Alexandre Dumas [alexandr dyma], vlastním jménem Dumas Davy de la Pailleterie [dymɑ davi də la pajət(ə)ri] (24. července 1802, Villers-Cotteréts, Francie – 5. prosince 1870, Puys) byl čelní francouzský prozaik a dramatik v období romantismu. Proslavil se především historickými a dobrodružnými romány, z nichž nejznámější jsou Tři mušketýři a Hrabě Monte Christo. Mnoho jeho děl bylo několikrát zfilmováno.
Život
Původ a mládí vlevo|náhled|Rodný dům Alexandra Dumase st. ve Villers-Cotterêts. Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce, Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil ve francouzské kolonii Saint-Domingue (ostrov Hispaniola) na území dnešního státu Haiti, ze smíšeného vztahu markýze Alexandra Davy de La Pailleterie a černé otrokyně jménem Marie-Cessette Dumasová. Matka Marie-Louise-Élisabeth Labouretová byla dcerou hostinského v malém městečku Villers-Cotterêts v departementu Aisne. Rodina žila v pronajatém zámku Château des Fossés, obklopeném vodními příkopy. Po otcově smrti v roce 1806 se matka s Alexandrem a jeho starší sestrou vrátila do rodičovského domu ve Villers-Cotterêts. Dostalo se mu jen základního vzdělání v místní koleji abbého Grégoira, ale vynikal krásným rukopisem a v roce 1816 byl přijat jako pomocník do notářské kanceláře. V roce 1819 se Alexandr setkal s Adolphem de Leuven, který byl ve stejném věku a představil mu moderní poezii. Společně začali psát divadelní hry a vaudevilly, které však zpočátku byly odmítány.
Odchod do Paříže vlevo|náhled|Portrét A. Dumase staršího od Josepha Guicharda (1828) V roce 1823 odešel do Paříže, kde si našel místo u notáře a později v sekretariátě vévody Orleánského. Navštěvoval pařížská divadla a v Comédie-Française se seznámil se slavným hercem Talmou. Rok po příjezdu do Paříže se mu narodil nemanželský syn Alexandre (27. července 1824) ze vztahu se švadlenou Laure Labayovou. Dumas ho uznal za vlastního až v březnu 1831, několik dní po narození dcery Marie-Alexandrine, kterou měl s herečkou Belle Kreilssamerovou (1803–1875).
Dumas se vzdal úřednické kariéry s cílem stát se slavným dramatikem. V roce 1825 napsal s Adolphem Leuvenem a za asistence Pierra-Josepha Rousseaua jednoaktový vaudeville Lov a Láska (La Chasse et l'Amour), který měl velký úspěch. Jeho další hry vnesly do divadla nového ducha, Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Poutavé romanticko-historické příběhy, živé postavy, dialogy v próze, jevištní výprava si získaly přízeň diváků. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama, úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831), s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi, a také Věž nesleská (La Tour de Nesle) (1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem. Dumas se stal slavným a bohatým mužem.
Romanopisec Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d’Harmental). Byl zveřejněn pod Dumasovým jménem v časopise La Presse a zaznamenal dobrý ohlas. V průběhu sedmi let (1844–1850) vytvořil ve spolupráci s Augustem Maquetem všechna velká díla, která zajistila jeho slávu. Publikována byla na pokračování ve čtyřech novinách: La Presse, Le Siècle, Le Constitutionnel a Journal des débats. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá 257 svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Auguste Maquet měl také velkou zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (1844, Les Trois Mousquetaires) s hrdiny d’Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (1845, Vingt ans après) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (1847–1850, Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard), ve kterých dovedli děj až do d’Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas a Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte Christo (1844–1845, Le comte de Monte-Christo). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století, Královna Margot (1845, La reine Margot), Paní z Monsoreau (1846, La dame de Monsoreau) a Králův šašek (1847, Les Quarante-Cinq) a dále cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d’un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (1846–1849, Joseph Balsamo), Královnin náhrdelník (1849–1850, Le Collier de la reine), Dobytí Bastily (1850–1851, Ange Pitou) a Hraběnka de Charny (1852–1855, La Comtesse de Charny). náhled|Zámek Monte Christo (od roku 1994 muzeum A.Dumase) Ačkoliv Dumas vydělal psaním za svůj život značné finanční obnosy, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Monte Christo, postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, otevření vlastního divadla v únoru 1847, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich manželství roku 1844, rozchod a finanční vyrovnání se spolupracovníkem Augustem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. V roce 1848 přerušil psaní a neúspěšně se pokusil kandidovat do parlamentu. Dumas měl mnoho milostných afér, ze kterých se narodily nejméně dvě další děti: Henry Bauër (narozen v roce 1851, syn Anny Bauërové) a Micaëlla-Clélie-Josepha-Élisabeth Cordierová (narozena v roce 1860, dcera herečky Émélie Cordier).
Koncem roku 1851 odešel s Victorem Hugem do Bruselu na protest proti státnímu převratu Napoleona III., který se prohlásil císařem. Po vyrovnání se svými věřiteli, kterým postoupil část práv ke svému dílu, se v roce 1853 vrátil do Paříže. V letech 1857–1860 vydával časopis Monte Christo. Publikoval také několik cestopisů ze svých častých zahraničních cest a se spolupracovníky se podílel na překladech románů z němčiny, angličtiny a ruštiny. Podnikl dlouhou cestu do Ruska a na Kavkaz (od června 1858 do března 1859). V roce 1860 Dumas prodal svůj majetek, aby nakoupil zbraně pro Garibaldiho armádu a vydal se s nimi na Sicílii. Po boku Garibaldiho vstoupil v září 1860 do Neapole. Byl jmenován ředitelem vykopávek v Pompejích a v letech 1861–1864 tam zastával funkci ředitele muzeí. Současně řídil a redigoval noviny L'Indipendente a do jejich přílohy psal rozsáhlé dílo o historii Bourbonů v Neapoli. náhled|Dumasův náhrobek v Pantheonu (Paříž)
Závěr života Do Francie se vrátil v dubnu 1864, psal, přednášel, cestoval, znovu vydával noviny Mušketýr (1866–1867). Dumas byl náruživý gurmán a své znalosti z tohoto oboru zpracoval v publikaci Velký kuchyňský slovník (Grand dictionnaire de cuisine), jejíž rukopis byl předán vydavateli v březnu 1870 a vydán po jeho smrti v roce 1873. Měl poslední poměr s americkou herečkou Adah Isaacs Menkenovou, se kterou se setkal na začátku roku 1867.
V září 1870 utrpěl silný záchvat mrtvice a musel se v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž slavnému spisovateli Alexandru Dumasovi mladšímu do Puys, kde také 5. prosince 1870 zemřel a byl pohřben. Po válce v roce 1870 nechal jeho syn v dubnu 1872 převézt tělo do Villers-Cotterêts. U příležitosti dvoustého výročí Dumasova narození byly jeho ostatky v listopadu 2002 přeneseny do Pantheonu v Paříži.
Dílo Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románům Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.
Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) Alexandra Dumase staršího na Index zakázaných knih.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 84.]
Henri III. et sa cour (1829, Jindřich III. a jeho dvůr), historické drama o spiknutí vévody de Guise za vlády francouzského krále Jindřicha III. Antony (1831), divadelní hra La Tour de Nesle (1832, Věž nesleská), divadelní hra, společně s Frédéricem Gaillardetem Impressions de voyage (1834–1837, Dojmy z cest), cestopisy Kean, ou Désordre et génie (1836), divadelní hra inspirovaná životem anglického herce Edmunda Keana (1787–1833) Acté (1838, Akté), román z období vlády římského císaře Nerona, česky dostupné online Le capitaine Paul (1838, Kapitán Paul), román Bathilde (1839), divadelní hra, společně s Augustem Maquetem Le capitaine Pamphile (1839, Kapitán Pamfil), román Les crimes célèbres (1839–1840, Slavné zločiny), sbírka osmnácti historických statí popisujících významné kriminální případy, které se odehrály od roku 1343 do roku 1840, spolupracovali Auguste Arnould, Pier Angelo Fiorentino, Narcisse Fournier a Félicien Malefille Aventures de Lyderic (1842, Dobrodružství hraběte Lydericha), román, zpracování příběhu ze staroněmecké Písně o Nibelunzích Le chevalier d’Harmental (1842, Rytíř Harmental), román, společně s Augustem Maquetem, jako jeho pokračování bývá někdy označován román Une fille du régent (1844, Vladařova dcera) Amaury (1843), román, česky jako Umírá se na lásku? Ascanio (1843), román, společně s Paulem Meuricem, česky též jako Králův klenotník, inspirováno pamětmi florentinského zlatníka a sochaře Benvenuta Celliniho Georges (1843, Jiří), román odehrávající se na ostrově Mauritius roku 1824 Cécile ou La robe de noces (1844, Svatební šaty), román Fernande (1844), román, společně s Hippolytem Augerem, česky Láska mým životem Les frères corses (1844, Korsičtí bratři), novela Les trois mousquetaires (1844, Tři mušketýři), román, společně s Augustem Maquetem, česky dostupné online Une fille du régent (1844, Vladařova dcera), román, společně s Augustem Maquetem, bývá někdy označován jako pokračování románu Le chevalier d’Harmental (1842, Rytíř Harmental) Le comte de Monte-Christo (1844–1845, Hrabě Monte Christo), dobrodružný román, společně s Augustem Maquetem. Louis XIV et son Siècle (1844–1845, Ludvík XIV. a jeho století), historický spis La reine Margot (1845, Královna Margot), román, společně s Augustem Maquetem, první část trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století Vingt ans après (1845, Tři mušketýři po dvaceti letech), román, společně s Augustem Maquetem, druhá část cyklu Tří mušketýrů Les mousquetaires (1845, Mušketýři), divadelní hra na motivy románu Vingt ans après (Tři mušketýři po dvaceti letech), společně s Augustem Maquetem La Guerre des Femmes (1845–1846, Válka žen), román z období povstání frondy v letech 1650 až 1653 La dame de Monsoreau (1846, Paní z Monsoreau), román, společně s Augustem Maquetem, druhá část trilogie Hugenoti z období náboženských válek ve Francii v 16. století, česky též jako O korunu a lásku