Petr Pavel (* 1. listopadu 1961 Planá) je český politik a armádní generál ve výslužbě, od března 2023 čtvrtý prezident České republiky. V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky a v letech 2015–2018 předsedou vojenského výboru Severoatlantické aliance.
Vyrostl ve vojenské rodině a této profesi se rozhodl také věnovat. Po absolvování vojenské vysoké školy v roce 1983 působil v komunistické československé armádě jako výsadkář-průzkumník. Roku 1988 se stal členem vojenské rozvědky a začal studovat zpravodajskou činnost. Studia dokončil po sametové revoluci a poté působil v československé armádě a následně v Armádě České republiky.
Od začátku 90. let sloužil na generálním štábu, později byl velitelem jednotek, vojenským diplomatem i českým zástupcem v zahraničních vojenských uskupeních a v mezinárodních organizacích. Během jugoslávského konfliktu absolvoval v letech 1992–1993 zahraniční misi v rámci mírové operace UNPROFOR, za niž obdržel vysoká vyznamenání, neboť se podílel na vyproštění francouzských vojáků ze základny Karin. Roku 2002 byl jmenován do první generálské hodnosti. Mezi roky 2012 a 2015 působil ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR a v roce 2015 se stal předsedou vojenského výboru NATO; byl prvním zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy, který nastoupil do nejvyšší vojenské funkce Severoatlantické aliance. Do výslužby odešel v roce 2018.
V létě 2022 oznámil svoji kandidaturu na prezidenta České republiky, do níž vstoupil jako nezávislý kandidát. Se ziskem 35,40 % hlasů vyhrál první kolo přímé prezidentské volby v lednu 2023. Ve druhém rozhodujícím kole zvítězil s 58,32 % hlasů nad Andrejem Babišem. V březnu 2023 nahradil v prezidentském úřadu Miloše Zemana.
Rodina Petr Pavel se narodil roku 1961 v Plané u Mariánských Lázní do rodiny příslušníka Československé lidové armády, pocházejícího ze Lhoty za Červeným Kostelcem. Otec, plukovník Josef Pavel (1937–2020), působil jako zpravodajec a měl na starost i elektronický průzkum, mimo jiné zachycování a analyzování zpráv armád NATO; v letech 1973 až 1989 působil v Táboře na tamním velitelství Západního vojenského okruhu. Matka Marie (1940–2005) pocházela z rodiny živnostníků a byla absolventkou Vyšší hospodářské školy v Trutnově.
Vojenská kariéra
1975–1983: První studia V letech 1975 až 1979 studoval na Vojenském gymnáziu Jana Žižky z Trocnova v Opavě. Po jeho absolvování pokračoval v letech 1979–1983 studiem na Vysoké vojenské škole pozemního vojska Ludvíka Svobody ve Vyškově, kde absolvoval obor průzkum.
1983–1988: Služba Po ukončení vyškovské vojenské školy roku 1983 začínal u výsadkového vojska. Od roku 1983 do roku 1988 působil u elitního 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově (roku 1987 reorganizován na 22. výsadkovou brigádu speciálního určení s krycím označením vojenského útvaru VÚ 8280), kde sloužil jako výsadkář-průzkumník (úkolem by bylo například hluboké vysazení v týlu nepřítele za účelem destabilizace).
K 1. květnu 1988 sloužil u VÚ 8280 v hodnosti kapitána velitelem 3. výsadkové průzkumné roty 1. výsadkového průzkumného praporu. Na konci srpna roku 1988 se před nástupem na postgraduální kurz stal příslušníkem Zpravodajské správy Generálního štábu. V posudku k propůjčení medaile Za službu vlasti roku 1988 byl hodnocen jako třídně uvědomělý a politicky vyspělý, napomáhající prosazovat vedoucí úlohu komunistické strany mezi podřízenými, dobře zabezpečující bojovou pohotovost jednotky a odvádějící „vytrvalou, obětavou a příkladnou práci“.
1988–1991: Druhá studia Následně se v rozmezí let 1988 a 1991 vzdělával v postgraduálním kurzu organizovaném 26. oddělením Zpravodajské správy Generálního štábu (tzv. Zpravodajským institutem) pro pracovníky vojenské rozvědky pro práci v zahraničí a speciální úkoly (s krycím jménem Pávek a v prvním ročníku pod krytím Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně). Pokud by nedošlo v roce 1989 k sametové revoluci, působil by zřejmě v aparátu vojenského přidělence (vojenský atašé), tedy na legální pozici, čemuž odpovídal i jeho intenzivní jazykový výcvik ve francouzštině (tj. ve Francii nebo v Bruselu). Archivní dokument shrnující Pavlovo studium uvádí, že „ke studiu předmětu přistoupil zodpovědně, potvrdil velmi dobré předpoklady pro zvládnutí agenturní přípravy“.
1991–2014: Diplomat a velitel Po dokončení studií na brněnské Vojenské akademii v roce 1991 (obor velitelsko-štábní, zpravodajský) nastoupil na generální štáb československé armády, kde rok sloužil v rámci Zpravodajské správy Generálního štábu jako vedoucí starší důstojník odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí. V průběhu 90. a 0. let následně získal zahraniční vzdělání studijními pobyty ve Spojených státech (Defense Intelligence College v Bethesdě, 1992) a ve Spojeném království (štábní škola v Camberley, 1996, a později Královská akademie obranných studií v Londýně, 2005), kde nakonec na King's College London v letech 2005–2006 vystudoval postgraduální program mezinárodní vztahy.
náhled|Odhalení památníku Okřídlený lev, věnovaného českým letcům RAF ve 2. světové válce 17. června 2014 za přítomnosti válečných veteránů, českých politiků a zástupců generálního štábu Armády ČR Od října 1992 do dubna 1993 byl operačním důstojníkem praporu mírových sil OSN v misi UNPROFOR v Jugoslávii, kde v lednu 1993 jeho jednotka při dobrovolné operaci pomohla zachránit přes 50 odříznutých francouzských vojáků z válečné zóny mezi Srby a Chorvaty. Pavel za tuto misi obdržel nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání a nakonec „za nevšední odvahu“ i nejvyšší státní vyznamenání – Řád čestné legie. Český prezident Václav Havel mu udělil Medaili Za hrdinství.
V letech 1993–1994 byl zástupcem vojenského a leteckého přidělence České republiky v Belgii. Po návratu do Česka se stal asistentem ředitele Vojenského zpravodajství, generálporučíka Radovana Procházky. V téže době rovněž spolupracoval s ministrem obrany Lubošem Dobrovským. Po absolvování ročního kurzu v Londýně v roce 1996 působil jako zpravodajský důstojník, poté byl mezi lety 1997 a 1999 velitelem 6. speciální brigády v Prostějově. V letech 1999–2002 byl zástupcem na velitelství NATO v nizozemském Brunssumu. Roku 2002 byl krátce zástupcem velitele 1. mechanizované brigády v Brně a v letech 2002–2003 byl velitelem specializovaných sil Armády České republiky. Počátkem roku 2003 působil jako zástupce na velitelství operace Trvalá svoboda v Tampě v USA.
Během americké invaze do Iráku v březnu 2003, kdy působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru, varoval, že Irák by mohl použít proti invazním jednotkám zbraně hromadného ničení.
Od konce roku 2003 byl velitelem specializovaných sil a zástupcem velitele společných sil Armády České republiky. Po ročním studiu v Londýně v roce 2005 byl ředitelem operačního odboru sekce rozvoje druhů sil na operační sekci ministerstva obrany. V letech 2007–2009 byl zástupcem vojenského představitele České republiky při NATO a Evropské unii v Bruselu a následně v letech 2010–2011 zástupcem České republiky na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě u belgického Monsu. V roce 2011 byl členem odborné komise, která sepsala Bílou knihu o obraně, hodnotící stav a navrhující opatření na zlepšení obrany České republiky.
Od července 2011 do června 2012 byl zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády České republiky Vlastimila Picka, kterého 1. července 2012 ve funkci vystřídal. Do funkce byl jmenován prezidentem republiky Václavem Klausem 29. června 2012 a stal se prvním náčelníkem generálního štábu, jenž si prošel vojenským nasazením v zahraniční misi. Jako náčelník generálního štábu se Pavel zasazoval o to, aby se rozpočet české armády nesnižoval, a prosazoval to u prezidenta republiky, ministra obrany Alexandra Vondry a dalších politiků. Snažil se o spolupráci s akademiky a pořádání diskusních fór na téma obrany. Podpořil účast českých vojáků ve válce v Afghánistánu a uvedl, že obrana republiky „bude začínat ne na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO, a někdy i za nimi, často tisíce kilometrů od nás“. Později prohlásil, že by bylo velkou chybou, kdyby čeští vojáci opustili Afghánistán pod tlakem veřejného mínění.
2015–2018: NATO Dne 21. července 2014 navrhla Sobotkova vláda Pavla pro období 2015–2018 do pozice předsedy vojenského výboru NATO, jenž představuje po generálním tajemníkovi druhý nejvyšší post Severoatlantické aliance. Vojenský výbor NATO je nejvyšším vojenským orgánem aliance, v němž jsou zastoupeni náčelníci generálních štábů členských zemí. Tento orgán udílí instrukce dvěma dominantním strategickým velitelstvím NATO. Pavlovu kandidaturu podpořil také prezident republiky Miloš Zeman. Na vilniuském zasedání výboru byl 20. září 2014 do této funkce zvolen, když předčil kandidáty z Itálie a Řecka.
náhled|Petr Pavel s belgickým premiérem Charlesem Michelem na Konferenci o mezinárodní bezpečnosti v Halifaxu, listopad 2015 Tříleté funkční období generála Pavla v NATO začalo 26. června 2015. V pozici vystřídal dánského generála Knuda Bartelse a stal se prvním odborným poradcem generálního tajemníka Jense Stoltenberga. Pavlův předchůdce Bartels po jeho zvolení vyjádřil přesvědčení, že „díky svým zkušenostem a znalosti záležitostí a procesů NATO odvede [Pavel] skvělou práci, aby vojenský výbor zůstal silný“. Jako hrozby, jimž NATO během jeho působení čelilo, Pavel zmínil radikalismus na Blízkém východě a teroristickou organizaci Islámský stát. V souvislosti s nástupem do nové funkce v NATO odstoupil z pozice náčelníka Generálního štábu Armády České republiky; v této funkci jej k 1. květnu 2015 nahradil Josef Bečvář. Slavnostní ceremoniál spojený s předáním funkce se konal o tři dny později.
Během svého působení ve vedení vojenského výboru se zabýval prováděním rozhodnutí přijatých na summitu NATO ve velšském Newportu v roce 2014, kde zastupoval Českou republiku společně s prezidentem Milošem Zemanem a ministrem obrany Martinem Stropnickým, včetně Akčního plánu připravenosti. Věnoval se zvyšování ochrany vzdušného prostoru aliance, posílení alianční pozice v oblasti odstrašování, úpravě velitelské struktury NATO a podpoře operací Rozhodná podpora v Afghánistánu a KFOR v Kosovu. Zapracoval na obnovení dialogu s Ruskem, narušeného po anexi Krymu. vlevo|náhled|Petr Pavel na návštěvě Mezinárodního centra speciálního výcviku v Německu, rok 2016 V roce 2016 vyjádřil názor, že Rusko je nebezpečnější než Islámský stát a hrozba terorismu a uprchlíků byla v České republice přeceňována.
V čele vojenského výboru jej po skončení funkčního období v závěru června 2018 nahradil vrchní maršál letectva sir Stuart Peach ze Spojeného království, zvolený v září 2017 z pozice náčelníka vrchního štábu britských ozbrojených sil. Jens Stoltenberg při jeho odchodu z funkce uvedl, že Pavel „znamenitě vedl vojenský výbor během klíčového období historie NATO,“ a poděkoval mu za pomoc a podporu. V březnu 2018 obdržel Pavel za to, že „skvěle provedl Vojenský výbor NATO, včetně zástupců národních armád a národních náčelníků generálních štábů, nejnáročnějším obdobím v nedávných dějinách aliance“, nejvyšší americké vojenské vyznamenání udělované cizinci – komandér Záslužné legie. Při jeho odchodu do armádní výslužby 30. listopadu 2018 analytici jako František Šulc a Lukáš Dyčka oceňovali Pavlovy diplomatické schopnosti a civilní přesah.
Vzpomínky na svou vojenskou kariéru popsal Pavel společně s jinými náčelníky generálního štábu v knize Devět generálů, vydané v roce 2023 k oslavě 30 let české armády.
náhled|Předseda amerického Sboru náčelníků Joseph F. Dunford vyznamenává Petra Pavla, rok 2018
Vojenské hodnosti
1. prosince 2002 – brigádní generál 8. května 2010 – generálmajor 8. května 2012 – generálporučík 8. května 2014 – armádní generál
Politická kariéra
Do roku 1989