Eduard Schönbach-Nitsche (28. ledna 1872v 6 hodin v domě čp. 392 v Petrovicích Petrovicečp. 212Matriční záznam o narození a křtu farnosti Petrovice – 13. března 1951 Krásný Les) byl německý katolický kněz, čestný kanovník katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích.
Život
Původ Petrovický rodák byl manželský syn Franze Xavera Schönbacha a jeho druhé ženy Marie Josefy Schönbachové. Pocházel z více dětí. Katolicky pokřtěn byl 28. ledna 1872 ve farním kostele sv. Mikuláše v Petrovicích místním kaplanem P. Antonem Flieglem. Při křtu pak obdržel jméno Eduard. Jeho biologičtí i adoptivní rodiče se hlásili k německé národnosti a němčinu považovali za svůj rodný jazyk. Češtinu ovládali pouze částečně (tj. jen pro úřední potřebu).
Manželé Anton a Anna Nitschovi bydlící v domě čp. 221 (v části tohoto domu byla Obcí Petrovice v roce 1939 zřízena Mateřská školka) se jakožto fundátoři např. podíleli v roce 1908 na pořízení vitrážového okna „Zmrtvýchvstání Páně“ v presbytáři farního kostela sv. Mikuláše v Petrovicích, a také na celkové obnově kříže nad místem posledního odpočinku 500 obětí války z roku 1813 (tj. nad hřbitovem) v roce 1909.
Studium První ucelené vzdělání získal v letech 1878–1883 na Obecné škole v Petrovicích. Pro své nadání byl poslán na Gymnázium do Litoměřic, kde také dne 21. července 1891 úspěšně složil předepsanou maturitní zkoušku s vyznamenáním.
Od roku 1891 studoval filosofii a teologii v litoměřickém diecézním kněžském semináři. V posledním roce těchto studií (tj. v první polovině kalendářního roku 1895) jej ale přijali za svého – „adoptovali“ (od té doby proto používal zdvojené příjmení Schönbach-Nitsche) bezdětní manželé Anton Nitsche (31. prosince 1835, Petrovice – 8. května 1910, Petrovice), syn Franze Nitscheho – hospodáře v Petrovicíchčp. 221 a Weroniky roz. Wolf, a Anny Nitsche roz. Kleim (8. listopadu 1939, Petrovice – 19. prosince 1921, Petrovice).
Kněžské působení Kněžské svěcení přijal z rukou litoměřického biskupa Msgre ThDr. Jana Křtitele Emanuela Schönbela, O.Cr. dne 7. července 1895 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích. (Později byl na kněze vysvěcen také jeho synovec P. Anton Nitsche, který napsal publikaci o Petrovicích.Anton Nitsche (* 13. ledna 1875 v Petrovicích, čp. 4; vysvěcen na kněze 14. července 1901 v Litoměřicích; † 21. července 1913 v Chomutově))
Svou primiční mši sv. (tj. první mši sv.) sloužil 21. července 1895 ve farním kostele sv. Mikuláše v Petrovicích.
Jeho prvním a zároveň posledním kaplanským působištěm se mu stává ode dne 18. července 1896 farnost Lovosice. Od 1. září 1899 je ustanoven prozatímním katechetou (učitelem náboženství) a od 25. dubna 1900 definitivním katechetou na Chlapecké škole měšťanské v Litoměřicích, kde působil až do konce školního roku 1908/1909 (tj. do 30. června 1909).
Po návratu do duchovní správy (1. července 1909) se stal děkanem děkanství litoměřického, později také okrskovým vikářem úštěckého vikariátu a biskupským konzistorním radou. O čtrnáct let později (tj. v roce 1923) je litoměřickým biskupem Msgre. ThDr. h.c. Josefem Grossem jmenován čestným kanovníkem katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích.
Po svém pensionování (ke dni 19. prosinci 1929) opustil Litoměřice a na šest let (tj. do roku 1935) se přestěhoval do Vídně. Poté přijal místo „domácího kaplana“ v klášteře „školské kongregace“ Dcer Božské Lásky v Blahutovicích.
Závěr života po II. světové válce Do svého rodiště se vrátil bez jakéhokoli majetku (pozbyl dokonce i o osobní doklady) na sklonku II. světové války (tj. 5. května 1945). Tehdy se musel rozhodnout, zdali se svými příbuznými a ostatními známými odejde do „nové vlasti“ – tj. do válkou zničeného Německa, nebo využije možnosti zůstat zcela sám ve své „staré vlasti“ – tj. v Československu. Dle vzpomínek pamětníků měl tehdy prohlásit: „Jsem už příliš starý na to, abych se někam stěhoval.“ a tak se rozhodl pro své setrvání na rodinném hospodářství (cca 20 ha) v Petrovicích, kde chtěl „v osamění“ prožít poslední roky svého života.
Téměř ihned začal z Petrovic vypomáhat P. Robertu Rehneltovi, který z Hebartic z vlastní iniciativy záhy po II. světové válce odsunutém P. Maxi Preisovi dojížděl do sousedního Krásného Lesa. Teprve po ustanovení administrátorem v Krásném Lese na konci roku 1945, se přestěhoval z Petrovic na faru do Krásného Lesa. Po odsunu P. Aloise Schwitzeho, duchovního správce na Nakléřově a P. Romana Endtricha, duchovního správce v Petrovicích v polovině roku 1946 převzal (tzv. excurrendo z krásného Lesa) duchovní správu také na Nakléřově a v Petrovicích.
Ke sklonku svého života trpěl poměrně těžkým zánětem ve svalech. Zemřel dne 13. března 1951 ve 14 hodin ve věku 79 let na dnes již neexistující faře v Krásném Lese. Jako příčina úmrtí se uvádí „pneumonia insef. cordis“. Jeho tělesné ostatky byly dne 20. března 1951 po vykonání pohřebních obřadů ve farním kostele sv. Mikuláše v Petrovicích uloženy do „rodinné“ hrobky Antonína a Anny Nitschových v Petrovicích.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura NITSCHE Anton, Peterswald vor Hundert Jahren, Petrovice 1908. Directorium divini officii et catalogus universi cleri diocesani Litomericensis pro anno d.n. Jesu Christi 1929, Litoměřice 1929. str. 5. TEISTER Jan, rkp. Výbor z poznámek připravované knihy o Eduardovi Schönbach-Nitschem deponovaných na litoměřickém biskupství, Litoměřice 2012.
Související články Seznam čestných kanovníků litoměřické kapituly
Externí odkazy
Jan Teister, Manfred Schönbach: Biografie des Eduard Schönbach-Nitsche Peterswald vor 100 Jahren Knihovna litoměřického biskupství
Kategorie:Němečtí římskokatoličtí duchovní Kategorie:Kanovníci litoměřické kapituly Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Úmrtí v roce 1951 Kategorie:Muži