Gliese 1 (také GJ 1, LHS 1 nebo HD 225213) je blízká hvězda v souhvězdí Sochaře. Jde o červeného trpaslíka spektrální třídy M2 V, vzdáleného od Slunce přibližně 4,346 parseku neboli 14,175 světelného roku, a patří proto mezi nejbližší hvězdy. Se zdánlivou hvězdnou velikostí 8,562 je příliš slabá pro pozorování pouhým okem. Dosavadní katalogové a zobrazovací průzkumy u ní neuvádějí fyzického hvězdného průvodce a není známa ani žádná potvrzená exoplaneta.
Pozorování a označení
Velký vlastní pohyb hvězdy poprvé zdokumentoval americký astronom Benjamin Gould v roce 1885; objekt tehdy uvedl pod označením Cordoba Z.C. 23h 1584. Podle astrometrie Gaia DR3 činí její celkový vlastní pohyb přibližně 6,10 obloukové sekundy za rok. Gaia DR3 udává radiální rychlost (+25,13±0,14) km/s; její kladné znaménko znamená, že se Gliese 1 od Slunce vzdaluje.
V souřadnicové epoše B1950 ležela velmi blízko počátku rektascenze. Protože byly katalogy řazeny podle rektascenze, stala se první položkou v Glieseho katalogu blízkých hvězd a rovněž v katalogu hvězd s vlastním pohybem větším než půl obloukové sekundy ročně, který sestavil Willem Luyten. Odtud pocházejí označení GJ 1 a LHS 1.
Fyzikální vlastnosti
Označení M2 V kombinuje spektrální třídu M2 se svítivostní třídou V: Gliese 1 je poměrně chladný trpaslík na hlavní posloupnosti, který získává energii přeměnou vodíku na helium v jádře. Hmotnost nebyla určena z dráhy průvodce, nýbrž odhadnuta z empirických vztahů pro nízkohmotné hvězdy. Katalogový odhad činí (0,397±0,008) hmotnosti Slunce.
Úhlový průměr Gliese 1 byl změřen dlouhozákladnovou interferometrií přístrojem PIONIER na soustavě Velmi velkého dalekohledu v Chile. Po započtení okrajového ztemnění činí (0,812±0,005) mas. Z něj a z paralaxy vychází poloměr (0,379±0,002) poloměru Slunce; z bolometrického toku byla určena efektivní teplota (3 616±14) K. Kombinace změřeného bolometrického toku s novější vzdáleností Gaia dává zářivost přibližně 0,0222 zářivosti Slunce.
Gliese 1 má proti Slunci nižší metalicitu. Rains a kol. (2024) pro ni jako referenční parametr převzali z katalogu Gaidos a kol. (2014) hodnotu [Fe/H] = (−0,39±0,08) dex; jejich vlastní datově řízený model poskytl [Fe/H] = (−0,47±0,10) dex.
Aktivita a proměnnost
V katalogu NSV je hvězda vedena jako podezřelá proměnná typu BY Draconis pod označením NSV 15017. Dvojtečka u klasifikace „BY:“ vyjadřuje, že typ proměnnosti není jistý. Z časových řad chromosférických indikátorů byla odvozena možná rotační perioda (60,1±5,7) dne, dlouhodobější rozbor z roku 2025 však tento ani další publikované rotační signály nepotvrdil. Rotační periodu proto nelze považovat za spolehlivě určenou.
Stejná dlouhodobá studie nalezla možný cyklus magnetické aktivity o periodě (4 286±479) dnů, tedy přibližně (11,7±1,3) roku; autoři jej označili pouze za kandidátní cyklus. Hvězda byla rovněž detekována jako zdroj rentgenového záření, které vzniká v její koróně.
Hledání průvodců a planet
V katalogu násobnosti blízkých červených trpaslíků je Gliese 1 vedena bez známého fyzického hvězdného průvodce. To není důkaz, že žádný slabý průvodce nemůže existovat. Speklová pozorování v blízké infračervené oblasti například nenašla průvodce s rozdílem jasností do zhruba ΔK = 4,5 mag v rozmezí projektovaných vzdáleností přibližně 1–10 astronomických jednotek.
Pozdější snímky s adaptivní optikou NACO na VLT nezachytily žádný bodový zdroj v úhlové vzdálenosti 0,2–8 obloukových sekund. V pásmu Ks dosahovala mez rozdílu jasností 5,1 mag ve vzdálenosti 0,2″ a 12,3 mag ve vzdálenosti 1,8″.
Gliese 1 byla opakovaně sledována také metodou přesných radiálních rychlostí. Průzkum přístrojem UVES nenalezl statisticky významnou periodu a po korekci sekulárního zrychlení vykazovala měření rozptyl přibližně 2,4 m/s. Pozdější bayesovská analýza spojila 37 měření UVES se 44 měřeními HARPS; pro Gliese 1 upřednostnila model s nulovým počtem keplerovských signálů. Dosavadní data tedy neposkytují důkaz planety obíhající kolem hvězdy. Nevylučují však všechny planety, zejména tělesa s malou hmotností, dlouhou oběžnou dobou nebo nepříznivým sklonem dráhy vůči Zemi.
Při samostatném hledání exokomet v archivu HARPS byla Gliese 1 zařazena mezi kandidáty nižší spolehlivosti. V jedné ze 44 pozorovacích nocí se v čáře ionizovaného vápníku Ca II K objevila přechodná absorpční složka, neměla však přesvědčivý protějšek v čáře Ca II H. Autoři proto připustili i instrumentální původ signálu; nejde o potvrzený objev exokomety.
Reference
Externí odkazy
Gliese 1 v databázi SIMBAD
Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Sochaře Kategorie:Červení trpaslíci Kategorie:Objekty v katalogu Henryho Drapera Kategorie:Objekty v katalogu Hipparcos Kategorie:Objekty v Glieseho katalogu