náhled|Julia Margaret Cameronová: Čekám, albuminový tisk, 1872
Fotografie dětí (nebo také fotografování dětí) je zachycení podoby jednoho dítěte nebo více dětí na fotografii, ve které převládá tvář a její výraz. Cílem je, aby fotografie zobrazila podobu, osobitost nebo náladu portrétovaného. Stejně jako ostatní způsoby portrétování, zaměřuje se fotografie především také na tvář osoby, ale na snímku může být i část těla, nebo celá postava a doplňující pozadí. Portrét není náhodný snímek, ale komponovaný obraz osoby ve statické pozici. Portrét často zobrazuje osobu hledící přímo do objektivu, ale pohled může být směrován i mimo osu.
Úvod náhled|Alexander Bassano: Děti z královské rodiny náhled|Fotografie pořízená při prvním sv. přijímání
Děti se fotografují prakticky od narození až do dospělosti. Obvykle při různých slavnostních a výjimečných situacích, jako jsou Velikonoce, Vánoce, křtiny, narozeniny, první svaté přijímání, biřmování nebo rodinné výlety. Zajímavé jsou však i zcela obyčejné a banální situace. Fotograf zachycuje, jak se dětská podoba mění s přibývajícím věkem. K pořízení památečních snímků dětí stačí v podstatě jakýkoliv fotografický přístroj. Lze pořídit formální aranžovaný snímek nebo snímek nearanžovaný, neformální. V interiéru nebo v exteriéru, s umělým nebo přirozeným světlem nebo přirozeným či umělým pozadím. Fotografie může obsahovat osobou samotnou, nebo více osob, nebo dítě s rekvizitou. Prostředí hraje důležitou roli při reportážní fotografii. Dalším druhem fotografie dětí je společná skupinová fotografie. Ta patří k inscenované fotografii se strategickou kompozicí a důrazem na motiv a rozvržení prvků v obraze – před expozicí nebo v průběhu expozice. Nachází široké platnění v různých žánrech a oblastech – při slavnostních událostech jako jsou svatby, zahájení nebo ukončení studia, rodinná setkání, dokumentace významných událostí a podobně. Děti na snímku vyjadřují příslušnost k určité rodinné, společenské, organizační, studijní, sportovní nebo jiné skupině.
Do kategorie fotografování dětí lze zařadit i těhotenské snímky. Zajímavé jsou snímky zvětšujícího se bříška, obligátní ultrazvukové záběry, ale je možné snímat také pozitivní těhotenský test, nebo připravenou dětskou výbavu.
Školní fotografie náhled|vlevo|Základní škola Adak Aljaška, školní fotografie, 1947
Školní fotografie je forma vzpomínkové fotografie obvykle formou společné skupinové fotografie objevující se od roku 1880. Portrétní snímky dětí docházejících do školy pořizovali speciálně vybavení školní fotografové. Na paspartě snímku, nebo na deskách, stál obyčejně nápis ve smyslu Vzpomínka na má školní léta nebo jméno školy a rok studia. Fotografie byly zpočátku – v závislosti na technických možnostech fotografie – pořizovány v exteriéru za denního světla. Vhodné prostředí pro kompozici bylo schodiště, jako pozadí sloužila budova školy, před kterou pózovalo často až 60 dětí školního věku, společně s učitelem. Na snímek se musel jednak často vměstnat velký počet fotografovaných osob, na druhé straně fotograf potřeboval dostatek světla pro co nejkratší čas expozice a dostatečnou hloubku ostrosti pro vykreslení detailů. Zlepšující se technické vybavení, možnosti snímání v horších světelných podmínkách a širokoúhlé objektivy umožnily nové možnosti vyjádření. Asi od roku 1900 se začaly objevovat také skupinové snímky žáků z učeben. Školní fotografie křížem krážem z různých zemí a dob poskytují informace o vývoji fotografické techniky, principech skupinové fotografie, ukazují vývoj žáků a studentů, jejich svobodu a kázeň a samozřejmě vývoj dětské módy.
Amatérská fotografie vpravo|náhled|Amatérská skupinová rodinná fotografie není dobře zaostřená a osoby krčí oči před přímým Sluncem
Amatérská fotografie, lidová fotografie, domácí fotografie nebo rodinná fotografie je fotografický žánr amatérů nebo neznámých fotografů, kteří zachycují každodenní život a všední předměty. Dobré příklady amatérské rodinné fotografie jsou z cestování, fotografie z dovolené, fotografie přátel nebo podobenky. Lidová fotografie jsou druhy „náhodného umění“ v tom, že jsou mnohdy „neúmyslně umělecké“ – výtvarné.
Není divu, že se děti staly tak častým námětem pro fotografy. Velký podíl na tom má amatérská fotografie, vždyť málokterá rodina nevlastní žádný fotoaparát a asi každý rodič fotografoval své vlastní děti. Od konce 50. let 20. století organizují časopisy a noviny na toto téma populární fotografické soutěže. Navíc s rozšířením digitální fotografie přestali lidé hojně navštěvovat profesionální fotografické ateliéry a pořizovali si snímky sami i bez znalosti expozičních složitostí. Fotografické soutěže časopisů typu Překvapení, Vlasta nebo Rytmus života lákají mnoho amatérských umělců. Na podobné téma se soustředí i odbornější časopisy zaměřené přímo na fotografii jako například Fotografie, Československá Fotografie nebo PhotoLife. V těchto magazínech bývají fotografie čtenářů již mnohem kvalitnější, vybírá je odborná komise a komentáře k nim dávají zkušení fotografové a teoretici umění.
Módní a reklamní fotografie náhled|Nickolas Muray: Chlapci hrají americký fotbal, Cream of Wheat, 1936
Módní a reklamní fotografie jsou založené většinou na komerční bázi, mají za úkol poukázat na výrobek či model a přimět zákazníka k zakoupení výrobku. Fotografie módy se nejčastěji objevuje v reklamě nebo v módních časopisech jako jsou například Vogue, Vanity Fair nebo Allure. Tento žánr si časem vydobyl svůj vlastní estetický styl, v níž je móda a odívání posíleno vhodným příběhem a exotikou. V kvalitě snímků se odráží velikost, prosperita a styl společnosti, která snímky objednala. Svou roli hraje vkus, účel a také finance. Snímek může být pojatý informativně nebo výtvarně, případně doplněný vtipem a nápadem. Měl by však být technicky a kompozičně kvalitní. Polovinu práce obstará zkušený model či modelka, při práci s dětmi se vyžaduje kladný vztah k dětem a pedagogické zkušenosti. Důležitá je schopnost komunikace s dětmi, kladná motivace a navození příjemné tvůrčí atmosféry.
Blanka Chocholová
Magdaléna Bláhová
Propaganda a manipulace náhled|Roger Rössing a Renate Rössingová: Pionýři, Lipsko, 1. května 1953
Snímky dětí slouží také jako silný nástroj propagandy, ovlivňování nebo manipulace s veřejným míněním jako jsou propagace, agitace, reklama, osvěta nebo public relations. Propagandisté mohou různým způsobem zkreslovat fakta, často se snaží prezentovat jako objektivní pozorovatelé skutečnosti. Cílem nebo zdrojem propagandy mohou být jednotlivci, církve, různá zájmová sdružení a organizace, politické strany nebo vláda. Propaganda se projevuje ve dvou základních formách. Jako „oslavná“, kdy jejím cílem je vytvořit příznivý dojem na nějakou organizaci nebo vládu. Například propaganda nacistického Německa ve 30. letech 20. století nebo propaganda oslavující úspěchy socialismu a KSČ v ČSSR. Druhou formou je propaganda „očerňující“. Příkladem je její působení během studené války (1946–1990), kdy veškeré sdělovací prostředky v socialistických státech používaly tuto formu propagandy.
K manipulacím s obrazovými informacemi docházelo v historii na různých místech světa a psychologové věděli, že děti na takových snímcích účinek na diváka zesilují. Například v USA, Sovětském svazu, na Kubě i v Německu. V USA fungovala společnost Farm Security Administration (FSA), která byla vytvořena v roce 1935 v rámci New Deal. Úkolem bylo v krizi pomáhat proti americké venkovské chudobě. FSA podporovala skupování okrajových pozemků, práci na polích s moderními stroji a kolektivizaci. Roku 1935 zahájila fotografickou kampaň, do jejíhož sociologicko-dokumentárního programu se zapojila řada fotografů. Měla za úkol sestavit dokumentaci sociálních problémů v jižních státech USA. Těmto fotografům vděčíme za výjimečný obraz Ameriky v době krize a jejích dozvuků. V tomto období se formovala „dokumentární fotografie“. Jejími hlavními charakteristikami byl důraz na realismus, snaha bez příkras zachytit věci takové, jaké jsou, spoluprožití bídy a utrpení, jasný morální postoj a konečně samotné vědomí specifičnosti tohoto média. Se vstupem USA do druhé světové války však nastala změna. Projekt dostal jiné jméno – Office of War Informations – a také jiný program. Ve válce musela propaganda ukazovat, jak jsou Spojené státy silné a ne jaké mají potíže. V roce 1948, kdy FSA zanikla, byla dokonce snaha pořízené dokumenty zničit, aby nemohly být použity pro komunistickou propagandu. Pro společnost pracovala celá řada známých fotografů, kteří také vynikajícím způsobem portrétovali děti. Byli to například Gordon Parks, Carl Mydans, Esther Bubley, Marjory Collinsová, Jack Delano, Sheldon Dick, Walker Evans, Dorothea Langeová, Russell Lee, Carl Mydans, Gordon Parks, Martha McMillan Robertsová, Edwin Rosskam, Louise Rosskamová, Arthur Rothstein, Richard Saunders, Arthur Siegel, Ben Shahn, Roy Stryker, John Vachon, Marion Post Wolcottová, Barbara Wrightová nebo Alfred T. Palmer.
V průběhu druhé světové války působila v Německu propagandistická skupina Propagandakompanie (takzvaná Propagandatruppe).
Historie náhled|Lewis Carroll: Xie Kitchinová jako obchodnice s čajem, 1873
Zahraničí
Lewis Carroll (1832–1898) se začal věnovat fotografování věnovat v roce 1856, nejdříve pod vlivem svého strýce Skeffingtona Lutwidgeho a později svého oxfordského přítele Reginalda Southeyho. Brzy byl v tomto umění velmi dobrý a stal se známým fotografem. V prvních letech si zřejmě i pohrával s myšlenkou, že se fotografováním bude živit. Studie Rogera Taylora a Edwarda Wakelinga podává vyčerpávající výčet všech zachovaných fotografií a Taylor odhaduje, že pouze něco přes 50% jeho zachovaných děl zachycuje mladé dívky. Později mnoho svých fotografií dětí použil v souvislosti se svými literárními díly jako ilustrace. Alexandra Kitchin, známá jako "Xie" (vyslovováno "Iksi"), byla jeho oblíbeným objektem pro fotografování. Od roku 1869 až do roku 1880, kdy fotografování nechal, ji Carroll vyfotografoval alespoň padesátkrát, naposled těsně před jejími šestnáctými narozeninami. Z jeho původního portfolia ale zbyla méně než třetina. Carroll také zachytil mnoho mužů, žen, chlapců a krajin. Jeho objekty byly také kostry, loutky, psi, sochy a obrazy, stromy, učenci, vědci, staří lidé a malé dívenky. Jeho skici nahých dětí byly dlouho považovány za ztracené, ale šest se jich po čase našlo, z čehož čtyři byly uveřejněny. Fotografování pro něj také bylo vstupní branou do vyšší společnosti. S fotografováním náhle přestal v roce 1880. Během 24 let toto médium dobře ovládl, založil v Christ Church vlastní studio a vytvořil asi tři tisíce fotografií. Čas a záměrné ničení přečkalo méně než tisíc z nich. Důvody, proč fotografování nechal, jsou nejisté. S příchodem modernismu se vkus změnil a jeho fotografie byly asi od roku 1920 až do šedesátých let zapomenuty. Nyní je považován za jednoho z nejlepších viktoriánských fotografů a měl vliv na některé moderní fotografy.
Fotografická kariéra Julie Margarety Cameronové (1815–1879) byla krátká, pouhých posledních jedenáct let jejího života, přesto se stala jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Poprvé začala fotografovat po svých 48. narozeninách, kdy dostala fotoaparát jako dárek.J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Retrieved September 13, 2008. Její práce přesto měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou dnes umělci stále napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.