Arménská vysočina (, , ) je soustava horských hřbetů a lávových plošin na pomezí Arménie, Gruzie, Turecka, Íránu a Ázerbájdžánu. Leží jižně od Malého Kavkazu, východně od Anatolské plošiny, severovýchodně od pohoří Taurus, severně od íránského Zagrosu a severozápadně od Talyše a Alborzu. Na okrajích je lemována třemi velkými horskými jezery Van, Sevan a Urūmiyeh.
náhled|vlevo|280px|Přírodní hranice Arménské vysočiny podle britského cestovatele H. F. B. Lynche, 1901 I když na mapě není snadné rozpoznat rozhraní Arménské vysočiny a okolních geomorfologických provincií (zejména od Malého Kavkazu), geologicky se od nich odlišuje: je totiž z velké části sopečného původu. Leží na styku anatolské, íránské a eurasijské tektonické desky.
Během doby železné byla oblast známá pod různými podobami názvu Ararat (Urartu, Uruatri, Uraštu). Později byly Vysočiny známy jako Armenia Major, ústřední oblast v dějinách Arménů, a jeden ze čtyř geopolitických regionů spojených s Armény, dalšími třemi byly Malá Arménie, Soféna a Kommagene. Vysočiny jsou primárně vymezovány geografickým rozptylem jejich původních obyvatel, Arménů.
Před objevením se osob označovaných jako Arméni v historických záznamech historikové předpokládají, že oblast musela být domovem různých etnických skupin, které se staly homogenními, když se do popředí dostal arménský jazyk. Obyvatelstvo arménských vysočin vykazuje vysokou míru regionální genetické kontinuity po dobu více než 6000 let. Nedávné studie naznačují, že Arméni pocházejí z původních obyvatel arménských vysočin a představují výrazný genetický izolát v regionu.
Oblast byla během antiky obývána také menšinami, jako byli Asyřané, Gruzíni, Řekové, Židé a Íránci. Během středověku se v arménských vysočinách ve velkém počtu usazovali Arabové a zejména Turkmeni a Kurdové.
Oblast byla po většinu své známé historie spravována arménskou šlechtou a státy, ať už jako součást plně nezávislého arménského státu, jako vazalové, nebo jako součást cizího státu. Od 40. let 11. století byly vysočiny pod vládou různých turkických národů a safíjovské dynastie, s ostrůvky arménské autonomie na místech jako Arcach. Většina východní Arménie, kterou od 16. století ovládali Safíjovci, se v roce 1828 stala součástí Ruské říše a později byla začleněna do Sovětského svazu, zatímco velká část západní Arménie byla pod vládou Osmanské říše a později začleněna do moderního Turecka. Dnes je region rozdělen mezi Arménii, Ázerbájdžán, Gruzii, Írán a Turecko.
Arméni západní Arménie byli vyhlazeni během arménské genocidy (1915–1917), řízené Výborem pro jednotu a pokrok v rámci jejich politik turkifikace.
Dnes je západní Arménie osídlena převážně Turky, Kurdy, Ázerbájdžánci, Asyřany a malou populací Arménů (včetně kryptoarménů a Hemšinců). Východní Arménie je osídlena převážně Armény, Ázerbájdžánci a Gruzíny.
Odkazy
Reference Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Praha: Euromedia Group, k.s., 2001. . Str. 28.
Externí odkazy
Kategorie:Pohoří v Turecku Kategorie:Pohoří v Gruzii Kategorie:Pohoří v Arménii Kategorie:Pohoří v Ázerbájdžánu Kategorie:Pohoří v Íránu