Miloslav Disman (27. dubna 1904 Bělá pod BezdězemMatriční záznam o narození a křtu farnost Bělá pod Bezdězem – 21. dubna 1981Přestože některé zdroje uvádějí jiné datum úmrtí, na náhrobní desce na hrobu rodiny Dismanových v Bělé pod Bezdězem je uveden 21. duben 1981 a totéž datum je i v záznamech o jmenovaném ve městě Praha) byl divadelní a rozhlasový režisér, dramaturg a pedagog. Za svou režijní rozhlasovou činnost, především za rozvíjení estetické výchovy mládeže, obdržel v roce 1953 Řád práce, u příležitosti 60. narozenin titul zasloužilý umělec a v listopadu 1966 Československou cenu míru.
Život Disman pocházel z Bělé pod Bezdězem. Jeho otec městský důchodní Dr. Bedřich Disman byl v Bělé pod Bezdězem aktivním členem místního odboru Matice školské,Věstník Ústřední Matice Školské. Praha: Ústřední Matice školská, 10.-11.1912, 28(10-11), s. 147.Věstník Ústřední Matice Školské. Praha: Ústřední Matice školská, 05.-12.1910, 26(5-12), s. 111. starostou místního odboru Pojizerské sokolské župy Fügnerovy,Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 02.07.1912, 7(152), s. 14.ČESKÁ OBEC SOKOLSKÁ (1889-1904) a ČESKOSLOVENSKÁ OBEC SOKOLSKÁ. Věstník sokolský: list Svazu českoslovanského sokolstva. Praha: Svaz českoslovanského sokolstva, 15.07.1912, 16(13-14), s. 480. působil ve výboru obecního zastupitelstva a jako revizor v Úvěrním spolku.Chytilův úplný adresár̆ Království českého, díl 2, Nákl. vlastním, 1914, s. 496. Veřejně se angažoval i jako člen místního antiklerikálního sdružení Volná myšlenka (Miloslav Disman v r. 1919 vystoupil z církve katolické a zůstal bez vyznání).Volná myšlenka: časopis volných myslitelů českých. Praha: Vydavatelství Volné myšlenky, 22.06.1919, 10(8), s. 7.Volná myšlenka: časopis volných myslitelů českých. Praha: Vydavatelství Volné myšlenky, 20.06.1920, 11(25), s. 6.
Syn Miloslav Disman vystudoval v letech 1918–1920 Vyšší reálku v Jičíně, později v Praze; v rozmezí let 1922–1927 složil odborné učitelské zkoušky; 1930–1932 vystudoval Školu vysokých studií pedagogických v Praze. V letech 1922–1930 působil jako učitel, odborný učitel a správce českých menšinových obecných škol v Novém Boru, ve Mšeně nad Nisou, v Bělé pod Bezdězem, v Náhlově pod Ještědem a v Dolní Poustevně. Zapojil se také do tzv. menšinářské a hraničářské práce: nejprve jezdil se zájezdy do pohraničí s „Maňáskovou scénou“, spolupracoval s první školou lužických dětí, kterou v Bělé pod Bezdězem zřídil známý hraničářský pracovník Josef Maštálko, s Frantou Kocourkem, Prokopem Domorázkem, s hercem Vaškem Tréglem, tajemníkem Národního divadla Procházkou, herci Sárou, Schettinou a členy kroužku studentů v Bělé pod Bezdězem, pokračoval vlastní prací na menšinových školách v severočeském pohraničí v dramatických a pěveckých kroužcích (např. Ochotnická divadelní jednota v Bělé pod Bezdězem) a s družinou dětí pokusného tábora dorostu Československého Červeného kříže v Bojanovicích u Znojma.Náš rozhlas. Praha: Orbis, 26.05.1946, 13(22). s. 5. Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 19.7.1926, 34(359, odpolední vydání). s. 2.
Od března 1930 pokračoval na pokusných školách v Michli a jako odborný učitel na Masarykově pokusné reformní škole 1. a 2. stupně v Nuslích, kde už vznikl stálý recitační soubor mládeže r. 1936 spojený i s dočasným sborem pražského učitelstva, jež spolupracoval s Uměleckou skupinou Míly Mellanové, Pedagogickou jednotou Komenského (PJK) a Masarykovým lidovýchovným ústavem (sekcí Přátel literatury pro mládež).Eva: časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 15.04.1937, 9(12), s. 15. Jako pedagog byl Disman dlouholetým členem Pedagogické jednoty Komenského v Praze, kde působil jako jednatel.Národní učitel: věstník Jednoty učitelstva národních škol. V Praze: Jednota učitelstva národních škol, 1940, 1(10). s. 132.
Recitační soubor mládeže už v roce 1931 nahrával první české gramofonové desky sborových recitací mládeže a r. 1932 spolupracoval v režii Vladislava Vančury na prvním českém pokuse o umělecký pedagogický film „Na sluneční straně“ (Vančura, Jacobson a Disman) a na pokusech se sborovou recitací až tisícičlenného sboru, který recitoval verše St. K. Neumanna k narozeninám prezidenta T. G. Masaryka.
V roce 1931 založil rozhlasový dětský soubor.František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244 Spisovatel Vladislav Vančura jej pojmenoval Dismanův rozhlasový dětský soubor (DRDS). Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 415 Disman však za oficiální datum vzniku souboru později označil 15. 9. 1935.http://www.rozhlas.cz/srt/99osobnosti/_zprava/527147 Soubor se stal stálým externím spolupracovníkem rozhlasu. Členy DRDS byli např. herci Josef Vinklář (od r. 1942), Jiří Horčička (od r. 1937), Jiří Vala, Jana Hlaváčová, Alena Vránová, Václav Postránecký, Eva Klepáčová, Zdeněk Borovec, Pavel Kohout Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy, Dialog, Praha, 1993, str. 33, , a další. Od roku 1930 pracoval ve školském rozhlasu, což bylo vysílání Radiojournalu pro školy.http://media.rozhlas.cz/_binary/02181019.pdf, str.33 V roce 1935 se stal dramaturgem a režisérem československého rozhlasu. Od roku 1937 spolupracoval s reportážním oddělením, jako reportér byl v roce 1938 na X. Všesokolském sletu. Od jara 1938 vedl samostatnou každodenní relaci „Okénko“ a od počátku školního roku přešel Disman k režii školského rozhlasu na uvolněné místo po Janu Kühnovi, který se stal sbormistrem Československého pěveckého sboru a Dětského rozhlasového sboru. Místo Dismana zaujal J. V. Pleva.Lidové noviny. Brno: Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně, 2.9.1938, 46(441, polední vydání). s. 5.
Ve válečných letech 1942–1944 inscenoval na půdě Intimního divadla v Umělecké besedě, na scéně nazvané Intimní divadlo dětem Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 540 s amatérským souborem mládeže hry pro děti a mládež, např. Karafiátovy Broučky. V únoru 1944 byl režisér Disman jmenován uměleckým šéfem Dětské scény Intimního divadla.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 19.02.1944, 39(42). s. 4. V rámci akce Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě „Umění všem” se v listopadu 1944 v Městské knihovně pro mládež konala dětská besídka, na které děti pod vedením režiséra Dismana z Intimního divadla předvedly scénu zvířátek ze hry třináctiletého Václava Ryšánka „Hrdina zlatého kapradí”.Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 03.11.1944, 39(260). s. 4.
Během druhé světové války byl Disman členem ilegálního Národního výboru Čs. rozhlasu a byl napojen na spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při komunistickém Ústředním národním revolučním výboru. Při květnovém povstání roku 1945 působil jako jeden z rozhlasových hlasatelů a komentátorů. V květnu 1945 se stal také prvním předsedou revoluční závodní rady. Podle svých osobních zážitků napsal paměti Československý rozhlas v boji (1946) a Hovoří Praha (1975).
Po osvobození začal pracovat na přetvoření dětského souboru (DRDS) v Ústřední studovnu umění pro mládež (ÚSUM),Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 16.10.1946, 62(239). s. 6. velkoryse komponovanou společenskou instituci, kterou měl Disman domyšlenou včetně podrobných plánů budovy pro ÚSUM. O prázdninách pořádal tzv. Broučkov, letní pracovní tábor Dismanova rozhlasového a divadelního souboru v Praze, při kterém působili i komunističtí Mladí průkopníci ÚSUMu.Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 30.8.1947, 63(202). s. 4. Dismanovy programové záměry zmařila aktivita starších členů souboru.
Na počátku roku 1948 podepsal Disman prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla poprvé vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. V témže roce působil na Mezinárodní výstavě rozhlasu. Od roku 1952 byl Disman vedoucím režisérem vysílání pro děti a mládež. V letech 1955, 1960 a 1965 byl reportérem československých spartakiád. V letech 1959–1970 pracoval jako externí pedagog na pražské AMU. Byl rovněž aktivní v Mezinárodní organizaci divadel pro děti a mládež. V rozhlase pracoval až do roku 1971, kdy byl odejit kvůli zapojení do protiokupačního vysílání v roce 1968.
Ocenění 60px|Československá medaile za zásluhy Československá medaile za zásluhy I. stupně, 1946
60px| Řád práce Řád práce 1953 60px|Za vynikající práci Vyznamenání Za vynikající práci, 1959 titul zasloužilý umělec, 1964 60px Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR, 1965 Československá cena míru 1966
Rodina, přátelé Jeho syn Miloslav Disman (nar. 1947) je ilustrátorem a grafikem.
Dílo
Rozhlasové režie, výběr 1936 K. H. Mácha: Máj 1939 Svatopluk Čech: Výlet pana Broučka do XV. století 1941 Fr. Jungbauer: Prasátka babky Barborky 1948 A. Ransome: Boj o ostrov 1952 Václav Řezáč: Poplach v Kovářské uličce 1955 Jakub Arbes: Štrajchpudlíci 1956 Jan Drda: Vyšší princip 1957 J. Š. Baar: Paní komisarka 1960 J. Trnka: Zahrada 1961 Jan Peka: Achilleus 1961 Václav Čtvrtek: My tři a pes z Pětipes 1962 Erich Kästner: Emil a detektivové 1963 André Maurois: Země tisíce splněných přání (Le pays des trente-six mille volontés) – pohádka. 1964 V. Nezval: Anička skřítek a slaměný Hubert 1964 Richard Hughes: Velrybí domov 1967 E. T. Seton: Moji známí z divočiny 1968 Božena Němcová: Moudrý zlatník 1968 Václav Čtvrtek: Narození princezny Malenky
Divadelní režie, výběr 1942 Jan Karafiát: Broučci, Intimní divadlo (přes 300 repríz) 1944 V.Ryšánek: Hrdina zlatého kapradí, Intimní divadlo 1944 J.Kolář: Bzunďa a Brunďa, Intimní divadlo
Publikační činnost, výběr Disman M.: Individuální vyučování počtům v 5. školním roce. Tvoř. škola 1930/31 Disman M.: Pokus o reformu početního vyučování na škole I. stupně. Tvoř. škola 1931/32 Disman M.: Kolektivní (sborová) recitace. Šk. reformy 1931/32, Disman M.: Ukázka žákovského shromáždění na pokusné reformní škole obecné v Nuslích. Tvoř. škola 1931/32Pokusná škola ve Zlíně. Brno: Pokusná škola, 1932, 1932(3). s. 93. 1946 Československý rozhlas v boji 1950 Paprsek 1952 Tři medvíďata – divadelní hra 1967 Pracovníci Čs. rozhlasu ve službách květnové revoluce 1968 Kapitoly z dějin Čs. rozhlasu 1975 Hovoří Praha. Vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase
Odkazy
Reference
Literatura František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 414–5, 417, 540, 617, 621–2, 632, 635
Josef Vinklář: Pokus o kus pravdy, Dialog, Praha, 1993, str. 33–5,
Související články Dismanův rozhlasový dětský soubor
Externí odkazy
Miloslav Disman – životopis na stránkách Českého rozhlasu Miloslav Disman ve Slovníku české literatury po roce 1945 Mgr.Jiří Hubička: Pohled na vysílání školského rozhlasu ve 30. letech 20. století perspektivou archivních materiálů z odkazu Miloslava Dismana, str.33–37 dstupné on-line Dismanův rozhlasový dětský soubor na stránkách Českého rozhlasu
Kategorie:Lidé Československého rozhlasu Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Lidé Radiojournalu Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Narození v roce 1904 Kategorie:Narození v Bělé pod Bezdězem Kategorie:Úmrtí 21. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Bělé pod Bezdězem Kategorie:Muži