Opočenský zámek (celým názvem Státní zámek Opočno) je renesanční stavba nacházející se v katastru obce Opočno v podhůří Orlických hor v okrese Rychnov nad Kněžnou, asi 30 km od Hradce Králové. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.
Zámek vznikl přestavbou původně gotického hradu v 16. století. Mezi nejvýznamnější majitele patřily rody Trčků z Lípy a Colloredo-Mansfeldové. Po nacistické okupaci byl zámek konfiskován a po roce 1945 přešel do vlastnictví státu. Od roku 1993 je zámek předmětem restitučních nároků potomků rodu Colloredo-Mansfeld. Samotný zámek obsahuje řadu unikátních sbírek zbraní a obrazů a mimo jiné i obraz, o kterém se předpokládalo, že by jeho autorem mohl být Hieronymus Bosch. Od roku 1995 je zámek Opočno zařazen na seznam národních kulturních památek České republiky.
Historie náhled|Letecký pohled na zámek a park
Díky archeologickému výzkumu z roku 2010 bylo nejstarší osídlení lokality datováno do sklonku doby kamenné a doby bronzové (kultury popelnicových polí).
V raném středověku na ostrožně vzniklo hradiště Opočen, jehož stavby nejspíše zcela zanikly při výstavbě vrcholně středověkého hradu. Existence hradiště je zmíněna v Kosmově kronice k roku 1068, kdy po volbě biskupa Jaromíra na sněmu u Dobenína, odkud nespokojení účastníci odešli k Opočnu. Dalším dokladem potvrzujícím existenci Opočna je vyšehradská listina vydaná knížetem Soběslavem I. v roce 1130, v níž kníže daroval plat z Opočna Vyšehradské kapitule.
Hrad Prvním známým majitelem Opočna byl Čeněk z Potštejna v roce 1341, prvním doloženým majitelem byl v roce 1359 Mutina († 1361) z rodu pánů z Dobrušky a později z Opočna, což byla jedna z rodových větví Drslaviců. Ten získal majetek od Karla IV. pravděpodobně jako zástavu a později i jako dědičnou držbu. Poté Mutina zahájil stavební úpravy. Po jeho smrti v roce 1361 se majitelem hradu a panství stal jeho syn Sezema z Dobrušky († 1373). Po smrti Sezemy se majiteli Opočna stali jeho dva synové Štěpán a Jan z Dobrušky. Ti panství rozdělili v roce 1376 a Opočno získal Štěpán († 1397), který ho v roce 1390 prodal Půtovi I. z Častolovic. V letech 1390 až 1397 byl majitelem Půta I. z Častolovic († 1397) a poté jeho syn Půta mladší († 1403). Koupí získal Opočno v roce 1406 nejvyšší purkrabí Jan Krušina IV. z Lichtenburka († 1408) a později z Opočna. V letech 1407 (či 1408) až 1413 Opočno drželi jeho tři synové Hynek, Alexandr a Jan.
V období husitských bouří se jako držitel Opočna nejčastěji uvádí potomek Štěpána z Dobrušky a Opočna Jan Městecký z Dobrušky a Opočna († 1431), který jej získal v letech 1416 až 1419, podle jiných tvrzení průkazný doklad o vlastnictví Opočna Janem Městeckým chybí. Ten byl nejprve husitou, později ale přešel na opačnou stranu. V roce 1421 se neúspěšně o dobytí pokoušel Jan Žižka, o rok později, 10. srpna 1422 bylo Opočno opět obleženo husity, tentokrát pod vedením Zikmunda Korybutoviče. 21. srpna husitské vojsko odtáhlo, aniž se mu podařilo hrad obsadit. 12. srpna 1425 byl hrad Opočno dobyt a pobořen sirotky jako odveta za vyslání nájemného vraha proti Janu Žižkovi. V roce 1431 Jan Městecký zemřel a s ním vymřel i rod pánů z Dobrušky a Opočna. Další vlastnictví Opočna je až do roku 1455 nejasné: držitelem mohl být Jiří z Dubé a Vízmburku († 1450), který hrad držel do roku 1441, poté Petr Svojše ze Zahrádky, který získal pravděpodobně roku 1450 násilnou cestou a byla proti němu vedena trestná výprava a Mikuláš Suchan z Libáně († 1451). Poté v roce 1451 přešlo Opočno do vlastnictví Ladislava Pohrobka jako odúmrť a od 29. července 1453 Jiřího z Poděbrad a Kunštátu, podle další verze získal Opočno Jiří z Poděbrad po trestné výpravě v roce 1451, při které byl z opočenského panství vypuzen loupeživý rytíř Petr Svojše ze Zahrádky a roku 1455 bylo Jiřího držení hradu Janem Pohrobkem pouze legalizováno. Ještě v roce 1455 se pánem na Opočně stal Jiřího stoupenec Václav z Valečova a Kněžmostu († 22. února 1472) a poté jeho syn Viktorín († 1481). Ten však zemřel bez mužských potomků. Dědicem se stal jeho strýc Samuel z Hrádku a Valečova († 1488) a od roku 1487 koupí Jan z Janovic a Prešpurka. V letech 1493 až 1495 získal hrad Opočno a následně za 20 000 uherských zlatých celé opočenské panství včetně Dobrušky rod Trčků z Lípy.
Trčkové z Lípy náhled|upright|vlevo|Vilém Trčka z Lípy (kopie náhrobního kamene)
Mikuláš mladší Trčka z Lípy sídlil na Opočně až do roku 1516, kdy zemřel bez potomků. Panství významně rozšířil dalším dokupem. Po jeho smrti panství zdědila jeho teta Johanka Kroměšínová z Březovic, která majetek postoupila svým synům Janovi, Vilémovi, Zdeňkovi, Jindřichovi a Mikulášovi, sama však zemřela ještě téhož roku. V letech 1516 až 1521 drželi majetek všichni bratři dohromady, v letech 1521 a 1527, po smrti bratrů potom již pouze Zdeněk a Mikuláš. V roce 1527 se správy ujal nejstarší Zdeněk, který panství dále rozšířil a zahájil první přestavby hradu. V roce 1533, po rodovém přerozdělení majetku získal opočenskou část trčkovských majetků jeho syn Jan mladší Trčka na Lichnici a Opočně. Ten však neměl mužské potomky a v roce 1549 (či 1550) panství předal Vilémovi Trčkovi z Lípy. Ten pokračoval v letech 1560–1567 v nákladné přestavbě hradu na renesanční zámek v italském stylu. Po jeho smrti v roce 1569 došlo kvůli Opočnu ke sporům mezi rody Trčků a Žerotínů (Vilém odkázal Opočno sestře Veronice, vdově po Karlovi ze Žerotína). Spor se podařilo urovnat až sňatkem mezi oběma rody kolem roku 1581. Tímto sňatkem se pánem na Opočně stal Jaroslav Trčka, za ženu si vzal Johanku ze Žerotína. Panství předa svým třem synům z druhého manželství s Johankou (nejstaršího Jindřicha z prvního manželství s Žofií Markétou Meziříčskou z dědictví vyloučil) Vilémovi, Kryštofu Jaroslavovi a Janu Karlovi. Jan Karel zemřel ještě téhož roku 1588, Vilém zemřel v roce 1596 a Kryštof Jaroslav držel Opočno, již sám, do roku 1601, kdy také zemřel. Protože nezplodil mužského potomka, dědicem určil bratrance Jana Rudolfa Trčku z Lípy.
V období stavovského povstání Jan Rudolf sice podporoval vzbouřence, ale po jejich porážce se mu podařilo pomocí prosebných dopisů a úplatků předávaných jeho ženou Marií Magdalenou Trčkovou z Lípy z rodu Lobkoviců zachránit si život a majetek. Svou vinu odpykal domácím vězením a díky půjčkám císaři se směl dokonce podílet na pobělohorských konfiskacích. Přesto Marie Magdalena udržovala s protihabsburskými vzbouřenci kontakt a v naději na mocenský vzestup spojila osud syna Adama Erdmana s Albrechtem z Valdštejna. Albrecht byl ovšem při spiknutí v Chebu zavražděn a s ním tam zahynul i Adam Erdman. Jan Rudolf se snažil svůj majetek včetně Opočna přepsat na své dcery a vnučku, přesto byly jeho statky konfiskovány.
náhled|upright|Studniční věž, pozůstatek gotického hradu. Sloužila pro zásobování vodou, později jako vězení pro dlužníky, omylem bývá považována za hladomornu
Colloredo-Mansfeldové V letech 1634 až 1635 bylo Opočno v držení císaře Ferdinanda. Rod Colloredů (Rudolf a Vilém Colloredo-Walsee) získal Opočno jako zástavu za pomoc při potlačování stavovského povstání od císaře 28. prosince 1635 a do dědičného držení 30. srpna 1636 za 51 456 rýnských zlatých. Rudolf z Colloreda, který se od roku 1638 stal jediným majitelem, zůstal svobodný a bezdětný. Opočenský zámek se stal součástí tzv. nedělitelného majetku. Po Rudolfově smrti v roce 1657 Opočno převzal Vilémův syn Ludvík, zanechal však po sobě pouze dceru. Ta zděděný majetek převedla na Kamila Colloreda z další větve rodu. Ten majetek postoupil svému bratru Karlu Ludvíkovi, který je předal Jeronýmovi IV. z další colloredovské linie. Jeroným nechal na zámku provést řadu barokních úprav po požáru z konce 90. let 17. století. Po jeho smrti v roce 1726 zdědil Opočno jeho nejstarší syn Rudolf Josef I. Během jeho panování na Opočně zámek navštívil i císař František Štěpán Lotrinský.
náhled|vlevo|Zámecký interiér
V roce 1788 Rudolf Josef zemřel a zámku i panství se ujal jeho nejstarší syn František de Paula Colloredo z Waldsee. Ten se oženil s Marií Isabellou z Mansfeldu a oba rody se tím spojily a používaly jméno Colloredo-Mannsfeld. Po Františkově smrti v roce 1807 se Opočna ujal jeho syn Rudolf Josef z Colloredo-Mannsfeldu, který pokračoval v úpravách zámku a zejména zámeckého parku. Význam opočenského zámku vzrostl začátkem 19. století; 16. až 23. června 1813 se zde uskutečnilo jednání protinapoleonské koalice, pobýval zde ruský car Alexandr, pruský král Bedřich Vilém III. a rakouský kancléř Metternich.
Rudolf Josef II. zemřel roku 1843 a panství a zámku se ujal jeho synovec František de Paula Gundakar II. z Colloreda-Mannsfeldu. Ten zemřel v roce 1852 a zanechal po sobě pouze dceru Vilemínu. Panství se proto ujal Josef I., Františkův bratranec. Ten se musel nejen vypořádat s obrovskými dluhy, kterými bylo panství zatíženo, ale i vyřešit hospodářské potíže vzniklé zánikem roboty. Po smrti Josefa I. v roce 1895 se opočenským pánem stal jeho vnuk Josef II. (1866–1957). Ten v letech 1903 až 1912 provedl další stavební úpravy. V roce 1922 došlo k omezenému zpřístupnění zámku pro veřejnost. Protože Josef II. neměl děti, adoptoval své čtyři synovce, kterým přenechal rodinný majetek. Jeden z nich, Josef III. Leopold Colloredo-Mansfeld (1910–1990) získal v roce 1925 Opočno.
Po okupaci Čech a Moravy se Josef Leopold společně s dalšími příslušníky rodu přihlásil k české národnosti. Proto byla na opočenský zámek uvalena nucená správa a v roce 1942 byl zkonfiskován. Po skončení okupace byl majetek Colloredo-Mansfeldových zkonfiskován znovu, tentokráte na základě Benešových dekretů. V případě předložení potvrzení o národní spolehlivosti mohly být učiněny výjimky. Na základě výjimky získal rod Colloredo-Mansfeldových zpět Zbiroh. Josefu Leopoldovi z důvodu nepřítomnosti v místě, kde se nacházel majetek, nebylo potvrzení o bezúhonnosti vydáno a zámek Opočno zůstal v rukách státu.
Státní vlastnictví Po osvobození Československa v roce 1945 byl zámek Opočno na základě Dekretu o konfiskaci a přerozdělení majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů ze dne 21. června 1945 převeden do vlastnictví Československé republiky. V letech 1961 až 1991 vlastnila zámek Československá socialistická republika, v letech 1991 až 1993 Československá federativní republika a v letech 1993 až 2003 Česká republika. V roce 2003 byl na základě rozhodnutí soudu vrácen zpět Kristině Colloredo-Mansfeldové. V roce 2007 přešel na základě nového rozsudku zpět do vlastnictví České republiky, v jejímž vlastnictví se nachází do současnosti.
Spor o vlastnictví náhled|Druhé nádvoří se vstupní branou Po roce 1948 byl zámek Opočno zařazen do soustavy státních hradů a zámků a byl plně zpřístupněn veřejnosti. Od roku 1967 byl převeden pod správu Státního památkového ústavu.
V roce 1991 požádali Kristina Colloredo-Mansfeldová a její bratranec Jeroným o navrácení opočenského zámku v rámci restitučních nároků. V roce 1995 jejich nároky neuznal okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, žalobu zamítl i Krajský soud v Hradci Králové v roce 1999. V tomtéž roce zamítl okresní soud v Rychnově nad Kněžnou i žalobu Colloredo-Mansfeldových proti Památkovému úřadu Pardubice o vydání zámku. Toto rozhodnutí v roce 2000 potvrdil i Krajský soud v Hradci Králové. Téhož roku však zamítavé rozsudky obou soudů zrušil Nejvyšší soud ČR a vrátil případ zpět k okresnímu soudu. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou 12. června 2002 rozhodl o vydání zámku, přilehlých budov a pozemků a v roce 2003 byl na základě tohoto rozhodnutí rodině Colloredo-Mansfeldových opočenský zámek vrácen. V roce 2005 ale Ústavní soud ČR toto rozhodnutí zrušil, ještě téhož roku o vrácení zámku do vlastnictví státu rozhodl Okresní soud a v roce 2006 toto rozhodnutí potvrdil i Krajský soud. Zámek byl v roce 2007 předán zpět do vlastnictví státu. Správou zámku Opočno je pověřen Národní památkový ústav, pracoviště Josefov.