Svatá Maria Gemma Umberta Pia Galgani (12. března 1878 – 11. dubna 1903 Lucca) byla italská mystička a zasvěcená panna. Pro své hluboké napodobení Kristova utrpení bývá nazývána dcerou umučení. Zvláště je uctívána v kongregaci Společenství utrpení Ježíše Krista.

Mládí Gemma Galgani se narodila 12. března 1878 ve vesničce Camigliano v provincii Capannori jako páté z osmi dětí a první dcera prosperujícho lékárníka Enrica Galganiho. Pokřtěna byla o den později v místním farním kostele svatého archanděla Michaela. Jméno Gemma (v překladu drahokam, vzácný klenot) jí vybral její strýc. Gemmina Matka, Aurelia Galgani, ovšem měla o výběru jména pochybnosti, protože žádná světice tohoto jména nebyla a její dcera by tak neměla v nebi žádnou přímluvkyni. Farář z blízké farnosti se ji snažil uklidnit slovy: „Drahokamy jsou v ráji. Doufejme, že i toto dítě bude jedním z Drahokamů ráje."

Aby děti mohly dosáhnout lepšího vzdělání a výchovy, přestěhovala se rodina asi měsíc po Gemmině narození do toskánského města Lucca. Když bylo Gemmě dva a půl roku, její matka se nakazila tuberkulózou. Z tohoto důvodu byla Gemma spolu se svými sourozenci umístěna do soukromé polointernátní školy, kterou vedly Elena a Ersilia Vallini a navštěvovala ji dalších pět let.

Dne 26. května 1885 přijala Gemma v kostele Svatého Michaela na fóru svátost biřmování. Údajně tehdy uslyšela vnitřní hlas, který se jí zeptal: „Jsi ochotná dát mi svou matku? Dáš mi ji ráda?" na což Gemma odpověděla kladně. Následující dva měsíce byla s matkou v nepřetržitém kontaktu. Aby se však Gemma nenakazila, poslal ji otec raději k jednomu příbuznému do San Gennara. Aurelia Galgani zemřela 19. září 1886 po pěti letech boje s tuberkulózou. Domů se Gemma vrátila až na Vánoce téhož roku.

Vzdělání V roce 1887 nastoupila do polointernátní školy vedené Oblátkami ducha svatého, které založila sv. Elena Guerra.Ve své autobiografii tuto školu později popsala jako nebe. Byla velmi pilnou žačkou a dosahovala výborných výsledků, zejména ve francouzštině, aritmetice a hudbě. V červnu tohoto roku ji bylo povoleno přistoupit k prvnímu svatému přijímání, na které se patnáct dní předtím připravovala v klášteře. Tento den označovala za nejšťastnější den svého života a každoročně si ho připomínala.

Gemma byla velmi oblíbená jak mezi učiteli, tak i mezi žáky. I přes svou temperamentní povahu byla pečlivá, milá a upřímná. Ve školním roce 1893/1894 získala Velkou zlatou cenu za náboženské vědomosti. Ještě před ukončením studia však musela kvůli chronickým zdravotním obtížím školu opustit.

Dospělost V září 1894 zemřel na tuberkulózu Gemmin nejoblíbenější bratr Gino. Ve své autobiografii o něm napsala: „Gina jsem milovala víc než ostatní. Byli jsme vždy spolu. Během prázdnin jsme se bavili stavbou malých oltáříků, slavením svátků atd., to jsme vždycky dělali jen my." Krátce po bratrově smrti onemocněla a byla na tři měsíce upoutána na lůžko. I když se z nemoci uzdravila, zůstala otřesená a slabá a nemohla proto dále pokračovat ve vzdělání. Po odchodu ze školy se věnovala domácím pracím a pomoci sourozencům.

Na konci roku 1895 dostala Gemma jako dárek od příbuzných zlaté hodinky a řetízek. Podle své autobiografie si tyto šperky na sebe vzala a šla ven. Když se pak vrátila domů a chtěla si je sundat, uviděla svého strážného anděla s přísným pohledem, který ji řekl: „Drahocennými šperky, jimiž se zdobí nevěsta ukřižovaného krále jsou jen trny a kříž." To bylo pravděpodobně poprvé, co svého anděla spatřila.

Ve svých osmnácti letech, na Vánoce 1896, si přála složit slib panenství, bylo jí ale povoleno složit jen osobní slib čistoty.

Následujícího roku zemřel ve věku padesáti sedmi letech její otec na rakovinu krku. Po jeho smrti zůstala rodina téměř bez prostředků, protože se v posledních letech svého života velmi zadlužil. Gemma proto musela odejít za svou tetou Carolinou do Camaiore. Tam se do ní zamiloval jistý bohatý mladík a chtěl ji požádat o ruku. Toto manželství by zabezpečilo ji i její sourozence na zbytek života, i přesto Gemma tuto nabídku odmítla. Na své vlastní přání se vrátila do svého zpustošeného domu v Lucce v roce 1898. V prosinci tohoto roku také konečně složila oficiální slib panenství a stala se tak zasvěcenou pannou.DALLAIRE, Glenn. Dates of events in the life of St Gemma Galgani. Online. Dostupné z: https://www.stgemmagalgani.com/2008/10/dates-and-events-in-life-of-st-gemma.html. [cit. 2025-10-12].

Když jí bylo dvacet jedna let, onemocněla zánětem mozkových blan z kterého se zázračně uzdravila 3. března 1899 na první pátek v měsíci. Své mimořádné vyléčení z této nemoci připisovala Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na přímluvu svatého Gabriela Possentiho od Panny Marie Bolestné a svaté Markéty Marie Alacoque. Svatého Gabriela Possentiho od té doby vnímala jako svého duchovního bratra.

Po svém zázračném vyléčení chtěla Gemma vstoupit do kláštera vizitantek. Byť nastoupila na duchovní cvičení, do noviciátu už přijata nebyla a po dvaceti dnech v klášteře se musela vrátit domů. Na život zpátky ve světě si zvykala velmi těžce, jak vzpomíná ve své autobiografii. O měsíc později se v Lucce setkala s otci passionisty.

V lednu 1900 se stala hospodyní u rodiny Giannini. S touto rodinou se Gemma seznámila pomocí passionistů. Zvláště vřelý vztah měla s matkou rodiny, Ceciliou Giannini, ve které viděla náhradu za svou vlastní zemřelou matku. Byť byla rodina Giannini velmi početná, přijala Gemmu jako svou vlastní dceru.

V tom samém měsíci napsala první dopis otci Germanu Ruoppolovi, passionistovi, který se později stal jejím duchovním vůdcem. Údajně jí ho měl ukázat sám Ježíš při modlitbě. Tento její dopis měl deset stran a popisoval celý její dosavadní život. Korespondenci s ním udržovala až do své smrti, napsala mu až 151 dopisů.CRONOLOGIA DELLA VITA DI SANTA GEMMA GALGANI. Online. Famiglia laicale passionista. Dostupné z: https://www.laicipassionisti.mapraes.org/wp-content/uploads/2020/09/cronologia_gemma.pdf [cit. 2025-10-06]. Velmi často se v nich podepisovala jako la povera Gemma (v překladu ubohá Gemma, přeneseně ubohý klenot).

Gemma chtěla vstoupit do řádu k sestrám pasionisstkám, to však pro její zdravotní stav nebylo možné. Její největší přání stát se řeholní sestrou se nikdy nenaplnilo.

Mysticismus Podle biografie napsané Germanem Ruoppolou se u Gemmy v červnu 1899 objevily známky stigmat.

Ve své autobiografii uvedla, že v extázích mluvila se svým strážným andělem, Ježíšem, Pannou Marií a dalšími svatými – zejména s Gabrielem od Bolestné Panny Marie. Podle jejích svědectví od nich někdy dostávala zvláštní zprávy o současných nebo budoucích událostech. Se zhoršujícím se zdravím ji Germano Ruoppolo nařídil, aby se modlila za zmizení stigmat; udělala tak a známky přestaly. Řekla, že často odolávala ďáblovým útokům. Údajně měl ďábel ukrást její autobiografii a Germano Ruppolo ji měl získat zpět pomocí exorcismu.

Podle jejích blízkých měla schopnost levitace. Sama popisuje případ, kdy když jednou objala ruce kolem kříže v jídelně, zjistila, že se vznáší nad podlahou.

Stigmata Poprvé se u Gemmy objevila stigmata dne 8. června 1899, v předvečer svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Píše:

"Cítila jsem vnitřní zármutek za své hříchy, ale tak intenzivní, že jsem už nikdy podobný necítila ... Moje vůle mě přiměla všechny je nenávidět a slíbit, že za ně budu trpět jako odpuštění. Pak se myšlenky ve mně hustě tlačily a byly to myšlenky na smutek, lásku, strach, naději a útěchu."

V následném vytržení uviděla Gemma svého strážného anděla ve společnosti Panny Marie:

"Panna Maria otevřela svůj plášť a přikryla mě ním. Právě v tu chvíli se objevil Ježíš s otevřenými ranami; krev z nich netekla, ale plameny ohně, které v jednom okamžiku přišly a dotkly se mých rukou, nohou a srdce. Cítila jsem, že umírám, a měla jsem spadnout, ale pro svou matku (Pannu Marii), která mě podporovala a držela pod svým pláštěm. Zůstala jsem tedy několik hodin. Potom mě matka políbila na čelo, vidění zmizelo a já jsem se ocitla na kolenou; ale stále jsem měla ostré bolesti v rukou, nohou a srdci. Vstala jsem, abych se dostala do postele, a viděla, že z míst, kde jsem měla bolesti, tekla krev. Přikryla jsem je, jak jsem mohla, a pak jsem se s pomocí svého anděla strážného dostala do postele."

Ohlas Gemma byla v Lucce a okolí před svou smrtí dobře známá, zejména mezi chudými. Názory na ni ale byly rozdílné. Někteří lidé obdivovali její mimořádné ctnosti a označovali ji jako Pannu z Luccy, která zesnula v pověsti svatosti. Jiní se jí vysmívali včetně její mladší sestry Angeliny, která si zřejmě během takových zážitků zvykla z ní dělat legraci a během kanonizačního procesu byla považována za nezpůsobilou svědčit kvůli obviněním ze snahy těžit z Gemminy pověsti.

Smrt, kanonizace V květnu 1902 Gemma těžce onemocněla, ale uzdravila se, nicméně nemoc se v říjnu opět vrátila. V tu dobu také zemřeli dva její sourozenci.

Začátkem roku 1903 byla Gemmě diagnostikována tuberkulóza a upadla do dlouhého a často bolestivého období doprovázeného několika mystickými jevy. Jedna z řeholních ošetřujících sester, která byla svědkem takového jevu uvedla: „Starali jsme se o mnoho dobrých nemocných lidí, ale nikdy jsme nic takového neviděli.“

V lednu 1903 musela být přestěhována do vedlejšího bytu. Na začátku Svatého týdne se její zdravotní stav rychle zhoršil a na Velký pátek velmi trpěla. Zemřela na Bílou sobotu 11. dubna 1903 ve 13:45 hodin.

Po důkladném prozkoumání jejího života církví byla dne 14. května 1933 blahořečená papežem Piem XI. a dne 2. května 1940 prohlášená za svatou papežem Piem XII. Ten vyzdvihl poučení plynoucího z jejího života: „Život vedený v takových pokorných podmínkách, v chudobě, v temnotě a v utrpení, který přesto dosáhl tak vznešených výšin svatosti, je důkazem, že žádný věk, žádné podmínky, žádný životní stav nebo společenské postavení nemohou být překážkou božskému příkazu: Buďte svatí, protože já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý.“KODET, Vojtěch. Svatá Gemma Galgani. Online. 2014. Dostupné z: https://vojtechkodet.cz/temata/svati-bozi-pratele/svata-gemma-galgani. [cit. 2025-10-05].

Gemminy relikvie jsou uloženy ve kostele Santa Gemma spojené s passionistickým klášterem v Lucce, jehož založení si velmi přála. Od roku 1985 je její srdce umístěno v Santuario de Santa Gemma ve španělském Madridu.

Germano Ruoppolo o ní později napsal knihu.

Patronáty Je patronkou studentstva, lidí trpících migrénami nebo bolestí zad, sirotků, trpících pokušeními (zvláště proti čistotě), lékárníků a lékárnic, nemocných tuberkulózou a těch, kteří hledají hlubší duchovní život. Je označována také jako svatá proti samotě.Saint Gemma Galgani: 'Lift Yourself Up to Him'. Online. Roman Catholic Diocese of Norwich. 2023. Dostupné z: https://www.norwichdiocese.org/Stay-Informed/All-Diocesan-Articles/ID/11802/Saint-Gemma-Galgani-Lift-Yourself-Up-to-Him. [cit. 2025-10-05].

Bývá také jednou z nejčastějších světic vzývaných při exorcismu.

Kontroverze Lékař Pietro Pfanner, který znal Gemmu od dětství, zkoumal její tvrzení o stigmatech a viděních a došel k závěru, že se jedná o hysterii. I přesto se příznaky hysterie nedají na Gemmu aplikovat. Její známí se shodovali na tom, že Gemma byla rozvážná a inteligentní dívka. Měla smysl pro humor, byla skromná a pečlivá. Ani v extázi neprojevovala žádné obscénní, nestandardní chování, společnosti se spíše stranila. Proto není pravděpodobné, že by Gemma histrionskou poruchou osobnosti trpěla.

Citáty

Fotogalerie

Odkazy Reference

Poznámky

Externí odkazy

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Italští svatí Kategorie:Křesťanští mystikové Kategorie:Passionisté Kategorie:Stigmatici Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození 12. března Kategorie:Úmrtí v roce 1903 Kategorie:Úmrtí 11. dubna Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Ženy Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady