Kerckhoffsův princip je druhé z šesti pravidel kryptografie vyslovených v devatenáctém století Augustem Kerckhoffsem, které říká, že bezpečnost šifrovacího systému má záviset pouze na utajení klíče, tedy prozrazení principu šifrování nemá bezpečnost systému ohrozit. Jedná se o protiklad bezpečnosti skrze utajení, kdy je důvěra v bezpečnost systému odvozena z utajení principu jeho fungování.
Užití Dodržování Kerckhoffsova principu je odborníky považováno za užitečné, protože jakmile je systém používán mnoha lidmi, zvyšuje se šance, že někdo jeho vnitřní fungování odhalí. Zároveň, pokud bezpečnost daného systému nezávisí na jeho vnitřním fungování, ale pouze na klíči; může být systém veřejně přístupný odborníkům, kteří jsou schopni jeho bezpečnost opakovaným testováním potvrdit a standardizovat.
Na rozdíl od klíčů, které mohou být měněny často, je navíc zprovoznění systému obvykle dlouhodobou investicí (zaučení uživatelů, distribuce zařízení, …). Nepřítel má tedy dostatek času i příležitostí, aby se dostal k architektuře systému. Proto stačí-li k dobytí znalost systému a není-li potřeba znalost aktuálních klíčů, pravděpodobně se časem nepříteli útok podaří, ať už krádeží, náhodou nebo sociálním inženýrstvím.
V rámci organizace je také poměrně snadno možné používat různé klíče pro komunikaci velitelství s různými organizačními složkami (při stejném zaškolení, respektive při použití stejných zařízení), což dále omezuje škody způsobené případným prozrazením některého klíče. Například standard ISO 27001 zavádí celou strategii na management kryptografických klíčů.
Historický kontext Koncem 19. století, po prolomení vigenèrovy šifry kryptografie spíše upadala. Nově vznikající šifry byly tehdy často založeny na principech předcházejících šifer a byly poměrně rychle prolamovány. Když však nizozemský lingvista a profesor z HEC Paris Auguste Kerckhoffs v roce 1883 napsal své pojednání La Cryptographie Militaire (česky: Vojenská kryptografie), vedlo to k pozvednutí úrovně francouzských kryptoanalytiků a v rámci tehdy celkové reformy francouzské armády to napomohlo k tomu, že měla Francie začátkem první světové války jeden z nejlepších kryptoanalytických týmů v Evropě.
La Cryptographie Militaire La Cryptographie Militaire, m.j. shrnuje 6 principů bezpečnosti vojenského šifrovacího systému:
Systém musí být prakticky, ne-li přímo matematicky, nerozluštitelný. Systém nesmí vyžadovat utajení a může padnout do rukou nepříteli aniž by tím způsobil potíže. Klíč musí být snadné sdělit a k zapamatovat si bez písemných poznámek; zároveň musí být snadné jej změnit či upravit dle uvážení korespondujících stran. Systém musí být kompatibilní s komunikací za pomoci telegrafie. Systém musí být přenosný a k fungování nesmí vyžadovat více než jednoho člověka. A konečně, vzhledem k okolnostem za nichž se systém používá, musí být snadno ovladatelný a nesmí nadměrným způsobem zatěžovat mysl ani vyžadovat znalost dlouhé řady pravidel.
Odkazy
Reference
Literatura
Kategorie:Kryptografie Kategorie:Principy