alt=Červenofialový obdélníkový kus papíru postavený na výšku, asi dvakrát delší než širší, s designem rozděleným do tří sekcí. v horní části je nakresleno deset kruhů ve dvou řadách po pěti. Ve střední části je několik sloupců textu čínskými znaky, a ve spodní části (asi polovina papíru)je nakresleno několik mužů stojících před branou.|náhled|Ťiao-c', první papírová měna světa Ekonomika čínské říše Sung existující v letech 960–1279 byla charakterizována expanzí obchodu, finanční prosperitou, růstem mezinárodního obchodu a výrazným nárůstem produktivity v zemědělství. V čínské říši Sung rostly soukromé finanční majetky a stimulovaly rozvoj celostátní tržní sítě, která spojovala pobřežní regiony s vnitrozemím. Sungská ekonomika a zejména rozmach zemědělství v 10. a 11. století umožnil razantní nárůst počtu obyvatel Číny, který se zdvojnásobil na více než 100 milionů lidí.
V sungském období pozoruhodně vzrostly obchodní kontakty s vnějším světem, kupci zapojení do mezinárodního obchodu se plavili až do východní Afriky. Obyvatelé sungského státu byli také svědky vzniku prvních papírových peněz na světě – tištěných vládou, proto státovek. Nazývaly se ťiao-c’, později chuej-c’. V kombinaci s jednotným daňovým systémem a bezpečnými obchodními trasami pozemními i říčními, to přineslo rozvoj skutečně celostátního trhu v Číně. Ačkoli velký díl státních příjmů spotřebovala armáda, daně vybrané od bohaté obchodnické třídy dostačovaly k naplnění vládních pokladnic.Ebrey, s. 167. Produkci vybraného zboží si sungská vláda vyhradila pro sebe ve snaze o zvýšení příjmů a zabezpečení zdrojů životně důležitých pro bezpečnost říše, příkladem byly komponenty používané pro výrobu střelného prachu.
Zemědělství
Růst plochy a výnosů Během sungské éry masivně vrostla plocha obdělávané půdy. Vláda povzbuzovala obyvatelstvo k obsazování a obdělávání pustých oblastí státu. Každý, kdo zúrodnil novou půdu a platil daně, měl garantovánu její trvalou držbu. Výsledkem této politiky byl nárůst rozlohy polí na 720 miliónů mu, rozlohu nepřekonanou ani v mingském a čchingském období.
Podporováno a rozšiřováno bylo i zavlažování orné půdy. Prominentní státník a ekonom Wang An-š’ vydal roku 1069 zákon o zavlažování, který povzbudil rozšíření zavlažovacích systémů v Číně. Do roku 1076 bylo dokončeno kolem 10 800 zavlažovacích projektů, které přinesly vodu více než 36 miliónu mu veřejné a soukromé půdy.Qi Xia, s. 86. Hlavní zavlažovací projekty zahrnovaly prohloubení Žluté řeky v severní Číně a zúrodnění bažinatých pozemků u jezera Tchaj. V důsledku této politiky se výnos sklizně v Číně ztrojnásobil.Qi, s. 84–96. Zemědělské výnosy byly v sungské době zhruba 2 tany obilí na mu, významně více ve srovnání s 1 tanem v říši Raná Chan a 1,5 tanu v závěru existence říše Tchang.
Hospodářský rozvoj Číny za dynastie Sung byl umožněn i zlepšením hospodářských nástrojů, osiva a hnojiv. Sungská vláda zdědila zakřivený železný pluh vynalezený za dynastie Tchang (618-907), jak podrobně popsal Lu Kuej-meng ve svém díle Lej-s’ ťing (, Kniha o pluhu). Sungští zemědělci zlepšili zakřivený železný pluh používaný v tchangském období a vynalezli ocelový pluh určený speciálně pro rekultivaci pustin. Tento pluh nebyl ze železa, ale ze silnější oceli, čepel byla kratší, ale silnější, byl zvláště účinný při orbě skrz rákosí a kořeny v mokřadech podél řeky Chuaj. V sungské době byl také vynalezen nástroj určený k usnadnění sázení nazvaný „sázecí kůň“, vyráběn byl z dřeva jujuby a paulovnie. Sungští rolníci používali bambusová vodní kola která využívala energie toku řek k čerpání vody do zavlažovacích kanálů. Vodní kola měla průměr asi 30 čch’ (zhruba 9 metrů), s deseti bambusovými nálevkami připevněných na obvodu. Někteří zemědělci dokonce používali tři kola v sérii k čerpání vody do výšky přes 30 čch’.
Pěstování vysoce výnosných odrůd rýže z Čampy, korejské žluté neloupané rýže, indického zeleného hrachu a vodních melounů ze Středního východu zavedené v Číně v sungské éře, významně zvýšilo množství zemědělských produktů. Sungští zemědělci zdůrazňovali důležitost lidských výkalů jako hnojiva. Chápali, že používáním hnojiv mohou transformovat neplodnou pustinu na úrodnou půdu. Čchen Pchu roku 1149 napsal ve své Knize o zemědělství (Nung-šu): „běžné tvrzení, že zemědělská půda se vyčerpá po třech výsevech v pěti letech, není správné; pokud často doplňujete novou půdu a přidáváte lidské výkaly, země se stává úrodnější“.Qi, s. 135.
Technické plodiny Bavlna byla rozšířena z ostrova Chaj-nan do centrální Číny. Bavlněná látka byla zvaná ťi-pej.Qi, s. 156. Na Chaj-nanu ji tamní výrobci produkovali v mnoha variantách, často obarvenou zářivými barvami. Rozsáhle pěstováno bylo také konopí, též využívané k výrobě látek. V okolí hory Tung-tching u Su-čou vzkvétaly sady morušovníků. Pěstitelé morušovníků žili z chovu hedvábníků a prodeje z nich získaného hedvábí.
Cukrová třtina se poprvé objevila v Číně v období válčících států. V říši Sung byla pěstováním cukrové třtiny známá především oblast kolem jezera Tchaj. Sungský spisovatel Wang Čuo velmi podrobně popsal metody pěstování cukrové třtiny a způsob výroby třtinového cukru z ní v monografii Kniha o cukru z roku 1154, první dochované čínské knize o technologii výroby cukru.
Rozloha čajových plantáží byla v sungské říši třikrát větší, než v tchangské. Podle průzkumu z roku 1162 se čajové plantáže nalézaly v 244 okresech 66 krajů a prefektur.Qi, s. 856. Ve Fu-ťienu se rozkládaly císařské čajové plantáže Pej-jüan („Severní park“). Pro císařský dvůr zde rolníci pěstovali více než čtyřicet odrůd čaje. Sbírali jen nejlepší vybrané čajové listy a zpracovávali je do cihel sušeného čaje s vyraženým vzorem draka, čaj byl proto znám jako „dračí čaj“.
S růstem měst rostl i význam a hodnota zeleninových zahrad na předměstích. Zahrady byly vysoce produktivní, v jižní Číně připadal v průměru jeden mu rýžového pole na jednoho muže, zatímco na severu asi trojnásobek, zatímco jeden mu zeleniny živil tři muže.Qi, s. 180.
Vzkvétalo i pěstování květin. Mezi bohatými a mocnými byla oblíbená zejména pivoňka, pěstováno jí bylo až devadesát druhů. Rozšířené byly i jasmín a jabloně původem z Persie.
Organizace, investice, a obchod
Obchod, trhy a doprava alt=Vybledlá kresba dvou jednostěžňových lodí, na palubě přístřešky a několik členů posádky. Lodě jsou spíše elegantní než účelné.|náhled|Cestování na řece pod čistou oblohou, Kuo Čung-šu († 977). Sungská malba dvou obchodních lodí V sungské říši se třída obchodníků stala početnější, respektovanější a organizovanější než v dřívějších dobách Číny. Jejich nahromaděné bohatství často soupeřilo s majetkem džentry, spravující stát. K jejich organizačním schopnostem moderní historici Ebreyová, Walthallová a Palais konstatovali, že:
Ačkoli v sungském období dominovaly městským trhům v Číně velké vládou řízené provozy a velké soukromé podniky, v rozsáhlých předměstích a na venkově existovalo nepřeberné množství malých soukromých podniků a podnikatelů, kterým se v obdobích hospodářském rozmachu sungského období dařilo. V sungské Číně dokonce fungoval velký černý trh, který se významně rozšířil, jakmile si Džürčeni podmanili severní Čínu. Například kolem roku 1160 bylo na černém trhu prodáváno zhruba 70-80 tisíc kusů dobytka ročně. Existovaly zástupy úspěšných malých pecí a obchodů s keramikou ve vlastnictví místních rodin, které leckdy vlastnili i olejové lisy, obchody s vínem, malé místní papírny, apod. Zůstal i prostor pro hospodářský úspěch „hostinců, věštkyň, prodejců léků, obchodníků s látkami“ a mnoha dalších.Embree, Gluck, s. 339–340.
alt=Schéma komplikované budovy stojící na potoku nebo řece. Ve středu budovy v přízemí voda shora proudí na kolo turbíny, napojené na hřídel, která v patře pohání soustrojí meloucí zrno. Kolem budovy množství pracovníků s pytli a nádobami přenáší zrní.|náhled|vlevo|Malba vodního mlýna, včetně vozů a lodí přivážejících a odvážejících obilí. Venkovští hospodáři, kteří prodávali velké zemědělské přebytky na trhu si nejenom mohli dovolit koupit další dřevěné uhlí, čaj, olej a víno, ale také hromadit dostatek prostředků na zřízení sekundární výroby, z níž získávali ještě více bohatství.Ebrey, s. 141. Kromě nezbytných potravin, statkáři často produkovali víno, dřevěné uhlí, papír, textil a další zboží, které prodávali prostřednictvím makléřů. Zemědělci v Su-čou se často specializovali na chov bource morušového a výrobu hedvábných látek, zatímco ve Fu-ťienu, S’-čchuanu a Kuang-tungu rozsáhle pěstovali cukrovou třtinu. Prosperitu venkovských oblastí podporovalo využití projektů veřejných prací a zlepšování zemědělských postupů. Zavlažovací systémy byly vybaveny masově vyráběnými standardizovanými vodními koly a čerpadly, schopnými zvednout vodu z nižších úrovní na vyšší a používanými k zavlažování výše položených ploch.
Příslušníci elit a boháči se oblékali do hedvábí, zatímco konopí a ramie byly materiály šatů chudých; koncem sungské éry se začala používat i bavlna. Přepravu všech těchto materiálů a zboží v 10. století ulehčilo zdokonalení plavebních komor; sungský vědec a státník Šen Kua (1031-1095) napsal, že vybudování zdymadla na Čen-čou (pravděpodobně Kchuo-čou na Jang-c’-ťiang) během dvacátých a třicátých let 11. století vzalo práci pěti stům dělníků a obchodníci uspořili až 1 250 000 šňůr měďáků ročně. Uvedl, že stará metoda vytahování lodí s velikostí nákladu omezenou na 300 tanů (cca 17 tun) rýže na plavidlo, ale po vybudování zdymadla mohly být užívány lodě přepravující 400 tanů (zhruba 22 tun). Šen napsal, že v jeho době (kolem roku 1080) vládní lodě mohly nést náklad o hmotnosti až 700 tanů (39 tun), zatímco soukromé lodě mohly uvést až 800 pytlů, z nichž každý vážil 2 tany (tj. celkem 88 tun).
Zahraniční obchod alt=Vysoký, štíhlá, modro-zelená váza se dvěma uchy, každé s dvěma otvory, malým horním a větším spodním.|náhled|vlevo|Lung-čchüanská váza z 13. století Vysoká čínská poptávka po zahraničním luxusním zboží a koření z východní Indie podnítila růst čínského námořního obchodu.Fairbank, Goldman, s. 92. S říší Sung udržovalo námořní kontakty asi padesát zemí. Námořní zahraniční obchod dosahující do jihovýchodního Asie, hinduistického světa, islámských zemí a východoafrického pobřeží přinesl obchodníkům velká jmění. Perly, slonová kost, rohy nosorožců, kadidlo, agarové dřevo, korály, achát, želví krunýře, gardénie a růže byly dováženy od Arabů a ze Samboje, rostlinné léky z Jávy, zázvor z Malajského poloostrova, bavlněné tkaniny a příze z Mait, a ženšen, stříbro, měď a rtuť z Koreje. Ačkoli ohromný objem domácího obchodu podél Velkého kanálu, řeky Jang-c’-ťiang, jejích přítoků a jezer, a dalších kanálů a řek překonal výnosy z mezinárodního obchodu, existovalo v říši Sung mnoho velkých námořních přístavů, které přispívaly k růstu ekonomiky, zejména Čchüan-čou, Fu-čou, Kuang-čou, a Sia-men. Tyto přístavy, nyní pevně propojené s vnitrozemím prostřednictvím rozšířené sítě říční dopravy, fungovaly jako řetěz velkých obchodních center pro prodej tržních plodin produkovaných ve vnitrozemí.Rossabi, s. 79.
Sungská vláda zahraniční obchod aktivně podporovala, proto, a také ve snaze o maximalizaci zisků státu z kontroly toků zboží, roku 971 vláda zřídila dozorčí úřad nad námořním obchodem v Kuang-čou, roku 999 další v Chang-čou, třetí vznikl v Ming-čou (dnešní Ning-po), následovaly úřady v Čchüan-čou roku 1079, roku 1113 v Chua-tchingu (nyní část Šanghaje) a roku 1145 v Ťiang-jinu.Qi, s. 1175–1178. Úřady byly původně podřízeny dopravnímu úřadu nebo správcům prefektur, později byly osamostatněny. Jejich úkoly zahrnovaly: Zdanění dováženého zboží. Sazby daně se s léty měnily, z 10 % na maximálních 40 %, ale za vlády císaře Šen-cunga (1048-1085) bylo zdanění dováženého zboží sníženo na 6,67 %. Daň byla odváděna ve zboží, nikoliv v penězích.