiroval novou vlnu teenagerských hororů konce 90. let, jako například Tajemství loňského léta (1997) nebo Temná legenda (1998).

Remaky a současnost (Nultá a 20. léta 21. století) Po roce 2000 se trend zaměřil na brutálnější a temnější remaky klasických sérií (Texaský masakr motorovou pilou v roce 2003, Halloween v roce 2007, Pátek třináctého v roce 2009). V současnosti slasherový žánr prožívá návrat formou tzv. "legacy sequels" – filmů, které navazují přímo na původní díly a ignorují pozdější nepovedená pokračování, přičemž vracejí na plátna původní hrdiny (např. Halloween z roku 2018 nebo Vřískot z roku 2022). O žánr se zajímají také nezávislí tvůrci (série X a Pearl režiséra Ti Westa), kteří jej kombinují s moderním autorským hororem.

Kritické přijetí Slashery se historicky potýkají s velmi vlažným až silně negativním přijetím ze strany filmových kritiků. Většina filmů tohoto žánru (s výjimkou několika zakladatelských děl a sebereflexivních snímků jako Vřískot nebo Halloween) získává spíše podprůměrná hodnocení na recenzních stránkách i v odborném tisku.

Důvodem kritiky bývá především vysoce předvídatelný a nekomplexní děj, nadužívání stále stejných klišé a schematické, „ploché“ postavy, které slouží pouze jako „potrava pro vraha“. Recenzenti žánru rovněž často vytýkají slabší herecké výkony (dáno nízkými rozpočty a obsazováním nezkušených herců) a důraz na vizuální stránku samoúčelného násilí (gore) na úkor propracovanějšího scénáře či psychologie. Navzdory těmto špatným hodnocením od kritiků jde paradoxně o jeden z komerčně nejúspěšnějších a nejvýdělečnějších filmových žánrů vůbec. Nízké produkční náklady zaručují vysokou návratnost a žánr si stabilně udržuje obrovskou fanouškovskou základnu, díky níž mnohé nízce hodnocené slashery postupem času získaly status kultovních klasik.

Příklady vpravo|náhled|Masový vrah Jason Voorhees ze série Pátek třináctého

Film Na lince je vrah Bazén Dům voskových figurín Hory zalité krví Krvavý Valentýn Boogeyman 2 Ďábelský Santa Halloween

Série série Halloween série Pátek třináctého série Vřískot série Noční můra v Elm Street Texaský masakr motorovou pilou série Psycho

Odkazy

Reference

Externí odkazy Studna.net - Téma o slasheru Články s tagem slasher – Typické příklady slasherů http://horrory.cz/seznam/slasher – seznam slasher hororů

Kategorie:Hororové filmy Kategorie:Slashery