Mont Orohena (2241 m n. m.) je nejvyšší hora ostrova Tahiti i celé Francouzské Polynésie. Vrchol tvoří erozně rozčleněný masiv vyhaslé štítové sopky v centrální části hlavního ostrova Tahiti Nui v souostroví Společenské ostrovy (skupina Îles du Vent).
Díky relativní odlehlosti Tahiti od jiných vysokých horských systémů dosahuje Mont Orohena topografické prominence 2241 m a izolace přibližně 4128 km; nejbližším vyšším vrcholem je sopka Mount Ngauruhoe na Severním ostrově Nového Zélandu. Hora tak patří k tzv. ultraprominentním vrcholům a v celosvětovém žebříčku hor podle topografické izolace zaujímá 7. místo.
V polynéské tradici je Mont Orohena považován za posvátnou horu (tahitinsky Oro-hena, „svatá hora“) a v moderní době představuje jeden z nejnáročnějších, ale zároveň nejatraktivnějších cílů vysokohorské turistiky v celé Francouzské Polynésii.
Geografie Mont Orohena se nachází zhruba uprostřed Tahiti Nui, přibližně severně od geometrického středu ostrova. Tahiti Nui je vulkanický ostrov téměř kruhového půdorysu, jehož nejvyšší partie tvoří právě masiv Orohena s vrcholem ve výšce 2241 m. Z vrcholového hřebene vybíhají strmé, hluboce zaříznuté hřbety, které ostrov dělí do soustavy radiálně orientovaných údolí, například údolí Papenoo na severu nebo údolí směřujících k severovýchodnímu pobřeží.
V bezprostředním okolí Mont Orohena se nachází několik dalších významných vrcholů Tahiti Nui – zejména Pito Hiti (2107 m), druhý nejvyšší vrchol ostrova, a Aorai (2066 m) na jihovýchodním hřebeni. Všechny tyto vrcholy tvoří centrální horský hřeben probíhající přibližně ve směru severozápad–jihovýchod, který odděluje severní svahy spadající k Tichému oceánu od jižněji situovaných údolí a nepřímo vymezuje hranici mezi hlavní částí Tahiti Nui a menší připojenou částí Tahiti Iti.
Geologie Tahiti patří k tzv. hotspotovým ostrovům – je součástí vulkanického řetězce Společenských ostrovů vzniklých nad stacionárním plášťovým chocholem při postupném pohybu pacifické litosférické desky. Hlavní ostrov Tahiti tvoří dvě navzájem srostlé vulkanické struktury: větší Tahiti Nui a menší Tahiti Iti. Vývoj Tahiti Nui probíhal během posledních zhruba 2 milionů let a zahrnoval výstavbu prvotního štítového vulkánu, následovanou rozsáhlými kolapsy svahů a vznikem druhého štítového vulkánu v oblasti dnešního masivu Orohena.
Horninové podloží Mont Orohena tvoří převážně bazaltové lávy štítového vulkánu, překryté mocnou deskou diferencovaných pyroklastických hornin – ignimbritů –, které budují horní část masivu. Tyto ignimbritové uloženiny mají podle radiometrického datování (K–Ar metodou) stáří přibližně 0,5 milionu let a představují relativně pozdní explozivní fázi erupční činnosti Tahiti Nui, jinak převážně charakterizované efuzivním výlevem láv.
Chemické složení hornin v masivu Orohena přechází od málo diferencovaných bazaltů v nižších partiích k tefrofónolitovým ignimbritům ve vrcholové části, což svědčí o existenci mělkého magmatického rezervoáru, v němž docházelo k dlouhodobému vývoji a částečnému mísení různě vyvinutých magmat.
Přestože je Mont Orohena geologicky mladý (stovky tisíc let), je dnes považován za vyhaslou sopku; v historické době nejsou známé žádné erupce a erozní procesy již výrazně přetvořily původní vulkanickou kupoli v ostře zaříznutý horský reliéf.
Klima a přírodní prostředí Díky velké výškové rozloze ostrova se na svazích Mont Orohena výrazně projevuje orografické zesílení srážek. Vlhké pasátové větry od severovýchodu narážejí na centrální pohoří a způsobují vznik časté oblačnosti a dešťů, zejména na návětrných svazích orientovaných k severu a východu. Zatímco nízko položené pobřežní oblasti Tahiti mají spíše tropické suché až polosuché klima, vyšší partie Mont Orohena spadají do pásma vlhkých horských lesů a tzv. mlžného lesa, kde se voda významně zachycuje na vegetaci ve formě mlhy a mrholení.
Ve vyšších polohách masivu se dochovaly zbytky přirozených vysokohorských lesů a křovin, doplněné o později introdukované druhy. Podle turistických a přírodovědných zdrojů se v okolí Mont Orohena vyskytuje řada druhů rostlin a živočichů endemických pro Tahiti nebo pro širší oblast Francouzské Polynésie, včetně ohroženého monarchy tahitského (Pomarea nigra) a dalších druhů ptáků vázaných na horské lesy. Díky izolaci ostrova i relativně obtížnému přístupu k vrcholovým partiím je oblast Orohena významná pro studium evoluce bioty na odlehlých oceánských ostrovech.
Význam v polynéské kultuře Název „Orohena“ je odvozován z tahitského výrazu, který lze přeložit jako „svatá hora“ nebo „hora bohů“, a odráží duchovní význam tohoto vrcholu v tradiční polynéské kultuře. Podle místních legend šlo o místo spojené s božstvy a předky, kde se konaly obřady a rituály při významných příležitostech.
Také v současnosti je Mont Orohena vnímán jako místo s duchovním rozměrem; část obyvatel Tahiti jej chápe nejen jako krajinnou dominantu, ale i jako symbol spojení s předky a s přírodními silami ostrova.
Výstupy a turistika Mont Orohena je přístupný pouze pěšky; nevede k němu žádná silnice ani lanovka. Za obvyklý výchozí bod pro výstup je považována obec Mahina na severním pobřeží Tahiti, odkud začíná tzv. „sentier des mille sources“ (stezka tisíce pramenů). Trasa stoupá zalesněnými svahy přes náhorní plošiny Moto Fefe a Pihaaiateta až k vrcholu Pito Hiti a dále po úzkém hřebeni k samotnému Mont Orohena. Celkový čas výstupu na vrchol se uvádí kolem šesti hodin, sestup zabere 4–5 hodin, takže jde o celodenní horskou túru s převýšením přes 2000 m.
Stezka je považována za technicky náročnou, místy exponovanou a za deštivého počasí nebezpečně kluzkou. V horních úsecích jsou instalována fixní lana, která usnadňují překonávání strmých skalních stupňů a úseků se sutí. Vzhledem k rychlým změnám počasí a obtížné orientaci v mlze se doporučuje absolvovat výstup pouze za stabilních podmínek, nejlépe v suchém období mezi květnem a říjnem, a ideálně v doprovodu zkušeného místního průvodce.
Přístup k výchozímu bodu stezky a na soukromé pozemky v zázemí Mahiny podléhá povolení, které vydává místní radnice; tato procedura reguluje počet návštěvníků a zvyšuje bezpečnost v horském terénu. Z vrcholu se otevírají rozsáhlé výhledy na vnitrozemské horské masivy Tahiti, okolní údolí, pobřežní laguny i sousední ostrov Moorea.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Mont Orohena na Peakbagger.com Mont Orohena na PeakVisor Turistické informace o Mont Orohena (The Outsiders)
Kategorie:Dvoutisícovky ve Francouzské Polynésii Kategorie:Tahiti Kategorie:Sopky v Austrálii a Oceánii