náhled|Joseph Albert: Místnost trůnů, zámek Neuschwanstein, 1886
náhled|Aleš Jungmann: Mamaison Varšava, Jestico Whiles, 2005
náhled|Příklad fotografie lesklých povrchů v koupelně
Fotografie interiéru, interiérová fotografie je specializovaný typ fotografie, který se zaměřuje na tvorbu fotografií interiéru budov. Zachycuje vnitřní prostory, nábytek a doplňky. Je součástí fotografie architektury a tvorbou takových obrazů se zabývá fotograf specialista.
Aplikace Tímto typem fotografie se zabývají organizace a lidé, kteří jsou aktivní v oblasti interiérového designu, nábytku a doplňků a také servisní společnosti poskytující informace o fyzickém prostředí. Architektonické záběry využívají organizace zabývající se pozemními stavbami, rekonstrukcemi a výzdobou fasád, stejně jako další organizace k vytváření nebo udržení svého image. Historické snímky mají velkou hodnotu pro zkoumání dějin architektury. Například úkolem Mission héliographique byla fotografická dokumentace architektonických památek ve Francii, především významné historické a kulturní pamětihodnosti podléhající ochraně a zahrnuté do Monument historique. Fotografové měli zdokumentovat historické budovy a památky, z nichž mnohé měly být zbourány, aby uvolnily cestu pro velké pařížské bulváry, které nechal postavit na příkaz Napoleona III. prefekt Baron Georges-Eugène Haussmann. Obrázky interiérů byly a jsou často tématem stereofotografií, pohlednic a ilustrovaných knih.
Pro interiérovou fotografii je typický syžet, který divákovi zprostředkovává rozvržení, design, funkčnost a estetiku vnitřního prostoru kanceláří, budov a staveb.
Technika a estetika K často řešeným problémům patří široký rozsah jasů, malý prostor a kombinované osvětlení.
Hlavním technickým problémem fotografování interiérů je velmi široký rozsah jasů objektů od jasně osvětlených okenních otvorů a světelných zdrojů až po hluboké stíny. V tomto ohledu se v praxi používají dvě hlavní metody – doplňkové svícení dalšími světelnými zdroji (obvykle doplněné výměnou stávajících světelných zdrojů za slabší), nebo použití technologie HDR. Obě metody umožňují zobrazit detaily ve stínech, což je důležité pro interiéry s vysokým kontrastem. První metoda je náročnější na práci a vysoké náklady, protože každý snímek vyžaduje zvláštní světelný režim, který vyžaduje jedinečnou konfiguraci studiového osvětlení vnitřního prostoru. Druhá metoda umožňuje pracovat rychleji během fotografického dne, ale předpokládá absenci pohybujících se objektů ve scéně a značný čas potřebný pro digitální zpracování obrazu.
V procesu fotografování architektury se autoři zabývají problémem perspektivního zkreslení budov, která se může odstranit takzvanou restitucí. Stejná potíž je také v interiérech budov. Pro minimalizaci tohoto zkreslení musí být fotoaparát vzdálen v takové vzdálenosti, která se rovná alespoň výšce objektu vynásobeném dvěma, což je však v městských oblastech a malých interiérech jen zřídka možné. V malém prostoru jsou k fotografování vhodné širokoúhlé objektivy a objektivy typu rybí oko s úhlem záběru 180–220 stupňů. Tyto objektivy však zkreslují prostor tak, že obraz vyžaduje další počítačové zpracování. Je také možné použít speciální shiftovací objektivy, kromě hardwarového technického řešení jsou k dispozici také softwarové nástroje. Elegantně lze problém s malým prostorem vyřešit pořízením několika snímků vedle sebe nebo nad sebou a spojit je do jedné panoramatické fotografie.
Fotograf často musí řešit kombinované osvětlení v místech kde se kombinují dva prostory, z nichž jeden je osvětlen světlem umělým a druhý světlem denním. Interiér může být také osvětlován několika druhy různých svítidel, například kombinací klasických žárovek a zářivek. Mezi oběma druhy světel může dojít k nápadnému rozdílu jasových intenzit a také k rozdílu teplot chromatičnosti. Kromě kombinace umělého (směrované světlo) a přirozeného (rozptýleného) světla může docházet ke kombinaci více směrových světel (například přední a boční světlo), nebo světla kontrastního a rozptýleného.
Při pořizování snímku je třeba brát v úvahu čas a den v roce a počasí, některé snímky se mohou pořizovat v noci, kdy se omezí denní světlo z oken.
Historie náhled|Auguste Mestral, Gustave Le Gray: Klášter Moissac, 1851, ze sbírky Musée d'Orsay
náhled|James Valentine: Katedrála v Chesteru, pohled na chór ze západu, asi 1870–1880
Robert Turnbull Macpherson (1811 (nebo 1814) Dalkeith, Skotsko – 1872) byl skotský umělec a fotograf, který pracoval v italském Římě během 19. století. Dbal na pečlivou kompozici scény, při které dokázal zachytit trojrozměrnou architekturu na dvourozměrné fotografické médium.Crawford, 1999, s. 365–368. Zdůrazňoval umělecké aspekty svých fotografií, v roce 1863 prohlásil: „Dodnes jsem byl fotografem, aniž bych měl pocit, že jsem tím opustil umění, nebo bych měl být zbaven svého nároku na titul umělce.“Anglicky: I remain a photographer to this day, without any feeling that by doing so I have abandoned art, or have in any way forfeited my claim to the title of artist.Macpherson 1863, Introduction, Macpherson, Gerardine, Memoirs of the life of Anna Jameson; Boston: Roberts Brothers, 1878. Macpherson, Robert, Vatican Sculptures, Selected and Arranged in the Order in which they are Found in the Galleries; London: Chapman & Hall, 1863.V té době se fotografie stále ještě nepovažovala za umění, ale pouze za technickou vymoženost, kde přínos umělce nebyl žádný a vše dělal fotoaparát. Více viz článek výtvarná fotografie. Na začátku 60. let se Macphersonova fotografická kariéry dotkla svého vrcholu na výstavě v Edinburghu a v LondýněCrawford 1999, str. 362 Jeho práce u kritiků sklidily ohlasy jako vybraná témata s jemnou citlivostí a fotografie provedené dovedně a delikátně....Anglicky: ...subjects chosen with fine taste and the pictures executed with skill and delicacy...Athenaeum, str. xxxvii, 9. srpna, 1862, 181, citováno v Munsterburg 1986, str. 150. Byl prvním fotografem, který mohl fotografovat uvnitř Vatikánského muzeaCrawford, Alistair, "Robert Macpherson 1814-72, The Foremost Photographer of Rome", in Papers of the British School at Rome, Vol. 67 (1999); pp. 353–403. a v roce 1863 publikoval knížku Vatican Sculptures, Selected and Arranged in the Order in which they are Found in the Galleries, průvodce 125 vatikánských soch, které jako dřevorytické ilustrace vyřezala manželka podle jeho fotografií.Crawford 1999, str. 364. James Valentine (1815–1880) byl skotský fotograf, litograf a vydavatel působící ve městě Dundee. Od začátku 60. let 19. století pořizoval skotské topografické pohledy a později se stal mezinárodním výrobcem pohlednic a stereofotografií. Soustředil se na turistické památky ve Skotsku a v Anglii okolo roku 1882 a fotografoval také známá zahraniční střediska, včetně Norska, Jamajky, Tangeru, Maroka, Madeiry a Nového Zélandu před rokem 1900. Carlo Naya (Tronzano Vercellese u Turína 1816–1882 Benátky) byl italský fotograf známý svými výtvarnými obrazy Benátek, pohledů na město a na každodenní život v něm. Byl jedním z nejvýznamnějších cestovatelských fotografů a fotografů architektury 19. století. Nesl titul oficiální fotograf italského krále Viktora Emanuela II.http://www.english.imjnet.org.il/htmls/Popup.aspx?c0=13345 Jeho práce mají velkou hodnotu pro zkoumání dějin architektury Benátek. Dokumentoval mimo jiné také restaurování Giottových fresek v kapli Scrovegniů v Padově. Úkolem Mission héliographique byla fotografická dokumentace architektonických památek ve Francii, především významné historické a kulturní pamětihodnosti podléhající ochraně a zahrnuté do Monument historique. Členové skupiny se skládali z fotografů: Gustave Le Gray, Auguste Mestral, Édouard Baldus, Hippolyte Bayard a Henri Le Secq.http://www.metmuseum.org/TOAH/hd/heli/hd_heli.htm Mission Héliographique, 1851 | Thematic Essay | Timeline of Art History | The Metropolitan Museum of Art Fotografové měli zdokumentovat historické budovy, mosty a památky, z nichž mnohé byly zbourány, aby uvolnily cestu pro velké pařížské bulváry, které nechal postavit na příkaz Napoleona III. prefekt Baron Georges-Eugène Haussmann. Alfred Noack (1833 Drážďany – 1895 Janov) byl italský fotograf původem z německého Saska. V listopadu 1856 se odstěhoval do Říma, kde zůstal čtyři roky. Na dálku byl členem Asociace německých umělců, pak se přestěhoval do Janova, kde otevřel vlastní ateliér.Silvia Paoli: Alfredo Noack, in: John Hannavy (Hrsg.), Encyclopedia of Nineteenth Century Photography, Bd. 2, New York u. a.: Routledge 2005, s. 1008–1009. Se svými fotografiemi městských vedut byl v 60. letech považován turisty za objevitele Italské riviéry. James Buchanan Aurig (1857–1935) byl německý fotograf, který fotografoval převážně v Drážďanech a Berlíně, ale i v Holandsku, Belgii a Švýcarsku. Svými snímky zachycoval architekturu v Drážďanech a nově postavené vily v Blasewitzu. Dokumentárně cenné jsou jeho studie prostředí a snímky budov určených k demolici. Joseph Albert (1825–1886) byl německý fotograf a vynálezce. Adolfo Farsari (1841 Vicenza, Itálie – 1898, tamtéž) byl italský fotograf, který pracoval v Jokohamě. Mezi jeho motivy patří zejména portréty, krajiny a typické stavby japonské architektury. Lala Deen Dayal (1844–1910) (známý jako Raja Deen DayalThe Library of Congress (i.e. the Anglo-American Name Authority) gives the date of his death as 5 July 1905, which is probably an error, and gives the preferred form of his name as "Deen Dayal, Raja". The Union List of Artist Names gives his year of death as 1910 and the preferred form of his name as "Dayal, Lala Deen".) byl indický fotograf. Jeho kariéra fotografa začala v polovině 70. let 19. století, kdy jako pověřený fotograf založil studia v Indore, Bombaji a Hajdarábádu, stal se dvorním fotografem šestého Nizamu státu Hajdarábád, Mahbub Ali Khan, Asif Jah VI, který mu udělil titul Musawwir Jung Raja Bahadur a později v roce 1885 byl jmenován fotografem místokrále Indie. V roce 1866 vstoupil do státní služby jako vedoucí a kreslíř v oddělení sekretariátu Úřadu práce v Indore. Mezitím začal fotografovat a založil vlastní studio v Indore. Byl pověřen fotografovat generálního guvernéra na turné po střední Indii. V roce 1868 založil studio Lala Deen Dayal & Sons, a byl následně pověřen fotografovat různé chrámy a paláce v Indii. Giuseppe Incorpora (1834 Palermo – 1914) byl přední italský fotograf působící hlavně v 19. století. Za vlády italského krále Umberta I. Dobrého získal titul Fotograf královského domu.fotografo della Real Casa Svou kariéru započal v roce 1856 jako velmi mladý, bylo mu tehdy 22 let. Spolupracoval s Eugeniem Interguglielmim a tito dva muži se stali jedněmi z prvních fotografů v hlavním městě Sicílie. Za svou práci získali celou řadu medailí a ocenění, včetně ceny na výstavě v Palermu 1891–1892.http://digilander.libero.it/adrgenovese/incorpora.htm Josef Löwy (1834 Bratislava – 1902 Vídeň) byl rakousko-uherský malíř, vydavatel a c. k. dvorní fotograf původem ze Slovenska. Ve své době patřil k nejvýznamnějším vídeňským fotografům společně s Emilem Rabendingem, Ludwigem Angererem a Victorem Angererem. Za svou kariéru udělal ze své společnosti mezinárodně známou instituci na reprodukci fotografií. Hlavním tématem jeho fotografií byla kromě jiného vídeňská architektura a dokumentace uměleckých děl. Eugenio Interguglielmi (1850–1911) byl italský fotograf působící hlavně v 19. století. Fotografickou kariéru zahájil v roce 1863 v Palermu, základy tohoto umění se naučil od svého strýce. Spolupracoval s Giuseppem Incorporou, se kterým se stal průkopníkem fotografie v hlavním městě Sicílie.