Ennio Morricone (10. listopadu 1928, Řím – 6. července 2020 Řím) byl italský hudební skladatel. Filmovou hudbu složil k více než 500 filmům a televizním seriálům. Nejznámějšími se staly některé z melodií pro přibližně 30 westernů.
Velmi úsporný styl komponování byl obzvláště zřetelný u spaghetti-westernů jako Hodný, zlý a ošklivý (1966) a Tenkrát na Západě (1968), kde použil i neobvyklých zvuků (vrzání vodního čerpadla) v souladu s teorií, že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba. Zkomponoval také melodie k filmům Mise (1986), Neúplatní (1987) a Bio Ráj (1988).
Životopis Morricone se narodil v Římě. Jeho otcem byl Mario Morricone Mortale (1903–1974) a matkou Libera Ridolfa, rozená Mancine (1905–1994). Studoval na konzervatoři Accademia Nazionale di Santa Cecilia hru na trubku a skladbu u Goffreda Petrassiho, sborovou hudbu a sbormistrovství.
V roce 1956 se oženil s Mariou Traviovou (1932–2020). Narodily se jim čtyři děti (Marco, Giovanni, Alessandra a Andrea). Hudbu pro filmy začal psát v roce 1962, ale ze začátku to dělal pouze v klasickém formátu a pojetí. Teprve v roce 1964 začal svou slavnou spolupráci s režiséry Sergiem Leonem a Bernardem Bertoluccim. Pro Leoneho napsal hudbu k filmu Pro hrst dolarů (orig. it. Per un pugno di dollari, 1964) a pokračoval řadou dalších kompozic pro větší množství spaghetti westernů. V roce 1968 začal omezovat svou skladatelskou činnost jen na hudbu k filmům, v tomtéž roce složil hudbu k 20 filmům.
Jeho spolupráce se Sergiem Leonem je považována za nejzdařilejší spolupráci mezi skladatelem filmové hudby a režisérem. Morricone napsal hudbu ke všem filmům, na nichž se Leone podílel jako režisér či producent, počínaje Pro hrst dolarů až po poslední Leoneho dílo Tenkrát v Americe.
Morriconeho hudba k filmu Hodný, zlý a ošklivý (orig. it. Il buono, il brutto, il cattivo, 1966, režie Sergio Leone) je patrně jeho nejslavnějším dílem a spolu s předehrou k Vilému Tellovi jsou jedněmi z nejrozpoznatelnějších melodií vůbec spojených s filmovým žánrem westernu. Dalšími velice známými melodiemi jsou hlavní téma a „Harmonika“ z filmu Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West, 1968, režie Sergio Leone) a dále Chi Mai – ústřední téma z francouzského filmu Profesionál. náhled|Ennio Morricone během dirigování orchestru Přestože Morriconeho spolupráce s Leonem je asi nejznámější, Morricone sám asi nejlépe hodnotí spolupráci s režiséry jako Giuliano Montaldo a Gillo Pontecorvo. Morricone rovněž často spolupracoval s přítelem z dětství Alessandrem Alessandronim, který vystupoval ve filmové hudbě pro Leoneho filmy jako „hvízdač“, protože motivy, kde se v hudbě objevuje pískání, jsou v těchto filmech velmi časté.
Svou první cenu Nastro d'Argento dostal Morricone v roce 1965 za hudbu k filmu Pro hrst dolarů (Per un pugno di dollari) (1964, režie Sergio Leone), následovala cena z roku 1970 za hudbu k filmu Metti, una Sera a Cena (1969, režie Giuseppe Patroni Griffi), a o rok později za hudbu k filmu Sacco a Vanzetti (1971, režie Giuliano Montaldo). Morriconeho první nominace na Oscara byla v roce 1979 za hudbu k Days of Heaven ([197, režie Terrence Malick) a další následovaly v roce 1986 za Misi, v roce 1987 za Neúplatní (The Untouchables, 1987, režie Brian De Palma), v roce 1991 za Bugsy (1991, režie Barry Levinson) a v roce 2001 za hudbu k filmu Málèna (2000, režie Giuseppe Tornatore).
Hudbu složil k 24 dílům televizního seriálu Mafia, dále pak seriálu Chobotnice, Marco Polo a dalších. Zkomponoval také hudbu pro film Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso, 1988, režie Giuseppe Tornatore).
Morriconeho hudba byla nahrána řadou umělců k velkému množství příležitosti: Hugo Montenegro měl hit se svou verzí melodie z Hodný, zlý a ošklivý, a to jak ve Velké Británii tak i v USA, a poté v roce 1968 nahrál celé album Morriconeho melodií. John Zorn nahrál desku s Morriconeho hudbou, stejně jako The Big Gundown v polovině osmdesátých let. Spolupracoval i se světovými umělci, jako portugalskou zpěvačkou Dulce Pontes (v roce 2003) a cellistou Yo-Yo Ma (v 2004) – oba nahráli desky Morriconeho hudby s Římským symfonickým orchestrem, kde Morricone sám hudbu dirigoval. Metallica použila na svých vystoupeních jeho Ecstasy of Gold jako úvodní skladbu, Ramones používali melodii z Hodný, zlý a ošklivý coby předehru svých vystoupení.
V roce 2003 napsal Morricone japonské drama Taiga drama o japonském samurajovi Mijamotu Musašim, .
Morricone absolvoval v roce 2005 světové turné s Římským symfonickým orchestrem a navštívil s ním nejen New York a Tokio, ale i Bratislavu.
V roce 2006 tento mistr filmové hudby plánoval vystoupit jako host na albu zpěváka Morrisseyho nazvaném Ringleader of the Tormentors, kam napsal smyčcovou sekci pro skladbu Dear God, Please Help Me, která byla nahrána v římských Forum Music Village Studios.
V roce 2011 vystoupil Ennio Morricone na dvou koncertech poprvé i v Praze. Naposledy v Praze vystoupil v lednu 2019, kdy zde koncertem ve vyprodané O2 aréně oslavil své 90. narozeniny. Velmi rád spolupracoval s Českým národním symfonických orchestrem a právě tento český orchestr mu nahrával hudbu k filmu Quentina Tarantina Osm hrozných, za nějž Morricone dostal roku 2016 svého vůbec prvního Oscara za filmovou hudbu. Paradoxně, Oscara za celoživotní dílo dostal již osm let předtím.
Ennio Morricone též vystoupil jako host na festivalu Prague Proms, kde 15. července 2018 uvedl v Obecním domě s Českým národním symfonickým orchestrem a Kühnovým smíšeným sborem svoji absolutní hudbu.
Ceny a ocenění 1969 – Premio Spoleto Cinema 1970 – Nastro d'Argento za Metti, una sera a cena 1971 – Nastro d'Argento za Sacco e Vanzetti" 1972 – Cork Film International za La califfa 1981 – Premio della critica discografica za Il prato 1985 – Nastro d'Argento a BAFTA za Tenkrát v Americe 1986 – Zlatý glóbus za Misi 1988 – Nastro d'Argento (Stříbrná stuha), BAFTA a Cena Grammy za Neúplatní 1988 – Donatellův David za Gli occhiali d'oro 1989 – Donatellův David za Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso) 1989 – Nint Annual Ace Winner za Il giorno prima 1989 – Pardo d'Onore (MFF Locarno) 1990 – BAFTA, Prix Fondation Sacem del XLIII na Filmovém festivalu v Cannes a Donatellův David za Bio Ráj (Nuovo Cinema Paradiso) 1991 – Donatellův David za Stanno tutti bene 1992 – Grolla d'oro alla carriera (Saint Vincent) 1993 – Donatellův David a Efebo d'Argento za Jonas che visse nella balena 1994 – ASCAP Golden Soundtrack award (Los Angeles) 1995 – Zlatý lev za celoživotní dílo (Leone d'oro alla carriera) (Benátský filmový festival) 2000 – Zlatý glóbus za film Legenda o "1900" (The Legend of 1900) (1998) 2000 – Donatellův David za Canone inverso 2004 – Zlatý orel (Золотой Орёл) za 72 metra (72 метра) 2006 – Grand Officer award od italského prezidenta Carla Azeglia Ciampiho 2007 – Oscar za celoživotní dílo 2016 – Oscar za hudbu k filmu Osm hrozných 2020 – Cena kněžny asturské
Seznam filmové hudby 1961 Il federale, režie Luciano Salce
1962 La cuccagna, režie Luciano Salce Diciottenni al sole, režie Camillo Mastrocinque La voglia matta, režie Luciano Salce I motorizzati, režie Camillo Mastrocinque
1963 Le monachine, režie Luciano Salce Il successo, režie Mauro Morassi, Dino Risi Baziliškové / I basilischi, režie Lina Wertmüller Duello nel Texas, režie Ricardo Blasco I marziani hanno 12 mani, režie Castellano e Pipolo
1964 Až po uši / In ginocchio da te, režie Ettore Maria Fizzarotti …e la donna creò l'uomo, režie Camillo Mastrocinque I maniaci, režie Lucio Fulci I due evasi da Sing Sing, režie Lucio Fulci Pro hrst dolarů / Per un pugno di dollari, režie Sergio Leone – známý i jako Pro pár dolarů Le pistole non discutono, režie Mario Caiano I Malamondo, režie Paolo Cavara Prima della rivoluzione, režie Bernardo Bertolucci
1965 Nejsem tě hoden / Non son degno di te, režie Ettore Maria Fizzarotti Nikdy mě neopouštěj / Se non avessi più te, režie Ettore Maria Fizzarotti Thrilling, režie Carlo Lizzani, Gianni Luigi Polidori, Ettore Scola Slalom, režie Luciano Salce Menage all'italiana, režie Franco Indovina Pistole pro Ringa / Una pistola per Ringo, režie Duccio Tessari Gli amanti d'oltretomba, režie Mario Caiano Altissima pressione, režie Enzo Trapani – spolu s Luisem Enriquezem Bacalovem Pěsti v kapsách / I pugni in tasca, režie Marco Bellocchio Idoli controluce, režie Enzo Battaglia Ringo se vrací / Il ritorno di Ringo, režie Duccio Tessari Pro pár dolarů navíc / Per qualche dollaro in più, režie Sergio Leone Sette pistole per i Mac Gregor, režie Franco Giraldi
1966 Bible: Na počátku… / The Bible: In the Beginning…, režie John Huston Bitva o Alžír / La battaglia di Algeri, režie Gillo Pontecorvo – spolu s režisérem Probuď se a zabíjej / Svegliati e uccidi, režie Carlo Lizzani Per Firenze, režie Franco Zeffirelli – dokument Navajo Joe, režie Sergio Corbucci Matchless, režie Alberto Lattuada Balík dolarů / Un fiume di dollari, režie Carlo Lizzani – uveden pod jménem Leo Nichols Agent 505 – Todesfalle Beirut, režie Manfred R. Köhler Dravci a vrabci / Uccellacci e uccellini, režie Pier Paolo Pasolini El Greco, režie Luciano Salce Un uomo a metà, režie Vittorio De Seta Come imparai ad amare le donne, režie Luciano Salce La resa dei conti, režie Sergio Sollima Hodný, zlý a ošklivý / Il buono, il brutto, il cattivo, režie Sergio Leone Sette donne per i McGregor, režie Franco Giraldi Per pochi dollari ancora, režie Giorgio Ferroni
1967 Il giardino delle delizie, režie Silvano Agosti Dalle Ardenne all'inferno, režie Alberto De Martino Dobrodruh / L'Avventuriero, režie Terence Young Pedro Páramo, režie Carlos Velo Země viděná z měsíce / La terra vista dalla luna, režie Pier Paolo Pasolini – jedna z pěti povídek z filmu Čarodějky / Le Streghe Křiváci / I crudeli, režie Sergio Corbucci Čína je blízko / La Cina è vicina, režie Marco Bellocchio Ad ogni costo, režie Giuliano Montaldo Harém / L'harem, režie Marco Ferreri La ragazza e il generale, režie Pasquale Festa Campanile Tváří v tvář / Faccia a faccia, režie Sergio Sollima Arabella, režie Mauro Bolognini Diabolik, režie Mario Bava
1968 Promiňte, pomilujeme se? / Scusi, facciamo l'amore?, režie Vittorio Caprioli Tepepa, režie Giulio Petroni Žoldnéř / Il mercenario, režie Sergio Corbucci Eat-it (mangiala), režie Francesco Casaretti L'Italia vista dal cielo, režie Folco Quilici – dokumentární Díky, tetičko / Grazie, zia, režie Salvatore Samperi …e per tetto un cielo di stelle, režie Giulio Petroni Ecce Homo, režie Bruno Gaburro Corri, uomo, corri, režie Sergio Sollima Escalation, režie Roberto Faenza Muž proti muži / Da uomo a uomo, režie Giulio Petroni La bataille de San Sebastian, režie Henri Verneuil Comandamenti per un Gangster, režie Alfio Caltabiano Teorema, režie Pier Paolo Pasolini Partner, režie Bernardo Bertolucci Banditi a Roma, režie Alberto De Martino – složeno spolu s Rizem Ortolanim Gli intoccabili, režie Giuliano Montaldo Tenkrát na Západě / C'era una volta il West, režie Sergio Leone Fräulein Doktor, režie Alberto Lattuada Velké ticho / Il grande silenzio, režie Sergio Corbucci – známé též jako Velký klid L'alibi, režie Adolfo Celi, Luciano Lucignani, Vittorio Gassman Galileo, režie Liliana Cavani La monaca di Monza, režie Eriprando Visconti Ruba al prossimo tuo, režie Francesco Maselli Un tranquillo posto di campagna, režie Elio Petri H2S, režie Roberto Faenza
1969 Cuore di mamma, režie Salvatore Samperi Gott uns, režie Giuliano Montaldo I cannibali, režie Liliana Cavani La donna invisibile, režie Paolo Spinola L'assoluto naturale, režie Mauro Bolognini La stagione dei sensi, režie Massimo Franciosa Sicilský klan / Le clan des siciliens, režie Henri Verneuil Metti, una sera a cena, režie Giuseppe Patroni Griffi Ostrov v ohni / Queimada, režie Gillo Pontecorvo Sai cosa faceva Stalin alle donne?, režie Maurizio Liverani Nevím o ní nic / Senza sapere niente di lei, režie Luigi Comencini Tepepa, režie Giulio Petroni