náhled|upright=1.3|Viditelný obzor při východu Slunce v Zwickau (Sasko) Obzor (též horizont, z řec. ὁρίζων, obzor, od ὁρίζειν, ohraničovat) je optická či jiná hraniční čára mezi viditelným povrchem astronomického tělesa, například planety Země a oblohou.
náhled|vlevo|upright=1.0| Astronomický, viditelný a pravý obzor
Viditelnost obzoru je podmíněna optickými podmínkami panujícími v daném okamžiku v místě pozorovatele. Můžeme rozlišovat vícero horizontů: astronomický – vodorovná rovina protínající oko pozorovatele pravý či geometrický horizont – tvořený ideálním povrchem Země, například na moři. zdánlivý horizont – geometrický horizont se započtením atmosférické refrakce, čili skutečně viditelný horizont na rovině bez překážek. viditelný horizont – tvořený například horami, stavbami nebo lesy
Vzdálenost pravého horizontu závisí na výšce oka nad povrchem Země podle přibližného vzorce: (případně ), kde d je vzdálenost v kilometrech a h je výška v metrech. Vzdálenost pravého horizontu při výšce oka 1,70 m činí asi 4,7 km, při výšce 100 m asi 36 km.
Zdánlivý horizont je za standardních atmosférických podmínek přibližně o 8 % dále.
Obecnější vzorec je , kde R je poloměr astronomického tělesa. Tedy na Měsíci bude vzdálenost pravého horizontu (stejná jako zdánlivého) asi 52 % pozemského.
V případě pozorování objektu na horizontu použijeme vzorec: , kde d je vzdálenost v kilometrech, h₁ je výška pozorovatele v metrech a h₂ je výška pozorovaného objektu v metrech. Například loď o výšce 10 metrů můžeme při výšce oka 1,7 m pozorovat na vzdálenost asi 16 km.
Mimo oblast optiky existuje také radiový horizont, který závisí především na kmitočtu, ale i na atmosférických podmínkách často více než optický.
Odkazy __BEZOBSAHU__
Reference
Související články Panoráma
Externí odkazy
PeakFinder – generuje vzhled horizontu z daného místa
Kategorie:Pozorování vesmíru Kategorie:Geografie