Svátek práce nebo 1. máj ( nebo ) je mezinárodní svátek pracujících, dělnického hnutí a dělnické třídy, který se obvykle slaví 1. května, případně v první květnové pondělí.

Masové oslavy pracujících byly zavedeny druhou internacionálou na jejím prvním sjezdu v Paříži v červenci 1889. Šlo o výsledek přijetí taktiky masových demonstrací a shromáždění pro dosažení požadavků dělnického hnutí, zejména osmihodinové pracovní doby. Datum 1. května, které tradičně v Evropě připadalo na oslavy prvního máje a jara, vybrala federace amerických odborů American Federation of Labor jako připomínku Haymarketského masakru v Chicagu z 1. května 1886.

V českých zemích se dělnické hnutí do stávek a akcí zapojilo ihned v roce 1890. První shromáždění se konala na Střeleckém ostrově v Praze. K uznání svátku práce však došlo až v roce 1919 po vzniku Československa.

Historie Pozadí V 19. století, v době průmyslové revoluce a industrializace, se zformovalo organizované dělnické hnutí, které poprvé ve formě první internacionály (1864) dosáhlo mezinárodní úrovně. Hnutí usilovalo o zlepšení pracovních a sociálních podmínek dělnické třídy. Zlepšení však přicházela pozvolně a v každé zemi v různém období. Například ve Spojeném království hnutí v roce 1847 dosáhlo zkrácení pracovní doby v textilním průmyslu pro ženy a mladistvé na deset hodin denně. Chartisté v téže době usilovali o všeobecné rovné volební právo pro muže, jelikož dělníci nemohli volit.

Ve Spojených státech amerických byl v roce 1882 odbory navržen svátek práce, který se měl slavit každé první pondělí v září.

V Chicagu, americkém průmyslovém centru, probíhalo v druhé polovině devatenáctého století pnutí. Jednak bylo dané masovou imigrací dělníků, zejména z něměckých a českých zemí, a dále snahou amerických odborů vymoci dělnictvu lepší pracovní podmínky. Někteří zaměstnavatelé na to reagovali podporou stávkokazů, najímáním si soukromých bezpečnostních sborů a rozdmýcháváním etnických konfliktů s cílem rozdělit dělnické hnutí. Během osmdesátých let 19. století, kdy probíhala recese, rostlo v Chicagu odborové hnutí, které mělo anarchistické a socialistické větvě. V říjnu 1884 americké odbory Federation of Organized Trades and Labor Unions přijaly cíl do 1. května 1886 přimět vlády přijmout osmihodinovou pracovní dobu. Pokud by se tak nestalo, měly americké odbory jednotně vyhlásit generální stávku. V roce 1886 stále nebyly přijaty takové zákony a řada odborů proto vyhlásila na 1. května 1886 stávku, které se v USA účastnilo dle odhadů 300 tisíc až 500 tisíc lidí. V Chicagu se účast pohybovala kolem 40 tisíc lidí. Ačkoliv šlo o jednodenní stávku, dělnické akce probíhaly i v následujících dnech a nejednou došlo k jejich rozehnání policií. Na 4. května bylo proto svoláno protestní shromáždění na Haymarket Square. Toho se účastnily vyšší stovky až nižší tisíce lidí. Na shromáždění promlouvali zejména anarchisté, jako byli August Spies a Albert Parsons. Krátce poté dorazily jednotky policie a nařídily rozpuštění shromáždění. Při střetu někdo hodil na policii výbušninu, na což policie zareagovala střelbou do davu. Policie na místě zabila čtyři lidi a desítky zranila. Následně došlo k masovému zatýkání. Zatčeni byli také Spies a Parsons. V následujícím soudním procesu byli odsouzeni za anarchistické spiknutí a v roce 1887 popraveni.

Vznik svátku a jeho vývoj náhled|vlevo|Shromáždění socialistů v New Yorku (1. května 1912) Ve Spojených státech byl svátek práce poprvé uzákoněn ve státě Oregon v roce 1887, a to na první pondělí v září. V roce 1894 se svátek práce stal federálním státním svátkem.

V roce 1889 se v Paříži poprvé sešla druhá internacionála. Na sjezdu padl požadavek konání masových demonstrací na nadcházející výročí Haymarketského masakru v roce 1890. Požadavek byl přijat a 1. května 1890 skutečně došlo k mezinárodním demonstracím v Evropě a ve Spojených státech. Demonstrace proběhly také v Chile nebo Peru.https://web.archive.org/web/20210621040015/https://journals.co.za/doi/pdf/10.10520/AJA15955753_276 V Čechách proběhla demonstrace v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

K ustanovení každoročního mezinárodního dne pracujících oficiálně došlo na druhém sjezdu druhé internacionály v Bruselu v roce 1891. V dalších letech byly oslavy 1. května spojeny zejména s demonstracemi dělnického hnutí za lepší pracovní podmínky. V některých případech, jako například v Clevelandu v roce 1894, se proměnily do násilných nepokojů. Na dalším sjezdu druhé internacionály v roce 1904 v Amsterdamu byl přijat pokyn, aby všechny sociálně demokratické politické strany a odbory pořádaly na 1. května stávky a masové akce za osmihodinový pracovní den.

200px|náhled|Oslavy 1. máje v Moskvě (1960) V období carského Ruska byl svátek zakázán a ruské dělnické hnutí mohlo pořádat jen nezákonné akce. Změna přišla po únorové revoluci roku 1917. Po říjnové revoluci 1917, kdy moc převzali bolševici, vypukla občanská válka. První oslavy mezinárodního dne pracujících konané v roce 1918 na protest bojkotovala celá opozice (menševici a anarchisté). Po občanské válce se z 1. května stal významný státní svátek, během kterého Sovětský svaz pořádal masové oslavy a později také vojenské přehlídky. Oslavy svátku práce se staly významnou každoroční událostí i v ostatních komunistických zemích (Kuba, Východní blok, Čína, Severní Korea, Vietnam). Oslavy v komunistických zemích byly obvykle organizovány komunistickou stranou a státním aparátem. Často šlo o projevení loajality režimu a propagaci jednotlivých výrobních segmentů.

Ve fašistické Itálii byl svátek v roce 1923 zakázán. Obnoven byl po druhé světové válce. Místo něj fašisté na konci dubna pořádali oslavy odkazující na starověké Floralie, festivity z antického Říma oslavující bohyni Floru. Po nástupu Adolfa Hitlera do funkce kancléře Německa a přechodu k nacistickému Německu v roce 1933, byl v Německu svátek přejmenován na „den národní práce“ a poprvé v německých dějinách byl uzákoněn jako uznaný státní svátek. Všechny oslavy už neměly pořádat odbory a pracující, ale stát. Jakékoliv akce komunistů, socialistů a odborů byly zakázány. Levicové pojetí oslav prvního máje Hitler považoval za „den nenávisti“ a chtěl se vrátit k tradičnímu pojetí. Svátek očistil o třídní boj a nechal ho propagovat jako oslavu práce a německých produktů. Konaly se velké průvody, ve kterých jednotliví zaměstnavatelé představovali své produkty. Den po prvním nacistickém svátku národní práce nacistické jednotky provedly zátah na odborové centrály. Od roku 1934 již svátek nesl název „státní svátek německého lidu“ a byl propojen s folklórními oslavami jara.

Ve Spojených státech amerických se po druhé světové válce, během tzv. mccarthismu, svátek práce stal terčem antikomunistů. Datum 1. května, které nebylo v USA pro tento svátek prosazeno, prezident Dwight D. Eisenhower přiřkl novému „svátku loajality Spojeným státům“. V roce 1958 byl na 1. května nově stanoven „svátek zákona“. Svátek práce přesto nadále slavili americké odbory, socialisté, anarchisté a komunisté.

Svátek práce v Česku Počátky

200px|náhled|vlevo|Tábor lidu na Střeleckém ostrově v Praze (1. května 1890) V českých zemích se v květnu 1890 konala demonstrace na Střeleckém ostrově v Praze a na dalších místech (například v Moravské Ostravě nebo na Nýřansku). Šlo o součást úsilí dělnického hnutí.

Ve fejetonu o této události spisovatel Jan Neruda napsal:

František Hlaváček napsal v exilu v USA na přelomu 19. a 20. století píseň „Svátek práce“. Protesty byla požadována osmihodinová pracovní doba, která byla uzákoněna až koncem roku 1918 po vzniku Československa. V Československu byl v roce 1919 stanoven Svátek práce dnem pracovního klidu. Jako československý svátek byl 1. květen coby Svátek práce stanoven zákonem č. 65/1925 Sb., účinným od 15. dubna 1925, kdy byl zařazen mezi památné dny. Tím zůstal i během existence Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945), kdy byl ponechán i v kategorii dnů pracovního volna, a během následných let. Podle nového svátkového zákona č. 93/1951 Sb., účinného od 1. ledna 1952, byl 1. květen dnem pracovního klidu.

Povinná účast 200px|náhled|První máj v Praze na Letenské pláni v roce 1981 O oslavách Svátku práce v Berlíně v roce 1933 psal československý diplomat Camill Hoffmann.

Podobně popisoval situaci v Berlíně dne 1. května 1933 i spisovatel a člen německé komunistické strany Jan Petersen:

V Československu, podobně jako v dalších socialistických zemích, patřil po druhé světové válce Svátek práce mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli komunistické moci. Účast na oslavách prvního máje byla velmi často nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Někdy se tento svátek bral jako májová veselice. V průvodu byly zastoupeny národní a družstevní podniky, školy i různé zájmové organizace (např. organizace Svazarmu či Červený kříž). Kromě pěších účastníků městem projížděly i alegorické vozy. Neodmyslitelnou součástí průvodů byly nejrůznější transparenty a mávátka.

V československém prostředí nahrával propagaci této akce i ten fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké. Užívalo se tehdy zcela běžně propagační sousloví „slavné májové dny“ a na mnoha letácích a plakátech bývaly uvedeny všechny tyto dny společně, tedy 1., 5. a 9. květen. V těchto dnech se konaly vzpomínkové akce na padlé sovětské a československé vojáky ve druhé světové válce.

Po rozpadu Československa s koncem roku 1992 převzalo samostatné Česko beze změn československý zákon, který platil až do roku 2000. Na základě nového svátkového zákona č. 245/2000 Sb., s účinností od 9. srpna 2000, byl 1. květen coby Svátek práce zařazen mezi ostatní svátky.

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Mezinárodní svátky Kategorie:1. květen Kategorie:Vzniklo 1890 Kategorie:Státní svátky Čínské lidové republiky Kategorie:Státní svátky Ruska